ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.383.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 383/2022- 2216
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 6. 2022 o dovolání obviněného J. M. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 1. 2022, sp. zn. 6 To 286/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 81/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 2 T 81/2021 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“, popř. „rozsudek nalézacího soudu“), byl obviněný J. M. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným pokračujícím zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (skutky pod body 1-12), kterého se dopustil dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku s obviněným J. C. (skutky 10-12). Současně byl uznán vinným pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (skutky 2, 5, 7), pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (skutky pod body 1, 7, 11), kterého se rovněž dopustil ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku s obviněným J. C. (skutek 11). Dále byl dovolatel uznán vinným pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (skutky 13-14). Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že (bod I):
obžalovaný J. M.
1) v přesně nezjištěné době od 31. 7. 2020 do 3. 8. 2020 u obce XY, lokalita XY, okres Domažlice, v prostoru skládky dřeva odmontoval a odcizil ze zaparkovaného pracovního stroje zn. Lotus L 1203, registrační značky XY, manipulační kleště na dřevní kulatinu, přední lžíci a dvě zpětná zrcátka, čímž poškozenému J. S., narozenému XY, IČ: XY, se sídlem XY způsobil škodu na odcizených věcech ve výši nejméně 84 426 Kč a na poškozené páce k zajištění adaptéru škodu ve výši nejméně 324 Kč,
2) v ranních hodinách dne 15. 8. 2020 vnikl otevřenými vraty na pozemek u domu čp. XY v obci XY, okres Klatovy, kde následně odcizil motocykl tovární značky Honda typ VFR1 1200X bílé barvy, registrační značky XY, VIN XY s nejméně 15 litry benzinu Natural 95 a příslušenstvím v podobě hliníkového motokufru o obsahu 45 l v celkové hodnotě nejméně 240 000 Kč a GPS navigace zn. Garmin v hodnotě nejméně 15 000 Kč, dále odcizil motocykl tovární značky Honda typ 250 CRFL červenobílé barvy, registrační značky XY, v hodnotě nejméně 77 000 Kč s nejméně 5 litry benzinu Natural 95, čímž způsobil K. B., narozenému XY, XY škodu v celkové výši nejméně 332 000 Kč,
3) v přesně nezjištěné době od 31. 8. 2020 do 3. 10. 2020 u domu čp. XY v obci XY, část obce XY, okres Domažlice, nezjištěným způsobem bez poškození otevřel neuzamčená, ale elektronicky ovládaná vrata z ulice na pozemek domu a z přístřešku odcizil volně zaparkovanou sekačku - zahradní traktůrek zn. Canycom CM185 v hodnotě 89 000 Kč a zahradní traktůrek značky Starjet AJ102 v hodnotě 129 000 Kč, čímž způsobil škodu společnosti BB METAL Models s. r. o., IČ: 26325039, se sídlem Guldenerova 2597/15, 326 00 Plzeň 2 – Slovany, v celkové výši nejméně 218 000 Kč,
4) v blíže neupřesněné době od 11:00 hodin dne 24. 9. 2020 do 15:00 hodin dne 30. 9. 2020 v obci XY, okres Tachov, po vypáčení oka petlice nezjištěným předmětem vnikl do plechové garáže na fotbalovém hřišti XY, odkud následně odcizil malotraktorovou sekačku na trávu zn. Simplicity v hodnotě 36 000 Kč, dva dvacetilitrové plechové kanystry se 40 litry benzínu Natural 95 v celkové hodnotě 2 532 Kč, čímž způsobil obci XY, IČ XY, se sídlem XY, škodu ve výši nejméně 38 532 Kč,
5) v blíže neupřesněné době ode dne 6. 10. 2020 do 13. 10. 2020 odcizil z oplocené zahrady u domu na adrese XY čp. XY, okres Tachov motorovou čtyřkolku zn. SMC JUMBO 720R, registrační značky XY, se zasunutými klíčky v zapalování, čímž způsobil A. M., narozenému XY, bytem XY, škodu ve výši nejméně 70 000 Kč,
6) v blíže nezjištěné době dne 11. 10. 2020 v prostoru pily XY v obci XY, okres Domažlice, u křižovatky silnic I/26 a II/190, z přepravníku dřeva UMIKOV NPK 39 NC3, registrační značky XY, odcizil nejméně 12 ks železných klanic, čímž způsobil škodu společnosti JFSPED, s. r. o., IČ: 26318296, se sídlem Cihlářská 520, 344 01 Domažlice ve výši nejméně 103 000 Kč,
7) v blíže neupřesněné době od 07:00 do 21:30 hodin dne 14. 10. 2020 nezjištěným předmětem přestřihl a povalil oplocení zahrady u domu čp. XY v obci XY, okres Domažlice, vzniklým otvorem vnikl na pozemek, odkud odcizil volně stojící bagr zn. Jansen v hodnotě 91 750 Kč, dále bez použití zjevného násilí otevřel dveře do maštale, odkud odcizil elektrickou štípačku na dřevo zn. GudeBrennholztechnik v hodnotě 8 000 Kč, zahradní traktůrek na trávu v hodnotě 45 000 Kč, vibrační desku zn. Zipper v hodnotě 8 000 Kč, náhradní lžíci k bagru v hodnotě 4 900 Kč, motorovou pilu zn. Dolma v hodnotě 3 800 Kč, elektrickou flexu nezjištěné značky v hodnotě 700 Kč a ruční elektrickou míchačku na beton v hodnotě 1 000 Kč, čímž způsobil manželům T. J., narozené XY, a M. J., narozenému XY, oba t. č. bytem XY celkovou škodu ve výši nejméně 163 150 Kč na odcizených věcech a škodu ve výši nejméně 100 Kč na poškozeném oplocení zahrady,
8) dne 21. 11. 2020 ve večerních hodinách vnikl bez použití násilí do areálu bývalého zemědělského družstva v obci XY čp. XY, okres Plzeň jih, kde následně z pásové pily tzv. katru umístěné ve volně přístupném přístřešku demontoval a odcizil dva elektromotory v hodnotě 12 000 Kč a rozvodní skříň katru v hodnotě 12 000 Kč, dále odcizil kolejový kovový vozík na převoz dřeva v hodnotě 15 000 Kč a 102 ks plastových silonových vložek na vyrovnání rozteče katru v hodnotě 3 000 Kč, čímž způsobil firmě S. Ř., IČ:XY, se sídlem XY, škodu v celkové výši nejméně 42 000 Kč,
9) v blíže neupřesněné době od 14:00 hodin dne 27. 11. 2020 do 07:30 hodin dne 29. 11. 2020 na parkovišti v ulici XY nedaleko domu č. XY v obci XY, okres Plzeň jih, vnikl dosud nezjištěným způsobem bez užití zjevného násilí do uzamčeného pracovního stroje zn. Bobcat, registrační značky XY, a z uvedeného stroje demontoval bez poškození přední dveře a tyto následně odcizil, čímž způsobil společnosti SUPTEL a. s., IČ: 25229397 se sídlem Hřbitovní 1322, 312 00 Plzeň, škodu ve výši nejméně 12 000 Kč,
obžalovaný J. M. a obžalovaný J. C. společně :
10) dne 27. 11. 2020 ve večerních hodinách na štěrkovém parkovišti u silnice č. II/180 v obci XY, okres Plzeň sever, vnikli dosud nezjištěným způsobem bez užití zjevného násilí do uzamčeného pracovního stroje zn. Bobcat, registrační značky XY, z uvedeného stroje demontovali bez poškození přední dveře a tyto následně odcizili, čímž způsobili společnosti Eurovia CS, a. s., IČ: 45274924, se sídlem U Michelského Lesa 1581, 140 00 Praha škodu ve výši nejméně 12 000 Kč,
11) v blíže neupřesněné době od 14:00 hodin dne 27. 11. 2020 do 06:50 hodin dne 30. 11. 2020 na louce ohraničené lesním porostem v k. ú. obce XY, mezi obcemi XY a XY, okres Tachov, odpojili od traktoru zn. VALTRA N123, registrační značky XY, červené barvy, VIN XY, vyvážečku zn. R.M. International typ RW 15 2WD červeno-černé barvy v hodnotě 657 000 Kč a tuto následně odcizili, dále nezjištěným způsobem, bez užití zjevného násilí vnikli do uzamčené kabiny uvedeného traktoru a z této odcizili spínací skříňku, ovládací joysticky v hodnotě 38 000 Kč, hasicí přístroj v hodnotě 600 Kč, tlakovou hydraulickou hadici v hodnotě 250 Kč, startovací kabely v hodnotě 300 Kč a plastovou bednu s ručním nářadím v celkové hodnotě 7 900 Kč, přičemž došlo k poškození plastů na krytu řízení, poškození zámkového mechanismu krytu motorového prostoru a poškození ovládacího panelu vpravo za řidičem, čímž způsobili společnosti Solitera spol. s. r. o., IČ: 43762751 se sídlem Palackého náměstí 77, 268 01 Hořovice škodu ve výši nejméně 704 050 Kč na odcizených věcech a škodu ve výši nejméně 12 509 Kč na poškozených věcech,
12) v době od 16:00 do 20:00 hodin dne 2. 12. 2020 v lesním porostu č. XY v k. ú. obce XY, okres Tachov, odcizili vytěžené smrkové dřevo o délce 5 m a celkovém objemu 28 m3, čímž způsobili společnosti Lesy České republiky, s. p., IČ: 42196451 se sídlem Přemyslova 1106, 500 08 Hradec Králové, škodu v celkové výši nejméně 24 000 Kč,
když obžalovaný J. M. se uvedených jednání (ad 1 - 12) dopustil, ač byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2018 pod sp. zn. 1 T 4/2018, který nabyl právní moci dne 11. 5. 2018, a rozhodnutím Zemského soudu Amberg ze dne 20. 4. 2016 pod sp. zn. 11 KLs 108 Js 4671/15 odsouzen mimo jiné za zločin krádež podle §205 odstavce 1 písmene b), odstavce 5 písmene a) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody nepodmíněně ve výměře 72 měsíců, kdy pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn na základě rozhodnutí Okresního soudu Plzeň - město ze dne 18. 5. 2020 pod č. j. 3PP 307/2019 a zbytek výměry trestu v trvání 395 dnů mu byl odložen na zkušební dobu 6 let s přiměřenými omezeními a povinnostmi,
obžalovaný J. M. sám
13) dne 16. 2. 2021 ve 21:25 hodin z dosud přesně nezjištěného místa v lokalitě okolí města XY, okres Plzeň-jih, provedl telefonní hovor na Expresní linku Komerční banky, a. s., IČO 45317054, kde se vydával za osobu majitele účtu číslo XY, P. C., narozeného XY, a provedl autorizaci a přihlášení se k danému účtu u bankovní pracovnice Expresní linky, čímž neoprávněně získal přístup k bankovnímu účtu P. C., kdy požádal bankovní pracovnici Expresní linky Komerční banky a. s., o provedení platby ve výši 300 000 Kč z účtu P. C. na svůj bankovní účet číslo XY, kdy daná bankovní transakce byla následně provedena,
14) dne 17. 2. 2021 v 06:07 hodin provedl telefonní hovor na Expresní linku Komerční banky, a. s., IČO 45317054, kde se vydával za osobu majitele účtu číslo XY, P. C., narozeného XY, a provedl autorizaci a přihlášení se k danému účtu u bankovní pracovnice Expresní linky, čímž neoprávněně získal přístup k bankovnímu účtu P. C., kdy požádal bankovní pracovnici Expresní linky Komerční banky a. s., o provedení platby ve výši 300 000 Kč z účtu P. C. na svůj bankovní účet číslo XY, kdy daná bankovní transakce byla následně provedena, přičemž dne 17. 2. 2021 v době od 9:03 do 9:16 hodin provedl osobně na pobočce Air Bank, a. s., na náměstí Republiky 104/11 v Plzni, v 6-ti transakcích výběr hotovosti v celkové výši 600 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY,
tedy jednáním pod body ad 13–14) způsobil P. C., narozenému XY, bytem XY, škodu v celkové výši nejméně 600 000 Kč.
2. Za uvedené trestné činy uložil soud prvního stupně dovolateli podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let. Podle §56 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku dále uložil obviněnému peněžitý trest při výměře 200 (dvou set) denních sazeb, při denní sazbě 2 000 Kč (dva tisíce korun českých), tj. ve výši 400 000 Kč (čtyři sta tisíc korun českých). Dále soud rozhodl o náhradě škody poškozeným. Současně rozhodl o trestu ohledně spoluobviněného C.
3. Dovolatel byl zároveň rozsudkem soudu prvního stupně podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby (bod II) pro skutek, kterého se měl dopustit tím, že:
v blíže nezjištěné době dne 11. 10. 2020 v prostoru pily XY v obci XY, okres Domažlice, u křižovatky silnic I/26 a II/190 se snažil z bagru značky SENEBOGEN SM20 odcizit kleště s rotátorem značky EPSILON FG57X tak, že uvedený bagr nastartoval, odšrouboval spojky hydrauliky a a matici spojující kleště s rotátorem a s hydraulickou rukou v hodnotě 168 500 Kč, kleště s rotátorem ponechal na místě, protože nešly odpojit, z bagru odcizil nejméně 400 litrů hydraulického oleje, bagr ponechal nastartovaný, v důsledku čehož došlo k vyhřátí těsnění hydraulického čerpadla, čímž způsobil společnosti Holzlogistik WBV GmbH, se sídlem SRN, Periseestrasse 21, 934 49 Waldmünchen, škodu ve výši nejméně 17 600 Kč na odcizeném hydraulickém oleji a dále škodu ve výši nejméně 50 Kč na poškozeném těsnění hydraulického čerpadla,
čímž měl dovolatel spáchat dílčí útok zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, dále také se měl dopustit dílčího útoku přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku.
4. Rozsudkem téhož soudu byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. dále zproštěn obžaloby (bod III) pro skutek, kterého se měl dopustit tím, že:
v blíže neustanovených večerních hodinách dne 17. 8. 2020 v obci XY čp. XY, okres Klatovy, prodal za částku 20 000 Kč V. H., narozenému XY, zahradní traktor na sekání trávy zn. Castle gardner, typ Twincut plus hydro v hodnotě 46 000 Kč, přestože věděl, že je kradený, kdy H. sdělil, že se nemusí bát, že traktor je čistý, když uvedený zahradní traktor byl odcizený v době od 21:00 hodin dne 16. 7. 2020 do 09:00 hodin dne 17. 7. 2020 z pod přístřešku na zahradě u rodinného domu čp. XY v obci XY, neznámým pachatelem, který po rozstřižení pletiva nezjištěným předmětem, u oplocení zahrady, vnikl na zahradu a traktor odcizil, ke škodě poškozené M. P., narozené XY, bytem XY, okres XY, a obviněný J. M. si utrženou částku ve výši 20 000 Kč za traktůrek ponechal pro vlastní potřebu
čímž měl obviněný spáchat přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 tr. zákoníku.
5. Proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 2 T 81/2021, podala odvolání státní zástupkyně a dovolatel. Odvolání státní zástupkyně směřovalo proti zprošťujícím výrokům a dále také proti výroku o trestu v neprospěch obviněného. Dovolatel podal odvolání proti celé odsuzující části, tedy proti celému výroku o vině, o trestu a o náhradě škody. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Plzni (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 1. 2022, sp. zn. 6 To 286/2021, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. e), písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil zprošťující výrok pod bodem II a navazující výrok o odkazu poškozeného na občanskoprávní řízení, dále také výrok o způsobu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl, že podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dovolatele zařadil pro výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou. Dále také podle §229 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozeného Holzlogistik WBV GmbH, tak, že poškozeného odkázal s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 1. 2022, sp. zn. 6 To 286/2021, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ,neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení skutku. Dále uvádí, že rozhodnutí soudů obou stupňů zatěžuje vada v podobě tzv. extrémního nesouladu. Podle dovolatele obsahují rozhodnutí skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce přímo s nimi v rozporu, obsah důkazů byl zkreslen, dezinterpretován, pominut v důsledku vad, které nastaly při provádění důkazů a jejich hodnocení.
7. Dovolatel konkrétně považuje za hrubou vadu v procesu dokazování a jeho hodnocení závěry soudu prvního stupně pod body 7, 13 a 14, kde soud své rozhodnutí opřel především o výpověď spoluobviněného J. C., kterou označil za věrohodnou, a to přesto, že tato odporuje provedeným důkazům a logice hodnocení důkazů. Dovolatel popírá, že by věci uvedené pod bodem 7 rozsudku soudu prvního stupně odcizil. K tomu dodává, že štípačku na dřevo a vibrační desku řádně koupil, což doložil kupní smlouvou. Dále rozporuje výpověď spoluobviněného J. C., který uvedl, že jej (dovolatel) požádal o pomoc při odvozu odcizených věcí, které měl připravené u plotu. Podle výpovědi spoluobviněného J. C. měl on, tedy dovolatel, naložit věci sám, což mělo trvat přibližně 15 minut. Dovolatel namítá, že je naprosto logicky vyloučeno, aby sám v takovém čase naložil věci do dodávky, nad to aby se do dodávky vešly. Dovolatel přitom vyloučil, že by mohl naložit do dodávky bagr o váze 540 kg. V této souvislosti rozporuje argumentaci soudu prvního stupně, že se dá bagr rozmontovat, jelikož o tomto spoluobviněný J. C. ve své výpovědi nehovoří, navíc je přesvědčen, že bagr zcela jistě nelze rozebrat za 15 minut na jednotlivé díly, které by byl schopen vzhledem k jejich váze přemístit. Podle dovolatele se tak jedná o příklad toho, kdy skutkové zjištění nemůže vyplývat z provedených důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení. Podle dovolatele je tak zřejmé, že výpověď obviněného C. je nepravdivá.
8. V souvislosti s tvrzenou nepravdivostí svědectví obviněného J. C. tak napadá i jednání, které je mu kladeno za vinu pod bodem 13 a 14 výroku rozsudku soudu prvního stupně, které je podle dovolatele výlučně postaveno na výpovědi spoluobviněného J. C., který uvedl, že s věcí nemá nic společného . Dovolatel má přitom za to, že provedené důkazy směřují minimálně ke spoluúčasti spoluobviněného J. C. na uvedené trestné činnosti. Uvádí, že se k údajům potřebným k manipulaci s účtem poškozeného nemohl sám dostat, což podle něj podporuje i výpověď poškozeného P. C. Namítá, že přístup k potřebným údajům měl spoluobviněný J. C., jelikož ten v minulosti s poškozeným P. C. podnikal a měl podle dovolatele dokonce uvést, že mohl s účtem P. C. nakládat. Proto se podle dovolatele jako pachatel nabízí právě spoluobviněný J. C. Zdůrazňuje, že pokud jej instruoval k výběru spoluobviněný J. C., pak v jeho jednání nelze spatřovat podvod. Podle dovolatele se totiž jednalo o společný účet spoluobviněného J. C. a P. C. V případě, že jej spoluobviněný J. C. informoval nepravdivě v úmyslu získat finanční prostředky z účtu P. C., jednal by v omylu a jeho jednání by nebylo trestným činem. Akcentuje, že zde stojí pouze jeho výpověď proti výpovědi spoluobviněného J. C., přičemž ten podle výše uvedených rozporů měl podle dovolatele vypovídat nepravdivě a soud tak měl postupovat v intencích zásady in dubio pro reo .
9. Dovolatel dále tvrdí, že na řadu věcí měl kupní smlouvy. Nesouhlasí se závěry soudů nižších stupňů, že předložené kupní smlouvy a zástavní smlouvy jsou padělky. Soudy se podle dovolatele žádným způsobem nevypořádaly s jeho námitkou, že příprava takových smluv ve vazbě je vyloučena, obhajoba obviněného v tomto směru mohla a měla být ověřena jednoduchým dotazem na Věznici Plzeň.
10. Závěrem dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 1. 2022, sp. zn. 6 To 286/2021, a rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 2 T 81/2021, a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 1 NZO 320/2022, nejprve zrekapituloval průběh řízení a argumentaci dovolatele. Následně se vyjádřil k obviněným zvolenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomu uvedl, že jej uplatňuje dovolatel poněkud zmatečně, když dovolání je datováno ke dni 4. 4. 2022 a směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 10. 1. 2022, přesto však dovolatel odkazuje na znění daného dovolacího důvodu účinného do 31. 12. 2021. Ten byl podle tehdejší úpravy naplněn v případě, že rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle státního zástupce ale dovolatel své námitky směřuje výlučně do oblasti skutkových zjištění a nevznáší jedinou námitku, kterou by vytýkal nesoulad soudy vymezených skutkových zjištění a zákonných znaků trestných činů, kterými byl uznán vinným, nebo nesprávnost jiného hmotněprávního posouzení. Podle státního zástupce ani podle úpravy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, nelze vznášet jakékoliv skutkové námitky a domáhat se skutkového přezkumu ve stejném rozsahu jako v odvolacím řízení. Státní zástupce má za to, že pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze vytýkat pouze takové vady, které odpovídají některé z tří kategorií vad důkazního řízení v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně uvedených, a které odpovídají judikatuře Ústavního a Nejvyššího soudu týkající se extrémního rozporu.
12. Podle státního zástupce však skutková argumentace dovolatele kategorii tzv. extrémního rozporu v žádném případě neodpovídá. Je toho názoru, že dovolatel se pouze domáhá toho, aby výpověď spoluobviněného J. C. byla považována za nepravdivou, tedy aby byla hodnocena jiným způsobem, než jakým byla hodnocena soudy nižších stupňů. Obdobně se dovolatel domáhá jiného způsobu hodnocení důkazů ve vztahu k listinám, které byly provedeny jako důkazy – kupním smlouvám. Podle státního zástupce však soudy v tomto ohledu nepostupovaly v rozporu s pravidly logického myšlení, pokud tyto smlouvy považovaly za fiktivní. V tomto směru odkazuje na zcela nevěrohodnou svědeckou výpověď údajného prodávajícího S., dále také na skutečnost, že dovolatel se v přípravném řízení od údajně koupených věcí zcela distancoval a tvrdil, že je do objektu, kde byly nalezeny, umístil spoluobviněný J. C.
13. Státní zástupce své vyjádření uzavírá tím, že dovolatel nevytýká žádnou vadu, která by zakládala existenci extrémního, resp. zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, ale domáhá se pouze „přehodnocení“ provedených důkazů. Podle státního zástupce jsou proto námitky dovolatele zjevně nedůvodné.
14. Závěrem vyjádření tak státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasí i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným, naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
17. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
18. Nejvyšší soud připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
19. Z podaného dovolání obviněného je patrné, jak mimo jiné poznamenal i státní zástupce ve svém vyjádření, že v něm uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně ve znění do 31. 12. 2021, a to i přes to, že dovolání podal v dubnu 2022. Tedy za účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., který formálně rozšířil dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 tr. ř. o dovolací důvod tzv. extrémního nesouladu. Tedy o případy, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod byl ovšem v minulosti judikaturně podřazován pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění do 31. 12. 2021 (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04 či ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04 a jiné). Po novele provedené zákonem č. 220/2021 Sb., se dočkal tento dovolací důvod samostatného zakotvení zákonodárcem v taxativním výčtu dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., a to konkrétně pod písmeno g), přičemž dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení byl podle nového znění zakotven v uvedeném ustanovení pod písmenem h).
20. Jak již bylo naznačeno, obviněný v dovolání výslovně uvádí, že předmětný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zvolil pro to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení skutku, což ovšem odpovídá podle právní úpravy účinné v době podání dovolání dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Zde je ovšem nutno zároveň podotknout, že pokud dovolatel namítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, tak ovšem následně žádnou takovou námitku ve svém dovolání nevznáší, tedy nevznáší námitku, kterou by vytýkal nesoulad soudy vymezených skutkových zjištění a zákonných znaků trestných činů, kterými byl uznán vinným, nebo nesprávnost jiného hmotněprávního posouzení. Obsahově naopak jeho námitky směřují k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., za účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., tedy, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Sám dovolatel pak dále výslovně namítá tzv. extrémní nesoulad, čemuž odpovídají i jemu uplatněné námitky.
21. Nejvyšší soud tak vyhodnotil, že dovolatel materiálně uplatňuje dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění od 1. 1. 2022, a nikoliv nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v účinném znění lze uvést, že o zjevný rozpor se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy nebo když skutková zjištění soudu nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Z pohledu těchto závěrů je ovšem zároveň třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další), tedy takové, které ve svém důsledku mají za následek porušení práva na spravedlivý proces. K tomu je dále vhodné uvést, že není ani úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu v rámci dovolacího řízení reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry, neboť dovolací soud nenahrazuje činnost soudu prvního stupně, popř. druhého stupně. Nadto lze také poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Současně je třeba mít za to, že pokud dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, nemůže právně relevantně založit svoji argumentaci toliko na zpochybňování hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, nýbrž musí uvést konkrétní argumentaci, odpovídající tomu, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkaz (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 6 Tdo 152/2017).
22. Na podkladě těchto shora naznačených východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání obviněného. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace je třeba mít za to, že obviněný toliko rozporuje skutková zjištění nalézacího soudu, ke kterým dospěl na základě provedených důkazů a požaduje, aby dovolací soud hodnotil jinak provedené důkazy než soudy nižších stupňů, když rozporuje zejména věrohodnost výpovědi spoluobviněného J. C., jehož výpověď byla jedním z klíčových důkazů pro soud prvního stupně. V této souvislosti dále rozporuje možnost naložení bagru do vozidla za 15 minut a tvrdí také, že k přesunu finančních prostředků jej instruoval sám spoluobviněný J. C., tudíž se nemohlo jednat o trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Současně také namítá, že se soudy nedostatečně vypořádaly s tím, že údajně odcizené věci legálně pořídil. Pokud by Nejvyšší soud přijal námitky dovolatele týkajících se této výpovědí, mohl by (s jistou dávkou tolerance) tvrzený extrémní nesoulad nastat. Nejvyšší soud však tvrzený extrémní nesoulad v rozhodnutích nižších soudů neshledal, když těžiště argumentace dovolatele je založeno jen na nesouhlasu se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a na předestření vlastní verze skutkového děje dovolatelem, a jako takové je nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v účinném znění, ale ani žádný jiný.
23. Bez ohledu na shora naznačené závěry se Nejvyšší soud k argumentům dovolatele považuje za vhodné stručně vyjádřit. K námitce dovolatele o nemožnosti naložit věci uvedené pod bodem 7 rozsudku nalézacího soudu za 15 minut do automobilu, na čemž staví závěr o nevěrohodnosti spoluobviněného J. C., je možné uvést následující. Dovolatel kromě času naložení akcentuje rovněž nemožnost naložení bagru o váze 540 kg, když také zpochybňuje úvahy soudu prvního stupně o možnosti rozmontování předmětného bagru. Nejvyšší soud musí předně akcentovat, že s touto obhajobou se vypořádal řádně již soud prvního stupně (viz bod 90 rozsudku soudu prvního stupně), přičemž soud druhého stupně se s jeho závěry zcela ztotožnil (viz body 29-31 rozsudku soudu druhého stupně) a Nejvyšší soud pro stručnost zcela na jejich úvahy odkazuje. Bez ohledu na tento závěr dovolací soud považuje za nutno uvést, že v případě skutku pod bodem 7 se jednalo o Minibagger Jansen MB-300, z jehož konstrukce je patrné, že je značně variabilní a není pochyb o tom, že ho bylo možno bez větších problémů do předmětného vozidla umístit, když také z výpovědi spoluobviněného C. je zřejmé, že bagr byl již připraven k odvozu. Nadto je také patrné, že dovolatel byl opakovaně soudně trestán pro obdobnou trestnou činnost, přičemž ho lze nazvat „specialistou“ na daný druh trestné činnosti (bod 14 rozsudku odvolacího soudu), což nakonec uvádí i soud prvostupňový. Obviněný je tedy osobou, která má určitý „fortel“ a je tedy schopna demontovat a obsluhovat specifické pracovní stroje (bod 95 rozsudku prvostupňového soudu), přičemž taky nelze pominout, že čas naložení spoluobviněný toliko odhadl, tedy kategoricky netvrdil, že to bylo přesně 15 minut. Navíc je třeba zdůraznit, že výrok o vině nestojí toliko na výpovědi spoluobviněného J. C., jak se snaží naznačovat obviněný, neboť relevantnost jeho výpovědi je potvrzována řadou dalších důkazů, které prokazují věrohodnost jeho výpovědi (viz např. body 13, 57 rozsudku soudu prvního stupně). Lze zároveň i konstatovat, že soudy nižších stupňů se řádně vypořádaly s tvrzením obviněného ohledně nabytí odcizených věcí koupí od svědka S., když hodnotily jeho výpověď a předložené listinné důkazy, přičemž závěr o nevěrohodnosti výpovědi tohoto svědka a předložených listin nezaložily na prosté negaci těchto důkazů, nýbrž na velmi pečlivém hodnocení těchto důkazů právě v kontextu dalších provedených důkazů (viz body 82-84 rozsudku soudu prvního stupně, bod 31 rozsudku soudu druhého stupně). Lze tedy uzavřít, že soudy nižších stupňů přesvědčivě vysvětlily, proč výpověď spoluobviněného C. považovaly za věrohodnou (bod 29 rozsudku odvolacího soudu), když jejich závěry odpovídají zásadám prosté logiky a postrádají prvky libovůle či svévole.
24. Ve vztahu k další námitce obviněného týkající se skutků 13-14 rozsudku soudu prvního stupně tkvící v tom, že jej měl spoluobviněný J. C. informovat nepravdivě ohledně převodu finančních prostředků z účtu poškozeného P. C., a že tak konal v omylu a že tak jeho jednání by nebylo trestným činem, lze uvést následující. Předně k věrohodnosti výpovědi spoluobviněného J. C. se Nejvyšší soud vyjadřoval již výše a pouze poznamenává, že ani v této části nemá o věrohodnosti spoluobviněného pochybnosti, což ostatně neměly ani soudy nižších stupňů. V tomto směru lze odkázat na přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudů nižších stupňů (body 29, 36-38 rozsudku odvolacího soudu a bod 96 soudu prvního stupně). Nadto je třeba uvést, že obviněný zcela pomíjí skutečnost, že z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví fonoskopie, kde byla porovnána nahrávka z telefonního hovoru dovolatele z věznice v rámci monitorováných sociální kontaktů, s nahrávkou hovoru na expresní linku Komereční banky a. s., bylo zjištěno, že se jedná s největší pravděpodobností o totožnou osobu – na stupnici 1 až 10 pravděpodobnosti číslo 2 (viz bod 75 rozsudku nalézacího soudu). V tomto kontextu je důležité poukázat na hovory z expresní linky předmětné banky, ze kterých vyplývá, že osoba, která na linku volala, se úmyslně vydávala za osobu jménem C. Sice není z hovoru patrné, zda za konkrétně obviněného J. C. či osobu P. C., nicméně vlastníkem účtu je P. C. (a ten jediný byl oprávněn s ním disponovat) nikoliv i J. C., jak tvrdí obviněný v dovolání. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že se dovolatel úmyslně v rámci uskutečněného telefonického hovoru vydával za jinou osobu ve snaze převést finanční prostředky na svůj účet, v takovém případě je zcela bezpředmětné, zda jej k tomu instruoval spoluobviněný J. C., jak tvrdí v dovolání, či jiná osoba, nebo tak jednal sám. Dovolatel se tak daného jednání dopustil s vědomím, že tak dělá bez souhlasu a vědomí majitele účtu, takže nemohl jednat v omylu, jak uvádí v podaném dovolání. Takovým jednáním se dovolatel dopustil trestného činu podvodu §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, k čemuž se už ostatně vyjádřil odvolací soud ve svém rozhodnutí (bod 36 až 38).
25. Závěrem lze také poznamenat, že dovolatel námitky, zejména týkající se převodu finančních prostředků a odvezení bagru, namítal již v odvolání. V této souvislosti Nejvyšší soud považuje rovněž za vhodné uvést, že problematikou stran námitek opětovně uplatněných v dovolání a také problematikou nutností reakce (odpovědí) na stále se opakující otázky (argumentaci) obviněných se zabýval Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva. Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, mj. zmínil, že „i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, ‚nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument‘ a že odvolací soud ‚se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně‘ (např. věc G. proti Španělsku)“. Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
26. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný, ale ani žádný jiný. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne „ bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.“ Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 6. 2022
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu