ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.858.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 858/2022-1046
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 10. 2022 o dovolání obviněného V. K. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 7 To 443/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 63/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 7 T 63/2021 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný V. K. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“), uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (skutek I.), jehož se měl dopustit společně se spoluobviněnými L. Ž. a R. F. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustili tím, že:
po předchozí vzájemné domluvě dne 6. 2. 2021 v době okolo 15:30 hod. v XY, v bytě na adrese XY, který společně užívají poškození M. P., nar. XY a V. K., nar. XY, pod záminkou splacení částky 80 000 Kč, kterou obžalovaný R. F. dlužil poškozenému M. P. za hodinky Breitling, které mu přislíbil prodat, vstoupil obviněný R. F., přezdívaný B., společně s V. K., do uvedeného bytu, kde se již v té době nacházel obžalovaný L. Ž. v jednání s V. K., a bezprostředně po příchodu v nestřeženém okamžiku obžalovaný R. F. několikrát udeřil poškozeného P. teleskopickým obuškem do hlavy a poté i pěstí, přičemž mu tímto jednáním způsobil šrámy v oblasti obličeje, hlavy a zad, v průběhu útoku na něj vykřikoval, že je zmrd a že udělal podvod, načež obžalovaný V. K. v téže době vytáhl zpod bundy kovovou tyč, kterou si přinesl s sebou, a položil ji na skříň pro výstrahu, obžalovaný L. Ž. separoval poškozeného V. K. v kuchyni, kde jej obžalovaný K. hlídal a hrozil mu verbálně použitím tyče a násilím, pokud se pokusí o obranu M. P., na nějž v té době verbálně útočili a vyhrožovali mu obžalovaní F. a Ž., a následně z bytu obžalovaní odnesli příruční trezor o velikosti 30 x 30 x 30 cm obsahující Ipad, mobilní telefon Samsung A21, několik nových SIM karet, razítko společnosti Nestátní zdravotnické zařízení Praha-Libeň, s. r. o., klíče od automobilu nezjištěné značky, mobilní telefon Samsung Note 20 Ultra, dokumenty k lékárně, flash disky s přístupovými údaji, a dále z bytu odnesli počítač s klávesnicí a se zdrojem, tiskárnu HP Deskjet, mobilní telefon Vertu v hodnotě 15.000 Kč, bedny s vitamíny a kloubní výživou, tři malé bedničky s hořčíkem a vitamíny a certifikát k hodinkám Breitling včetně originální krabičky, přičemž všechny tyto věci byly dne 9. 2. 2021 všechny uvedené věci vyjma mobilního telefonu Vertu a hodinek Breitling prostřednictvím přítelkyně obžalovaného R. F. paní B. L. poškozeným vráceny na čerpací stanici MOL v ulici XY.
2. Za uvedenou trestnou činnost uložil soud prvního stupně dovolateli podle §173 odst. 1 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ho pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Současně rozhodl o vině a trestech u ostatních spoluobviněných.
3. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil soud prvního stupně dovolateli a výše jmenovaným obviněným povinnost společně a nerozdílně na náhradě škody zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, IČ: 41197518, se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, částku ve výši 1 970 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozeného M. P., nar. XY, trvale bytem XY, a V. K., nar. XY, trvale bytem XY, odkázal s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti rozsudku nalézacího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 7 T 63/2021, podali v zákonné lhůtě odvolání jak státní zástupkyně, tak dovolatel i výše zmínění spoluobvinění. Státní zástupkyně podala odvolání v neprospěch všech tří obviněných, a to pouze proti výrokům o uložených trestech. Dovolatel i ostatní obvinění podali odvolání proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně. O podaných odvoláních rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) usnesením ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 7 To 443/2021, tak, že podle §256 tr. ř. všechna čtyři odvolání zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení soudu druhého stupně ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 7 To 443/2021, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Podle dovolatele totiž bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného čin, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
6. Dovolatel konkrétně namítá, že z výpovědi ostatních spoluobviněných vyplývá, že v předmětném bytě nedošlo k násilí, natož, aby se na něm podílel. Dodává, že jeho úloha je ostatními obviněnými popisována jako zcela okrajová, např. s obviněným Ž. se téměř vůbec neznal a k celé věci se dostal náhodně, když při vstupu do bytu ani nevěděl, o co vlastně má jít. Uvádí, že v obžalobě mu bylo kladeno za vinu, že měl z pod bundy vytáhnout kovovou tyč, kterou měl hrozit, což je uvedeno i ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Akcentuje, že podle jeho názoru toto není možné vzhledem k provedeným důkazům, když předmětná tyč je délky 83 cm, přičemž on je vysoký něco přes 160 cm. Dovozuje tedy, že není možné s takovou tyčí chodit, aniž by nebylo zřejmé, že takovou tyč u sebe má. Tímto rozporuje současně úvahu odvolacího soudu v bodě 13 jeho usnesení, že předmětná tyč se dala schovat šikmo za zády. Tento závěr považuje za nepodloženou spekulaci. V této souvislosti poukazuje na skutečnost, že i přes to, že měl u sebe údajně zmíněnou tyč (která by musela být se shora uvedených důvodů dobře viditelná), tak měl být spolu s obviněným F. vpuštěn poškozeným P. zcela dobrovolně do domu i do bytu.
7. Dále odkazuje na závěry odborného vyjádření na č. l. 281 a násl. spisu, ze kterého jednoznačně vyplývá, že na předmětné tyči nebyly zjištěny žádné jeho stopy. Tím je podle jeho názoru vyvráceno, že by měl tyč vyndat a hrozit s ní. Namítá, že ač tyto závěry odborného vyjádření nalézací soud zmínil ve svém rozhodnutí, tak se s nimi nijak nevypořádal a bez dalšího jak ve výrokové části rozsudku, tak i v odůvodnění, uvedl, že měl vytáhnout danou tyč z pod bundy. Dovolatel nesouhlasí se závěry odvolacího soudu vyjádřené v bodě 13 odůvodnění napadeného usnesení, že skutečnost, že na tyči byly zjištěny smíšené profily DNA, není důkazem, který by vylučoval, že měl tuto tyč v ruce též on (dovolatel). Je toho názoru, že tento důkaz závěr o jeho vině vylučuje.
8. Dovolatel také namítá, že z výpovědi svědkyně N., která byla v předmětném bytě přítomna, vyplývá, že tam žádné násilí neprobíhalo. S výpovědí této svědkyně se podle dovolatele soud prvního stupně řádně nevypořádal, když pouze uvedl, že na samotný incident údajně neviděla. Obviněný dále doplňuje, že podle dispozic předmětného bytu, který rozhodně není velký, je nepředstavitelné, že by si svědkyně nevšimla incidentu takové intenzity, jak je popsán v obžalobě, a to i pokud byla v jiné místnosti. Přitom cituje část výpovědi uvedené svědkyně. Namítá, že odvolací soud v bodě 13 svého usnesení pouze uvedl, že svědkyně nebyla přítomna v obývacím pokoji, a proto se nemůže vyjádřit, zda v něm mělo probíhat nějaké násilí. K tomu opětovně dodává, že odvolací soud se vůbec nevypořádal s dispozicí bytu a zejména s výslovným tvrzením uvedené svědkyně, že ona žádné násilí nezaznamenala.
9. Dovolatel také uvádí, že poškozený K. nebyl v hlavním líčení vyslechnut a jeho výpověď z přípravného řízení byla čtena podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř., přičemž podle názoru obviněného nebyly splněny podmínky pro tento postup. Je toho názoru, že soud prvního stupně se měl důsledně snažit o zajištění přítomnosti tohoto poškozeného v hlavním líčení.
10. Dále také namítá, že odvolací soud na závěr svého rozhodnutí připustil, že z opisu jeho rejstříku trestů není patrno, že by se v minulosti dopouštěl násilné trestné činnosti, avšak tento závěr ani podpůrně nezohlednil při úvahách o jeho vině. Akcentuje, že z opisu rejstříků trestů vyplývá, že jednání, které mu je kladeno za vinu, pro něj není typické, což v souvislosti se shora uvedenými skutečnostmi svědčí podle dovolatele o jeho nevině.
11. Závěrem dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud v napadeném rozsahu zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. 7 To 443/2021, a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
12. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 20. 7. 2022, sp. zn. 1 NZO 575/2022, nejprve stručně zrekapitulovala průběh řízení a následně předestřela argumentaci dovolatele, ke kterým se vyjádřila. Především zdůraznila, že námitky vyjádřené v dovolání dovolatel uplatňuje v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Podle státní zástupkyně je možno odmítnout tvrzení obviněného, že by měl ve věci existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právní posouzení. Je toho názoru, že veškeré námitky, které obviněný vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam jim připisovat z hlediska skutkového děje.
13. Dodává, že z pohledu viny není rozhodné, že násilí vůči poškozenému se nedopustil dovolatel, ale spoluobviněný, přičemž zdůrazňuje, že jeho okrajové úloze odpovídá podle jejího názoru trest, který mu byl uložen. Podle státní zástupkyně ohledně úvah o vině a trestu není rozhodné, zda se dovolatel k celé věci dostal náhodně či zda byl předem spoluobviněným F. informován o chystané loupeži. Z kamerového záznamu přitom plyne, že obviněný měl na sobě bundu dostatečné délky, aby se pod ni dala šikmo za zády uschovat kovová tyč o délce 83 cm. Skutečnost, že na této tyči byly zjištěny smíšené profily DNA více osob není důkazem, který by ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. vylučoval, že ji měl v ruce též obviněný. Ohledně správnosti čtení protokolu o výslechu svědka poškozeného K. je podle státní zástupkyně třeba uvést, že prvoinstanční soud nepochybil, když za splnění zákonných podmínek §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. přečetl výpověď poškozeného z přípravného řízení učiněnou za účasti obhájců všech tří obviněných, neboť poškozený K. je pro soud nezvěstný.
14. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně má státní zástupkyně za to, že meritorní rozhodnutí v dané věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl.
15. Závěrem proto státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Dále navrhuje, aby Nejvyšší soud o daném dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjadřuje státní zástupkyně tímto ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
17. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným, naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
18. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
19. Nejvyšší soud připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
20. Z podaného dovolání obviněného je patrné, že v něm uplatňuje dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. m) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dopadá na situace, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném (extrémním) rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. V případě extrémního rozporu skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy nebo skutková zjištění soudu nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo dokonce skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Je ovšem třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další), tedy takové, které ve svém důsledku mají za následek porušení práva na spravedlivý proces. K tomu je dále ještě vhodné uvést, že v dovolacím řízení není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry a nahrazoval tak činnost soudu prvního stupně, popř. druhého stupně. Nadto lze také poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013) než soudy nižších stupňů. Současně je třeba zdůraznit, že pro naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nestačí pouhé tvrzení o zjevném rozporu obsahu provedených důkazů se zjištěným skutkovým stavem, které je založeno toliko na jiném způsobu hodnocení důkazů obviněným, pro něho příznivějším způsobem. Ohledně procesně nepoužitelných důkazů je nutno uvést, že se musí jednat o procesní pochybení takového rázu, které má za následek nepoužitelnost určitého důkazu, který ovšem musí být pro formulování skutkového stavu podstatný, což znamená, že takové procesní pochybení může zakládat existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, a tudíž zakládat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 791/2016, obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 Tdo 39/2010).
21. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v §265a odst. 1 písm. a) až písm. g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až písm. l) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až písm. l) tr. ř. V dané věci uplatnil obviněný předmětný dovolací důvod v jeho druhé alternativě.
22. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněných dovolacích námitek považuje Nejvyšší soud především za vhodné uvést, že obviněný v rámci podaného dovolání uplatňuje z velké části stejné námitky jako v řízení před soudy nižších stupňů, přičemž tyto na jeho obhajobu dostatečně reagovaly, tedy zabývaly se jí. V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání je třeba uvést, že v situaci, kdy obviněný v rámci dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, jedná se zpravidla o dovolání neopodstatněné [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK), ročník 2002, svazek 17, pod T 408)]. O takovou situaci se v dané věci jedná také.
23. Bez ohledu na shora prezentovaný závěr je třeba připustit, že obviněný uplatnil ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitky částečně právně relevantním způsobem, když byť velmi kusou argumentací namítá procesní porušení v dané věci spočívající v tom, že soud prvního stupně přečetl výpověď poškozeného K. postupem podle §211 odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by podle dovolatele byly pro tento postup splněny zákonné podmínky. Jinak vyjádřeno, obviněný namítá, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelném důkazu. Ve vztahu ke zbývajícím námitkám je třeba zdůraznit, že přestože je dovolatel podřazuje pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétně namítá tzv. extrémní rozpor, fakticky jen rozporuje hodnocení důkazů nalézacího a odvolacího soudu, přičemž lze mít za to, že jeho námitky nepřesahují pouhou polemiku se závěry těchto soudů. Dané námitky jsou totiž pouze obecného charakteru, založeny na nesouhlasu se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, přičemž takto formulované dovolací námitky nelze podřadit ani pod dovolatelem tvrzený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný.
24. Přestože většina námitek obviněného není podřaditelná pod zvolený dovolací důvod, považoval Nejvyšší soud za vhodné na určité námitky obviněného blíže reagovat. Primární námitkou dovolatele je tvrzení, že nemohl mít u sebe kovovou tyč v době vstupu do bytu tak, aby nebyla tzv. na první pohled patrná, když obviněný v tomto směru vyjadřuje nesouhlas se závěry odvolacího soudu obsaženými v bodě 13 jeho usnesení. Současně odkazuje na odborné vyjádření na č. l. 281 spisu, ze kterého jednoznačně vyplývá, že na tyči nebyly zjištěny žádné jeho stopy. I tyto námitky představují prostou polemiku se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Bez ohledu na tento závěr odkazuje Nejvyšší soud na úvahy odvolacího soudu (bod 13 usnesení soudu druhého stupně), se kterými se zcela ztotožnil a na které pro stručnost odkazuje. Nad úvahy těchto soudů je nutno akcentovat, že z výpovědi poškozeného P. je zřejmé, že znal spoluobviněného F., který přišel do bytu s dovolatelem, tedy nebyl to cizí člověk, jejich vzájemné vztahy v té době byly přátelské, takže lze i předpokládat, že vstupu spoluobviněného a dovolatele nevěnoval nějakou zvýšenou pozornost, a to zejména za situace, kdy o tom, že přišel spoluobviněný F. mluvil další spoluobviněný Ž. Nelze tedy skutečně vyloučit, že dovolatel mohl tyč, alespoň částečně pod oděvní svršek schovat (zbylou část tyče překrýt například rukou), tak aby si tohoto poškozený na první pohled nevšiml. Zde je třeba zdůraznit, že o tom, že dovolatel měl kovovou tyč, hovoří shodně oba poškození, navíc kovová tyč byla nalezena při ohledání místa činu. V tomto směru je také třeba poukázat i na skutečnost, že o použití kovové tyče hovořil poškozený P. před dalšími svědky ihned po činu (viz např. výpověď svědka K.).
25. Dovolatel rovněž odkazuje na výpovědi svědkyně N., ze které podle něho plyne, že v bytě k žádnému násilí nedocházelo. Zde lze opětovně odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů (viz body 13 rozsudku nalézacího soudu, bod 11 usnesení soudu druhého stupně), se kterými se dovolací soud ztotožnil. V dané věci není pochyb o tom, že svědkyně nebyla přítomna celému konfliktu, že ihned opustila místnost, kde konflikt započal, takže se mohla vyjádřit jen k tomu, co slyšela, a to jen do doby svého odchodu z bytu, který byl velmi rychlý. Navíc z výpovědi svědkyně je zcela evidentní, že se od dané věci snaží co nejvíce distancovat, že celá věc je pro ni velmi nepříjemná (znala jak obviněné, tak i poškozeného P.), takže i z tohoto pohledu je třeba hodnotit věrohodnost, ale zejména skutečnost, zda svědkyně vypověděla vše, co jí bylo o celé věci známo. Rozhodně se tak nejedná o svědeckou výpověď, která by mohla zjištěný řetězec důkazů, který jednoznačně prokazuje (mimo jiné) i vinu dovolatele, narušit. Proto je nutno odmítnout i tuto námitku dovolatele jako neopodstatněnou.
26. Pokud dovolatel namítá, že jeho úloha ve věci byla pouze okrajová, zde lze opět odkázat na bod 13 usnesení odvolacího soudu. Tedy, že v souvislosti s §23 tr. zákoníku není z hlediska viny dovolatele rozhodné, že se přímého násilí vůči poškozenému P. nedopustil on, ale spoluobviněný F. Z provedených důkazů jednoznačně plyne, že se dovolatel podílel na společném jednání spolupachatelů a přitom měli společný úmysl, tedy úmysl spáchat čin společně. Nadto je třeba zdůraznit (viz také bod 13 usnesení odvolacího soudu, bod 74 rozsudku soudu prvního stupně), že soud prvního stupně při úvahách o trestu zohlednil jak jeho „okrajovou“ úlohu v dané věci, ale také to, že se v minulosti dopouštěl „jen“ převážně majetkové trestné činnosti, a proto mu uložil trest na samé spodní hranici trestní sazby. Samotná skutečnost, že obviněný se v minulosti násilné trestné činnosti nedopustil, nemůže vést k závěru, že takové trestné činnosti není schopen. Takový závěr by byl velmi zjednodušující a nepřesný. Nejvyšší soud tak považuje i tuto námitku dovolatele za neopodstatněnou.
27. Jak již bylo naznačeno, dovolací soud shledal námitku stran postupu soudu prvního stupně ve vztahu k výpovědi poškozeného K. za uplatněnou právně relevantně, byť ji je nutno považovat za neopodstatněnou. Předně je třeba zdůraznit, že vlastní dovolací argumentace obviněného je velmi kusá, ten jen fakticky namítá, že pro postup soudu prvního stupně podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. nebyly splněny zákonné podmínky. Za takové situace se může dovolací soud vypořádat s touto námitkou pouze v obecné rovině (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 4 Tdo 330/2015). Je tomu tak proto, že právně fundovanou argumentaci zajišťuje v dovolacím řízení povinné zastoupení obviněného obhájcem, ale zejména povinnost podat dovolání prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.). Jinak vyjádřeno, není povinností a smyslem dovolacího řízení, aby si Nejvyšší soud konkrétní dovolací argumentaci sám vytvářel či domýšlel.
28. Obecně je třeba uvést, že podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. protokol o výpovědi spoluobžalovaného nebo svědka se přečte také tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídající ustanovení tohoto zákona a taková osoba zemřela nebo se stala nezvěstnou, pro dlouhodobý pobyt v cizině nedosažitelnou, nebo onemocněla chorobou, která natrvalo nebo po dohlednou dobu znemožňuje její výslech. Předmětné ustanovení je nutno vykládat tak, že překážka bránicí výslechu spoluobviněného či svědka musí být takového rázu, že trvale nebo po dohlednou dobu znemožňuje výslech takové osoby. Pojem „po dohlednou dobu“ je třeba vykládat tak, že vzhledem k povaze překážky nelze stanovit reálný termín výslechu. Jak je patrno z rozsudku soudu prvního stupně, ten přečetl výpověď poškozeného K. postupem podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. protože poškozený je nezvěstný. Samotný obviněný jen namítá, že soud se měl důsledně snažit o zajištění přítomnosti svědka u hlavního líčení. Lze se tedy toliko domnívat, že obviněný zpochybňuje skutečnost, že svědek je nezvěstný. Nejvyšší soud bez ohledu na faktickou neexistenci bližší argumentace pouze stručně uvádí, že v dané věci není pochyb o tom, že svědek K. je nezvěstný. Ze spisového materiálu je totiž zřejmé, že soud se opakovaně pokoušel doručit svědkovi předvolání k hlavnímu líčení, což se nepodařilo, takže požádal o jeho předvedení, které se rovněž nepodařilo realizovat. Následně bylo provedeno šetření k místu jeho pobytu (viz č. l. 544, č. l. 617), přičemž bylo zjištěno, že svědek se nezdržuje v místě trvalého bydliště a aktuální adresu pobytu svědka se nepodařilo zjistit. Ze zprávy Policie ČR je zároveň patrno, že svědek je podezřelý z majetkové trestné činnosti, takže Policie ČR logicky předpokládá, že se svědek skrývá. Bylo také zjištěno, že svědek se nenachází ve výkonu trestu či ve vazbě. Za dané situace není pochyb o tom, že závěr soudu prvního stupně, že svědek je nezvěstný, má objektivní základ, přičemž také není pochyb o tom, že tato překážka po dohlednou dobu znemožňuje jeho výslech. Nejvyšší soud, byť to obviněný v podaném dovolání nezmiňuje, považuje ještě za vhodné uvést, že výslechu svědka se v přípravném řízení zúčastnil obhájce dovolatele, ale i ostatních obviněných, takže zásada kontradiktornosti řízení byla v dané věci zachována [viz čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy]. Nadto se soudy nižších stupňů věrohodností tohoto svědka zabývaly (viz bod 11 usnesení odvolacího soudu).
29. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům lze uvést, že dovolání obviněného bylo podáno částečně z důvodu, který lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy ovšem uplatněné námitky jsou zjevně neopodstatněné. Protože nebyl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr.ř., nemohl být právně relevantně naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
30. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“ . Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. 10. 2022
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu