ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.48.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 48/2022-219
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2022 o dovolání, které podala obviněná M. D. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 6. 2021, č. j. 68 To 87/2021-168, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 174/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. D. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 2. 12. 2020, č. j. 1 T 174/2020-121, byla obviněná M. D. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že
dne 15. 4. 2020 v době kolem 17:30 hodin v Přerově, na ulici XY, v prodejně Hypermarket Albert, vzala v oddělení alkoholických nápojů z police láhev destilátu Pražská vodka o objemu 0,5 l v hodnotě 109,90 Kč, toto zboží si ukryla pod mikinu a odešla z prodejní plochy prostorem samoobslužných pokladen, aniž by za odcizené zboží zaplatila, čímž způsobila poškozené obchodní společnosti Albert Česká republika, s. r. o., IČO: 44012373, se sídlem Radlická 520/117, Jinonice, Praha 5, škodu odcizením ve výši 109,90 Kč, za pokladnami byla oslovena pracovníkem ostrahy J. B., následovala jej k místnosti ostrahy umístěné u vchodu do prodejny, kde obžalovaná odcizené zboží odložila a snažila se z místa vzdálit, avšak v tomto jí bylo zabráněno J. B., který obžalovanou zadržel, obžalovaná se opětovně pokusila z úchopu J. B. vymanit, což se jí podařilo a z místa utekla, odcizené zboží bylo vráceno nepoškozené zpět do prodeje,
a tohoto jednání se dopustila přesto, že byla trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 25. 7. 2018, č. j. 1 T 99/2018-54, který nabyl právní moci dne 23. 10. 2018, uznána vinnou ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen se stanovením zkušební doby v trvání 1 roku a 6 měsíců,
a tohoto jednání se dopustila v době, kdy byl usnesením Vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194 v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, s účinností od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu třicet dnů vyhlášen pro území České republiky nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS CoV-2), který byl na základě usnesení Vlády České republiky č. 396 ze dne 9. 4. 2020 prodloužen do 30. 4. 2020, a který byl na základě usnesení Vlády České republiky č. 485 ze dne 30. 4. 2020 prodloužen do 17. 5. 2020,
za což jí byl podle §205 odst. 4 tr. zákoníku uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 let a 3 měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
2. O odvolání, které proti tomuto rozsudku obviněná podala, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 6. 2021, č. j. 68 To 87/2021-168, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto tak, že obviněná byla nově uznána vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, když byla vyhodnocena absence věcné souvislosti jednání obviněné s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2, způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu. Za uvedený přečin jí byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na jeden rok, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Arnošta dovolání, jež opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. účinného do 31. 12. 2021, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
4. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že obě rozhodnutí nižších soudů považuje za nezákonná. Dovolatelka nesouhlasí se závěry nižších soudů stran prokázání spáchání skutku, neboť je přesvědčena, že z provedeného dokazování nelze učinit skutková zjištění, ke kterým nižší soudy dospěly a nelze je takto hmotněprávně hodnotit. U vědomí skutečnosti, že dovolací přezkum na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá toliko v posouzení aplikace hmotného práva na skutkový stav zjištěný nižšími soudy má za to, že v tomto případě jde o výjimečnou situaci, neboť skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním.
5. Tento extrémní rozpor spatřuje zejména v tom, že oba soudy shodně na základě provedeného dokazování konstatovaly, že neexistují pochybnosti, že se obviněná tvrzeného skutku dopustila. Takový závěr však dovolatelka kategoricky odmítá, neboť celé jednání, pro které byla odsouzena, je zachyceno na kamerových záznamech, z nichž není zřejmý průběh skutkového děje, jak byl popsán soudy nižších stupňů. Ze záběrů kamer, a to jak monitorujících dění za pokladnami, tak u vstupu do prodejny, totiž nevyplývá, že by obviněná měla u sebe láhev destilátu Pražská vodka, jejímž odcizením byla uznána vinnou. Zřetelně drží plastovou láhev kuželovitého tvaru s energetickým nápojem, avšak na záznamech není patrné, že by nakládala s jakoukoli jinou lahví. Nelze tedy učinit závěr, že měla dotčenou láhev vodky položit na parapet pracovny ostrahy, k čemuž evidentně nedošlo. Ani ze záznamu následné potyčky s ostrahou není zřejmé, že by jí láhev např. vypadla zpod oblečení. Svědecká výpověď svědka B., která sloužila za základ skutkových zjištění, je tak v rozporu s kamerovým záznamem. Další svědecká výpověď svědka S. pak skutkovou verzi svědka B. nepodporuje, neboť svědek S. u obviněné láhev vodky neviděl. Pokud tedy soudy činí svá skutková zjištění i na základě kamerových záznamů, z nichž odcizení lahve vodky nevyplývá, jde o extrémní rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy.
6. Dovolatelka dále ve stručnosti uvedla, že v průběhu celého řízení nebyli vyslechnuti jí navržení svědci, zejména J. Š.
7. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §256k odst. 1 tr. ř. z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 6. 2021, č. j. 68 To 87/2021-168, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství , která uvedla, že s poukazem na uplatněný dovolací důvod nelze namítat a v důsledku toho ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., jelikož jde o činnost soudu spočívající v aplikaci ustanovení procesních a nikoliv hmotněprávních. Za naplnění uvedeného důvodu není možné považovat ani takové výhrady, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, protože uvedený dovolací důvod neumožňuje takové vady zaměřené proti nesprávnosti skutkových zjištění namítat. Mimo meze dovolacího důvodu jsou takové námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá představám dovolatele. Připustila přitom odlišný postup v případě extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů.
9. Podané dovolání je opřeno o námitky skutkové a procesní, žádný hmotněprávní argument vznesen nebyl. Podstatou námitek je nesouhlas s hodnocením provedených důkazů, konkrétně kamerových záznamů a věrohodnosti svědka B., jehož výpověď je s nimi podle dovolatelky v rozporu. Dále obviněná poukazuje na neprovedení jí navrhovaných důkazů, především výslechu svědka J. Š. Námitky obviněné, jejichž podstatou jsou výhrady ke způsobu hodnocení důkazů a nesprávně zjištěnému skutkovému stavu, však stojí mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [ve znění zákona č. 220/2021 Sb. účinného od 1. 1. 2022 se dosavadní písmeno g) označuje jako písmeno h)] a navíc je obviněná uplatnila již v řízení odvolacím.
10. Skutková zjištění nalézacího soudu však mají odpovídající obsahové zakotvení v provedených důkazech, zejména ve výpovědi svědka B., která byla shledána věrohodnou a souladnou s dalšími provedenými důkazy. Pokud jde o neprovedení obviněnou navržených důkazů, nalézací soud rozhodl, že je provádět nebude, aniž by v napadeném rozsudku důvody odepření tohoto důkazu blíže osvětlil a neučinil tak ani odvolací soud přes námitku obviněné. V tomto postupu soudů státní zástupkyně spatřuje pochybení, přesto se však nejedná o důkazy opomenuté. Nalézacím soudem bylo o neprovedení navržených důkazů rozhodnuto v hlavním líčení, přičemž skutkový stav byl náležitě zjištěn ostatními, provedenými důkazy. Navrhovaný svědek Š. na místě činu nebyl, což jednoznačně vyplývá z kamerových záznamů, takže jeho výslech by byl zjevně nadbytečný a nemohl by vést ke změně zjištěného důkazního stavu. Druhý svědek, navrhovaný obviněnou v řízení před nalézacím soudem nebyl ztotožněn a ani obviněná k jeho totožnosti neuvedla žádné údaje. Provedení tohoto důkazu tedy nebylo možné.
11. Státní zástupkyně tedy v posuzované věci neshledala extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Extrémní nesoulad pak nelze zakládat ani na tom, že obviněná předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z něj jiné skutkové, popř. i právní závěry.
12. Vzhledem k uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby podané dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují uplatněný dovolací důvod. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím úpravě účinné do 31. 12. 2021, podle aktuálně účinné právní úpravy jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud tak při posuzování námitek uplatněných pod tímto dovolacím důvodem musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (v aktuálním znění) jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Nejvyšší soud však i při vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právní úpravou účinnou do 31. 12. 2021 připouštěl, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupoval k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
18. To platí tím spíše, že v mezidobí od podání dovolání obviněné došlo s účinností od 1. 1. 2022 ke změně právní úpravy řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., jímž byl v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [v návaznosti na uvedenou novelizaci se dosavadní písmeno g) §265b odst. 1 tr. ř. označuje jako písmeno h)].
IV.
Důvodnost dovolání
19. Námitky obviněné, které podřadila pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, tento dovolací důvod nenaplňují. Namísto toho, aby náležitou argumentací zpochybnila důvodnost právní kvalifikace skutku, jímž byla odvolacím soudem (ve spojení s předcházejícím rozsudkem nalézacího soudu) uznána vinnou, brojí dovolatelka proti úplnosti důkazního řízení (namítá opomenuté důkazy) a skutkovým zjištěním soudů, tato zpochybňuje a snaží se je nahradit vlastní verzí skutkového děje. Tím se ovšem zcela vymyká z obsahového zaměření tohoto důvodu dovolání, který je určen k nápravě vad hmotněprávního posouzení.
20. Obviněná ve své dovolací argumentaci zpochybňuje zjištěný skutkový stav na základě kamerových záznamů z prodejny, které mají být v rozporu s výpovědí svědka B. Ten před nalézacím soudem popsal, že obviněná měla u sebe láhev Pražské vodky, kterou při průchodu kolem kanceláře ostrahy vytáhla zpod své bundy a položila na parapet okna kanceláře. Tento úkon podle dovolatelky z kamerových záznamů nevyplývá, stejně jako není na záznamech zachyceno ani žádné její jednání, jímž by se předmětné láhve zmocnila ani žádný okamžik, při němž by tuto láhev u sebe měla. Soudům proto vyčítá, že vycházely z důkazně osamocené výpovědi svědka B., která je v rozporu s kamerovým záznamem, přičemž svědecká výpověď svědka S., kterou soudy rovněž vzaly za podklad svých skutkových zjištění, je v tomto směru irelevantní, neboť tento svědek láhev u dovolatelky vůbec neviděl.
21. Takto popsané výhrady Nejvyšší soud neshledal důvodnými. Především je třeba zmínit, že nalézací soud se hodnocením provedených důkazů zabýval více než dostatečně, a to v bodě 7. svého rozsudku. Nejvyšší soud podotýká, že závěr tohoto soudu, týkající se věrohodnosti skutkové verze svědka J. B., je podložen relevantní argumentací nevybočující z mantinelů zásady volného hodnocení důkazů formulované §2 odst. 6 tr. ř. Výpověď uvedeného svědka přitom není v rozporu s videozáznamem kamery č. 21, na němž je přes nízkou kvalitu záznamu zcela jednoznačně viditelný pohyb pravé ruky obviněné směrem vpravo ke zdi (jak je patrné i z fotografie na č. l. 110), tedy jak dotyčný svědek vysvětlil u hlavního líčení, směrem k parapetu okna místnosti ostrahy prodejny. Je také jednoznačné, že obviněná v této ruce drží nějaký předmět, který sice z důvodu kvality záznamu nelze jednoznačně identifikovat, avšak pokud svědek B. popsal, že jde o předmětnou láhev, není toto tvrzení rozporné s obsahem videozáznamu. Obviněná naproti tomu neguje, že by vůbec takový pohyb učinila a neuvádí, o jaký předmět se mělo jednat. Nenabízí tak žádnou jinou skutkovou verzi, která by výpověď svědka B. zpochybňovala. Obviněná pouze popsala, že cestou od pokladen k východu u sebe měla pouze plastovou láhev s energetickým nápojem, která je na videozáznamech dobře rozpoznatelná. Žádným způsobem však nevysvětlila výše popsaný pohyb pravou rukou, směřující k oknu místnosti ostrahy.
22. Dovolací námitky v části, v níž obviněná poukazuje na neprovedení některých důkazů, které v řízení před soudem prvního stupně navrhla, obsahově odpovídá dovolacímu důvodu zakotvenému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v aktuálním znění (od 1. 1. 2022). Jak bylo vyloženo výše, tento dovolací důvod nemohl být v projednávaném dovolání deklarován, neboť v době jeho podání (12. 10. 2021) nebyl v ustanoveních §265b odst. 1 tr. ř. samostatně zakotven. Z důvodů, které mohou být podkladem dovolacích námitek, vyplývajících z uvedeného zákonného ustanovení (srov. odst. 21. tohoto usnesení) bylo namítáno nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů.
23. Dovolatelka soudům vytkla, že nevyslechly jí navrhované svědky, a to zejména J. Š. V průběhu hlavního líčení před nalézacím soudem obviněná dále navrhla výslech „kolegy, který jí řekl, že nemá vodku kupovat“, aniž by tuto osobu blíže identifikovala. K případnému nedůvodnému neprovedení navržených důkazů nutno nejprve poznamenat, že ani podle judikatury Ústavního soudu není soud povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05). Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Jinými slovy za opomenutý důkaz nelze považovat jakýkoli stranami navržený a soudem neprovedený důkaz, ale pouze takový důkazní návrh, který byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, event. zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení skutkového závěru, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
24. V tomto případě bylo o výše uvedených důkazech, navržených obviněnou, rozhodnuto soudem prvního stupně v hlavním líčení tak, že „další dokazování provedeno nebude“. Je pochybením jak soudu nalézacího, tak i soudu odvolacího, že ve svých rozhodnutích dostatečně neodůvodnily, proč tyto důkazy neprovedly. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (bod 9.) je nicméně zřejmé, že důkazy provedené (soudem prvního stupně) v hlavním líčení představují dostatečný podklad pro rozhodnutí o vině. Odvolací soud tedy zjevně považoval navrhované důkazy za nadbytečné a rozsah dokazování před nalézacím soudem za souladný s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. Uvedené neprovedené důkazy proto nelze považovat za opomenuté ve smyslu shora citované judikatury Ústavního soudu. Pro úplnost pak lze dodat, že svědek Š. zjevně nebyl jednání obviněné přítomen, neboť nebyl zachycen žádnou z bezpečnostních kamer a na místo se dostavil ještě později než svědek S., jehož výpověď obviněná označila za „nic nevypovídající“. Druhá osoba, jejíž výslech byl obviněnou navrhován, nebyla nijak blíže identifikována, takže její výslech fakticky nebyl možný a navíc tato osoba neměla být ani podle návrhu obviněné v prodejně vůbec přítomna, takže by k samotnému skutku žádné skutečnosti uvést nemohla.
V.
Způsob rozhodnutí
25. Námitky uplatněné obviněnou v dovolání se s tvrzeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v textu dovolání v souladu s právní úpravou účinnou do 31. 12. 2021 podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] fakticky míjejí. Formálně však odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle aktuálního znění trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2022. Z důvodů shora rozvedených Nejvyšší soud shledal, že dovolací argumentace je v celém rozsahu zjevně neopodstatněná, proto dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 2. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Roman Raab