ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.488.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 488/2022-1041
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 6. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. H. , nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 2. 2022, č. j. 13 To 19/2022-989, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 74/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 11. 2021, č. j. 3 T 74/2021-965 , byl obviněný J. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 28. září 2019 v přesně nezjištěné době od 18:15 hodin do 19:06 hodin v katastru obce XY, okres Pardubice, na částečně posekaném poli během sekání kukuřice a lovu černé zvěře, po předchozím požití alkoholu, snižujícím jeho schopnost nosit zbraň a manipulovat se zbraní na místě veřejnosti přístupném, nedodržel zákonem předepsaný požadavek na zvýšenou opatrnost při zacházení se střelnou zbraní, a v okamžiku, kdy stoupal či stál na schůdcích či podestě přede dveřmi nevypnutého kombajnu značky John Deere, a v ruce držel svoji legálně drženou dlouhou střelnou zbraň - tzv. „dvojákový troják“, výrobce Merkel, výrobního čísla XY, vzoru 961 L, s touto přesně nezjištěným způsobem manipuloval, přičemž došlo k výstřelu ve směru do dosud neposekaného úseku pole kukuřice, kdy střela zasáhla dalšího účastníka lovu - poškozeného M. Č., narozeného XY, který v důsledku průstřelu hrudníku utrpěl tříštivou zlomeninu 3. žebra vlevo při hrudní kosti, devastující střelné poranění srdce a hrudní aorty, střelné poranění plic a struktur mezihrudí a tříštivou zlomeninu 7. až 9. hrudního obratle, a který na následky způsobeného poranění zemřel přímo na místě, konkrétně na souřadnicích XY, kde jej následně sám nalezl ležícího a nejevícího známky života a kde se mu snažil poskytnout první pomoc, kdy shora uvedeným jednáním porušil ustanovení §29 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu držení, nošení a užívání střelné zbraně na dobu pěti let. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to střelné zbraně tzv. dvojákového trojáku, výrobce Merkel, výrobního čísla XY, vzoru 961 L. Obviněnému také byla podle §228 tr. ř. uložena povinnost nahradit škodu poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky ve výši 7 479 Kč a nemajetkovou újmu poškozeným J. Č., nar. XY, ve výši 400 000 Kč, AAAAA (pseudonym), nar. XY, ve výši 994 812 Kč, BBBBB (pseudonym), nar. XY, ve výši 994 812 Kč a L. Č., nar. XY, ve výši 15 240 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození L. Č., nar. XY, AAAAA, nar. XY, BBBBB, nar. XY, se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Na totéž řízení byl podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán se svým nárokem na náhradu škody poškozený J. Č.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 22. 2. 2022, č. j. 13 To 19/2022-989 , jímž napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o nárocích AAAAA, nar. XY, BBBBB, nar. XY, a L. Č., nar. XY, na náhradu nemajetkové újmy. Podle §259 odst. 3 tr. ř. v této části nově rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost nahradit AAAAA, nar. XY, částku 637 700 Kč a BBBBB, nar. XY, částku 637 700 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal tyto poškozené se zbytky nároků na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Poškozenou L. Č., nar. XY, podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal s celým jejím nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích ponechal rozsudek soudu prvního stupně beze změn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Jelínka, Ph.D., dovolání, datované dnem 14. 3. 2022, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a také na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dále namítl, že soudy nesprávně odůvodnily uložení nepodmíněného trestu tím, že v okamžiku výstřelu, který způsobil smrt poškozeného, byl obviněný pod vlivem alkoholu. V rámci trestního řízení pak došlo k porušení práva na spravedlivý proces, práva na obhajobu a také k porušení principu předvídatelnosti soudního rozhodnutí a k naprostému odklonu od dosavadního způsobu rozhodování v obdobných případech.
5. Obviněný namítl, že skutkový závěr, že v době, kdy došlo k výstřelu, byl pod vlivem alkoholu, je v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Zejména jde o jeho vlastní výpověď, o níž soud výslovně uvedl, že je věrohodná. Dovolatel v ní mimo jiné popsal, kolik alkoholu vypil během dne. Uvedl, že vypil ráno 4 dcl bílého a ve 14 hodin 4 dcl červeného vína. Podle obecně známé křivky odbourávání alkoholu (a rovněž podle závěrů znalkyně PharmDr. Jany Malákové, Ph.D.) tak už v době výstřelu neměl v krvi žádný alkohol. Poukázal na výpovědi svědků S. a N., kteří na něm žádné známky požití alkoholu neregistrovali. Soudy je však vyhodnotily jako nevěrohodné s tím, že oba měli s obviněným blízké vztahy. Výpověď svědka M., který na něm rovněž žádné známky požití alkoholu nepozoroval, soud vůbec nehodnotil. Svědci Ch. a K. pak v rozsudku vůbec nejsou citováni. Ze znaleckého posudku PharmDr. Jany Malákové, Ph.D. vyplývá, že hladina alkoholu u obžalovaného v době mezi 18.30 do 19.00 hod. byla 0,0 g/kg až „něco“. Znalkyně navíc vysvětlila, že obviněným uváděné množství alkoholu vypitého po činu (1 až 1,5 l vína) a doba jeho požití odpovídá jejím výpočtům v ostatních parametrech, jak hladina alkoholu klesala. Uzavřel proto, že žádný, byť jen nepřímý důkaz nepodporuje spekulaci soudu uvedenou v napadeném rozsudku, že byl pod vlivem alkoholu.
6. Druhou námitkou v dovolání je, že v důsledku chyb při ohledání místa činu došlo k nesprávnému zjištění pušky, z níž vyšla střela, která usmrtila poškozeného. Obviněný sám doznal, že se jednalo o jeho zbraň, a na rozdíl od svého obhájce o tom nepochybuje. Obhájce přitom uvádí, že ze znaleckého zkoumání vyplynulo, že výstřel mohl vyjít také z pušky J. H. st., případně mohlo jít i o úplně jiného střelce vzdáleného i několik kilometrů. Individuální identifikace na základě zkoumání střely provedena být nemohla, neboť smrtící střela nebyla na místě dohledána. Namítané pochybnosti o identifikaci inkriminované zbraně přitom vyplývají ze závěrů znalce Ing. Josefa Krutila, který jednak připustil, že střelci mohli být dva, a jednak nevyloučil zásah poškozeného nábojem ráže 7x64. Přitom poukázal na průběh prvního vyšetřovacího pokusu, při němž obviněný při nástupu na kombajn opakovaně držel zbraň hlavní vzhůru, tedy v poloze, z níž náhodným výstřelem poškozeného zasáhnout nemohl. Naopak do polohy hlavně, z níž k zásahu poškozeného dojít mohlo, musela být zbraň záměrně natočena.
7. Krajský soud se tedy vůbec nezabýval argumenty obhajoby, některé důkazy vyhodnotil úplně opačně a v rozporu s jejich obsahem, jiné důkazy neprovedl, respektive ani nekonstatoval a nezohlednil důkazy nutné pro objasnění věci a svědčící ve prospěch obžalovaného (viz podání obhajoby z 2. 2. 2022 s návrhem důkazů pro odvolací řízení).
8. Obviněný se snaží pomoci rodině poškozeného podle svých možností a jak je třeba, či jak o to aktuálně požádají. Poskytuje jim jako projev solidarity v rámci finanční pomoci nemalé finanční částky a je připraven v tomto pokračovat. To samozřejmě v případě, pokud mu to ekonomická situace umožní, protože pokud by měl odejít do vězení, tak není nikdo jiný, kdo by jeho zemědělský podnik vedl, a hrozí skutečné nebezpečí, že úvěry a leasingy na stroje by podnik dokázaly v krátké době zlikvidovat. V tomto směru se uložení a nástup nepodmíněného trestu jeví skutečně jako kontraproduktivní a nezohledňující všechny okolnosti případu a osobní poměry obviněného.
9. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu Hradec Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 2. 2022, č. j. 13 To 19/2022-989, a eventuálně zároveň i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 11. 2021, č. j. 3 T 74/2021-965, podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích k novému projednání. Současně ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. podal podnět k odložení výkonu rozhodnutí, a to zejména trestu odnětí svobody.
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně upozornil, že dovolání je založeno na důvodech podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. – zjevně ve znění před 1. 1. 2022. Z obsahu dovolání je přitom patrno, že důvody podle §265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. aktuálně účinné úpravy se mají vztahovat k odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu v Pardubicích, jakožto soudu nalézacího, a že usnesení odvolacího soudu chtěl dovolatel patrně napadnout podle písm. m) citovaného ustanovení.
11. Dovolání je formulováno poněkud neobvyklým způsobem. Neobvyklé je, že námitku, že výstřel byl veden ze zbraně dovolatele, činí obhájce přes opačné tvrzení dovolatele. K jistým pochybnostem, zda bylo dovolání v této části podáno v souladu s vůlí dovolatele, přispívá i podpis dovolání jen jménem obhájce bez zmínky o dovolateli. Státní zástupce rovněž poukázal na ochotu dovolatele na počátku hlavního líčení k uzavření dohody o vině a trestu. Tehdy nesouhlasil jen s tím, že by byl v okamžiku výstřelu pod vlivem alkoholu. Co do určení zbraně činil námitky v podstatě jen jeho obhájce. Státní zástupce proto považuje za vhodné, aby si Nejvyšší soud před svým rozhodnutím opatřil vyjádření dovolatele, zda je ohledně určení smrtící zbraně podáno dovolání v souladu s jeho vůlí.
12. Dovolatel opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem a kterou shrnul ve svém odvolání. S těmito námitkami se již soudy vypořádaly, a to nalézací soud v odstavcích 3. a 4. (alkohol) a 5. – 9. (zbraň) rozsudku a odvolací soud v odstavcích 21. – 28. (zbraň) a 29. – 34. (alkohol). V odstavcích 35. – 37. citovaného odůvodnění odvolací soud skutková zjištění shrnul a odůvodnil i právní posouzení skutku podle kvalifikované skutkové podstaty předmětného trestného činu.
13. Za pozornost stojí, že konkrétní míru ovlivnění dovolatele alkoholem v době výstřelu se nepodařilo zjistit a že proto nebyl u dovolatele dovozován stav nezpůsobilosti ve smyslu §274 tr. zákoníku. Porušení důležité povinnosti spatřovaly oba soudy v tom, že dovolatel nabitou zbraň nezajistil a poté s ní nebezpečně manipuloval – lezl s ní na kombajn. To, že tak činil „po předchozím požití alkoholu“ nezpochybňuje ani dovolatel. Rozdíl mezi skutkovým zjištěním soudu a stanoviskem dovolatele je nepatrný a z hlediska právního posouzení skutku nicotný. I kdyby dovolatel před událostí vůbec nepil, právní posouzení skutku by bylo totožné. Lezení po schůdcích kombajnu s nabitou nezajištěnou zbraní drženou v jedné ruce je samo o sobě natolik rizikovou činností, že je již v zásadě nerozhodné, zda takovou manipulaci činí osoba podnapilá či zcela střízlivá.
14. Obě námitky dovolatele směřují proti skutkovému zjištění, že smrtící střela vyšla ze zbraně dovolatele v době, kdy byl pod vlivem alkoholu. Nejedná se však o vadné zjištění. Soudy řádně odůvodnily, proč dovolateli neuvěřily, že doma po události vypil 1 až 1,5 l vína, a proč neuvěřily ani tomu, že by poškozeného zastřelil otec dovolatele. Pokud dovolatel namítá extrémní nesoulad mezi skutkovým zjištěním soudů o alkoholu a závěrem znalkyně Dr. Malákové, která připustila nulovou hladinu v době skutku, dovolatel její výpověď zjevně deformuje. Pokud dále namítá, že svědek Ch. není v rozsudku vůbec citován, je tomu tak proto, že strany na jeho výslechu ani čtení protokolu o jeho výpovědi u hlavního líčení netrvaly a tento důkaz tak vůbec proveden nebyl. Pokud by ovšem bylo dokazování rozšířeno, musel by být slyšen také svědek V., který popsal stav dovolatele na místě činu.
15. Pokud tito svědci slyšeni nebyli, bylo by možno namítat, že se jedná o důkazy opomenuté, avšak jen pokud by dovolatel nebo jeho obhájce takové důkazní návrhy učinili. Dovolatel uvádí, že důkazní návrhy učinil podáním ze dne 2. 2. 2022, které však státnímu zástupci není známo. Navíc dovolatel ani ve svém dovolání u jednotlivých důkazů neuvádí, jakým konkrétním způsobem by mohly mít tvrzené návrhy zásadní význam pro již učiněná skutková zjištění. Proto se nelze k této jeho námitce blíže vyjádřit. Vliv alkoholu na dovolatele je okolností z hlediska právní kvalifikace podružnou, a pokud snad navrhované důkazy tento vliv vyvracejí, na právní posouzení skutku by to nemohlo mít vliv. Již z tohoto důvodu by se nemohlo jednat o důkazy podstatné pro rozhodná skutková zjištění ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel nakonec tento dovolací důvod ani neuplatňuje.
16. Celkový obsah dovolatelových námitek směřuje spíše k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo . Jedná se o zásadu procesní, a nikoliv hmotně právní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. A to ani za nového znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. To je patrno například z odstavce 14. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021. Nejvyšší soud zde konstatuje , že nový dovolací důvod podle citovaného ustanovení „úzce navazuje na soudní praxí vymezená pochybení“ a změna je jen v tom, že nyní jsou tato pochybení přímým obsahem dovolacího důvodu a není zapotřebí dovozovat je extenzivním výkladem.
17. Dovolatel dále brojí také proti výroku o trestu, což zjevně přiřazuje dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění před 1. 1. 2022. K tomu poukazuje na pomoc rodině poškozeného a na potřebu dále vést svůj podnik. Proto nesouhlasí s tím, že mu byl uložen trest nepodmíněný. Taková námitka je ovšem jen námitkou proti přiměřenosti trestu. K tomu je možno připomenout rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07, jež odmítají možnost podřadit otázku přiměřenosti trestu odnětí svobody pod některý z dovolacích důvodů. Soud ji však může posoudit mimo dovolací důvody – v případech výjimečných svou nespravedlností. Tedy pokud by byl uložený trest v rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí, jak plyne z již poměrně obsáhlé judikatury Nejvyššího soudu. Dovolatel však na uvedenou zásadu nepoukázal a své dovolání výslovně opřel jen o dovolací důvody, z jejichž okruhu zjevně vybočit nechtěl. Za těchto okolností státní zástupce nepovažuje za možné konstruovat námitky dovolatelem neuvedené. Trest odnětí svobody byl dovolateli uložen v rámci zákonné trestní sazby a nemohl být tedy naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Námitka nepřiměřenosti uloženého trestu žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá, přičemž porušení zásady proporcionality trestních sankcí dovolatel nenamítá.
18. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
20. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněný důvod (nebo důvody) uvedený(é) v předmětném zákonném ustanovení. Dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek podal dne 14. 3. 2022, tedy za účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., jímž došlo k úpravě důvodů dovolání. Podle jeho argumentace tuto novelizaci nereflektoval, když zjevně odkazuje na zákonnou dikci právní úpravy účinné do 31. 12. 2021.
21. Deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím úpravě účinné do 31. 12. 2021, podle aktuálně účinné právní úpravy jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud tak při posuzování námitek uplatněných pod tímto dovolacím důvodem musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
22. Zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně upraven další (nový) dovolací důvod reflektující již dříve (před 1. 1. 2022) uplatňovanou praxi, vycházející z ustálené judikatury Ústavního soudu. Podle něj lze dovolání podat také tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Přestože tedy dovolatel své dovolání opřel o důvod formálně označený podle právní úpravy v době jeho podání již neúčinné, lze podle obsahu jeho argumentace usuzovat na uplatnění důvodů dovolání specifikovaných výše. Po obsahové stránce přitom shodně vymezené dovolací důvody byly uplatňovány i podle zákonného ustanovení účinného před 1. 1. 2022, na které obviněný odkazuje.
23. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. [podle znění účinného do 31. 12. 2021, na které obviněný odkazuje, jde o §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ] lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu.
24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
25. Dovolatel část své argumentace zaměřil proti rozsahu provedeného dokazování, když namítal, že nebyl proveden důkaz výslechem svědků a znalce, kteří měli vypovídat v jeho prospěch, zejména ve vztahu k jeho ovlivnění alkoholem v době skutku. Odkázal přitom na své podání odvolacímu soudu, datované dnem 2. 2. 2022, v němž doplnění dokazování navrhoval s tím, že provedení uvedených důkazů bylo navrhováno jak v obžalobě, tak i před soudem prvního stupně v hlavním líčení konaném dne 19. 5. 2021.
26. Dovolací soud předně konstatuje, že takto formulovanou námitku lze formálně podřadit pod jednu z alternativ dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v aktuálním znění), a to nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů . V obecné rovině lze dále poznamenat, že ani podle judikatury Ústavního soudu není soud povinen vyhovět každému vznesenému důkaznímu návrhu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05). Právu stran navrhnout důkazy, jejichž provedení považují za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Za opomenutý důkaz tedy nelze považovat jakýkoli stranami navržený a soudem neprovedený důkaz, ale pouze takový důkazní návrh, který byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, event. zcela opomenut případně může jít o situace, kdy v řízení řádně provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení skutkového závěru, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení.
27. V tomto případě obviněný ve svém podání ze dne 2. 2. 2022, adresovaném odvolacímu soudu, navrhl provedení důkazu výslechem nebo čtením protokolu o výslechu z přípravného řízení svědků V. M., R. Ch. a P. K., dále čtením úředního záznamu o podaném vysvětlení svědka J. H. st. a konečně výslechem znalce prof. MUDr. Hosáka, Ph.D. (jehož znalecký posudek byl soudem prvního stupně čten), „pokud soud nerozhodne sám svojí selskou úvahou“. Z těchto důkazů byly obžalobou navrhovány výslechy svědků H. st., M., Ch. a K. a čtení znaleckého posudku, zpracovaného prof. MUDr. Ladislavem Hosákem, Ph.D. V prvním hlavním líčení dne 19. 5. 2021, kdy byl pouze vyslechnut obviněný, trvala státní zástupkyně na výslechu navrhovaných svědků, s čímž obviněný souhlasil a dále navrhl výslech znalců Dr. Malákové a Ing. Krutila (nikoli tedy prof. Hosáka). V dalším hlavním líčení dne 29. 9. 2021 byly se souhlasem stran čteny výpověď svědka H. st. a znalecký posudek prof. Hosáka. Na konci tohoto hlavního líčení státní zástupkyně uvedla, že byli slyšeni zásadní svědci, na výslechu dalších netrvá a souhlasí se čtením úředních záznamů o jimi podaných vysvětleních. Obviněný s tímto souhlasil a požadoval předvolání svědků L. a N. V následném hlavním líčení dne 16. 11. 2021 byli tito dva svědci vyslechnuti a na závěrečný dotaz soudu státní zástupkyně žádné doplnění dokazování nenavrhla a obhájce obviněného navrhl pouze provedení důkazu listinami, které soudu předložil. Následně bylo rozhodnuto o skončení dokazování a stranám dán prostor k přednesu závěrečných řečí. Ve veřejném zasedání před odvolacím soudem pak obhájce bez bližší argumentace odkázal na písemné podání ze dne 2. 2. 2022. Odvolací soud následně důkazní návrhy zamítl s tím, že navrhované důkazy by opakovaly dokazování provedené soudem prvního stupně.
28. Z výše uvedené rekapitulace je zřejmé, že soud prvního stupně při provádění dokazování nepochybil, neboť prováděl dokazování v souladu s návrhy stran. Pokud přitom v reakci na rozsah a obsah důkazů v hlavním líčení provedených nadále netrvaly na provádění dalších důkazů, byť je v časnějších fázích hlavního líčení navrhovaly, a ani nalézací soud nepovažoval provádění dalších důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. za potřebné, nelze mu neprovedení dalších důkazů vytýkat. Pochybením přitom není ani absence odůvodnění, proč další důkazy neprováděl, neboť strany samy na jejich provedení netrvaly. Odvolací soud pak na důkazní návrhy vznesené v odvolacím řízení reagoval. Lze mu vytknout, že své rozhodnutí o těchto návrzích nezaznamenal do protokolu o veřejném zasedání. Ze zvukového záznamu je ovšem jeho rozhodnutí, včetně odůvodnění, zřetelné (v čase 47.05 záznamu). Odvolací soud také postupoval vadně, pokud zdůvodnění neprovedení navrhovaných důkazů nepromítl do písemného vyhotovení svého rozsudku. Vzhledem k tomu, že však tento soud ve veřejném zasedání o důkazním návrhu rozhodl, a své rozhodnutí (byť velmi stručně) odůvodnil (nadbytečností), nejedná se o natolik zásadní pochybení, aby bylo možno navrhované důkazy označit za opomenuté.
29. Další námitky, odkazující na zjevný rozpor skutkových zjištění nižších soudů s provedenými důkazy , formálně odpovídají další alternativě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v aktuálním znění). Nutno ovšem poznamenat, že existence takových zjevných rozporů nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z něj jiné skutkové a právní závěry (viz např. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Nelze také přehlédnout, že dovolatel prakticky shodné námitky uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení. Jeho dovolací argumentace je z větší části opakováním obhajoby, se kterou se dostatečně vypořádaly již soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura takový případ řeší např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
30. Dovolatelovy skutkové námitky jsou fakticky neseny ve dvou rovinách. Jednak je zpochybňován závěr soudů o ovlivnění obviněného v době střelby alkoholem a dále i závěr, že poškozený byl usmrcen výstřelem z jeho zbraně.
31. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné jejich deformace ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů, a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, samo o sobě není porušením zásad spravedlivého procesu ani nezbytně nevyžaduje zásah Nejvyššího soudu do napadených rozhodnutí.
32. Otázkou ovlivnění obviněného alkoholem v době skutku se soud prvního stupně zabýval v bodech 3. a 4. svého rozsudku, v nichž uzavřel, že obviněný byl v době manipulace se zbraní „výrazně ovlivněn alkoholem“. Vycházel přitom z výsledků dechových i krevních zkoušek, které byly obviněnému provedeny v průběhu noci po skutku a ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. Výpověď obviněného pak v kontextu forenzních analýz hodnotil jako účelovou a stejně hodnotil i výpovědi svědků M. S. a R. N., kteří podle jeho zjištění měli zájem na zlepšení postavení obviněného před soudem.
33. Odvolací soud se této problematice věnoval v bodech 29. – 34. svého rozsudku. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že obviněný byl v době činu ovlivněn alkoholem, který před tím konzumoval. Za účelové přitom považoval tvrzení obviněného, že po skutku vypil 1 – 1,5 litru vína, jímž měl reagovat na výpočty obsažené ve znaleckém posudku. Soud připustil, že si obviněný v rozrušení po skutku nemusel přesně pamatovat, jaké množství alkoholu po návratu domů vypil. Konstatoval však, že přestože na uvedený den plánoval sklizeň kukuřice a současně lov divokých prasat, už v dopoledních hodinách alkoholické nápoje konzumoval. V konzumaci pokračoval i odpoledne, kdy vyjel na pole a předpokládal řízení motorového vozidla i manipulaci se zbraní. Soud dále zdůraznil, že přesnou hladinu alkoholu v krvi obviněného v době střelby se zjistit nepodařilo, takže nebyly naplněny podmínky pro kvalifikaci jeho jednání jako ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 tr. zákoníku. Závěr soudu prvního stupně, že vzhledem k předchozí konzumaci alkoholických nápojů v rozsahu, jaký obviněný popsal v přípravném řízení, tedy krátce po skutku, mohl vliv alkoholu negativně ovlivnit jeho schopnosti při manipulaci se zbraní, přitom akceptoval. Současně vyloučil, že by se obviněný nacházel ve stavu „nějaké těžké opilosti“.
34. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy provedené důkazy v uvedených pasážích hodnotily v souladu s jejich obsahem, přičemž vycházely zejména z objektivně zjištěných hladin alkoholu v dechu a krvi obviněného po činu a znaleckého vyhodnocení takto naměřených hodnot. Pokud v tomto kontextu neuvěřily výpovědím svědků, ani obviněného, který údaje o požitém alkoholu v různých částech kritického dne v průběhu trestního řízení měnil, není takový postup v rozporu s požadavky ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., zakotvujícím zásadu volného hodnocení důkazů, ani v rozporu s obsahem provedených důkazů. Výpovědi svědků v zásadě nebyly určité, když tito uvedli, že obviněného ten den neviděli alkohol konzumovat, což je v rozporu s výpovědí samotného obviněného (bez ohledu na množství vypitého nápoje a koncentraci alkoholu v lahvi, z níž na poli pil). Rovněž vliv alkoholu na jeho osobu v situaci, kdy se všichni zúčastnění věnovali sklizni či lovu, tedy činnostem se značnými nároky na jejich pozornost a současně omezujícím kontakt s dalšími osobami na nezbytné úkony, nemuseli detailně vnímat. Výsledky zkoušek na alkohol, následně znalecky interpretované, lze naproti tomu vnímat jako důkazy v zásadě objektivní a pro rozhodnutí stěžejní.
35. Nulová hladina alkoholu v krvi obviněného v době smrti poškozeného, tedy v době mezi 18:30 a 19:00 přitom ani ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, bezpodmínečně nevyplývá. Znalkyně pro ovlivnění obviněného alkoholem vypitým před uvedeným časovým rozmezím stanovila nulovou hladinu, avšak pouze za předpokladu, že by obviněný požíval alkohol tak, jak sám popsal ve své výpovědi ze dne 30. 9. 2019, z níž znalkyně vycházela, tedy dopoledne 2x2 dcl bílého vína a pak kolem 14 hodiny 2x2 dcl červeného vína. V následné tabulce pak prováděla zpětný propočet hladiny alkoholu v uvedeném časovém rozmezí v pěti variantách. Čtyři z nich vycházely z výslechů provedených v přípravném řízení, pátý výpočet vycházel z hypotetické varianty, že obviněný po skutku žádný alkohol nepožil. Základem výpočtů přitom byly hodnoty zjištěné krevními zkouškami, provedenými v 1:00 a 2:00 hodin. Výpočty znalkyně zpracovala ve variantách pro tzv. rychlého a pomalého eliminátora, přičemž na základě forenzně naměřených hodnot alkoholu v těle obviněného vypočetla eliminační konstantu, svědčící v jeho případě o rychlé eliminaci. I ve variantě pro obviněného nejpříznivější, tedy pokud by po skutku vypil 1,5 l vína (což jako první uvedl ve své výpovědi ze dne 31. 10. 2019 svědek R. Ch., nikoli sám obviněný), měl v době skutku 0,31 – 0,43 g/kg alkoholu. Tento údaj o požitém množství vína přitom byl udán v intervalu 1 – 1,5 l, přičemž pro požití 1 l vína po skutku je výpočet na posuzovanou dobu 0,97 – 1,09 g/kg. Pokud tedy soudy neuvěřily výpovědím obviněného ani svědků, že obviněný v době skutku nebyl pod vlivem alkoholu, není takový závěr v rozporu, tím méně pak extrémním, s obsahem provedených důkazů. Svědecké výpovědi, ani výpovědi samotného obviněného, vycházející z jejich subjektivního vnímání, totiž nemohou poskytnout údaje přesnější než forenzní zkoumání hladiny alkoholu v jeho krvi.
36. Soudy pak správně posoudily i celkovou závažnost tohoto zjištění, když skutek obviněného nekvalifikovaly jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 tr. zákoníku, ale ovlivnění alkoholem při manipulaci se zbraní hodnotily pouze jako porušení ustanovení §29 odst. 3 písm. b) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu. Jde tedy o jednu z okolností [spolu s porušením ustanovení §29 odst. 1 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb, podle něhož je držitel zbrojního průkazu povinen dbát zvýšené opatrnosti při zacházení se zbraní] zakládající použití kvalifikované skutkové podstaty podle §143 odst. 2 tr. zákoníku.
37. Pokud pak jde o identifikaci zbraně obviněného, jako zbraně, z níž vyšel smrtící výstřel, je situace do jisté míry komplikována skutečností, že sám obviněný tento závěr v průběhu celého trestního řízení nezpochybňoval a námitky byly vznášeny jeho obhájcem. Obviněný proti takové obhajobě v žádné fázi trestního řízení nikterak nevystoupil, pročež lze usuzovat, že s ní byl srozuměn a to i přesto, že sám vypovídal odlišně. Soud prvního stupně hodnocení této problematiky věnoval body 5. – 9. svého rozsudku, v nichž vyložil, že obhajobou nabízenou variantu, že smrtící rána vyšla ze zbraně svědka J. H. st. má za vyvrácenou, neboť uvedený svědek popsal, že střílel opačným směrem, z pole k příjezdové cestě. Navíc je nepochybné, že ze zbraně obviněného vyšla nezamýšlená střela, přičemž z kombajnu, na který obviněný v době výstřelu lezl, bylo možné poškozeného zasáhnout (byť by držení zbraně muselo být odlišné, než jak obviněný v rámci vyšetřovacího pokusu spontánně demonstroval) a průstřel v trojnožce poškozeného odpovídá podle balistického znaleckého posudku spíše ráži užívané obviněným, než jeho otcem. Toto hodnocení akceptoval i soud odvolací, který v bodech 21. – 28. svého rozsudku zrekapituloval argumentaci nalézacího soudu a sám ji dále rozvedl, přičemž se obsahově od závěrů soudu prvního stupně neodlišil.
38. Ani v tomto případě nelze soudům vytýkat postup v rozporu s požadavky §2 odst. 6 tr. ř. Jejich závěry mají oporu v provedených důkazech a vycházejí z jejich logického hodnocení. Chemická expertiza ran poškozeného svědčí o tom, že smrtelná poranění mohla být způsobená jak střelivem ráže 8x57, které používal obviněný, tak i 7x64, které používal jeho otec. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví balistika pak vyplývá, že „poškozený mohl být zasažen výstřelem jak ze střelecké pozice obviněného, tak i jeho otce. Na základě zkušební střelby náboji 8x57, 7x64 a 7x57 znalci předpokládají, že zásah trojnožky poškozeného byl uskutečněn střelou RWS ráže 8x57, tedy střelou užívanou obviněným. Jde přitom o druhovou identifikaci na základě experimentů s úzce vymezenými druhy nábojů, proto nelze vyloučit, že průstřel mohla způsobit i jiná střela blízké ráže“ . Pokud tedy za situace, kdy ze zbraně obviněného, nacházejícího se v pozici, z níž mohl poškozeného zasáhnout, vyšel nekoordinovaný výstřel, poškozený utrpěl poranění, zanechávající chemické stopy odpovídající střelivu obžalovaného a v trojnožce poškozeného se nacházel průstřel, který znalci označili za způsobený střelou obviněného, přestože ke komparaci užili i střelivo poskytnuté dalším v úvahu přicházejícím střelcem, který ve své výpovědi jednoznačně vyloučil, že by střílel směrem, kde se poškozený nacházel, soudy učinily skutkový závěr, že smrtící rána vyšla ze zbraně obviněného, má tento závěr oporu v provedeném dokazování. Obě skutkové dovolací námitky proto byly vyhodnoceny jako nedůvodné.
39. Obviněný dále vznesl námitku opřenou o dovolací důvod podle §265b odst 1 písm. h) tr. ř. [ve znění účinném do 31. 12. 2021, podle aktuální úpravy §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.], namítající přílišnou přísnost uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Podle ustálené praxe Nejvyššího soudu námitka nepřiměřenosti uloženého trestu uplatněný dovolací důvod nenaplňuje, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby. V tomto případě bylo uložení trestu odnětí svobody přípustné a jeho výměra nevybočila z trestní sazby stanovené v §143 odst. 2 tr. zákoníku v rozmezí jednoho roku až šesti let. Uplatněná námitka tak deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídá. Pro úplnost lze dodat, že byla-li nepřiměřenost trestu dovozována z přecenění vlivu alkoholu na průběh skutkového děje, neodpovídá taková argumentace odůvodnění rozsudků nižších soudů. Soud prvního stupně postupoval důsledně v souladu s ustanovením §39 tr. zákoníku, kdy k ovlivnění alkoholem (o němž nemá ani Nejvyšší soud pochyb) přihlédl jako k jedné (nikoli jediné) z okolností skutku při hodnocení závažnosti jednání obviněného pro stanovení druhu a výměry trestu v rámci trestní sazby vyplývající z jeho právní kvalifikace (srov. bod 14. jeho rozsudku). Stejně postupoval i soud odvolací v bodě 38. svého rozhodnutí. Námitka obviněného, formálně nenaplňující deklarovaný dovolací důvod tak nemůže obstát ani věcně.
V.
Způsob rozhodnutí
40. Námitky uplatněné obviněným v dovolání tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají pouze formálně, s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. se míjejí. Z důvodů shora rozvedených Nejvyšší soud shledal, že dovolací argumentace je v celém rozsahu zjevně neopodstatněná. Proto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí . Současně neshledal důvod pro přerušení nebo odložení výkonu rozhodnutí podle §265o odst. 1 tr. ř., které bylo dovolatelem navrhováno. Jen pro úplnost je vhodné doplnit, že ustanovení §265h odst. 3 tr. ř., na které dovolatel v této souvislosti odkázal, předpokládá aktivitu soudu prvního stupně, který však v tomto případě podle uvedeného zákonného ustanovení nepostupoval.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 6. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Roman Raab