ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.502.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 502/2022-140
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 6. 2022 o dovolání obviněného Z. P. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 2. 2022, sp. zn. 4 To 558/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 89/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. P. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 32 T 89/2021, byl obviněný Z. P. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle §148 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtrnácti měsíců. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů v trvání čtrnácti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození P. D. a Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku dopustil tím, že
dne 1. června 2021 kolem 05:52 hodin v Českých Budějovicích jako řidič osobního vozidla značky Peugeot 206, registrační značky XY, jedoucí po vedlejší pozemní komunikaci ulice XY, označené svislým dopravním značením „Dej přednost v jízdě!“, ve směru jízdy od ulice XY, nerespektoval ustanovení §4 písm. a), písm. b) a §22 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, když při odbočování vpravo směrem k ulici XY vjel do prostoru křižovatky, aniž by dal přednost v jízdě motocyklu značky Siamoto Geco 250, registrační značky XY, řízenému P. D., narozeným XY, a jedoucím po hlavní pozemní komunikaci ulice XY, v důsledku čehož byl P. D. donucen strhnout řízení motocyklu směrem vlevo, kde narazil do středového ostrůvku a havaroval, když následkem tohoto nehodového děje utrpěl poškozený P. D. zranění spočívající v pohmoždění zad, pravé kyčle a levého lokte, když doba léčení těchto zranění trvala do dne 2. 7. 2021.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 2. 2022, sp. zn. 4 To 558/2021, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 2. 2022, sp. zn. 4 To 558/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
5. Vytkl, že soudy opřely výrok o vině o výpověď poškozeného P. D., aniž by se zabývaly jeho věrohodností. Podstatné přitom je, že poškozený svou výpověď v průběhu trestního řízení zásadním způsobem změnil, neboť v přípravném řízení (při podání vysvětlení) uvedl, že bezprostředně před ním nejelo žádné vozidlo, a v hlavním líčení vypověděl, že před ním jel posléze v křižovatce vpravo odbočující bílý Mercedes. Podle názoru obviněného je změna výpovědi poškozeného zcela účelová, poněvadž pokud by platila první varianta a před poškozeným by v rozhodnou dobu žádné vozidlo nejelo, svědčilo by to o jednoznačné vině obviněného, když poškozený by nebyl kryt žádným vozidlem a obviněný by přesto vjel do křižovatky. V posuzované věci je ovšem zřejmé, že před poškozeným vozidlo jelo a že poškozeného v okamžiku, kdy začalo odbočovat vpravo a kdy je poškozený z důvodu, aby nemusel zpomalovat, začal objíždět zleva a dostal se tak do odbočovacího pruhu, naprosto zakrylo. Této variantě skutkového děje nasvědčuje nejen to, že jak obviněný, tak poškozený sdělili, že jeden druhého před nehodou nespatřili, ale rovněž jí odpovídají i stopy zajištěné na místě činu, způsob a míra poškození motocyklu poškozeného, poškození dopravní značky a zranění poškozeného, která současně nekonvenují s popisem nehodového děje předkládaným poškozeným.
6. Dovolatel zdůraznil, že soudy pochybily, pokud ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním neprovedly navrhované důkazy. Obviněný požadoval zpomalení a zvětšení kamerového záznamu, na základě čehož by mohlo být nade vši pochybnost prokázáno, v jakém jízdním pruhu se poškozený při průjezdu křižovatkou nacházel. Odvolací soud tomuto návrhu nevyhověl, stejně tak nevyhověl ani návrhu na vypracování znaleckého posudku z oboru dopravy, který by ze zajištěných stop určil příčinu dopravní nehody a taktéž to, v jakém jízdním pruhu se poškozený pohyboval a jakou rychlostí jel. Odvolací soud jeho návrhům nevyhověl, přičemž v této souvislosti argumentoval způsobem, s nímž se dovolatel neztotožnil. Obviněný si za této situace zajistil na svůj náklad zvětšení a zpomalení kamerového záznamu, z čehož zjistil, že poškozený se skutečně nepohyboval při pravém okraji vozovky a že křižovatkou projížděl rychlostí přesahující 50 km/h. Fotografii z tohoto záznamu, CD nosič zachycující původní, originální kamerový záznam, jako i záznam ve dvojím přiblížení předložil spolu s dovoláním Nejvyššímu soudu.
7. Obviněný orgánům činným v trestním řízení vytkl, že se nezabývaly možností, že by viníkem nehody mohl být sám poškozený, případně že by se na nehodě mohl významnou měrou podílet. Podle jeho mínění bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a právo na účinnou obhajobu a soudy jednaly v rozporu s pravidlem in dubio pro reo .
8. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 2. 2022, sp. zn. 4 To 558/2021, zrušil, podle §265k odst. 2 tr. ř. aby zrušil další rozhodnutí na ně obsahově navazující, tj. rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 32 T 89/2021, a podle §265 l tr. ř. soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatel opakuje obhajobu, kterou uplatnil již ve svém odvolání a s níž se vypořádal odvolací soud (body 14.–21.) Odvolací soud se vyjádřil i k odmítnutí dovolatelem dodatečně navrženého dokazování (bod 18.). Státní zástupce se s argumentací odvolacího soudu ztotožnil a v podrobnostech na ni odkázal. Doplnil, že vadná rozhodná skutková zjištění ve věci nezaznamenal. Podle něj jsou navíc námitky dovolatele rozporné a zejména se netýkají skutkových zjištění, která by pro jeho zavinění bylo možno považovat za „rozhodná“ ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Konstatoval, že rozpornost námitek je zřejmá z neslučitelnosti tvrzení, že poškozený jel velmi rychle a současně v jízdním pruhu, z něhož bylo možno očekávat jeho odbočení vlevo. Oboje nemůže být pravda. Pokud by jel poškozený velmi rychle (což ovšem soudy vyloučily), pak by způsob jeho jízdy nemohl nasvědčovat odbočení vlevo - mimo jízdní dráhu dovolatele. Dovolatel přitom netvrdí, že z něčeho usuzoval na možné odbočení, neboť poškozeného přes bílé vozidlo vůbec neviděl. Nerozhodnost námitek spatřoval státní zástupce v tom, že dovolatel opakovaně uvedl, že poškozeného neviděl, protože ten byl ukryt za oním bílým vozidlem. Ani ve svém dovolání ale neuvádí, že by snad příčinou toho, že poškozeného neviděl, byla extrémní rychlost jeho jízdy. Pak ovšem není zřejmé, že by se tvrzenou rychlostí či směrem jízdy poškozeného mohlo kvalifikačně významným způsobem snížit zavinění dovolatele. Dovolatel by musel dát poškozenému přednost, i pokud by tento jel rychle (aniž by tím dovolateli podstatně ztížil možnost a schopnost správně reagovat) nebo v nesprávném jízdním pruhu (aniž by bylo patrno, že skutečně bude odbočovat). A pokud vjel dovolatel na hlavní silnici „naslepo“, což v zásadě ani nepopírá, výlučným viníkem nehody by byl vždy on sám – jak za okolností původně doznaných, tak i za okolností nově tvrzených. Státní zástupce uzavřel, že celkový obsah dovolatelových námitek směřuje spíše k tomu, že soudy porušily pravidlo in dubio pro reo, zásadu procesní, nikoliv hmotněprávní, jejíž dodržení nemůže být zkoumáno v dovolacím řízení (srov. konstantní judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu). Podle jeho názoru konkrétní skutkové námitky uvedené dovolatelem se netýkají skutečností rozhodných pro právní posouzení skutku, a tedy neodpovídají tvrzenému ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného Z. P. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
11. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelná pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
13. V projednávaném případě dovolací soud žádná výše uvedená pochybení, na která pamatuje obviněným uplatněný dovolací důvod, nezjistil.
14. K případnému opomenutí důkazů, které obviněný v dovolání naznačil, je vhodné uvést, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
15. Výtky obviněného směřující proti úplnosti provedeného dokazování neshledal dovolací soud opodstatněnými. Posuzovaná trestní věc není stižena vadou opomenutých důkazů, poněvadž v řízení před nalézacím soudem obviněný návrhy na dopění dokazování nevznesl, a pokud tak učinil v řízení odvolacím, odvolací soud vyložil, že se nezávisle na požadavku obviněného seznámil s obsahem kamerového záznamu zobrazujícího jeho odbočení a průjezd poškozeného křižovatkou (pozn. vlastní nehodový střet na snímku již zaznamenán není), přičemž pokud tento důkaz hodnotil s dalšími ve věci provedenými důkazy, shledal dostatečně spolehlivě, že výhradním (100%) viníkem posuzované nehody je obviněný, který na křižovatce, na kterou vjížděl ze silnice označené jako vedlejší, nedal přednost v jízdě poškozenému P. D., řidiči motocyklu, který křižovatkou projížděl po hlavní silnici. Odvolací soud podrobně zhodnotil obsah kamerového záznamu pořízeného z pohledu z ulice XY na inkriminovanou křižovatku a nedospěl k závěru, že by řidič motocyklu musel před ním jedoucí a na křižovatce doprava odbočující vozidlo objíždět. Motocykl se v záběru objevuje až v okamžiku, kdy vozidlo před ním jedoucí odbočující manévr téměř dokončilo (body 15. a 16. usnesení odvolacího soudu). Návrh obviněného na vypracování znalecké expertízy posuzující technické příčiny nehodového děje pak odvolací osud neshledal opodstatněným. Podle něj obsah obrazového kamerového záznamu a objektivních stop zjištěných při ohledání místa dopravní nehody (umístění stopy otěru pneumatiky motocyklu na obrubníku dělícího ostrůvku, přeražená dopravní značka na něm a konečná poloho ležícího poškozeného v protisměrném pruhu) podporuje popis příčiny nehodového děje, jak jej udal poškozený P. D. Odvolací soud nepochyboval, že tento křižovatkou projížděl na svém motocyklu v přímém směru a k jeho pádu došlo poté, co mu zkřížil jízdní dráhu automobil řízený obviněným, který do křižovatky najel z komunikace označené jako vedlejší. Spolehlivost svědkovy výpovědi podpořené objektivními důkazy považoval soud za zachovalou, ač si svědek původně nevzpomněl, že těsně před nehodovým dějem cestoval za vozidlem, které na křižovatce odbočovalo doprava. S ohledem na tento závěr neshledal odvolací soud důvodný ani požadavek obviněného na ustanovení řidiče tohoto odbočujícího vozidla, zvláště je-li zjištěno, že tento neměl důvod s větším soustředěním sledovat za ním jedoucí motocykl, který zadní část jím řízeného automobilu míjel poté, co téměř dokončil odbočovací manévr. Pád motocyklisty na vozovku již tento řidič s jistotou registrovat nemohl (srov. bod 18.).
16. Je tedy zřejmé, že odvolací soud se důkazními návrhy obviněného důkladně zabýval, zhodnotil je v kontextu obsahu ostatních již ve věci provedených důkazů a zcela logicky a věcně správně dospěl k závěru, že obviněným navrhované postupy jsou ve věci zcela nadbytečné. Své úvahy náležitě odvolací soud prezentoval v označených pasážích odůvodnění svého rozhodnutí, dovolací soud se s nimi plně ztotožnil, tedy s ohledem na přesvědčivou argumentaci odvolacího soudu správně poukazující na absenci pochybností o průběhu skutkového děje nelze v postupu odvolacího soudu, který ve veřejném zasedání nevyhověl důkaznímu návrhu na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru dopravy, shledat žádné pochybení. Pokud jde o dovolatelem akcentovaný kamerový záznam, ten k důkazu proveden byl, což nezpochybňuje, a pokud se domáhal jeho provedení s větším přiblížením a zpomalením (které technicky realizoval na CD přiloženém k dovolání), jde toliko o odlišnou představu obviněného o způsobu provedení důkazu. Rozhodně se však nejedná o důkaz opomenutý. I v ostatním rozsahu návrhů obviněného pak s ohledem na shora uvedené nelze uzavřít, že by skutková zjištění rozhodná pro naplnění znaků trestného činu byla založena na důkazech procesně nepoužitelných nebo ve vztahu k těmto zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
17. Dovolací soud dále konstatuje, že ani zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů ve věci není dán. Nalézací soud při ustanovování skutkového děje důvodně vycházel z výpovědi poškozeného P. D. učiněné v hlavním líčení a korespondující s výpovědí svědkyně M. Ch., s obsahem kamerového záznamu, jako i s dalšími v řízení provedenými důkazy. Odvolací soud, který se s hodnotícími úvahami soudu prvního stupně ztotožnil, patřičně reagoval na námitky obviněného obsažené v jeho řádném opravném prostředku a nyní zopakované v jeho mimořádném opravném prostředku. V této souvislosti je vhodné upozornit, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002). Naznačená situace v podstatě nastala i v posuzované trestní věci. Odvolací soud přesvědčivě vysvětlil, že obsah kamerového záznamu nesvědčí o tom, že by řidič motocyklu musel před ním jedoucí a na křižovatce doprava odbočující vozidlo objíždět, neboť motocykl se v záběru objevuje až v okamžiku, kdy vozidlo před ním jedoucí odbočující manévr téměř dokončilo, a že obrazovým záznamem zachycený úsek křižovatky řidič motocyklu projíždí v přímém směru, přičemž pro verzi obviněným udávanou nesvědčí ani další poznatky učiněné při ohledání místa dopravní nehody, jak jsou zadokumentovány při tomto úkonu pořízenou dokumentací (srov. body 16. a 17.). Přesto obviněný navzdory tomu setrvává na svém tvrzení, že poškozený, aby nemusel před vozidlem odbočujícím vpravo přibržďovat a mohl plynule pokračovat v jízdě, toto vozidlo objel zleva, dostal se do odbočovacího pruhu, v důsledku čehož došlo k jeho zakrytí vozidlem původně před ním jedoucím a nyní odbočujícím vpravo. Nadto má být z kamerového záznamu patrné, že poškozený jel s motocyklem „značnou“ rychlostí.
18. I podle názoru dovolacího soudu byla takto prezentovaná obhajoba obviněného v řízení zcela vyvrácena. Nelze přehlédnout, že podle výpovědi samotného obviněného byl ve značném pracovním stresu a vynervovaný, připustil, že chvátal. I podle svědkyně M. Ch. se ve chvílích těsně před nehodovým dějem pohybovalo vozidlo obviněného rychlostí podle jejího názoru nepřiměřenou (jeho jízda ji zaskočila, lekla se, rychlost odhadla na cca 70 km/h), čemuž nasvědčuje i přehraný kamerový záznam. Po jeho zhlédnutí u hlavního líčení sám obviněný připustil, že do křižovatky vjel, aniž se řádně přesvědčil o dopravní situaci na hlavní silnici z jeho pohledu zleva. Je tak třeba uvodit, že obviněný v důsledku spěchu najel do křižovatky (byť je patrné přibrzdění ze svitu brzdových světel) razantně a ihned, jakmile si všiml, že bílé vozidlo jedoucí před poškozeným odbočuje z hlavní silnice vpravo. Pokud však zpochybnil svou vinu prezentací odlišného, než soudy zjištěného způsobu jízdy poškozeného na motocyklu, nebylo možno takovým závěrům přisvědčit, nadto obviněný nespecifikoval, jaký konkrétní dopad by tato odlišná skutková zjištění měla mít na závěry o jeho trestní odpovědnosti za následek způsobený porušením dopravních předpisů. Předně i dovolací soud považuje obhajobu obviněného za rozpornou. Z kamerového záznamu především plyne, že poškozený jel za odbočujícím bílým vozidlem s dostatečným odstupem, tudíž neměl nejmenší důvod se mu vyhýbat přejetím do odbočovacího pruhu. Značná rychlost motocyklu je ryzí spekulací obviněného, není zřejmá ani z porovnání rychlosti tou dobou křižovatku projíždějících ostatních vozidel a jak správně podotkl státní zástupce, na zavinění obviněného a porušení specifikovaných ustanovení zákona č. 361/2000 Sb. by ani eventuální (nikoli extrémně) překročená rychlost poškozeného neměla relevantní vliv. Pokud by poškozený vyjel do odbočovacího pruhu (což z žádného poznatku nevyplývá, naopak tato varianta byla vyvrácena), musel by být naopak pro obviněného mnohem lépe viditelný, neboť by se nenacházel v zákrytu za odbočujícím bílým vozidlem. Obviněný jej však neviděl, jelikož již v té době dokončoval nájezd do křižovatky v naději, že provoz v přímém pruhu dostatečně blokuje odbočující bílé vozidlo, a tento předpoklad se ukázal zjevně mylným. Jak již bylo řečeno a plyne to i přímo z kamerového záznamu, obviněný vjel do křižovatky ještě předtím, než bílé vozidlo dokončilo odbočovací manévr, s dostatečným časovým odstupem vjel do křižovatky po hlavní silnici motocykl obviněného, těsně před kterým mu však do dráhy vjel obviněný a zákonitě (a podle videozáznamu zcela zřetelně) poškozenému zablokoval plynulý průjezd křižovatkou natolik nečekaně, že poškozený v reakci zabránit střetu strhl motocykl na ostrůvek. Takový průběh nehodového děje plně koresponduje s plánkem nehody a soudy uzavřeným skutkovým dějem, neboť ten vyplývá i ze zajištěných stop. Místo, kde pneumatika motocyklu narazila do obrubníku ostrůvku, místo uražení dopravní značky na ostrůvku a konečná poloha ležícího poškozeného na jízdním pruhu v protisměru jednoznačně svědčí o pohybu motocyklu v jeho přímém jízdním pruhu, kdy v křižovatce byl nucen následkem počínání obviněného strhnout řízení doleva, nikoli, že by se opačně při průjezdu křižovatkou z odbočovacího pruhu vracel doprava do přímého směru. Pořízený náčrt dopravní nehody tak obsahuje správně zaznačenou trajektorii motocyklu. Je tak třeba uzavřít, že obviněný vjel do křižovatky bez toho, aby se náležitě přesvědčil o dopravní situaci, za vozidlem, které mu z levé strany zakrylo výhled. Odvolací soud v tomto kontextu relevantně podotkl, že obviněný byl oprávněn zahájit průjezd křižovatkou teprve v okamžiku seznání, že nezkříží jízdní dráhu vozidlu jedoucímu za automobilem zakrývajícím mu výhled do levé strany (srov. bod 20. usnesení). Dovolací soud konstatuje, že obhajoba obviněného prezentovaná v mimořádném opravném prostředku odporuje výsledkům provedeného dokazování.
19. S ohledem na výše uvedené nelze než shrnout, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům provedeného dokazování. Soudy proto nepochybily, neaplikovaly-li pravidlo in dubio pro reo , jelikož v daném kontextu nebyly přítomny důvodné pochybnosti o vině obviněného. Souhrn dostatečně kvalitních důkazů tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětného skutku a usvědčují z jeho spáchání obviněného. Pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna, a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17).
20. Nejvyšší soud shledal námitky dovolatele s jistou dávkou tolerance podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně těmito námitkami dovolací důvod naplněn nebyl. Dovolání obviněného Z. P. je tak zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 6. 2022
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth