ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.597.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 597/2022-259
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 o dovolání, které podala obviněná D. S. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 2. 2022, č. j. 11 To 9/2022-224, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 129/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné D. S. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 12. 2021, č. j. 2 T 129/2020-203 , byla obviněná D. S. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle zjištění uvedeného soudu dopustila tím, že
dne 28. srpna 2020 v době od 09:00 hod do 13:38 hod v lékárně R., XY, XY, okr. Trutnov vykonávala při průběžném požívání alkoholických nápojů povolání lékárnice, kdy vydávala léky, přičemž při kontrole provedené hlídkou Policie ČR jí byla ve 12:48 hod naměřena při dechové zkoušce hodnota 3,24 promile alkoholu v dechu a ve 12:54 hod jí byla naměřena hodnota 3,20 promile alkoholu v dechu, když s ohledem na toto ovlivnění alkoholem nebyla schopna řádně vykonávat své zaměstnání, jež vyžaduje soustředěnou pozornost a schopnost správně vnímat a reagovat při vydávání léků na lékařský předpis i při vyřizování žádostí zákazníků na prodej léků bez lékařského předpisu, a tohoto jednání se dopustila přesto, že byla usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě č. j. 12 PP 256/2019-48 ze dne 16. 9. 2019, pravomocným téhož dne, podmíněně propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody uloženého jí rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 4. 2013, č. j. 2 T 26/2013-45, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2013, sp. zn. 10 To 224/2013, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 13. 11. 2018, č. j. 2 T 26/2013-238, a ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 9 To 378/2018, a rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. 9. 2015, č. j. 2 T 50/2015-67, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 55 To 455/2015, ve spojení s usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 12. 2018, č. j. 2 T 50/2015-145, ve spojení s usnesením Krajského soudu Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 5. 2. 2019, sp. zn. 55 To 36/2019, a též přesto, že byla rozsudkem Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 16 T 74/2018 ze dne 11. 9. 2018, pravomocným dne 8. 10. 2018, odsouzena pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky dle §274 odst. 1 trestního zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který byl dne 10. 12. 2019 přeměněn na peněžitý trest ve výměře 30.000,- Kč, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 10 let.
2. Za to byla odsouzena podle §274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání lékárníka, odborného zástupce lékárníka nebo vedoucího lékárníka v lékárně na dobu čtyř let.
3. O odvolání obviněné proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 22. 2. 2022, č. j. 11 To 9/2022-224 , tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podala obviněná D. S. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vladimíra Vaňka dovolání, jež opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Shledává totiž, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právní posouzení jednání uvedeného v obžalobě a nebyly splněny podmínky pro zamítnutí řádného opravného prostředku.
5. Obviněná namítá, že policejním orgánem provedený výslech dne 22. 9. 2020, kde přiznala, že v době vymezené ve skutku požívala alkohol, byl proveden bez obhájce, ačkoliv se v jejím případě jednalo o případ nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř., neboť v její předchozí trestní věci bylo zjištěno, že trpí závažnými duševními problémy. Tento důkaz je tedy nepřípustný a jeho provedení znamená porušení práva dovolatelky na spravedlivý proces. Státní zástupkyně při absenci psychiatrického znaleckého zkoumání obviněné, podala návrh na její potrestání, přestože její duševní stav vyžadoval uložení ústavního ochranného léčení. Obviněná uvádí, že alkohol ve skutečnosti požila kolem 11. hodiny, tedy nikoli v době, kdy vykonávala práci lékárnice, ale až poté, co jí byla L. M., jednatelem společnosti L. R., ukončena pracovní doba. Jednalo se o vysoce koncentrovaný lékárenský líh, který požila v reakci na stres vyvolaný šikanózním jednáním L. M. Svědek N. vyloučil, že by obviněná byla pod vlivem alkoholu ve chvíli, kdy byla za pultem lékárny, ačkoliv L. M. uvedl, že na opilost dovolatelky jej upozornil právě tento svědek. Policisté zasahující v lékárně nezjistili žádné stopy přinesení alkoholu. Potvrdili, že v době jejich příjezdu se obviněná jevila pod vlivem alkoholu, ale nenacházela se v prodejně, nýbrž v šatně, kde obědvala. Dovolatelka neúspěšně vznesla v nalézacím řízení námitku proti znalkyni MUDr. Ernestové, která posuzovala její duševní stav, neboť tato byla dříve její ošetřující lékařkou. Stále se domnívá, že je vůči její osobě jako znalkyně v trestním řízení vyloučena, k čemuž cituje judikaturu – rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 1993, sp. zn. 5 To 21/93, Rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR ze dne 21. 6. 1979, sp. zn. 4 Tz 31/79, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 819/2015. Dovolatelka rovněž namítá, že odvolací soud se řádně neseznámil s protokoly z hlavních líčení, neboť nereflektoval rozpory ve výpovědi svědka M., ani nesoulad jeho výpovědi s údaji podanými svědky N. a B. Ve věci měl být dále vypracován znalecký posudek z oboru toxikologie k otázce, zda požití lékárenského lihu po 11. hodině mohlo způsobit později naměřenou míru alkoholu v dechu. Odkaz odvolacího soudu, že si obviněná mohla opatřit tento znalecký posudek postupem podle §110a tr. ř. s návazným odmítnutím jejího odvolání znamená s ohledem na §2 odst. 4 tr. ř. porušení jejího práva na spravedlivý proces. Pro výše uvedené důvody má dovolatelka za to, že nemohlo dojít k naplnění subjektivní ani objektivní stránky žalovaného přečinu.
6. Obviněná ve svém dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 11 To 9/2022-224, stejně jako další rozhodnutí na zrušené usnesení navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu projednání a rozhodnutí. Rovněž navrhla, aby předseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s §265o odst. 1 tr. ř. ještě před rozhodnutím o podaném dovolání rozhodl o přerušení výkonu jejího trestu odnětí svobody.
7. Nejvyšší státní zástupce , se k dovolání obviněné vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že obviněná doslovně opakuje již dříve uplatněné námitky, přičemž se dopustila formálních pochybení stran vymezení dovolacích důvodů ve vazbě na jejich novelizaci účinnou od 1. 1. 2022, což však nebrání projednání podaného dovolání.
8. Námitky obviněné vůbec neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který vymezila slovně, neboť směřují do oblasti dokazování a z něj vzešlých skutkových zjištění nalézacího soudu. Tato zjištění jsou přitom zcela v souladu s pravidly formální logiky. Skutečnost, že se závěry soudu míjí s představami obviněné, nemá za následek porušení principu presumpce neviny a zásady in dubio pro reo . Obviněná byla spolehlivě usvědčena na základě její vlastní výpovědi, výpovědi svědka M., podporované dechovou zkouškovou provedenou Policií ČR, která byla na místo volána již v 10:34, tedy před obviněnou tvrzeným odebráním se do kuchyňky, kde měla vypít lékárenský líh. Podle několika provedených dechových zkoušek (ve 12:48 a 12:54 hod.) měla hladina alkoholu v dechu obviněné sestupnou tendenci. Kdyby požila líh krátce před příjezdem hlídky, jak tvrdila, tato tendence by byla naopak stoupající. Významným důkazem je rovněž psychiatrický znalecký posudek na duševní stav obviněné mj. vylučující nepříčetnost obviněné při činu, avšak potvrzující neslučitelnost jejího intoxikovaného stavu s výkonem práce lékárnice. Samotné jedno vyšetření obviněné danou znalkyní před několika lety přitom nezpůsobuje její vyloučení jako znalkyně v trestní věci dovolatelky. Ohledně důkazních návrhů obviněné státní zástupce zmiňuje, že žádný z nich nebyl opomenut. Soudy se s nimi řádně procesně vypořádaly. Neopodstatněná je i námitka o procesní nepoužitelnosti výpovědi obviněné z přípravného řízení. V první řadě ustanovení §36 odst. 2 tr. ř. hovoří o obviněné osobě, nikoliv o podezřelé, nadto orgány činné v trestním řízení neměly pochybnosti o schopnosti dovolatelky se hájit, když tato byla pracovně činná, přičemž samotná skutečnost užívání návykových látek neznamená, že by tomu tak nemělo být.
9. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjadřuje svůj souhlas s tím, aby bylo rozhodováno v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř. Vzhledem k výše uvedenému rovněž považuje za bezpředmětnou žádost dovolatelky o přerušení výkonu trestu.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněný důvod (nebo důvody) uvedený(é) v předmětném zákonném ustanovení. Dovolatelka svůj mimořádný opravný prostředek podala dne 1. 5. 2022, tedy za účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., jímž došlo k úpravě důvodů dovolání. Podle její argumentace tuto novelizaci nereflektovala, když zjevně odkazuje na zákonnou dikci právní úpravy účinné do 31. 12. 2021.
12. Deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím úpravě účinné do 31. 12. 2021, podle aktuálně účinné právní úpravy jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud tak při posuzování námitek uplatněných pod tímto dovolacím důvodem musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Zákonem č. 220/2021 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2022 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně upraven další (nový) dovolací důvod reflektující již dříve (před 1. 1. 2022) uplatňovanou praxi, vycházející z ustálené judikatury Ústavního soudu. Podle něj lze dovolání podat také tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Přestože tedy dovolatelka své dovolání opřela o důvod formálně označený podle právní úpravy v době jejího podání již neúčinné, lze podle obsahu její argumentace usuzovat na uplatnění důvodů dovolání specifikovaných výše. Po obsahové stránce přitom obdobně vymezené dovolací námitky, směřující proti skutkovým zjištěním soudů, byly Nejvyšším soudem akceptovány i podle zákonného ustanovení účinného před 1. 1. 2022, na které obviněná odkazuje.
14. Důvodem dovolání podle deklarovaného ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím úpravě účinné do 31. 12. 2021, podle aktuálně účinné právní úpravy jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ] je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l ) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) , nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. (druhá alternativa).
IV.
Důvodnost dovolání
15. Dovolatelka prakticky shodné námitky uplatnila již v předchozích stádiích trestního řízení. Její dovolací argumentace je z větší části opakováním obhajoby, se kterou se dostatečně vypořádaly již soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura takový případ řeší např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
16. Podstatnou část dovolací argumentace obviněné lze formálně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve všech jeho alternativách, neboť je zaměřena na procesní nepoužitelnost některých z provedených důkazů, rozsah provedeného dokazování, a stejně tak i na vadnost učiněných skutkových zjištění.
17. Procesní nepřípustnost byla namítána ve vztahu k výslechu obviněné ze dne 22. 9. 2020, který byl konán bez přítomnosti obhájce. Dovolatelka na základě svého znaleckého zkoumání v předchozí trestní věci, kdy byla zjištěna úzkostně depresivní porucha a závislost na alkoholu, dovozuje, že u ní byl dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř.
18. Ustanovení §36 odst. 2 tr. ř., o něž obviněná svou argumentaci opírá, stanoví, že [o]bviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit .
19. Uvedený důvod nutné obhajoby je tedy založen na úvaze státního zástupce (a v řízení před soudem soudu), založené na konkrétních projevech obviněného, případně okolnostech projednávané věci. V tomto případě obviněná v době skutku (i namítaného výslechu) vykonávala práci lékárnice, tedy činnost odbornou a zodpovědnou, při níž její způsobilost orientovat se v odborně exponované problematice je podmínkou jejího výkonu. Výkonu této činnosti nebránila ani znalecká zjištění o jejím duševním stavu z dřívějšího trestního řízení. Z tohoto hlediska tedy pochybnosti o způsobilosti obviněné náležitě se hájit, nevznikly. Průběh samotného výslechu rovněž k pochybnostem v tomto směru nevedl, neboť obviněná se vyjádřila stručně a výstižně k projednávané věci. Pochybnosti pak nevyplývají ani ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného (po provedení namítaného výslechu) v této věci, z něhož vyplývá, že obviněná netrpí žádnou duševní chorobou ani psychózou. Pokud byla diagnostikována její závislost na alkoholu, bylo současně konstatováno, že její schopnost rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání byla zachována, její schopnost ovládat své jednání byla snížena podstatně, a to vlivem akutní intoxikace alkoholem. V protokolu o výslechu osoby podezřelé přitom není popsán aktuální vliv alkoholu na obviněnou (sama dovolatelka ani netvrdí, že by v době výslechu pod vlivem alkoholu byla). Vlivem alkoholu tedy způsobilost obviněné náležitě se hájit v době výslechu snížena nebyla. Dříve diagnostikovaná úzkostně depresivní porucha sama o sobě takové snížení rovněž nezakládá. Důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř. tedy v jejím případě nenastal.
20. Další námitka procesní nepřípustnosti byla vznesena ve vztahu k znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, s odůvodněním, že znalkyně MUDr. Zuzana Petr Ernestová byla v minulosti ošetřující lékařkou obviněné. Z obsahu spisu vyplývá, že se jednalo o jednorázové vyšetření obviněné formou pohovoru v terapeutické skupině, a to dne 10. 1. 2019. Znalkyně byla v kontaktu s obviněnou pouze jednorázově, způsobem srovnatelným např. se znaleckým vyšetřením. Výsledek uvedeného vyšetření byl zahrnut ve znaleckém posudku, stejně jako závěry dalších odborných lékařů, v jejichž péči obviněná po namítaném vyšetření byla. Nejvyšší soud konstatuje, že namítané vyšetření nebylo co do svého obsahu adekvátní léčebné péči, při níž lékař získá poznatky, způsobilé ovlivnit případné závěry následného znaleckého zkoumání. V tomto případě se obviněná po uváděném vyšetření podrobovala léčbě u dalších odborných lékařů, přičemž znalkyně popsala všechny tyto léčebné úkony, a stejně tak i vlastní znalecké vyšetření, na jehož základě pak činila své znalecké závěry. Uvedený jednorázový úkon realizovaný téměř 2,5 roku před znaleckým vyšetřením, znalkyni pro tuto trestní věc nevylučuje, nepřípustnost uvedeného znaleckého posudku nezakládá a znalecké závěry nezpochybňuje.
21. Obě námitky obviněné, napadající procesní přípustnost provedených důkazů, tak byly shledány nedůvodnými.
22. Alternativě nedůvodného neprovedení navrhovaného podstatného důkazu formálně odpovídá námitka nepřibrání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie.
23. V obecné rovině lze v této souvislosti poznamenat, že ani podle judikatury Ústavního soudu není soud povinen vyhovět každému vznesenému důkaznímu návrhu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05). Právu stran navrhnout důkazy, jejichž provedení považují za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Za opomenutý důkaz tedy nelze považovat jakýkoli stranami navržený a soudem neprovedený důkaz, ale pouze takový důkazní návrh, který byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, event. zcela opomenut případně může jít o situace, kdy v řízení řádně provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení skutkového závěru, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení.
24. V tomto případě byl návrh na doplnění dokazování přibráním znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, za účelem posouzení, zda obviněná mohla požít 60% líh v množství, jak sama tvrdila v době po 11. hodině a jak by se takto požitý alkohol projevil v dechových zkouškách, uplatněn již v hlavním líčení před nalézacím soudem, který jej zamítl, přičemž toto své rozhodnutí bezprostředně po vyhlášení odůvodnil, aniž by důvody uvedl ve svém rozsudku. Shodný důkazní návrh byl pak obviněnou vznesen i v odvolacím řízení, v němž byl rovněž zamítnut. Důvody zamítnutí odvolací soud popsal v odstavci 12. svého usnesení, kdy uvedl, že obviněná práci lékárnice vykonávala až do příjezdu policie, která bezprostředně po příjezdu dechovou zkouškou zjistila hodnoty přesahující 3 g/kg, což svědčí o stavu vylučujícím uvedenou práci vykonávat. Soudy se tedy dostatečně vypořádaly s uvedeným důkazním návrhem v souladu s požadavky vyplývajícími z judikatury Ústavního soudu. Ani tato dovolací námitka obviněné proto není opodstatněná. Pro úplnost je pak vhodné dodat, že odkaz na §110a tr. ř. v usnesení odvolacího soudu je konstatováním procesních možností obviněné ve vztahu k zamítnutému důkaznímu návrhu, a nelze jej interpretovat jako ironické zdůraznění zamítnutí, jak to v dovolání činí obviněná.
25. Další námitky obviněné odkazují na zjevný rozpor skutkových zjištění nižších soudů s provedenými důkazy, a tedy formálně odpovídají další alternativě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v aktuálním znění). Nutno ovšem poznamenat, že uvedený dovolací důvod je omezen na rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a nedopadá tedy na jakýkoli rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Zároveň lze konstatovat, že existence takových zjevných rozporů nemůže být založena jen na tom, že obviněná předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z něj jiné skutkové a právní závěry, než jak to učinily soudy (viz např. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
26. Podstata argumentace obviněné spočívá jednak v poukazu na rozpory výpovědi svědka M., že si opilosti obviněné povšiml na základě upozornění klienta, případně kurýra s obědem, a výpovědí svědků N. a B., kteří nepotvrdili, že by opilost obviněné registrovali. Další rovina výhrad vůči skutkovým zjištěním soudů spočívá v tvrzení obviněné, že alkohol požila až poté, co jí byla svědkem M. ukončena směna, a fakticky tedy pod vlivem alkoholu práci lékárnice nevykonávala.
27. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné jejich deformace ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů, a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, samo o sobě není porušením zásad spravedlivého procesu ani nezbytně nevyžaduje zásah Nejvyššího soudu do napadených rozhodnutí.
28. Pokud jde o rozpor výpovědi svědka M. a výpovědí svědků N. a B., kteří nepotvrdili, že by registrovali opilost obviněné, konstatuje Nejvyšší soud, že uvedená zjištění nenaplňují požadavek rozhodných skutkových zjištění, určujících pro naplnění znaků trestného činu. Z provedených důkazů je jednoznačné, že již v 10.34 hodin předmětného dne kontaktovala linku Policie ČR B. M. a žádala o dechovou zkoušku její zaměstnankyně. Sama pak u hlavního líčení popsala, že uvedeného dne nebyla na pracovišti, kde byl jen její syn a obviněná. Poznatek o opilosti obviněné měla od syna, kdy na jeho telefonické sdělení nejprve reagovala kontaktem se svou právní zástupkyní, jíž se tázala na správný postup a teprve na její doporučení kontaktovala policii. Je tedy zřejmé, že poznatek o opilosti obviněné musel svědek M. získat minimálně v době desítek minut před telefonátem na policii (svědkyně M. uvedla, že to bylo kolem 9.30). Není přitom podstatné, jakým způsobem svědek M. opilost obviněné zaregistroval. Výpovědi svědků N. a B. tedy v tomto směru žádné podstatné údaje neobsahují. Podstatnými podklady pro skutková zjištění jsou totiž zejména časové údaje, vyplývající ze záznamů Policie ČR a výsledky dechových zkoušek (provedených ve 12.48 a 12.54), u nichž byla zjištěna hodnota přesahující 3 g/kg alkoholu.
29. Co se týče tvrzení obviněné, že alkohol požila až poté, co jí byla svědkem M. v 11.00 ukončena směna, toto její tvrzení neodpovídá skutkovým zjištěním. Z úředního záznamu Policie ČR ze dne 28. 8. 2020 vyplývá, že jejími příslušníky bylo L. M. sděleno, aby obviněná šla domů si odpočinout, a to až poté, co u ní byly provedeny dechové zkoušky. Navíc ani ve své výpovědi ze dne 22. 9. 2020 neuváděla, že by jí byla směna ukončena před příjezdem policie, ale že alkohol uvedeného dne pila na pracovišti od počátku pracovní doby (9.00) v reakci na šikanu od L. M., kterou dlouhodobě pociťovala.
30. Nejvyšší soud tedy konstatuje, že v postupu soudů nižších stupňů neshledal pochybení. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zjevné, že si byl vědom důkazní situace, když v odstavcích 3. – 12. rekapituloval obsah jednotlivých důkazů, které provedl v rozsahu dostačujícím pro náležité objasnění věci. Následně v odstavci 13. přiléhavě popsal, jak provedené důkazy hodnotil a k jakým závěrům dospěl. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., a učiněnými skutkovými zjištěními i následnými právními závěry. Nelze tedy tvrdit, že by skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nevybočilo z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., tudíž mu nelze vytýkat svévoli. Soud odvolací se pak v odůvodnění svého rozhodnutí ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a vyjádřil se k uplatněným odvolacím námitkám. Dovolací soud tedy žádný, tím méně extrémní, nesoulad skutkových zjištění nižších soudů s obsahem provedených důkazů neshledal.
31. Pro úplnost je nezbytné uvést, že obviněná nevznesla žádné námitky obsahově podřaditelné pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v dřívějším znění, který je aktuálně vymezen v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněná nezpochybňovala důvodnost právní kvalifikace skutku, jímž byla uznána vinnou, její veškerá argumentace formálně odpovídala nově definovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v aktuálním znění, jak bylo popsáno výše. Pokud namítala, že nejednala v přímém ani nepřímém úmyslu dopustit se jednání, které by bylo kvalifikováno jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky, podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, vychází tato její námitka z odlišného skutkového stavu, než jaký zjistily soudy nižších stupňů, a tudíž se s jí deklarovaným hmotně právním dovolacím důvodem míjí.
32. Pokud pak jde o formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v aktuálním znění, ani tento nelze v tomto případě považovat za opodstatněně uplatněný. Jak bylo rozvedeno výše, Nejvyšší soud neshledal naplnění důvodů dovolání, jak byly uplatněny obviněnou. Postup odvolacího soudu, který zamítl řádný opravný prostředek obviněné, proto nebyl zatížen vadou, na kterou by dopadal citovaný dovolací důvod v odpovídající alternativě. Dovolatelka pak nevznesla žádné relevantní námitky, které by bylo možno podřadit pod další z alternativ uvedeného dovolacího důvodu, totiž faktickému odepření přístupu k druhé instanci. Pokud obviněná namítala nedostatečné seznámení odvolacího soudu se spisovým materiálem, v důsledku něhož adekvátně nereagoval na pochybení soudu prvního stupně, je i tato argumentace primárně zaměřena proti obsahu a rozsahu provedeného dokazování a z něho učiněných skutkových závěrů, a deklarovanému dovolacímu důvodu tak neodpovídá.
V.
Způsob rozhodnutí
33. Námitky uplatněné obviněnou v dovolání dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají pouze formálně, s dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. se míjejí. Z důvodů shora rozvedených Nejvyšší soud shledal, že dovolací argumentace je v celém rozsahu zjevně neopodstatněná. Proto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
34. Pokud obviněná navrhla, aby bylo rozhodnuto o přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který jí byl v této věci uložen, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněné k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Roman Raab