ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.615.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 615/2022-615
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2022, sp. zn. 2 To 19/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 10/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 3 T 10/2021, byl obviněný J. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
„dne 25. července 2020 v době okolo 02:43 hodin v Plzni, na chodníku před domem na adrese XY, poškozené R. P., nar. XY, v úmyslu se obohatit přikázal, aby mu dala svůj mobilní telefon zn. HUAWEI černo-modré barvy, IMEI: XY, v hodnotě 2 400 Kč s tím, že pokud mu telefon nedá, tak ji zabije, na což poškozená sdělila, že mu svůj telefon nedá, obžalovaný k ní proto přistoupil a začal ji bít pěstmi do vlasaté části hlavy, poté jí silou vytrhl telefon z rukou, a když se poškozená snažila svůj mobilní telefon získat zpět, tak do ní strčil tak, až poškozená spadla na zem, přičemž v této době místem projížděla hlídka Městské policie Plzeň, která obžalovaného i s mobilním telefonem poškozené zadržela; v důsledku napadení poškozená R. P. utrpěla tupé trauma lbi bez znaků komoce s drobnou krvácející exkoriací perietookcipitálně vlevo, hematomy a odřeniny rukou, a dále poškozená trpí poruchou duševního zdraví, kdy se tato porucha rozvinula jako akutní reakce na stres a cca po týdnu se u ní rozvinula posttraumatická stresová porucha, která přetrvává, poškozená trpí úzkostmi, tzv. flashbacky na událost, událost se u ní promítá do snů, spánek je nekvalitní, povrchní, nepřinášející odpočinek, poškozená je úzkostná, depresivní, zvýšeně lekavá, ztratila radost ze života, přičemž tato porucha vede u poškozené k vegetativním potížím, výraznému psychickému napětí, projevům úzkosti a paniky, zvýšené unavitelnosti, omezuje její společenské fungování,
a tohoto jednání se obžalovaný dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. 5 T 109/2009, který nabyl právní moci dne 17. 3. 2010, uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. (trestního zákona) a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, který vykonal dne 31. 1. 2019“.
2. Za to byl odsouzen podle §173 odst. 2 a §59 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10,5 roku. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě majetkové škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 4.750 Kč a poškozené R. P. částku 1.160 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená R. P. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2022, sp. zn. 2 To 19/2022, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že rozsah dokazování nebyl dostatečný a na základě neúplného dokazování nebyly učiněny správné skutkové závěry. Dále namítl nesoulad závěru soudu, že poškozené byla způsobena těžká újma na zdraví ve formě posttraumatické stresové poruchy, s tím, co vyplývá z provedeného dokazování, zejména ze závěrů znalkyně MUDr. Jany Fritzové.
6. Orgány činné v trestním řízení omezily rozsah dokazování na krátký časový děj, konkrétně na jednání před domem XY v době okolo 02:43 hod. Do objasnění dalších okolností se soud nepouštěl a učinil neúplné a předčasné skutkové závěry. Pokud by se soud zaměřil na objasnění všech okolností, které se inkriminované noci udály ve vztahu k setkání obviněného s poškozenou, mohl dojít ke zcela jiným závěrům ohledně skutkového děje. Obviněný zcela vinu popřel a vypověděl o událostech oné noci a vysvětlil, jak se ocitl před domem na uvedené adrese v uvedený čas. Poškozená byla pod vlivem alkoholu a pravděpodobně i drog a o většině událostí vypovídala vyhýbavě nebo tak, že si je nepamatuje. Soud měl věnovat větší pozornost tomu, co předcházelo ději popisovanému vyslechnutými policisty. Jde o objasnění otázky, zda se kolem poškozené vyskytoval ještě nějaký jiný muž, kterého se obávala. Rovněž nebyly objasněny okolnosti ztráty kabelky. Existuje podezření, že poškozená mohla být během noci obětí jiného trestného činu spáchaného jiným pachatelem. To by mělo vliv na posouzení věrohodnosti její výpovědi a příčinné souvislosti vzniku posttraumatické stresové poruchy poškozené a jednání obviněného.
7. Objasnění předchozích událostí považoval obviněný za důležité i ve vztahu k posouzení věrohodnosti výpovědi jeho a poškozené. Výpovědi policistů potvrzují přetahování o telefon, nelze z nich však jednoznačně dovodit, o který telefon se přetahovali, ani co bylo důvodem toho, že obviněný měl u sebe telefon poškozené. Jeho verze je zpochybňována pouze výpovědí poškozené, která byla v danou dobu pod vlivem alkoholu a lze mít pochybnosti, že byla schopna reálně vnímat nastalou situaci. Je prokázáno, že měla ve své moci telefon obviněného a není nelogické, že se přetahovali o tento telefon. Soudem vyslovená pochybnost o vysvětlení jeho nočního pobytu venku mohla být vyřešena výslechem osoby M. D., k němuž však soud nepřistoupil. Soudy obou stupňů se spokojily s neúplným dokazováním a tím porušily právo na spravedlivý proces.
8. Druhá námitka obviněného směřuje vůči závěru soudu, že se u poškozené rozvinula posttraumatická porucha, která byla posouzena jako těžká újma na zdraví podle §122 odst. 2 tr. zákoníku. Tento závěr je podle něj v rozporu s obsahem provedených důkazů.
9. Podle jeho názoru konkrétní projevy posttraumatické poruchy zjištěné u poškozené nedosahují takové intenzity, aby se jednalo o poruchu zdraví srovnatelnou s jinými poruchami zdraví obsaženými v ostatních alternativách uvedeného zákonného ustanovení. Závěr soudu, že se jedná o těžkou újmu na zdraví, je podle něj v přímém rozporu s provedeným dokazováním. Ze znaleckého posudku MUDr. Fritzové, a z jejího doplňujícího výslechu při veřejném zasedání vyplývá, že znalkyně hodnotí posttraumatickou stresovou poruchu jako lehkou až středně těžkou a „to za situace, kdy bereme v úvahu čistě jen posttraumatickou stresovou poruchu“. Znalkyně vysvětlila, že poškozené by podle symptomů diagnostikovala úzkostně depresivní poruchu a uvedla, že tyto dvě diagnózy se chronologicky překrývají. V této souvislosti obviněný namítl, že kromě přítomnosti vážné poruchy zdraví u poškozené je třeba, aby byla prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a jejími zdravotními problémy. U poškozené byl již před incidentem „dostatečný neurotický terén“ k snazší manifestaci této poruchy. Vzhledem k dalším stresovým událostem, kterým byla poškozená vystavena v období před červencem 2020 i po něm, nelze podle názoru obviněného všechny potíže poškozené přičítat právě posttraumatické stresové poruše vyvolané jeho jednáním. Další důležitou otázkou je, zda obtíže poškozené dosahují takové intenzity, že se jedná o těžkou újmu na zdraví ve smyslu příslušných ustanovení trestního zákoníku. Namítl, že délka trvání poruchy zdraví není jedinou podmínkou pro naplnění znaku těžké újmy na zdraví. Současně musí jít o vážnou poruchu zdraví. Provedené dokazování podle něj nenasvědčuje tomu, že svým jednáním způsobil poškozené těžkou újmu na zdraví.
10. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadené rozhodnutí a přikázal, aby Vrchní soud v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. K tomuto dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že obviněný opakuje skutečnosti, které na svou obhajobu uplatnil v předchozích fázích trestního řízení, nicméně soudy dříve ve věci činné se s nimi správným a dostatečným způsobem vypořádaly, přičemž je označily za nedůvodné. Již tento fakt indikuje neopodstatněnost podaného dovolání.
12. Z formálního hlediska lze výtky dovolatele podřadit pod užitý dovolací důvod, neboť obviněný jimi především polemizuje se stanoviskem soudů, jež se týká rozsahu a hloubky provedeného dokazování, a to zejména z hlediska momentů předcházejících samotnému napadení poškozené či následně jeho průběhu, když podle názoru obviněného se měl konflikt odehrát za jiných okolností a dále se výtky týkají skutečností ohledně projevů a závažnosti zdravotní újmy na straně poškozené. Obviněný na jejich základě dovozuje existenci opomenutých důkazů a zjevných rozporů.
13. Vzhledem k opakovanosti námitek státní zástupce odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů. V nich se soudy podrobně a přesvědčivě zaobíraly důkazy, jejich hodnocením, jakož i z toho vyplývajícími skutkovými zjištěními. Reagovaly tam i na důkazní návrhy, se kterými se dostatečně vypořádaly, a odůvodnily závěry ohledně právní kvalifikace. Skutkový závěr soudů, že obviněný veden loupežným úmyslem fyzicky napadl poškozenou, a ta v důsledku toho utrpěla závažnou zdravotní újmu, má v provedených důkazech spolehlivou oporu. Skutková zjištění umožňují vyloučit to, že by se celá událost odehrála tak, jak ji prezentuje obviněný. Lze říci, že byla spolehlivě vyvrácena obhajoba obviněného, podle níž byl předmětem, o který v konfliktu šlo, jeho vlastní telefon, nikoliv telefon patřící poškozené.
14. Proces dokazování ani skutková zjištění netrpí extrémními, zjevnými vnitřními rozpory, které by mohly naplnit dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To znamená, že výhrady obviněného nejsou opodstatněné.
15. Státní zástupce neshledal ani vadu opomenutých důkazů. V situaci, kdy vina obviněného byla podle názorů soudů prokázána bez důvodných pochybností, by bylo provádění dalších důkazů nadbytečné. Soudy ve věci činné přiměřeným způsobem odůvodnily, proč důkazní návrhy neakceptovaly (v zásadě z důvodu nadbytečnosti).
16. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a aby o něm rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) v neveřejném zasedání. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
18. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2022, sp. zn. 2 To 19/2022, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
19. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
20. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení od 1. 1. 2022] je dán v případech, kdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
21. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
22. Námitky obviněného uplatněné v podaném dovolání směřují primárně proti rozsahu provedeného dokazování a skutkovým zjištěním učiněným soudy nižších stupňů. Obviněný totiž tvrdí, že nebyly provedeny důkazy potřebné k objasnění toho, co předcházelo ději popisovanému vyslechnutými strážníky, včetně okolností ztráty kabelky poškozené, a to s tím, že jde o okolnosti důležité ve vztahu k posouzení věrohodnosti výpovědi jeho a poškozené a že existuje podezření, že poškozená mohla být během noci obětí jiného trestného činu spáchaného jiným pachatelem. Soudům dále vytýká neprovedení jím navrhovaného důkazu (výslech osoby M. D.) a brojí proti jejich skutkovým závěrům, jak pokud jde o jeho konflikt s poškozenou (namítá, že se s poškozenou přetahoval o jeho telefon, když jej chtěl vrátit), tak pokud jde o otázku posttraumatické stresové poruchy u poškozené (závěr soudů, že poškozené byla způsobena těžká újma na zdraví ve formě uvedené poruchy, je podle něj v rozporu s obsahem provedených důkazů). Nastíněné výhrady jsou formálně podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho znění od 1. 1. 2022, avšak nejsou opodstatněné.
23. Jak již výše předesláno, Nejvyšší soud je oprávněn zasáhnout do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (o ten se jedná tehdy, když rozhodná skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
24. K námitce vytýkající neprovedení navrhovaného důkazu (výslech osoby M. D.) odvolacím soudem je možné poznamenat, že vadu v podobě opomenutých důkazů a neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav (ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12). Ani podle judikatury Ústavního soudu není soud povinen vyhovět každému vznesenému důkaznímu návrhu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05). Právu stran navrhnout důkazy, jejichž provedení považují za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Za opomenutý důkaz tedy nelze považovat jakýkoli stranami navržený a soudem neprovedený důkaz, ale pouze takový důkazní návrh, který byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, event. zcela opomenut případně může jít o situace, kdy v řízení řádně provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení skutkového závěru, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení.
25. Z obsahu spisu je patrno, že obviněný navrhoval před konáním odvolacího veřejného zasedání vyslechnout osobu M. D. Z protokolu o průběhu veřejného zasedání odvolacího soudu však plyne, že v jeho závěru před skončením dokazování se předseda senátu dotázal stran, zda mají návrhy na doplnění dokazování, k čemuž obhájkyně obviněného uvedla, že nemá návrhy na doplnění dokazování. Předseda senátu pak po tiché poradě senátu vyhlásil usnesení, že dokazování se končí a dále nebude doplňováno. Je tak zjevné, že již provedené dokazování považoval soud druhého stupně za úplné. To ostatně vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí. Zde (stručně shrnuto) uvedl, že soud prvního stupně provedl veškeré potřebné a relevantní důkazy, následně je hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, v potřebném rozsahu se vypořádal i s obhajobou obviněného a v potřebném rozsahu zjistil skutkový stav věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti. Návrhy obviněného na doplnění dokazování označil za extenzivního charakteru, jdoucí zcela nad rámec povinnosti soudu podle §2 odst. 5 tr. ř. Na okraj lze připomenout, i že nalézací soud podrobně pojednal i o zamítnutých důkazních návrzích obhajoby a to v bodu 55. odůvodnění jeho rozhodnutí, na což tak postačuje tímto odkázat.
26. Dovolací soud dále konstatuje, že v posuzované věci není dán zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je zjevné, že si byly vědomy důkazní situace, je patrné, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly - je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními, potažmo právními závěry. Nejvyšší soud přitom nemohl přisvědčit výhradám obviněného stran neúplnosti dokazování a skutkových zjištění. Neshledal dokazování provedené soudy nižších stupňů neúplným, naopak konstatuje, že soudy nižších provedly důkazní řízení v rozsahu potřebném pro náležité objasnění věci, tedy v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tř. ř., provedené důkazy hodnotily v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. a na tomto základě učinily správná a úplná skutková zjištění.
27. V těchto souvislostech lze poznamenat, že popsané námitky nejsou ve věci nové, že je obviněný vznášel již v předchozím řízení a soudy se jimi řádně zabývaly.
28. Soud nalézací i soud odvolací otázce skutkového děje věnovaly řádnou pozornost a vyložily přesvědčivě, proč neuvěřily verzi obviněného o průběhu událostí inkriminované noci. V tomto ohledu je nadbytečné, aby dovolací soud zde opakovaně reprodukoval to, co již podrobně popsal především soud prvního stupně v odůvodnění jeho rozhodnutí a na což navázal soud druhého stupně. Postačuje odkázat na hodnotící úvahy k průběhu skutkového děje vylíčený soudem prvního stupně v jeho rozhodnutí a zdůraznit, že v bodech 33. až 42. svého odůvodnění zevrubně a přesvědčivě vyložil, které skutečnosti průběhu dané události měl za nesporné, rozebral pečlivě argumentaci obviněného (zejména přetahování o mobilní telefon a počet telefonátů) a vysvětlil, proč neuvěřil jeho verzi o tom, že mu poškozená jeho telefon nechtěla vrátit. Zabýval se rovněž podrobně verzí poškozené, přičemž neopomněl, že byla pod vlivem alkoholu a dospěl k tomu, že specifická i obecná věrohodnost poškozené jsou v mezích normy a její výpověď tak shledal spolehlivým zdrojem informací. Na to navázal soud druhého stupně, který se podrobně vyslovil k ohraničení jednání obviněného, které vykazuje zákonné znaky trestného činu loupeže, jakožto skutkového děje, který se odehrál před domem na ulici XY v Plzni. Zde totiž došlo k pohrůžce obviněného vůči poškozené za účelem zmocnění se mobilního telefonu. Poté co mu ho poškozená odmítla vydat, zmocnil se obviněný dotyčného telefonu násilím.
29. Co se týče druhé námitky obviněného, v níž zpochybňuje závěry soudů nižších stupňů vztahující se k diagnostikované duševní poruše poškozené, tak i zde je nutno zdůraznit, že i tyto výhrady již obviněný vznášel v předchozím řízení a byly tak předmětem patřičného posouzení ze strany soudů nižších stupňů.
30. Soud prvního stupně v bodu 44. odůvodnění svého rozhodnutí jednoznačně konstatoval, že poškozená utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu, přičemž rozepsal (stejně jako ve skutkové větě) i konkrétní projevy, jimiž poškozená trpí, a to úzkostmi, tzv. flashbacky na událost, událost se jí promítá do snů, spánek je nekvalitní, povrchní, nepřinášející odpočinek, poškozená je úzkostná, depresivní, zvýšeně lekavá, ztratila radost ze života, přičemž tato porucha u ní vede k vegetativním potížím, výraznému psychickému napětí, projevům úzkosti a paniky, zvýšené unavitelnosti, omezuje její společenské fungování. Porucha duševního zdraví má trvající tendenci a nedochází ke zlepšení stavu poškozené. Soud druhého stupně vzhledem k námitkám obviněného doplnil dokazování při veřejném zasedání o výslech soudní znalkyně MUDr. Jany Fritzové, jejíž závěry reprodukoval v odůvodnění svého rozhodnutí v bodu 17. a násl. S ohledem na obsah znaleckého posouzení podaného jmenovanou znalkyní rovněž shledal u poškozené uvedenou duševní poruchu a shodně se soudem prvního stupně naznal, že v jejím případě se jedná o těžkou újmu na zdraví z hlediska ustanovení §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. Neopomněl přitom obviněným zdůrazňovanou intenzitu duševní poruchy, tedy že znalkyně MUDr. Jana Fritzová ji hodnotila jako lehkou až středně těžkou. Dovolací soud konstatuje, že závěry soudů nižších stupňů nejsou v rozporu s poznatky a závěry vyslovenými znalkyní MUDr. Janou Fritzovou z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie jak v písemném znaleckém posudku, tak v hlavním líčení i ve veřejném zasedání konaném o odvolání obviněného.
31. Rozhodnutí soudů nižších stupňů nevybočila z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., tudíž jim nelze vytýkat svévoli. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že soudy nižších stupňů dostatečně vyložily své hodnotící úvahy a že mezi jejich skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný rozpor ve shora vymezeném pojetí dán. Zároveň lze poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
32. Na tomto místě je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
33. Pokud obviněný zpochybnil příčinnou souvislost mezi jeho jednáním a zdravotními potížemi poškozené s tím, že vzhledem k dalším stresovým událostem, kterým byla poškozená vystavena v období před červencem 2020, tak i po něm, nelze všechny potíže poškozené přičítat právě posttraumatické stresové poruše vyvolané jeho jednáním, pak ani této argumentaci nelze přiznat žádné opodstatnění.
34. V daném případě nelze jakkoli pochybovat o tom, že poškozená utrpěla výše specifikovanou zdravotní újmu právě v důsledku jednání obviněného, tedy v příčinné souvislosti s ním. To spolehlivě vyplývá ze znaleckého posudku znalkyně MUDr. Jany Fritzové. Přitom shora zmíněné obtíže poškozené pramenily právě z této poruchy, šlo o její projevy.
35. K tomu lze pro úplnost doplnit, že příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo (srov. rozhodnutí č. 37/1975 Sb. rozh. tr.). Není také rozhodující, jestli k následku došlo působením více okolností, nejenom tedy jednáním pachatele. Určité jednání nebo okolnost má povahu příčiny i tehdy, když kromě ní k následku vedly další jednání, okolnosti apod. Příčinná souvislost je dána i tehdy, když vedle příčiny, která způsobila následek (např. smrt jiného), působila i další příčina, přičemž je nerozhodné, jestli každá z těchto příčin byla jinak způsobilá přivodit následek (smrt) sama o sobě nebo mohla tento následek přivodit jen ve vzájemném spolupůsobení s druhou příčinou (srov. rozhodnutí č. 47/1970-II. Sb. rozh. tr.).
36. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud doplňuje následující skutečnosti. Podle §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku se těžkou újmou na zdraví rozumí jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví delší dobu trvající porucha zdraví.
37. V těchto souvislostech je namístě připomenout, že „při těžké újmě na zdraví podle §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. musí jít o vážnou poruchu zdraví nebo o vážné onemocnění, které postižený pociťuje jako citelnou újmu v obvyklém způsobu života. Za delší dobu trvající poruchu zdraví ve smyslu §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. lze považovat dobu asi šesti týdnů pouze za předpokladu, že po tuto dobu trvala vážná porucha zdraví“ (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 1968, sp. zn. 7 Tz 64/68). „Pro závěr o tom, že posttraumatická stresová porucha je delší dobu trvající poruchou zdraví, a tedy těžkou újmou na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, zásadně nestačí zjištění o jejím přetrvávání po relativně dlouhou dobu, ale je nutné, aby představovala velmi citelnou újmu v obvyklém způsobu života poškozeného. Musí být spojena s takovými potížemi, které nejenže trvají delší dobu, ale poškozenému brání v obvyklém způsobu života, do něhož mu vážně zasahují tak, že se nemůže projevovat a chovat podle svých zvyklostí a obstarávat si obvyklým způsobem své životní potřeby a uspořádat své sociální poměry“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017., sp. zn. 8 Tdo 751/2017).
38. V posuzovaném případě utrpěla poškozená újmu na duševním zdraví, která u ní přetrvávala velmi dlouhou dobu, přičemž její projevy tak, jak jsou popsány již ve skutkové větě výroku soudu prvního stupně, znamenaly velmi citelný zásah do běžného života poškozené, vedly k zásadnímu snížení kvality jejího života a v podstatném rozsahu ji v běžném životě omezovaly. Tyto projevy přitom měly dlouhého trvání. Není přitom o věci zmínit, že zmíněná duševní porucha přetrvává až do současnosti, když se dostala do chronického stadia vyžadujícího léčbu psychofarmaky. Soudům nižších stupňů přitom nelze vytýkat, jestliže poruchu zdraví poškozené kvalifikovaly jako těžkou újmu na zdraví podle §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku.
39. Rozvedené skutečnosti lze uzavřít stručným konstatováním, že soudy nepochybily při zjištění skutkového děje, ani při jeho právním posouzení. Nezávadně dovodily, že újma zjištěná u poškozené, odpovídá zákonnému vymezení těžké újmy na zdraví spočívající v delší dobu trvající poruše zdraví ve smyslu ustanovení §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku a že jednáním obviněného byly naplněny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
40. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 7. 2022
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu