ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.533.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 533/2022-1728
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 7. 2022 o dovolání obviněného V. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 8 To 325/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 175/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 3 T 175/2018, byl obviněný V. H. uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a zločinem přijetí úplatku podle §331 odst. 1 alinea první, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že
jako XY Policie České republiky v hodnosti XY a hlavní zpracovatel trestní věci č. j. KRPA-56030/TČ-2016-000075 vedené proti obviněným M. D., nar. XY, A. B., nar. XY, P. Ch., nar. XY, M. P., nar. XY, a V. M., nar. XY, stíhaným pro zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a pro přečin poškození cizích práv podle §181 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, na svém pracovišti v budově Policie České republiky v XY, XY č. XY, dne 17. 2. 2017 v souvislosti s plněním svých služebních povinností v rámci výše uvedeného trestního řízení, když M. D. vracel věci zajištěné u něj při domovní prohlídce, v záměru získat pro sebe neoprávněný majetkový prospěch s ohledem na přístup do vyšetřovacího spisu z pozice jeho zpracovatele, nabídl M. D. za neupřesněnou finanční hotovost flash disk, ke kterému uvedl, že byl zajištěn během domovní prohlídky provedené v rámci uvedeného trestního řízení u A. B., a že jsou na něm kompromitující materiály na syna A. B. a M. P., ačkoliv obviněnému ve skutečnosti nabídl flash disk tvořící přílohu č. 2 znaleckého posudku vyhotoveného RNDr. Klímou, ke kterému měl M. D. vzhledem ke svému procesnímu postavení v předmětném trestním řízení přístup, načež dne 27. 2. 2017 obviněný během telefonického hovoru M. D. sdělil, že „ kdyby potřeboval nějaké kompro na B., není problém s tou fleškou se nějak dohodnout, vím o ní jen já, je tam tohoto na něj dost, i M. by mohl mít problémy , nějak se můžeme dohodnout a fleška nemusí bejt tady “, přičemž během následujících hovorů dne 28. 2. 2017 obviněný M. D. uvedl, že k flash disku je třeba přinést nějaké „ podklady “, na základě kterých mu disk vydá s tím, že o předmětný flash disk projevil zájem i A. B., k čemuž obviněný sdělil, že „ je ochoten to i zaplatit “, a že „ záleží na vás, bylo by to za stopadesát , vám se to vyplatí jako budoucí investice “, a poté dne 2. 3. 2017 v době od 8.11 hod. do 8.26 hod., po přechozí telefonické dohodě s M. D., jej obviněný odvedl na svoje pracoviště do své kanceláře v 6. poschodí, kde M. D. na služebním počítači ukázal soubory na flash disku zn. Samsung 64 GB 3.0, a během jejich prohlížení mu obviněný sděloval, že „ vy tři jakoby spolupracujete, tak todle, kdyby se muselo přiložit oficiálně a rozpracovat, tak to nemůžu napsat, že jo, tak pod šestku nepůjdete ani jeden, co si budem vykládat, todle otevřít, tak M., jestli se na něčem podílel, tak ten by byl v prdeli, plně, ten by nešel pod vosum “, načež předmětný flash disk předal M. D. a posunky naznačil, že očekává protiplnění, přičemž M. D. se dotázal, jestli by nešlo o 5.000 Kč méně, s čímž obviněný souhlasil, a nato M. D. vyndal z připravené obálky bankovku o nominální hodnotě 5.000 Kč, obálku předal obviněnému s finanční hotovostí ve výši 145.000 Kč, kterou obviněný převzal, v obálce hotovost přepočítal, aniž by ji z ní vyndal, a nato uschoval pod šanony spisu položené na psacím stole své kanceláře pro svoji potřebu s vědomím, že se jedná o úplatek, o který požádal, čímž v postavení úřední osoby ve smyslu §127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku v souvislosti s plněním svých služebních povinností porušil §2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, a §45 odst. 1 písm. a, b), i) s §46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.
2. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §331 odst. 3 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku za použití §68 odst. 1, 2. tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 75.000 Kč v 75 denních sazbách ve výši 1.000 Kč a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání v bezpečnostních sborech České republiky na dobu tří let.
3. Městský soud v Praze jako odvolací soud usnesením ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 8 To 325/2021, podle §256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.
4. Takto soudy rozhodly poté, co Nejvyšší soud v této trestní věci usnesením ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 8 Tdo 982/2020, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 8 To 79/2020, i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť Nejvyšší soud shledal naplněným důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., protože odvolací soud nerozhodl o odvolání obviněného.
II. Dovolání obviněného
5. V nyní podaném dovolání obviněný napadl usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 8 To 325/2021, jemuž podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. vytýkal, že vydaná rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení tohoto skutku a nebyly splněny podmínky pro zamítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem.
6. V obsahu dovolání obviněný v bodě I. popsal skutkový stav před zahájením trestního stíhání a průběh řízení s tvrzením, že chtěl s M. D. navázat kontakt, aby mu nabídl možnost zvážit své postavení spolupracujícího obviněného. Rovněž vysvětlil průběh kontaktů ze dne 2. 3. 2017 s vlastní verzí okolností, za kterých obálku s penězi přijal. V bodě II. rozvedl okolnosti, za kterých probíhalo přípravné řízení od okamžiku, kdy byl zadržen dne 2. 3. 2017, vzetí do vazby, s popisem výpovědi svědka M. P. s tím, že vypověděl, že svědek M. D. si vytvářel fiktivní důkazy o údajné trestné činnosti dovolatele. V bodě III. obviněný shrnul řízení před nalézacím a odvolacím soudem až po rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2020 usnesením sp. zn. 8 To 79/2020, přičemž poukázal na postup soudu při provádění dokazování, nedokončený výslech svědka M. D. a na pasáže z výpovědi svědka M. P. Zdůraznil obsah svého odvolání, v němž navrhoval provést další důkazy, které konkretizoval a požadoval jimi doplnit dokazování z důvodů, jež rozvedl. Poukázal na to, že odvolací soud o jeho odvolání vůbec nerozhodl, neboť vyhověl pouze odvolání státního zástupce, z jehož podnětu mu zpřísnil peněžitý trest. Pod bodem IV. obviněný zrekapituloval obsah již dříve podaného dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 8 To 79/2020, a v bodě V. uvedl výrok, jímž Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 8 Tdo 982/2020, o jím podaném dovolání, a zdůraznil některé pasáže z jeho odůvodnění. V části VI. dovolání obviněný konstatoval průběh řízení u Městského soudu v Praze po zrušení jeho rozhodnutí ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 8 To 79/2020, Nejvyšším soudem a v bodě VII. se zabýval řízením před nalézacím a odvolacím soudem, kde popsal své výpovědi při hlavním líčení dne 24. 3. 2021, poukázal na to, že teprve po rozhodnutí Nejvyššího soudu byla u hlavního líčení dne 26. 8. 2021 napravena vada z předchozího řízení a bylo mu umožněno položit svědkovi M. D. otázky. K jeho odpovědi zdůraznil, že potvrdil, že po něm požadoval 150, nikoliv 150.000, a jeho výpověď označil za klíčový důkaz. Shrnul, že celé jeho trestní stíhání od jeho zadržení bylo provázeno porušováním práva na spravedlivý proces. Popsal výrok rozsudku soudu prvního stupně ze dne 22. 9. 2021 i odvolání, které proti němu podal s konkretizací návrhů na doplnění dokazování, jež však odvolací soud usnesením ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 8 To 325/2021 (proti němuž je dovolání nyní podáno), zamítl jako nadbytečné. Podle obviněného byl přetržen řetězec důkazů, z nichž soudy pro závěr o jeho vině vycházely.
7. Z bodů VII. a VIII., v nichž obviněný brojil proti dovoláním napadenému rozhodnutí, plyne, že se neztotožnil s postupy soudů, na základě kterých dospěly k závěru o jeho vině činy, jež mu jsou kladeny za vinu. Zejména zpochybnil, že přijal úplatek, a za jakých okolností se tak stalo. Vytýkal nesprávné hodnocení výpovědi M. D., jehož považoval za nevěrohodného. Na podporu svých tvrzení odkázal na výpověď svědka M. P., jíž považoval za pravdivou, v níž svědek uvedl, že mezi ním a M. D. probíhala „fiktivní komunikace přes mobilní messenger, zprávy a aplikaci whatsapp“ se záměrem vytvořit důkazní situaci proti obviněnému. Poukázal i na další pasáže této výpovědi, jež se vztahovaly převážně k předání finanční hotovosti obviněnému, a zdůraznil, že svědek při svém výslechu výslovně uvedl, že komunikace mezi ním a M. D. byla vymyšlená a že ji uskutečnil pouze kvůli tomu, že jej M. D. zmanipuloval.
8. Z celého obsahu dovolání lze shrnout, že obviněný uváděl, že po M. D. nikdy nepožadoval úplatek ve výši 150.000 Kč, nýbrž jenom částku odpovídající obvyklé ceně flash disku ve výši 150 Kč. Popřel, že by převzal obálku s penězi nebo s ní jakkoli manipuloval, o čemž měl svědčit i důkaz v podobě šetření GIBS, kdy její příslušníci nasvítili jeho ruce UV lampou a nezjistili na nich přítomnost reakční látky, kterou byla obálka pokryta. Soudům obou stupňů vytknul v souvislosti s prokázáním této skutečnosti, že nepřihlédly ke všem provedeným důkazům a nezvažovaly je při formování závěrů o vině a trestu obviněného, jak ukládají ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř., neboť vědomě vyloučily ty důkazy, které svědčily ve prospěch obviněného, čímž porušily jeho právo na spravedlivý proces podle článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“). Konkrétně se jednalo o videozáznam z předstíraného převodu, detekční zkoušky UV reflexní látkou, a výpovědi svědků J. K. a M. S., pracovníků GIBS, kteří potvrdili, že obviněný s reflexní látkou nepřišel do styku. K videozáznamu ze dne 2. 3. 2017, jenž byl pořízen utajeným sledovacím zařízením, které měl na sobě svědek M. D., obviněný uvedl, že z něj není nic vidět, protože byl celou dobu nasměrován do zdi, a tudíž není prokázáno, co se během schůzky mezi obviněným a svědkem M. D. dělo.
9. Pochybením podle obviněného bylo i to, že byl zadržen bezprostředně poté, co se po schůzce se svědkem M. D. vrátil do své kanceláře, neboť nestihl svým nadřízeným oznámit podezření ze spáchání zločinu podplácení úřední osoby podle §332 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, ani jakkoli jinak reagovat na situaci, která po předání obálky svědkem M. D. nastala (zjistit její obsah, odevzdat ji, atd.). Skutečnost, že nikdy po tomto svědkovi nepožadoval částku 150.000 Kč, dovozoval obviněný i z toho, že při opakovaném hlavním líčení dne 26. 8. 2021, kdy mu byla konečně poskytnuta možnost pokládat svědkovi otázky, M. D. vypověděl, že obviněný výslovně neřekl, že požaduje 150.000 Kč, ale pouze 150 Kč. Celé předání finančních prostředků obviněný označil za vykonstruované a zmanipulované svědkem M. D., neboť po něm finanční prostředky nikdy nepožadoval a byl zaskočen, když mu svědek obálku předal, což plyne i z výslechu M. D. ze dne 4. 4. 2017 před GIBS.
10. Odvolacímu soudu obviněný vytkl, že zamítl jeho odvolání, aniž by provedl jím navrhované důkazy v podobě výpovědi obviněného ze dne 24. 3. 2021 a jeho vyjádření k výslechu svědka M. D. ze dne 26. 8. 2021, výpovědí svědků M. P. ze dne 17. 5. 2021, M. S. ze dne 14. 7. 2021 a M. D. ze dne 26. 8. 2021 z hlavního líčení, protokolu o zadržení obviněného ze dne 2. 3. 2017 a protokolu o dobrovolném vydání částky ve výši 145.000 Kč obviněným. Soud druhého stupně nedoplnil dokazování dalším výslechem svědka M. D., a to i v případě, že jeho výslech byl dne 26. 8. 2021 opět přerušen předsedkyní senátu Obvodního soudu pro Prahu 4 a otázky položené obhájcem jí byly zamítnuty z důvodu ochrany utajovaných informací týkajících se techniky použité při předstíraném převodu a sledování dne 2. 3. 2017. Obviněný a jeho obhájce tyto dotazy vznášeli opakovaně a vždy jim bylo odepřeno, aby je svědek M. D. zodpověděl, ačkoli konstantní judikatura ustanovení §99 tr. ř. vykládá tak, že zákaz výslechu se nevztahuje na trestné činy, ohledně nichž trestní zákoník ukládá oznamovací povinnost ani na svědeckou výpověď o utajovaných informacích klasifikovaných jako „důvěrné“ nebo „vyhrazené“. Obviněný nesouhlasil s tím, že důvodem zamítnutí jeho důkazních návrhů bylo, že skutkový stav byl dostatečně objasněn soudem prvního stupně, vznesl výhrady i proti důvodům odvolacího soudu uvedeným v bodě 21. usnesení, že nedošlo k pochybení, když soud prvního stupně nepřipustil otázky obviněného ohledně technického stavu nahrávacích zařízení, které svědkovi M. D. dala GIBS. S odvolacím soudem nesouhlasil v tom, že by takové zjištění bylo pro objasnění věci irelevantní a nemělo žádnou hodnotu, jelikož tento svědek sám ve svých výpovědích uvedl, že jedno z nahrávacích zařízení „selhalo“. Podle obviněného nebylo objasněno, o jaké zařízení se jednalo, a pokud bylo nahrazeno soukromým zařízením M. D., je jeho použití jakožto důkazního prostředku nezákonné. Odmítl závěr soudů obou stupňů, že svědek M. D. selháním myslel to, že nastavil kameru do nezájmového místa.
11. Nedostatky obviněný shledal i v odůvodnění vyhlášeného usnesení odvolacího soudu a jeho písemném vypracování, která se podle něj neshodují, protože předsedkyně senátu odvolacího soudu při vyhlašování usnesení emočně uvedla, že soud zná ze své praxe různou komunikaci stran ve věci úplatků, často ten, kdo žádá a ten kdo nabízí úplatek, používají pro úplatek různá skrytá označení na místo slova peníze, jako např. kapříci, apod. Toto odůvodnění však odvolací soud nepřejal do písemného odůvodnění usnesení ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 8 To 325/2021, a uvedl úplně jiné důvody pro zamítnutí odvolání obviněného, které jsou v rozporu se zjištěným skutkovým stavem, protože je nevyvratitelné, že obviněný po svědkovi M. D. nikdy nepožadoval částku 150.000 Kč.
12. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 8 To 325/2021, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
13. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (§265h odst. 2 tr. ř.) k dovolání obviněného uvedl, že po nápravě procesní vady vytknuté usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 8 Tdo 982/2020, nedostatky v celém trestním řízení, jak je rozvedl obviněný, v přezkoumávaných rozhodnutích neshledal. Postupy soudů nevzbuzují pochybnosti o správnosti zjištěného skutkového stavu věci, neboť soudy obou stupňů dostatečně reagovaly na výhrady obviněného a vypořádaly se s nimi. V podrobnostech státní zástupce odkázal na dovoláním napadená rozhodnutí, v nichž nezjistil žádné vady. Vzhledem k tomu, že nedošlo ani k porušení pravidel spravedlivého procesu, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
14. Obviněný ani jeho obhájce na toto vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství do dne konání neveřejného zasedání písemně nereagovali.
IV. Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
V. Obecně k důvodům dovolání
16. Napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející Nejvyšší soud může přezkoumat jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. ř. Obviněný v dovolání ze dne 20. 4. 2022 odkázal na §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., jimiž vytýkal, že rozhodnutí soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a odvolací soud zamítl odvolání, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takový postup. Toto slovní vyjádření dovolacích důvodů nekoresponduje se zněním trestního řádu v době podání dovolání ve znění novely zákonem č. 220/2021 Sb. účinné od 1. 1. 2022, protože podle ní důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zní „jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Tento důvod je dán třemi alternativami procesních vad a vždy je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu.
17. Obviněným označené důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. ve znění před uvedenou novelou jsou podle nyní účinného znění trestního řádu vyjádřeny pod písmeny h) a m) §265b odst. 1 tr. ř. ve shodném znění.
18. Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., [nyní písmeno m)] lze namítat, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z obsahu podaného dovolání, a též vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle §254 odst. 1, 2 tr. ř. přezkoumal, je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť se domáhal nápravy podle důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [nyní písmeno h) tr. ř.].
19. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [nyní písmeno h) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže napadená rozhodnutí a jim předcházející řízení vykazují vady spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [shodně jako dřívější §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Uvedený důvod neslouží k přezkoumání správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřování rozsahu provedeného dokazování a správnosti hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Rovněž prostřednictvím tohoto dovolacího důvodní nelze vytýkat vady v celém procesním postupu od prvních úkonů přípravného řízení, protože na takové nedostatky nedopadají žádné dovolací důvody [srov. §265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř.]. Dovolání je možné podat proti rozhodnutím, která jsou stanovena v taxativním výčtu v §265a odst. 2 tr. ř. Tyto zásady je možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Listiny a články 36 a 38 Úmluvy), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
20. Na podkladě těchto zásad Nejvyšší soud posuzoval dovolání obviněného vytýkající nesprávný procesní postup orgánů činných v trestním řízení a nevěrohodnost svědka M. D. a předkládající vlastní verzi průběhu skutku, jehož spáchání tak, jak byl zjištěn, popíral. Dovolání neobsahuje žádné námitky směřující vůči použité právní kvalifikaci, proto je třeba zmínit, že obviněný zásadně důvod podle §§265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [nyní písmeno h) tr. ř.], o nějž dovolání opřel, nenaplnil. Nejvyšší soud však při posuzování dovolání obviněného vycházel jednak ze zásady podle §265f odst. 1 tr. ř., že není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006), současně však s ohledem na novou právní úpravu zákonem č. 220/2021 Sb. respektoval pravidlo, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době prováděného řízení (srov. rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), a proto aplikoval normy trestního práva procesního účinné v době, kdy rozhoduje, tzn. dovolání posuzoval i podle nového důvodu nyní vymezeného pod písmenem g) §265b odst. 1 tr. ř., podle něhož se obviněný nápravy nedomáhal (i přesto, že v době podání dovolání byl tento zákon účinný). Ve smyslu tohoto dalšího důvodu dovolání jím vznesené námitky týkající se nevěrohodnosti svědka M. D. dopadají na alternativu, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a proto Nejvyšší soud posuzoval, zda nedošlo k porušení pravidel spravedlivého procesu, na který obviněný poukazoval v rámci výhrady proti vadným procesním postupům, a zda tudíž existuje nesprávný postup při posuzování věrohodnosti svědka M. D.
VI. K námitkám obviněného
21. Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že výhrady uvedené v nyní podaném dovolání jsou opakováním obhajoby obviněného uplatňované po celé trestní řízení, s níž se soudy obou stupňů průběžně vypořádávaly, a to jak v řízení před soudem prvního stupně, tak i v odvolacím řízení, a v určité části na ně již reagoval i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 8 Tdo 982/2020. Jde tedy o situaci, kdy se soudy stejným námitkám podrobně věnovaly a dostatečně a správně se s nimi vypořádaly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/200), a není proto povinností dovolacího soudu při správnosti postupů soudů nižších stupňů znovu opakovat veškeré argumenty, které byly již rozvedeny v přezkoumávaných rozhodnutích. V takovém případě již postačuje jen stručně zdůvodnit správnost postupů soudů nižších stupňů.
22. Podle nyní přezkoumávaného usnesení Městského soudu v Praze se tento soud obdobným námitkám obviněného věnoval a posuzoval jím podané odvolání, které korespondovalo s výhradami, jež obviněný v předchozích stádiích trestního řízení vytýkal. Odvolací soud se zaměřil na posuzování výpovědi svědka M. D. s ohledem na způsob vedení jeho výslechu, jeho zapojení do procesu objasňování věci i co do jeho výpovědi u hlavního líčení. V bodě 11. odvolací soud popsal genezi projednávané věci, včetně úskalí, která projednávání věci provázela. Zmínil i rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 8 Tdo 982/2020 a řízení, které po něm následovalo. Poukázal na to, za jakých okolností byl vyslýchán svědek M. D., mimo jiné i se zřetelem na zákaz výslechu ve znění podmínek stanovených v §99 tr. ř. Zabýval se též pečlivě návrhy obviněného, jež v odvolání učinil ve směru doplnění dokazování, s nimiž se podrobně vypořádal (viz body 19. až 23. usnesení). I přesto, že konstatoval, že jde o výhrady obviněného, které vznáší opakovaně, znovu na ně reagoval a svá stanoviska k nim popsal v bodech 24. až 36. odůvodnění usnesení. Uvedené závěry odvolacího soudu nevykazují nedostatky, jsou dostatečnou reakcí na obviněným vznesené požadavky, korespondují s obsahem spisového materiálu a plně odpovídají zásadám stanoveným v §134 odst. 2 tr. ř.
23. Nejvyšší soud neshledal v přezkoumávaných rozhodnutích obviněným namítané nedostatky. Z obsahu spisu neplyne pochybení v nedokončení výslechu svědka M. D. při hlavním líčení konaném dne 24. 4. 2019 (protokol na č. l. 850 až 857 spisu). Odvolací soud na podkladě stejných námitek obviněného zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 8 To 356/2020, podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. ř. a uložil soudu prvního stupně, aby byl výslech tohoto svědka dokončen a zároveň aby zvážil provedení konfrontace mezi ním a obviněným a vypořádal se s tím, v jakém rozsahu se na svědka vztahuje zákaz výslechu podle §99 tr. ř. (č. l. 1187 až 1192 spisu). Soud prvního stupně při hlavním líčení dne 26. 8. 2021 svědka M. D. vyslechl (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 1527 až 1541 spisu), obhájce i obviněný se k jeho výpovědi vyjádřili a pokládali mu dotazy, na něž svědek reagoval (č. l. 1535 až 1541 spisu). Otázky ohledně technické specifikace zařízení, které bylo použito při předstíraném převodu, jež svědkovi poskytla GIBS, nebyly připuštěny, což v písemném vyhotovení rozsudku odůvodnil soud prvního stupně tím, že k úplnému zjištění skutkového stavu bylo možné dojít i bez využití těchto utajovaných informací, a proto nebyly s ohledem na možné nežádoucí důsledky spjaté s jejich vyzrazením tyto otázky připuštěny. K provedení konfrontace soud neshledal dostatečné důvody (srov. bod 20. rozsudku soudu prvního stupně).
Proti tomuto postupu brojil obviněný v dalším odvolání, z jehož podnětu se v následujícím odvolacím řízení odvolací soud vypořádal s tím, že se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o zákazu části výpovědi svědka M. D. z důvodů utajených skutečností podle §99 tr. ř. Přisvědčil obviněnému, že výslech přípustný ohledně nahrávacího zařízení byl podle §99 odst. 3 tr. ř. Byť byl svědek vázán mlčenlivostí, které nebyl zbaven, neshledal soud porušení práva na spravedlivý proces, neboť nalézací soud mohl dotazy obhájce týkající se záznamového zařízení a jeho umístění na svědkovi či jeho věcech zamítnout jako nesouvisející s předmětem dokazování. Plně však souhlasil s nalézacím soudem, že k úplnému zjištění skutkového stavu bylo možné dospět i bez těchto obviněným požadovaných informací týkajících se záznamového zařízení GIBS (srov. bod 21. usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud k těmto správným úvahám pro úplnost dodává, že podle §99 odst. 2, 3 tr. ř. svědek nesmí být vyslýchán tehdy, jestliže by svou výpovědí porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěn. Tento zákaz výslechu se nevztahuje na svědeckou výpověď týkající se trestného činu, stran něhož má svědek oznamovací povinnost podle trestního zákona. Rovněž se nevztahuje na svědeckou výpověď o utajovaných informacích klasifikovaných ve zvláštním zákoně stupněm utajení „Důvěrné“ nebo „Vyhrazené“. Z těchto pravidel je zřejmá správnost úvah odvolacího soudu, avšak je třeba zdůraznit, že soudy obou stupňů důvodně shledaly, že technické záležitosti ohledně nahrávacího zařízení GIBS, jež měl svědek v době odposlouchávání obviněného na sobě, pro závěr o vině obviněného nebyly určující. Skutkové i právní závěry bylo možné učinit i bez jejich znalosti. Lze proto uzavřít, že nepřipuštěním zmiňovaných dotazů obviněného nedošlo k porušení pravidel spravedlivého procesu a nejednalo se ani o zjevný rozpor s obsahem provedených důkazů ve smyslu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Svědek M. D. byl sice řádně vyslechnut až při hlavním líčení dne 26. 8. 2021, avšak při plném respektu k právu obviněného na obhajobu. Z hlediska zachování práva na spravedlivý proces bylo rozhodující, že soudní řízení bylo spravedlivé jako celek (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 2852/14, a ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2867/16). Nepřipuštění otázek obhájce ohledně podrobné specifikace a způsobu používání utajovaných záznamových zařízení nevedlo k vážnému porušení pravidel, neboť šlo pouze o otázky pomocného charakteru, a tudíž i bez jejich zodpovězení byla vina obviněného jinými důkazními prostředky řádně a dostatečně objasněna.
25. Zpochybněna nebyla ani věrohodnost výpovědi svědka M. D., vůči níž obviněný po celé trestní řízení brojil. Soud prvního stupně se na tyto výhrady obviněného soustředil a své dokazování na jejich vyvrácení zaměřil. Výpověď tohoto svědka posuzoval na základě všech kritérií v konfrontaci s obhajobou obviněného, jíž rovněž dával do souvislostí s dalšími ve věci provedenými důkazy. Soud prvního stupně provedl dokazování, které zaznamenal v rozsudku, a vysvětlil, o které důkazy své skutkové závěry opřel (viz body 2. až 21. rozsudku soudu prvního stupně). Soud prvního stupně důvodně shledal, že obhajoba obviněného stojí osamoceně, neodpovídá všem provedeným důkazům a jeví se jako nelogická. Tento závěr učinil zejména na základě výpovědi svědka M. D., o jejíž věrohodnosti soud prvního stupně nepochyboval, a vycházel též z audionahrávek a kamerového záznamu ze dne 2. 3. 2017, které ji potvrzují. Vypořádal se v podrobnostech i s dílčími námitkami obviněného směřujícími proti tvrzením posuzovaného svědka, a to s odkazem na konkrétní skutečnosti plynoucí z dalších důkazů (např. výpovědi svědka M. S., technické zprávy GIBS, apod.). Rovněž reagoval na to, že z videozáznamu, byť nezachycoval obviněného a svědka, zcela nepochybně vyplynula povaha schůzky spočívající v uskutečnění předem domluvené směny flash disku za finanční hotovost ve výši 150.000 Kč. Nepřisvědčil tvrzení, že obviněný měl na mysli vždy 150 Kč za nosič informací, a nikoliv 150.000 Kč, protože na záznamu je zcela zřetelně slyšet, jak svědek M. D. žádá alespoň „pět tisíc“, na což obviněný reagoval kladně s tím, že uvádí „těch pět, co potřebujete, když tak“, což je v rozporu s jím vytvořenou konstrukcí o 150 korunách, protože nijak adekvátně nereagoval na to, že při údajném předání 150 Kč svědek M. D. zmiňuje celých 5.000 Kč. Oba aktéři podle obsahu nahrávky věděli, čeho se schůzka týká, a na její předem domluvený průběh byli nachystáni (srov. bod 21. rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud se obdobnými výhradami zabýval a svou reakci na ně, včetně správnosti úvah soudu prvního stupně, rozvedl v bodech 27. až 34. usnesení, kde se pečlivě věnoval právě věrohodnosti svědka M. D.
26. Jestliže obviněný vytýkal, že odvolací soud zpochybnil věrohodnost výpovědi svědka M. D. tím, že při ústním odůvodnění usnesení ohledně skrytých forem označování úplatků, jež přednesla předsedkyně senátu při veřejném zasedání (když uvedla, že předávaní výše zmíněných peněžních prostředků je zamlžováno různými žargonovými výrazy), není totožné s odůvodněním písemným, jde o námitku stojící mimo dovolací důvody, protože podle §265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Z uvedené námitky navíc není patrné, co jejím prostřednictvím chtěl obviněný vyjádřit, neboť ji propojil s argumentací proti věrohodnosti výpovědi svědka M. D., s níž ústní odůvodnění rozhodnutí nesouvisí. Nejvyšší soud může jen konstatovat, že v bodě 28. usnesení odvolacího soudu je obdobná zmínka o „konspirační mluvě“ uvedena, a proto nelze obviněnému přisvědčit v tom, že slovní a písemné odůvodnění spolu nekorespondovala. Obecně je vhodné zmínit, že odůvodnění odvolacího soudu obsahuje srozumitelné a jasné úvahy soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení, a tím přezkoumatelnost soudního rozhodnutí z hlediska jeho ústavnosti, zákonnosti a věcné správnosti. Je tedy v souladu s požadavkem náležitého odůvodnění soudního rozhodnutí jako součásti ústavních záruk spravedlivého procesu vyplývajícího z článku 36 odst. 1 Listiny (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. I. ÚS 4093/17).
27. Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že v odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů neshledal nedostatky, které by svědčily o namítaných vadách. Soudy splnily povinnost řádně odůvodnit svá rozhodnutí, což však ani podle ustálené judikatury ESLP neznamená nutnost detailně odpovědět na každý argument stěžovatele, navíc se její rozsah liší podle druhu rozhodnutí a konkrétních okolností případu (srov. např. rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 21. 1. 1999 ve věci García Ruiz proti Španělsku, stížnost č. 30544/96, bod 26., nebo rozsudek ESLP ze dne 4. 10. 2007 ve věci Sanchez Cardenas proti Norsku, stížnost č. 12148/03, bod 49., a další). Porušením práva na spravedlivý proces není ani úplné nereagování na námitky, které by ve světle soudem učiněných skutkových zjištění zjevně nemohly obstát či výsledek řízení změnit (srov. k tomu rozsudek ESLP ze dne 17. 6. 2008 ve věci Victor Savitchi proti Moldávii, stížnost č. 81/04, bod 48.), na námitky zjevně irelevantní, zjevně neopodstatněné, mající zneužívající povahu či jinak nepřípustné vzhledem k jednoznačné právní úpravě či praxi (srov. rozsudek ESLP ze dne 11. 10. 2011 ve věci Fomin proti Moldávii, stížnost č. 36755/06, bod 31.). Je nutné též podotknout, že z odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně je patrné, že se všemi důležitými otázkami skutečně zabýval a nespokojil se s pouhým potvrzením závěrů soudu nižší instance (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17-1).
28. Opomenutými důkazy, vůči nimiž obviněný své dovolání též zaměřil, řízení, v němž byla vydána přezkoumávaná rozhodnutí, netrpí. Odvolací soud sice neprovedl navrhované důkazy (výpovědí obviněného ze dne 24. 3. 2021 a jeho vyjádření k výslechu svědka M. D. ze dne 26. 8. 2021, výpovědí svědků M. P. ze dne 17. 5. 2021, M. S. ze dne 14. 7. 2021 a M. D. z hlavního líčení dne 26. 8. 2021, protokolem o zadržení obviněného ze dne 2. 3. 2017 a protokolem o dobrovolném vydání částky ve výši 145.000 Kč obviněným), ale řádně zdůvodnil, že se jedná o opakované návrhy k důkazům, které již byly provedeny a řádně hodnoceny, anebo návrhy, které jsou v kontextu učiněných skutkových zjištění nadbytečné (viz body 19. až 23. a též bod 35. usnesení odvolacího soudu). V uvedeném případě tedy nejde o extrémní vadu spočívající v tzv. opomenutých důkazech, protože se soud s návrhy vypořádal. O tvrzenou vadu by mohlo jít pouze tehdy, jestliže by nebyl některý důkaz proveden nebo hodnocen způsobem stanoveným zákonem (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04, ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, a další).
29. Shora popsané závěry svědčí o tom, že v postupech soudů nejde o projev libovůle nebo snahy vyhnout se plnění svých povinností při zajišťování rozsahu a způsobu provedeného dokazování. V projednávané věci se nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97).
VII. Závěr
30. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skutková zjištění popsaná v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 3 T 175/2018, a z nich plynoucí právní posouzení skutku, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 8 To 325/2022, jsou zcela správná a odpovídající zákonu. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny otázky a skutečnosti pro daný skutkový stav podstatné. S jeho závěry se plně ztotožnil i soud odvolací, a to po řádném a důkladném přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně, přičemž tento se současně bez pochybností a logicky vypořádal též s námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení. Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, jakož i s tím, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí uváděnými nedostatky, neboť byly jednoznačně a bez pochybností vyvráceny již v rámci řízení před soudem odvolacím. Z těchto uvedených důvodů je třeba dospět k závěru, že jde v případě dovolání obviněného o dovolání zjevně neopodstatněné, neboť v podstatě jen opakuje námitky uplatňované již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly.
31. V přezkoumávané věci nedošlo k porušení pravidel spravedlivého procesu a soudy nezatížily svá rozhodnutí vadou spočívající v tom, že by rozhodná skutková zjištění, která byla určující pro naplnění znaků trestného činu, byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo byla založena na procesně nepoužitelných důkazech, či by ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento závěr mohl dovolací soud učinit podle obsahu přezkoumávaných rozhodnutí i připojeného spisového materiálu, z nichž vyplynuly všechny rozhodné skutkové i právní okolnosti, na jejichž základě Nejvyšší soud shledal, že napadená rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.)
V Brně dne 13. 7. 2022
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu