ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.1029.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 1029/2023- 586
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2023 o dovolání obviněného O. Š. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 8. 2023, sp. zn. 6 To 37/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 1/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. Š. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 9 T 1/2023, byl obviněný O. Š. (dále jen „dovolatel“ nebo „obviněný“) uznán vinným pod bodem 1) zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 2) přečinem šíření pornografie podle §191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Huawei P20 Pro s IMEI XY se SIM kartou a gelovým pouzdrem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené nezletilé AAAAA (pseudonym), nar. XY (dále jen „poškozená“), zastoupené opatrovnicí Mgr. Kamilou Kačerovou, AK Dobruška, částku 200 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená nezletilá AAAAA odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 7. 8. 2023, sp. zn. 6 To 37/2023, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného a poškozené částečně zrušil, a to ve výroku o vině pod bodem 1., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě nemajetkové újmy. Podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a odsoudil jej za tento zvlášť závažný zločin a za přečin šíření pornografie podle §191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ohledně nějž zůstal výrok o vině nezměněn, podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Huawei P20 Pro s IMEI XY se SIM kartou a gelovým pouzdrem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené částku 300 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
1) v nepřesně nezjištěné dny v období roku 2015, nejdříve od 3. 4. 2015, do nejméně 3. 4. 2019 nejprve v bytě na adrese XY v XY a následně v bytě na adrese XY v XY, opakovaně, nejméně ve 30 případech, s dcerou svojí družky poškozenou nezletilou AAAAA, nar. XY, jejíž věk znal, uskutečnil pohlavní styk v době, kdy spala na gauči v obývacím pokoji, zneužívaje jejího spánku, u čehož se i sám sebeuspokojoval, kdy nejprve ji asi v 10 případech osahával přes oblečení zejména v oblasti hýždí a nohou, následně ji začal osahávat i pod oblečením přímo na přirození, přičemž nejméně v 10 případech jí přitom zaváděl svoje prsty nejméně do poševní předsíně a v 5 případech jeho jednání skončilo tím, že si penis pak ještě třel její rukou, kterou si na penis přiložil, kdy poškozená se v důsledku jeho jednání probouzela, ale z obavy, jak by zareagoval, kdyby zjistil, že o jeho jednání ví, předstírala, že spí, a k ukončení jeho jednání jej nakonec přiměla pokaždé až tím, když se začala vrtět tak, že si mohl myslet, že už se probouzí, a proto svého jednání zanechal,
2) dne 1. 2. 2022 v době mezi 20:57 až 21:40 hodin z místa svého bydliště na adrese XY v XY, okres XY, za použití aplikace WhatsApp instalované v jeho mobilním telefonu značky Huawei P20 Pro poškozené nezletilé AAAAA, nar. XY, jejíž věk znal, poslal celkem 10 pornografických GIFsouborů, obsahujících krátkou sekvenci průběhu různých heterosexuálních praktik mezi dospělými osobami.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítal, že závěr odvolacího soudu o tom, že měl zavést prsty pouze do odporu tkáně lze považovat za nesouladný s provedeným dokazováním. Tento závěr odvolacího soudu, který byl pro obviněného učiněn zcela překvapivě, a to navíc bez jakéhokoliv dokazování (vyjma opětovného přečtení výpovědi poškozené z důvodu nezákonného přečtení výpovědi poškozené ze dne 15. 2. 2022 soudem prvního stupně), je prvkem libovůle soudu. Odvolací soud tímto svým závěrem překonal závěry znaleckého posudku, které zpochybňovaly to, že by obviněný v období před první menstruací poškozené této zaváděl prsty do jejího přirození, když takové jednání obviněného by poškozená musela cítit jako velmi intenzivní bolest pociťovanou při samotném aktu, kterou však poškozená ve své výpovědi z přípravného řízení ze 3. 3. 2022 negovala. Co se týče soudní znalkyní MUDr. Hanou Kosovou, Ph.D., v rámci znaleckého posudku vyřčeného negativního závěru o gynekologické zprávě MUDr. Havla, nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu v tom směru, že tuto lékařskou zprávu lze hodnotit pouze příznivě pro obviněného a v návaznosti na tento závěr soudu není nutné se již její nedokonalostí zabývat. Odvolací soud zcela svévolně „dotvořil“ skutkovou větu tak, že obviněný měl zavádět prst či prsty do odporu tkáně, čímž překonal pro výrok o vině obviněného negativní závěr znaleckého posudku MUDr. Hany Kosové, Ph.D.
5. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel nesouhlasil s naplněním kvalifikované skutkové podstaty zločinu podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť podle judikatury je nutné u takového jednání zkoumat intenzitu, s jakou je pachatel uspokojován skrze svůj pohlavní úd rukou oběti a vzájemně oproti tomu intenzitu konání poškozené. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by obviněný měl ejakulovat. Z tohoto lze tedy usuzovat na nižší intenzitu takového pohlavního styku. Popis skutku neumožňuje uzavřít, že obviněný svým jednáním naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu podle §185 odst. 1 tr. zákoníku spácháním jiným pohlavním stykem způsobem srovnatelným se souloží. Odvolací soud nesprávně v rozporu se zásadou in dubio pro reo dovodil, že obviněný si třel penis rukou poškozené v pěti případech, když podle její výpovědi se tak mělo dít pouze 4-5krát. Odvolací soud se rovněž chybně vypořádal s otázkou dokonaného trestného činu a trestného činu ukončeného ve stadiu pokusu, když dovodil, že obviněný dokonal předmětný zvlášť závažný zločin s kvalifikačním znakem podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tím, že přiložil ruku poškozené na svůj penis, když z popisu skutku není patrné, zda se poškozená měla probouzet v důsledku interakce prstů obviněného a pochvy poškozené, nebo z důvodu tření penisu obviněného rukou poškozené. Pakliže by se probudila v důsledku dotyků prstů obviněného na pochvu, nejednalo by se o dokonaný trestný čin, ale o pokus v důsledku pozitivního skutkového omylu. Prováděl-li by obviněný tření svého penisu rukou poškozené v době jejího spánku (tj. před probuzením), zcela logicky by o tomto poškozená ani nevěděla.
6. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 6 To 37/2023-540 ze dne 7. 8. 2023 a v návaznosti na to zrušil také rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 9 T 1/2023-454 ze dne 20. 4. 2023 a dále, aby postupoval podle §265l tr. ř.
7. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňuje v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení, takže se jimi zabývaly jak soud prvního stupně, tak soud odvolací. Jednání obviněného bylo prokázáno především svědeckými výpověďmi poškozené, o jejichž pravdivosti, pokud jde o popis rozhodných skutkových okolností, nelze mít pochyb. Věrohodnost její výpovědi koresponduje se závěry podaného pedopsychologického znaleckého posudku, jakož i znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví dětské psychiatrie, znalkyň MUDr. Evy Čápové a Mgr. Lenky Čermákové. Jednání obviněného bylo právně správně kvalifikováno odvolacím soudem, když šlo jednoznačně o zneužití bezbrannosti, pro donucování nebyl žádný prostor.
8. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí má tedy státní zástupkyně za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
10. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
11. Obviněný ve svém dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedené ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitky ze strany obviněného lze považovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
12. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. ř. Tento dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
13. Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
14. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
15. Naproti tomu je nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
16. Nejvyšší soud považuje předně za nezbytné ve vztahu k předmětné trestní věci uvést, že soudy nižších stupňů provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Ve vztahu k dovolacím námitkám ohledně způsobu hodnocení důkazů soudy a zjišťování skutkového stavu lze připomenout, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do výlučné kompetence soudů (viz též §216 odst. 1 tr. ř.). Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.
17. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad. Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
18. Z obsahu podaného dovolání je také zřejmé, že se nijak nevymezuje vůči výroku o vině přečinem šíření pornografie podle §191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (bod 2 rozsudku), což také nelze pominout při posuzovaní důvodnosti jeho, zejména skutkových výhrad vůči mu přisouzenému činu pod bodem 1) rozhodnutí nižších soudů.
19. Ve vztahu k dovolacím námitkám, které v posuzované trestní věci obviněný uplatnil v rámci dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., musí Nejvyšší soud konstatovat, že tyto jsou obsahově shodné s těmi, se kterými se již v rámci jeho obhajoby vypořádaly soudy nižších stupňů (zejména soud odvolací), což je také patrno z odůvodnění jejich rozhodnutí.
20. Odvolací soud provedl ve veřejném zasedání důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví dětská gynekologie MUDr. Hany Kosové, Ph.D., zachytil jeho podstatný obsah a logicky jej vyložil, stejně jako skutečnosti, které z něj vyplývají, a to i ve vztahu ke gynekologické lékařské zprávě MUDr. Zdeňka Havla (viz body 20-22 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud dále doplnil dokazování i přečtením svědecké výpovědi poškozené a hodnotil ji i v kontextu shora konstatovaného znaleckého posudku (viz bod 23 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), přičemž uzavřel, že ač závěry znalkyně MUDr. Kosové nevylučují, že obviněný poškozené prst do pochvy zaváděl (šetrně do odporu tkáně hymenu na špičku prstu), nelze s ohledem na výpověď poškozené bez pochybností učinit závěr, že obviněný svým prstem (prsty) skutečně zasáhl až do pochvy poškozené. Odvolací soud, vědom si zásady in dubio pro reo , v pochybnostech, které ohledně toho, kam až obviněný svůj prst (prsty) do přirození poškozené zavedl, postupoval ve prospěch obviněného a popis skutku změnil tak, že slova „do její pochvy“ nahradil slovy „nejméně do poševní předsíně“ (srov. bod 23 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
21. Odvolací soud rovněž konstatoval, že poškozená se probouzela teprve, když ji obviněný osahával a v pozdějších případech, když měl prsty v jejím přirození nebo masturboval její rukou (srov. bod 31 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). V tomto ohledu lze odkázat rovněž na správné závěry soudu prvního stupně, který uvedl, že obviněný započal svoje jednání už v době, kdy poškozená ještě spala, čímž došlo k vědomému zneužití jejího spánku a bezbrannosti a tím, že již měl prsty v její pochvě (popřípadě nejméně v poševní předsíni poškozené), případně si její rukou třel svůj penis a v té době se teprve poškozená probouzela, tak se nemůže jednat o pokus trestného činu ani o skutkový omyl, neboť jednání obviněného již v té době bylo dokonáno (viz bod 42 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
22. Odvolací soud se dostatečně zabýval znaky „pohlavní styk“ a „jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží“ a pod body 33. a 34. rozsudku se přesvědčivě vypořádal s problematikou zavádění prstů do pochvy poškozené s tím, že pokud obviněný zasouval prst (prsty) do pochvy (poševní předsíně) poškozené, v posuzované věci nešlo o hluboké nebo hrubé vnikání. Manipulaci prstů obviněného pokládal „pouze“ jako pohlavní zneužívání, nikoliv jako způsob jednání srovnatelný se souloží. Kvalifikační znak způsobu srovnatelného se souloží, však byl naplněn druhou z praktik, kterou takto posoudil též soud prvního stupně, a sice masturbací obviněného rukou poškozené (blíže srov. bod 34 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
23. Skutkové a právní závěry soudů nižších stupňů jsou v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž manuální masturbace je aktem, kdy pohlavní orgán muže namísto spojení s pohlavním orgánem ženy je této vkládán do ruky za účelem tření. V tomto ohledu jde o spojení, jehož nuceným „účastníkem” se stala ruka poškozené, což celému aktu dodalo charakter obdoby soulože (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 3 Tdo 182/2012). Srovnatelný způsob se souloží spočívá v tom, že se simulovaným mechanismem navozuje situace stejná, jako když do vaginy ženy vnikne mužský pohlavní úd. Spadají sem případy, když pohlavní orgán muže místo spojení s pohlavním orgánem ženy je zasouván do jiných částí těla ženy, např. vkládán ženě do ruky za účelem tření apod. Jestliže jde o pohlavní styk, při němž je „ve hře“ pohlavní orgán jedné strany, je namístě závěr, že takový styk je obdobou soulože (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1311/2017). Lze tedy uzavřít, že v případě jiného obdobného pohlavního styku sice nedochází ke spojení pohlavních orgánů muže a ženy, když ovšem pro tyto případy je charakteristické to, že pohlavní orgán jedné strany uvedeného spojení je nahrazen jinou částí těla (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 7 Tdo 841/2010, obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 3 Tdo 182/2012 a dále viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1149/2019). Rovněž v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 833/2021 je konstatováno, že za způsob srovnatelný se souloží je nutno posoudit právě orální styk a stimulaci přirození rukou (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 7 Tdo 841/2010, nebo Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II., §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. str. 1836 a 1841).
24. S ohledem na shora uvedené skutečnosti nepovažuje Nejvyšší soud za opodstatněné námitky obviněného spočívající v tom, že závěr odvolacího soudu o zavádění jeho prstů pouze do odporu tkáně poškozené je nesouladný s provedeným či absentujícím dokazováním a překvapivý, když naopak byl učiněn na základě doplněného dokazování v podobě znaleckého posudku MUDr. Hany Kosové, Ph.D., a svědecké výpovědi poškozené, přičemž v něm nelze shledat s ohledem na důkladnost odůvodnění ani libovůli soudu. Z odůvodnění v bodě 23 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se podává, že nelze hovořit ani o tom, že by odvolací soud svévolně „dotvořil“ skutkovou větu tak, že obviněný měl zavádět prst či prsty do odporu tkáně, čímž překonal pro výrok o vině obviněného negativní závěr znaleckého posudku MUDr. Hany Kosové, Ph.D.
25. Neopodstatněné jsou tak námitky obviněného ohledně naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť odvolací soud postupoval zcela v souladu se shora předestřenou judikaturou Nejvyššího soudu. Soudy nižších stupňů se rovněž správně vypořádaly s otázkou dokonaného trestného činu a trestného činu ukončeného ve stadiu pokusu a skutkového omylu.
26. Jak již bylo shora zmíněno, Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojený s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Lze dodat, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
27. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
28. Ze shora uvedeného je zřejmé, že námitky uplatněné v dovolání obviněného jsou zjevně neopodstatněné. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného O. Š. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 12. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu