ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.1188.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 1188/2022-734
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 1. 2023 o dovolání obviněného R. Z. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 5 To 204/2022, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 107/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. Z. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2022, č. j. 5 T 107/2022-663, byl obviněný R. Z. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným jednak přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku (skutek popsaný pod bodem 1), dále přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku (skutek popsaný pod bodem 2), přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 tr. zákoníku (skutek popsaný pod bodem 3) a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku (skutek popsaný pod bodem 4).
2. Za spáchání těchto přečinů byl podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněn odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, při současném vyslovení dohledu. Vyjma toho městský soud obviněnému podle §85 odst. 2 tr. zákoníku uložil přiměřené omezení spočívající ve zdržení se požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek, dále podle §67 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 tr. zákoníku s přihlédnutím k §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výši 250 denních sazeb, když výše jedné denní sazby stanovil na částku 2.000 Kč, tedy celkem 500.000 Kč. Současně byl obviněnému předmětným rozsudkem soudu prvního stupně uložen podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let a podle §70 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části daného rozsudku pod položkami 1. až 8. Městský soud v Brně podle §81b odst. 1 tr. řádu rozhodl rovněž o zničení věcí, které byly uloženy v režimovém skladu Policie ČR ul. Kounicova 24 v Brně a ve skladu zajištěných věcí Policie ČR ul. Pražákova 51 v Brně.
3. Výše uvedený rozsudek Městského soudu v Brně právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně řádný opravný prostředek. O tomto odvolání rozhodl Krajský soud v Brně svým rozsudkem ze dne 17. 8. 2022, č. j. 5 To 204/2022-687, tak že podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek městského soudu zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody, peněžitém trestu a trestu zákazu činnosti a za splnění podmínek §259 odst. 3, 4 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněnému podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody ve výměře tří let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně krajský soud podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let.
4. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný R. Z. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
1) nejméně od roku 2019 do 8. 3. 2022 na různých místech ve městě XY i na jiných místech se podílel na nezákonné výrobě metamfetaminu - pervitinu a jeho distribuci a za tímto účelem opatřoval, přechovával a následně předával dalším osobám metamfetamin - pervitin a suroviny potřebné k jeho nelegální výrobě, k čemuž využíval i své osobní vozidlo tov. zn. Škoda Superb, registrační značky XY, šedé barvy, přičemž komunikoval s neustanovenými osobami a řešil s nimi např. obstarání jódu a červeného fosforu, komunikoval ohledně množství vyrobeného pervitinu na jeden var a také ohledně předávek a množství nelegálních drog, které měl při sobě, a tohoto jednání se dopouštěl minimálně tak, že v období od roku 2019 do 18. 2. 2021, kdy byl J. Š., nar. XY, zadržen Policií ČR za účelem nezákonné výroby metamfetaminu – pervitinu, mu na nezjištěném místě nejméně ve dvou případech prodal celkem za 30.000,- Kč přesně nezjištěné množství tablet léku obsahujících prekurzor pseudoefedrin, pravděpodobně se jednalo o tablety léčiva Apselan, vyloupané z blistrů a uložené v igelitovém sáčku, které sám zakoupil za 20.000,- Kč,
dále od přesně nezjištěné doby do 8. 3. 2022 na různých místech poskytoval metamfetamin - pervitin zdarma, za úplatu či za protislužbu dalším osobám z řad uživatelů této drogy, přičemž prostřednictvím mobilního telefonu byl opakovaně kontaktován různými osobami za účelem setkání a odkazoval je na komunikaci přes Messenger, řešil předávky popisované číslovkou bez bližšího určení a tyto řešil i ve svém osobním vozidle tov. zn. Škoda Superb, přičemž metamfetamin - pervitin poskytl konkrétně:
a) I. H., nar. XY, které v říjnu 2021 prodal 5 gramů metamfetaminu - pervitinu v injekční stříkačce za 5.000,- Kč v místě jejího bydliště a poté do prosince 2021 jí prodal ještě pětkrát metamfetamin - pervitin po 2 až 3 gramech vždy v ceně 100,- Kč za 0,1 gramu, tedy celkem přibližně 15 gramů metamfetaminu - pervitinu, a dne 8. 3. 2022 jí chtěl poskytnout metamfetamin - pervitin, který přechovával ve svém osobním vozidle tov. zn. Škoda Superb, ve kterém při provedené domovní prohlídce 9. 3. 2022 byla zajištěna injekční stříkačka s 1,274 g bílé látky obsahující metamfetamin - pervitin,
b) D. W., nar. XY, opakovaně v menším množství poskytl metamfetamin - pervitin, nejméně ve třech případech, v množství 2 tzv. čáry, které odsypal z injekční stříkačky obsahující cca 5 gramů metamfetaminu - pervitinu na stůl k okamžitému užití a na Vánoce 2021 jí poskytl 0,5 gramu metamfetaminu - pervitinu,
c) M. P., nar. XY, nejméně od roku 2020 do února 2022 opakovaně poskytoval metamfetamin - pervitin v přesně nezjištěném množství zdarma nebo jako protislužbu,
a ve svém bytě v XY na ulici XY přechovával další omamné a psychotropní látky, které zde byly dne 8. 3. 2022 při provedení domovní prohlídce zajištěny, když se jednalo o 3 ks bílých tablet o hmotnosti 0,393 gramu obsahující zolpidem, 4 ks modrých trojúhelníkových tablet o celkové hmotnosti 1,862 g obsahujících 3,4-methylen-dioxymetamfetamin (tzv. extáze), a na různých místech svého bytu přechovával nezjištěné množství metamfetaminu - pervitinu v injekčních stříkačkách, který užívala u něj po dobu dvou měsíců v roce 2021 bydlící S. L., nar. XY,
přičemž metamfetamin – pervitin, zolpidem i 3,4-methylen-dioxymetamfetamin (tzv. extáze) náleží mezi psychotropní látky uvedené v seznamech v přílohách k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které provádí §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, pseudoefedrin jako prekurzor nelegální výroby metamfetaminu - pervitinu je uveden v kategorii 1 přílohy I Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2001 a jód a červený fosfor jsou pomocné látky, které se používají při nelegální výrobě metamfetaminu - pervitinu tzv. českou cestou a červený fosfor je zařazen mezi látky kategorie 2, podle přílohy 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004,
2) od přesně nezjištěné doby až do 8. 3. 2022 v místě svého bydliště v XY v ulici XY v bytě, který obýval, vědomě přechovával bez patřičného povolení
- 1 ks jednoranové pušky, malorážky německé výroby zn. Walther, ráže .22 Long Rifle, výrobní číslo XY, bez závěru,
- 45 ks kompletního ostrého náboje ráže .22 Long Rifle, tuzemské výroby Sellier&Bellot,
- 150 ks kompletního ostrého náboje ráže .22 Long Rifle, tuzemské výroby Sellier&Bellot,
- 1 ks válcový, osově symetrický kovový předmět z technického hlediska svou konstrukcí a provedením odpovídající tlumiči hluku výstřelu disipačního typu,
přičemž náboje jsou rážově příslušné k jednoranové pušce - malorážce a uvedená malorážka má ve smyslu zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, charakter zbraně kategorie C, které může nabývat do vlastnictví a držet pouze držitel zbrojního průkazu nebo zbrojní licence,
3) dne 20. 2. 2022 v dopoledních hodinách v XY, v ulici XY převzal od D. H., nar. XY (jehož trestní řízení je vedeno samostatně pod sp. zn. KRPB-39794/TČ-2022-060218), věci pocházející z trestné činnosti, a to 38 kusů movitých věcí zahrnující zejména pracovní nářadí (především příklepové a aku-vrtačky, aku-baterie, aku-šroubováky, elektrické, rozbrušovací či ponorné pily, akumulátory, nabíječky), a tyto věci dále přechovával až do dne 9. 3. 2022 v místě svého bydliště v ulici XY v XY, a dále 1 ks brusky zn. MAKITA, označení PA6-GF30, prodal M. Č., nar. XY, přičemž si byl vědom, že se jedná o věci pocházející z trestné činnosti, když tyto byly odcizeny od 14:30 hodin dne 18. 2. 2022 do dne 20. 2. 2022 v XY v ulici XY na probíhající stavbě objektu u domu č. XY ze stavební buňky nacházející se na oploceném pozemku stavby po násilném překonání zámku dveří,
4) dne 25. 2. 2022 v době kolem 21:10 hodin po předchozím vědomém požití pervitinu v XY nejméně po pozemní komunikaci na ulici XY řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Superb, reg. zn. XY, šedé barvy, přičemž byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, když v rámci této kontroly vykazoval známky ovlivnění návykovými látkami, neboť byl nervózní a upovídaný, a proto u něj hlídka přistoupila k provedení testu na přítomnost omamných a psychotropních látek detekční soupravou DrugWipe 5SP, kterým byla zjištěna v jeho slinách přítomnost amfetaminu/metamfetaminu a následným chromatografickým rozborem krve, odebrané mu téhož dne ve 21:50 hodin, u něj byla zjištěna hladina 141 ng/ml metamfetaminu v krvi a hladina 178 ng/ml amfetaminu v krvi, což výrazně snižovalo jeho kognitivní a psychomotorické schopnosti a zcela vylučovalo jeho schopnost bezpečně řídit vozidlo v silničním provozu.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Obviněný R. Z. napadl výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2022, č. j. 5 To 204/2022-687, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2022, č. j. 5 T 107/2022-663, dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil toliko proti výroku o uloženém trestu. Odkázal při tom na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o trestu spočívá na „jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“, neboť tímto soudem nebyly řádně zhodnoceny okolnosti mající vliv na rozhodnutí o trestu. Současně dovolatel odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, a to s ohledem na skutečnost, že mu sice byly uloženy přípustné druhy trestu, navíc v rámci zákonné trestní sazby, avšak jejich výměry jsou přesto v hrubém rozporu se zákonnými hledisky, což ve svém důsledku vedlo k porušení zásady proporcionality trestní represe, jakož i jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces.
6. V prvé řadě dovolatel akcentoval, že v průběhu hlavního líčení podle §206c odst. 1 tr. řádu prohlásil svoji vinu, načež Městský soud v Brně toto jeho prohlášení přijal. Souběžně dovolatel namítl, že předmětné prohlášení je výraznou polehčující okolností a je k ní proto třeba při ukládání trestu přihlížet, což však podle jeho náhledu odvolací soud neučinil.
7. Krajský soud v Brně při ukládání trestu rovněž nehodnotil, zda jsou splněny předpoklady pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody ve smyslu §55 odst. 2 tr. zákoníku, pouze v odůvodnění svého rozhodnutí stručně konstatoval, že podle jeho názoru nejsou ve vztahu k osobě obviněného a okolnostem případu splněny podmínky pro podmíněný odklad trestu odnětí svobody. Ve vztahu ke své osobě dovolatel konstatoval, že v případě jeho minulých odsouzení platí tzv. fikce zahlazení, pročež k nim nelze při ukládání trestu přihlížet jako k přitěžující okolnosti. V návaznosti na to dovolatel tvrdí, že nelze zjistit, na základě jakých skutečností odvolací soud konstatoval, že je povinen přihlížet k jeho bohaté trestní minulosti. K okolnostem případu dále doplnil, že byl pravomocně uznán vinným ze spáchání výše uvedených přečinů, nicméně ani u jednoho z nich nepřekročila horní hranice trestní sazby pět let, čemuž odpovídá subsidiární povaha nepodmíněného trestu odnětí svobody.
8. Odvolací soud však v odůvodnění svého rozhodnutí nevyloučil možnost uložení jiného nebo jiných trestů nespojených s bezprostředním odnětím svobody, když se ostatně vůbec nezabýval otázkou, zda lze dosáhnout účelu trestu uložením trestu nespojeného s přímým výkonem odnětí svobody. Přitom právě k takovému závěru ve svém rozhodnutí dospěl městský soud, který jej navíc řádně odůvodnil, zatímco krajský soud ukládaný systém trestů věrohodně nevysvětlil a bez dalšího pouze vyhověl odvolání státního zástupce.
9. Dovolatel dále namítl, že Krajský soud v Brně nepostupoval podle §39 tr. zákoníku, když mu zvýšil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel z původních tří na konečnou dobu pěti let, což obviněný hodnotí jako trest nepřiměřený, byť byl vyměřen v rámci zákonné sazby. Ani stran tohoto trestu přitom odvolací soud podle názoru obviněného dostatečně nevysvětlil, na základě jakých skutečností tento trest takto citelně zpřísnil, resp. v čem spatřoval nepřiměřenou mírnost uloženého trestu ze strany nalézacího soudu.
10. Vzhledem k výše uvedeným námitkám dovolatel shrnul, že systém uložených trestů v podobě, v jaké je uložil odvolací soud, je v rozporu s ústavním principem proporcionality trestní represe, neboť jím byl potrestán nepřiměřeně přísně až exemplárně. S ohledem na tyto skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud jeho dovolání vyhověl a podle §265k odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2022, č. j. 5 To 204/2022-687, v celém rozsahu zrušil, a dále aby podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil i další rozhodnutí na napadený rozsudek obsahově navazující, případně aby sám ve věci podle §265m odst. 1 tr. řádu rozhodl. Současně dal obviněný podnět k tomu, aby předseda senátu podle §265h odst. 3 tr. řádu Nejvyššímu soudu navrhl přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který ode dne 17. 8. 2022 vykonává ve Věznici XY. Dovolatel v neposlední řadě vyjádřil souhlas s tím, aby v souladu s §265h odst. 2 tr. řádu bylo jeho dovolání projednáno v neveřejném zasedání.
11. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 1 NZO 952/2022-13, vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která úvodem předeslala, že námitky obviněného uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. h) a písm. i) tr. řádu věcně neodpovídají, stejně jako neodpovídají ani žádnému z jiných zákonných dovolací důvodů. V rámci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu zdůraznila, že lze relevantně namítnout pouze skutečnost, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nicméně jiná pochybení (spočívající např. v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §37 až §39 tr. zákoníku) nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu. Zásah ze strany Nejvyššího soudu lze připustit toliko v případě, že by uložený trest byl v extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu, tedy že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018). V projednávaném případě se však o takovou situaci podle státní zástupkyně zcela zjevně nejedná.
12. Podle mínění státní zástupkyně byl nalézací soud v rámci svých úvah o výši a druhu trestu veden úvahou o možnosti uložit obviněnému více druhů trestu tak, aby byl akcentován jeho výchovný charakter. Proto obviněnému přes existenci jediné polehčující okolnosti uložil toliko podmíněný úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let za současného vyslovení dohledu, včetně přiměřeného omezení požívání návykových látek, peněžitého trestu a trestu propadnutí v rozsudečném výroku podrobně specifikovaných věcí. Přitom však zcela opomněl přihlédnout k hodnocení osoby obviněného a okolností případu, což bylo důvodem podání odvolání městského státního zástupce v neprospěch obviněného. Naopak odvolací soud tyto námitky akceptoval, když zdůraznil, že ani osoba pachatele, ani okolnosti případu v dané věci neumožňují, aby byl obviněnému uložen toliko podmíněný trest odnětí svobody, byť za současného uložení dalších trestů.
13. Státní zástupkyně v reakci na podané dovolání dále poukázala na charakter a rozsah projednávané trestné činnosti, stejně jako na bohatou trestní minulost obviněného, za kterou mu byly v minulosti opakovaně ukládány tresty odnětí svobody. Dále akcentovala devatenáct záznamů v evidenční kartě řidiče. S ohledem na to vyjádřila souhlas s navýšením výměry trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel odvolacím soudem na dobu pěti let. Z těchto důvodů státní zástupkyně označila uložení trestu odnětí svobody bez podmíněného odložení za nezbytné, neboť dříve uložené nepodmíněné tresty odnětí svobody nevedly k nápravě obviněného. Stejně tak považuje za zcela oprávněné i uložení trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, neboť obviněný se projednávané trestné činnosti dopustil v souvislosti s řízením motorového vozidla, které navíc opětovně řídil pod vlivem omamné látky.
14. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, a to v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Nicméně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyslovila souhlas i s tím, aby Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání případně i jiné než jí navrhované rozhodnutí.
15. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
17. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, neboť nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
19. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
20. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah dovolatelem uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod je obviněný oprávněn namítat, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem (k této problematice srov. Též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.) Ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je možné vznášet námitky rovněž ve vtahu k vadám výroku o trestu, nicméně za relevantní je možné posoudit pouze vady spočívající v porušení hmotného práva či v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotněprávního (nikoli tedy námitky stran druhu či výměry trestu).
21. Jde-li o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, pak platí, že tento může být naplněn ve dvou alternativách, které spočívají v tom, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.
22. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se přitom rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů, vymezených v §52 tr. zákoníku, avšak bez splnění podmínek, které zákon přepokládá – tzn. že se jedná o případy, kdy konkrétnímu pachateli nebylo možné za konkrétní trestný čin uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu se týká jen těch druhů trestů, které mají trestní sazbu vymezenou trestním zákoníkem ve smyslu §110 tr. zákoníku. Tak tomu je i u trestu odnětí svobody, přičemž tento trest má horní a dolní hranici trestní sazby stanovenou v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákoníku – podle toho, o jaký trestný čin jde, případně v jaké alternativě byl spáchán, eventuálně zda byl spáchán v souběhu s jiným trestným činem (viz §43 odst. 1, 2 tr. zákoníku). Trest je uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, pokud je taková hranice v zákoně určena, včetně nesprávného užití §40 odst. 2 a §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody (srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod NS 26/2004-T 617). Předmětný dovolací důvod tedy nenaplňují námitky nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
23. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
24. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu tedy Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného R. Z. splňuje kritéria některého z jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněným, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům, taxativně uvedeným v §265b odst. 1 tr. řádu.
25. Jde-li o námitky, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, pak z jejich obsahu vyplývá, že je zaměřil výhradně proti výroku o trestu, který podle jeho názoru spočívá na „jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“, a to s ohledem na skutečnost, že odvolacím soudem údajně nebyly řádně zhodnoceny veškeré okolnosti mající vliv na rozhodnutí o trestu.
26. Jak již bylo předesláno výše, ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je za „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno napadené rozhodnutí, možno považovat toliko vady výroku o trestu spočívající v porušení hmotného práva či v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotněprávního. Takovou skutkovou okolností může být např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), _vent.. Posouzení otázky, zda byly dva trestné činy (skutky) spáchány ve vícečinném souběhu a zda tedy za okolností uvedených v §43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu uložení souhrnného trestu za oba dva trestné činy, nebo zda je mezi nimi dán vztah recidivy a za každý trestný čin je tak třeba uložit trest samostatný (srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.). Zákonnému pojmu „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“ ve smyslu tohoto dovolacího důvodu však nikterak neodpovídá námitka obviněným subjektivně pociťované nepřiměřenosti uloženého trestu – obzvláště pak nelze přihlížet k námitkám ve vztahu k hlediskům určujícím druh a výměru trestu podle §39, §41 a §42 tr. zákoníku. ( k tomu srov. Šámal, P., Púry, F. §265b [Důvody dovolání]. In: Šámal, P. a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3166-3167).
27. S ohledem na shora uvedené je tedy zjevné, že dovolatelova námitka stran toho, že v nyní posuzované věci odvolací soud údajně nezhodnotil všechny okolnosti mající vliv na rozhodnutí o trestu, je pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu nepodřaditelná, a proto je z hlediska podaného dovolání zcela irelevantní.
28. V této souvislosti je třeba připomenout, že námitky vztahující se k druhu a výměře uloženého trestu lze uplatňovat výhradně prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Tento dovolací důvod se však vztahuje toliko na případy, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. I v nyní posuzované věci dovolatel většinu svých námitek vznesl právě s odkazem na tento dovolací důvod, byť vzápětí připustil, že mu byly odvolacím soudem uloženy přípustné druhy trestů, navíc vyměřené v rámci předepsané zákonné trestní sazby. Nicméně jejich výměry jsou podle jeho názoru v natolik hrubém rozporu se zákonnými hledisky, že to ve svém důsledku vedlo k porušení zásady proporcionality trestní represe, jakož i k porušení jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces.
29. V prvé řadě se jeví jako zásadní, že v projednávaném případě Krajský soud v Brně obviněnému prokazatelně uložil přípustné druhy trestu, vyměřené v rámci předepsaných zákonných trestních sazeb. Samotná problematika přiměřenosti (proporcionality) uloženého trestu, resp. námitka dovolatele stran údajné subjektivně pociťované nepřiměřenosti uloženého trestu (či trestů), však není podřaditelná pod žádný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. řádu (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460). Tato zásada je přitom opakovaně konstatována rovněž v již ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. na rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016, aj.). Taktéž v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se explicitně uvádí, že: „samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu .”
30. Je však třeba připustit, že uvedená zásada neplatí bezvýjimečně. Určitý průlom může nastat ve zcela výjimečných případech trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Na podkladě právě uvedeného tedy platí, že zásah Nejvyššího soudu by přicházel v úvahu pouze v případě, že uložený trest (či soustava více souběžně ukládaných trestů) je v natolik extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu, jakož i s dalšími relevantními hledisky, že by daná sankce byla neslučitelná s ústavním principem proporcionality trestní represe (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018).
31. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem pro zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, když její existence je odvozována od samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, jakož i z principu právního státu vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, pak si je třeba klást otázku, zda zásah do osobní svobody pachatele je ještě zásahem proporcionálním či nikoliv. Rovněž Ústavní soud v rámci své judikatury zastává názor, že ukládání trestu obecnými soudy se nemůže ocitnout vně rámce ústavní konformity a pamatuje v této souvislosti zejména na případy, kdy obecné soudy při rozhodování o trestu mohou porušit některé ústavně zaručené základní právo či svobodu obviněného. O takové případy může jít tehdy, jestliže rozhodnutí o trestu je nepřezkoumatelné, v důsledku absence odůvodnění, nachází-li se mimo kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu či je založeno na skutkovém stavu zjištěném v extrémním rozporu s provedeným dokazováním zjištěném nezákonným způsobem, anebo zjištěném nedostatečně v důsledku tzv. opomenutých důkazů (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, a ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2947/17).
32. V posuzované věci obviněného R. Z. se však o takovouto situaci nejedná. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, byl Městský soud v Brně v rámci svých úvah o výši a druhu aplikovaných trestů veden snahou uložit obviněnému takovou soustavu trestů, prostřednictvím které primárně akcentoval nápravně-výchovný charakter ukládané sankce, a to přesto, že byl obviněný v minulosti opakovaně podroben (mimo jiné) krátce trvajícím nepodmíněným trestům odnětí svobody, ze kterých se však „nepoučil“. Přes tuto situaci však Městský soud v Brně obviněnému uložil výše uvedenou sestavu trestů nespojených s bezprostředním odnětím jeho osobní svobody, neboť vyjádřil přesvědčení, že je dostatečně subjektivně zacílená, aby obviněného vedla k nápravě jeho dosavadního životního stylu, a to i bez opětovného pobytu ve vězeňském zařízení, které jej v minulosti zjevně nemotivovalo k vedení řádného života.
33. Státní zástupce, který v rámci řádného opravného prostředku proti uložené sestavě trestů intervenoval, však oprávněně namítl, že v uložení toliko podmíněného trestu (byť s delší zkušební dobou a za současného vyslovení dohledu) spatřuje (s ohledem na výraznou trestní minulost obviněného) pouze jeho nepřiměřené procesní zvýhodnění. Současně podotkl, že ve vztahu k projednávané trestné činnosti městský soud nevzal dostatečně v úvahu rozsah a délku trestné činnosti, kterou obviněný dlouhodobě páchal za účelem finančního profitu. Uložení peněžitého trestu v této souvislosti označil za faktické „vykoupení se“ obviněného z trestu spojeného s přímým výkonem, který bude nadto splácet z prostředků získaných projednávanou trestnou činností (č. l. 670 a násl.).
34. Odvolací soud výše uvedeným námitkám státního zástupce v podstatné části vyhověl, když konstatoval, že uložení podmíněného trestu pro obviněného Z. ze strany nalézacího soudu skutečně vyhodnotil jako nepřijatelně mírné, resp. nepřiměřeně zvýhodňující, neboť ani okolnosti případu, ani osoba pachatele neumožňují, aby v projednávaném případě byl uložen toliko trest nespojený s jeho přímým výkonem. Vzhledem k jeho prohlášení viny mu však uložil trest vyměřený v polovině zákonné trestní sazby, byť s přímým výkonem. Ve vztahu k opakovanému porušování povinností obviněného v silniční dopravě rovněž vyhověl návrhu státního zástupce na navýšení trestu zákazu řízení motorových vozidel z původních tří na konečných pět let, nicméně stále pod polovinou zákonné trestní sazby. Naproti tomu odvolací soud zrušil uložení peněžitého trestu, a to vzhledem k nedostatečně prověřenému původu zajištěných peněz, jakož i s přihlédnutím k tomu, že uložení tohoto trestu by mohlo být chápáno jako finanční kompenzace za původně neuložený nepodmíněný trest odnětí svobody.
35. Nejvyšší soud v prvé řadě kategoricky odmítá, že by odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně ve vztahu k uloženým trestům bylo možno striktně odmítnout jako nepřezkoumatelné, neboť z jeho obsahu nepochybně vyplývá, že se krajský soud prakticky ztotožnil s odvolacími námitkami státního zástupce, pročež na jeho argumentaci pro stručnost odkázal (tzn. že všechny namítané okolnosti jsou ve spisovém materiálu snadno dohledatelné). Tímto postupem dal odvolací soud zcela za pravdu názoru městského státního zástupce stran jeho pochybností týkajících se stanovených druhů i výše ukládaných trestů.
36. V této souvislosti je vhodné připomenout, že podle §81 odst. 1 tr. zákoníku může soud podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšující svojí výměrou dobu tří let, pokud vzhledem k osobě a poměrům pachatele (zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém žije a pracuje), jakož i k okolnostem případu má důvodně za to, že k působení na pachatele, aby v budoucnu vedl řádný život, není třeba jeho výkonu. Předmětná hlediska mají usměrnit úvahu (resp. prognózu) soudu, zda k motivaci pachatele, aby vedl řádný život, je či není nutný výkon trestu odnětí svobody. Ve vztahu k osobě pachatele je nezbytné přihlédnout zejména k jeho osobním, rodinným a majetkovým poměrům, včetně jeho dosavadního způsobu života. Okolnosti případu pak charakterizují spáchaný trestný čin, jeho povahu a závažnost, pročež je v jejich rámci nutné řádně posoudit charakter, dobu, účel, rozsah a způsob provedení trestného činu, stejně jako míru zavinění pachatele, následky jeho jednání, včetně situace, za které došlo ke spáchání trestného činu, apod.
37. Z přiloženého spisového materiálu vyplývá, že obviněný R. Z. je svobodný, bezdětný a bez pracovního poměru. V evidenci Rejstříku trestů má celkem třináct záznamů pro různorodou trestnou činnost, pro kterou mu byly v minulosti opakovaně ukládány tresty odnětí svobody, které se však z hlediska jeho individuální zpětné sebereflexe zcela minuly svým účinkem. Současně je ze spisového materiálu zřejmé, že obviněný má ve své evidenční kartě řidiče celkem devatenáct záznamů (z toho v posledních šesti letech byl čtyřikrát postižen pro přestupek v silničním provozu spojený s odmítnutím podrobit se testu na návykové látky, za což mu byly opakovaně ukládány správní sankce zákazu činnosti v podobě zákazu řízení motorových vozidel).
38. Stran určujících okolností projednávaného případu je přitom pro trestní věc obviněného podstatná převaha okolností přitěžujících, mezi které se řadí nejen konkurence spáchaných přečinů, ale také celková doba páchání trestné činnosti spolu se ziskuchtivou motivací obviněného. Ostatně k distribuci pervitinu a prekurzoru z jeho strany docházelo po dobu několika let, a to za účelem získání finančních prostředků. S tím rovněž souvisí rozsah hraničící s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, čímž je zvyšována i závažnost jím spáchané trestné činnosti.
39. Tím, že Městský soud v Brně při hodnocení výše uvedených skutečností fakticky přihlédl pouze k jediné polehčující okolnosti, kterou je jeho prohlášení viny, aniž by docenil význam řady okolností přitěžujících (byť je v odůvodnění svého rozhodnutí formálně vyjmenoval), tak skutečně osobu dovolatele nedůvodně zvýhodnil. Lze jistě pochopit, že pobyt ve vězeňském prostředí nebude vůči tomuto obviněnému primárně plnit nápravně-výchovný účel, což však není důvodem pro to, aby byla obviněnému (co by recidivistovi) ukládána toliko sestava alternativních trestů. Účel uloženého nepodmíněného trestu lze v takovém případě spatřovat toliko ve funkci retributivní a eliminační, když s jistou mírou naděje lze do budoucna doufat i v účel demotivační (ve vztahu k páchání dalšího delikventního jednání). S ohledem na tato hlediska byl přístup Městského soudu v Brně ze strany odvolacího soudu zcela oprávněně vyhodnocen jako neudržitelný, v důsledku čehož krajský soud nepravomocně uložený podmíněný trest odnětí svobody zrušil a nahradil jej trestem nepodmíněným.
40. Souhlasit nelze ani s námitkou obviněného, že u hlavního líčení prohlásil svou vinu, kterou však odvolací soud při ukládání trestu v podstatě nereflektoval. Samotné prohlášení viny učiněné u hlavního líčení dne 18. 7. 2022 (č. l. 655), které je v souladu s obsahem spisového materiálu, je jistě nezpochybnitelné, nicméně je nelze přeceňovat s ohledem na skutečnost, že provedené důkazy, které městský soud shromáždil, (podle jeho tvrzení) postačovaly k tomu, aby byl obviněný uznán vinným ze všech projednávaných přečinů. Pokud tedy soud prvního stupně i v této situaci prohlášení viny obviněného v souladu s §206c odst. 4 tr. řádu přijal, postupoval tak výrazně v jeho prospěch. Taktéž odvolací soud k této významné procesní okolnosti nepochybně přihlédl, když v rámci svých úvah připustil, že obviněnému by vzhledem k jeho trestní minulosti a rozsahu spáchané trestné činnosti podle §283 odst. 1 tr. zákoníku bylo namístě uložit úhrnný trest odnětí svobody v horní polovině zákonné trestní sazby (tedy mezi třemi až pěti lety), nicméně vzhledem k soudem přijatému prohlášení viny mu uložil úhrnný trest odnětí svobody toliko v polovině zákonné trestní sazby.
41. V rámci hodnocení okolností, které je nutné při ukládání trestu zohlednit, se dovolatel vymezil rovněž stran faktického přihlédnutí odvolacího soudu k tomu, že se obviněný v minulosti opakovaně dopouštěl úmyslné trestné činnosti, a to i přesto, že předmětná odsouzení jsou již zahlazená.
42. Je jistě nesporné, že v případě uplatnění tzv. fikce neodsouzení, tedy za situace, kdy se na obviněného hledí, jako by nebyl odsouzen, soud nesmí brát tuto skutečnost v úvahu a při výměře trestu je jeho povinností postupovat tak, jako by této skutečnosti nebylo. Jak však bylo předesláno již výše, je povinností soudu zhodnotit všechny další okolnosti související se spácháním minulého trestného činu, které nejsou uvedenou právní fikcí nikterak dotčeny. Jestliže pachatel v minulosti opakovaně spáchal trestný čin, může soud po zhodnocení konkrétních okolností dřívějšího a nyní posuzovaného trestného činu a z jejich vztahu vyvodit příslušné závěry, pokud jde o postoj pachatele ke společenským hodnotám chráněným trestním zákoníkem, či pokud jde o pachatelovy sklony k páchání trestné činnosti (nebo zda páchání obou či více trestných činů je jinak v řádném životě pachatele jen náhodné), stejně jako zohlední stupeň a povahu mravního narušení pachatele, možnosti jeho nápravy apod. (PÚRY, F. §42 [Přitěžující okolnosti]). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník 2. vydání. Praha: C. H. Beck 2012 s 571). Rovněž z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že případné zahlazení odsouzení nebrání soudu v tom, aby při hodnocení osoby pachatele přihlížel mimo jiné i ke skutečnosti, že pachatel v minulosti spáchal trestný čin (či trestné činy) a z této skutečnosti vyvodil příslušné závěry (k tomu srov. Rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu SR ze dne 17. 4. 1974, sp. zn. 5 Tz 33/74, publikované pod č. 6/1975 Sb. rozh. tr., dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 8 Tdo 766/2017, či ze dne 15. 12. 2011 sp. zn. 8 Tdo 972/2011).
43. Krajský soud tedy nikterak nepochybil, pokud z předchozích třinácti odsouzení obviněného vyvodil odpovídající závěry o jeho postojích k hodnotám chráněným trestním zákoníkem, stejně jako o jeho sklonech k jejich opakovanému nerespektování, a to přesto, že se v současnosti na něho hledí, jako by odsouzen nebyl. Ostatně – jak bylo naznačeno výše – obviněný byl v minulosti nejednou podroben výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, nicméně ani takto radikální zásah do jeho osobní svobody k nápravě jeho jednání nevedly.
44. Podobně také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel byl obviněnému uložen nejen z důvodu, že se projednávané trestné činnosti dopustil v souvislosti s řízením svého motorového vozidla, ale při stanovení výměry tohoto trestu odvolací soud zcela oprávněně zohlednil též tu skutečnost, že i v minulosti mu byl opakovaně ukládán trest zákazu řízení motorových vozidel, což však z jeho strany nevedlo k subjektivní sebereflexi, neboť i v projednávané trestní věci prokazatelně řídil své motorové vozidlo pod přímým vlivem omamné látky. Devatenáct záznamů v evidenční kartě řidiče je přitom jasným znamením toho, že se jedná o řidiče krajně bezohledného, pročež proti závěrům odvolacího soudu nelze mít žádných výhrad. (Pouze pro úplnost je vhodné doplnit, že rozhodnutím odvolacího soudu v nyní posuzované trestní věci nebyl nikterak porušen zákaz reformationis in peius , neboť v rámci veřejného zasedání státní zástupce své odvolání rozšířil též na výrok o uloženém trestu zákazu činnosti.)
45. Není tedy pravdou, pokud dovolatel tvrdí, že „nelze zjistit“, na základě jakých skutečností odvolací soud konstatoval, že je povinen přihlížet k jeho bohaté trestní minulosti. Krajský soud v této souvislosti pouze oprávněně přihlédl k nezpochybnitelným sklonům obviněného k opakovanému páchání trestné činnosti, čímž však nebyla nikterak dotčena tzv. fikce jeho neodsouzení.
46. Obviněný ve svém dovolání rovněž opakovaně konstatoval, že Krajský soud v Brně v odůvodnění svého rozsudku řadu tvrzených okolností uspokojivě neobjasnil – jinými slovy dovolatel akcentoval, že odůvodnění vztahující se k výroku o uložených trestech byla ze strany odvolacího soudu neúplná či nepřijatelně stručná.
47. Obecně je nutné zdůraznit, že výroky o vině i trestu vyjadřují konečný úsudek soudu o projednávané trestní věci, pročež má být odůvodnění každého rozhodnutí sice stručné, nicméně vždy dostatečně výstižné, přiléhavé a jasné, aby mělo potenciál přesvědčit všechny zúčastněné strany o opodstatněnosti úsudku soudu z hlediska jeho věcné správnosti, zákonnosti a spravedlnosti. Povšechné či příliš obecné odůvodnění rozsudku tedy není v souladu s platnou právní úpravou, ani s ústavním pořádkem České republiky (srov. např. rozhodnutí ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 103/99 a sp. zn. IV. ÚS 503/03 ). Samotný výrok o trestu má i přes svou oddělitelnost logickou vazbu na výrok o vině, přičemž i z něj musí vyplývat jasné zohlednění všech předepsaných zákonných podmínek (rozvedených mimo jiné i v ustanoveních §39 a §55 odst. 2 tr. zákoníku).
48. Z napadeného rozsudku přitom vyplývá, že Krajský soud v Brně se v rámci svých úvah o trestu zabýval jak osobou pachatele (tj. obviněného), tak polehčujícími i přitěžujícími okolnostmi případu, když výslovně zdůraznil, že tyto skutečnosti v dané věci neumožňují, aby byl obviněnému uložen toliko podmíněný trest odnětí svobody. V návaznosti na to hodnotil zákonná kritéria pro uložení konkrétní výše nepodmíněného trestu odnětí svobody ve vztahu k námitce státního zástupce, že nalézacím soudem uložený trest je nepřiměřeně mírný.
49. Byť lze připustit, že odůvodnění výroku o trestu mohlo být v rozsudku odvolacího soudu pojato poněkud pečlivěji či obsáhleji, nelze jej ani přes tuto jistou míru strohosti a úspornosti označit za nepřezkoumatelné, kterak bylo již konstatováno výše. Je zřejmé, že krajským soudem plně akceptované námitky státního zástupce činného při Městském státním zastupitelství v Brně stran nedostatečně zohledněných přitěžujících okolností – zejména rozsahu spáchané trestné činnosti, trestní a přestupkové minulosti obviněného, za současného konstatování, že ani předchozí výkon nepodmíněných trestů odnětí svobody obviněného nepřiměl k nápravě jeho životního stylu – odvolací soud již znovu neopakoval, když na ně pouze odkázal. Identické závěry přitom platí i pro odvolacím soudem učiněné navýšení trestu zákazu řízení motorových vozidel, které u veřejného zasedání navrhl státní zástupce.
50. Přestože odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku mohlo být ze strany odvolacího soudu pojato argumentačně obsáhleji, resp. ve vztahu k osobě obviněného šířeji, je i přes tuto svoji stručnost ve smyslu dodržení zákonných podmínek §125 odst. 1 tr. řádu stále akceptovatelné. Rozhodně přitom nelze souhlasit s tvrzením dovolatele, že odvolací soud se nezabýval otázkou, zda lze v jeho případě účelu trestu dosáhnout též uložením některého z alternativních trestů, resp. že nevyloučil možnost uložení jiných trestů nespojených s přímým výkonem odnětí svobody. I přes neoddiskutovatelnou úspornost svého vyjádření totiž soud druhého stupně tuto eventualitu výslovně vyloučil, kterak je zřejmé z bodu 4, odst. 3 odůvodnění jeho rozsudku (viz s. 5, č. l. 691).
51. Nelze tedy označit za chybné, když Krajský soud v Brně v návaznosti na odvolání městského státního zástupce pochybení Městského soudu v Brně stran uložených trestů napravil, resp. když zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu – a to ve vztahu k trestu odnětí svobody, k peněžitému trestu a trestu zákazu činnosti - a nově obviněnému uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, za současného zpřísnění trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel, a to z původních tří na celkovou dobu pěti let. Obviněnému byly jednoznačně uloženy přípustné druhy trestů, které byly navíc vyměřeny i v rámci zákonných trestních sazeb, pročež je namístě uložené sankce bez jakýchkoli pochybností považovat za souladné s platnou právní úpravou, stejně jako se zásadou proporcionality trestné represe. Současně v projednávané věci nebylo zjištěno, že by uložené sankce byly v extrémním nesouladu se zákonnými hledisky pro ukládání trestu, pročež nebylo dotčeno ani právo obviněného na spravedlivý proces. Související poznámku obviněného, že uloženými tresty byl potrestán exemplárně či zjevně nespravedlivě, Nejvyšší soud kategoricky odmítá, neboť tato nemá žádnou oporu v jím provedeném přezkumu.
52. Uložení toliko podmíněného trestu odnětí svobody (byť ve spojení s dalšími alternativními tresty) by ve vztahu k osobě obviněného nebylo dostatečnou zárukou individuálního předcházení jeho další trestné činnosti – ostatně ani na uložený nepodmíněný trest odnětí svobody nelze pohlížet jako na garanci úspěšné resocializace obviněného, pokud se on sám z vlastní vůle nerozhodne vést po svém propuštění na svobodu řádný život. Nicméně skutečnost, že dovolatel ve svém písemném podání brojí proti uloženému nepodmíněnému trestu odnětí svobody a odvolacím soudem zpřísněnému trestu zákazu činnosti, je naopak určitým znamením pro skutečnost, že Krajský soud v Brně postihl obviněného z hlediska individualizace trestní represe dostatečně citelně, což do budoucna posiluje naději na to, že po svém propuštění z výkonu trestu bude více motivován se jakémukoli dalšímu deliktnímu jednání vyhýbat.
53. Lze tedy shrnout, že zákonné podmínky pro uložení výše uvedených trestů byly ze strany Krajského soudu v Brně bezezbytku respektovány a výslednou sestavu (soustavu) trestů (včetně odvolacím soudem nedotčeného trestu propadnutí věci) nelze za žádných okolností hodnotit jako nepřiměřeně přísnou. Naopak lze konstatovat, že v projednávané věci se odvolací soud v rámci své rozhodovací činnosti nikterak nezpronevěřil imperativům přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti ukládaných trestních sankcí.
VI.
Závěr
54. S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný ve svém dovolání vznesl toliko námitku nepřiměřeně přísné sestavy (soustavy) jemu pravomocně uložených trestů. Podstatou jeho námitek je toliko prostá polemika se závěry Krajského soudu v Brně, jenž mu však uložil tresty přiměřené a odpovídající platné právní úpravě, tedy testy nezákonné, exemplární čí zjevně nespravedlivé. Vznesené námitky stran jeho odlišného pohledu na uložené tresty přitom nemají procesní sílu odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, byť lze připustit, že faktické odůvodnění rozsudku krajského soudu mohlo a mělo být poněkud obsáhlejší, propracovanější a pečlivější. Přesto však Nejvyšší soud neshledal důvod k zásahu do závěrů učiněných odvolacím soudem, kterými tento soud modifikoval závěry soudu nalézacího stran ukládaných trestů, a to při plném respektování zásady proporcionality trestní represe, jakož i ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu.
55. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2022, č. j. 5 To 204/2022-687 (ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2022, č. j. 5 T 107/2022-663) nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. h) a písm. i) tr. řádu, ani žádných jiných dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. řádu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného R. Z. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 18. 1. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu