ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.149.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 149/2023-1199
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 3. 2023 o dovolání obviněného J. Ch. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 6. 2022, č. j. 4 To 116/2022-1021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 1 T 14/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. Ch. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě (dále také jako „soud prvního stupně“) ze dne 19. 4. 2022, č. j. 1 T 14/2022-932, byl obviněný J. Ch. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) pod bodem II. uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:
ačkoli pervitin obsahoval metamfetamin, což je látka uvedená v příloze č. 5 jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách – nařízení vlády č. 463/2013 Sb., a přestože nedisponoval oprávněním jakkoli nakládat s omamnými a psychotropními látkami dle §3 a 4 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
poté co byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 1 T 50/2021, ze dne 17. 9. 2021, který nabyl právní moci dne 12. 10. 2021, odsouzen pro spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle ust. §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle ust. §283 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného ve stádiu pokusu dle ust. §21 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 5 let, za současného stanovení dohledu, v době nejméně od začátku roku 2021 do 29. 11. 2021 v XY a jinde distribuoval návykovou látku metamfetamin, kdy takto
- O. B. prodal 6 gramů pervitinu za 8.000 Kč,
- P. S. dal zdarma a prodal blíže nezjištěné množství pervitinu zdarma,
- D. B. prodal 0,9 gramu pervitinu za 1.500 Kč,
- M. F. dal jako protislužbu 0,6 gramu pervitinu,
- D. H. dal zdarma 0,6 gramu pervitinu,
- J. H. dal zdarma tři dávky pervitinu,
- E. K. dal jako splátku dluhu celkem 2 gramy pervitinu,
- D. K. prodal 2 gramy pervitinu za 3.000 Kč,
- I. P. prodal 0,6 gramu pervitinu za 1.000 Kč,
- B. P. prodal 5 gramů pervitinu za 8.000 Kč,
- D. S. dal zdarma jednu dávku pervitinu,
- D. Š. prodal 4 gramy pervitinu za 3.000 Kč,
- L. Z. prodal dvě dávky pervitinu za 1.000 Kč.
2. Za uvedený trestný čin uložil soud prvního stupně obviněnému podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 2 (dvou) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a dále mu uložil podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, který ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval.
3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, kterým brojil proti výroku o vině i výroku o trestu odnětí svobody. Krajský soud v Ostravě (dále také jako „odvolací soud“) o něm rozhodl usnesením ze dne 9. 6. 2022, č. j. 4 To 116/2022-1021, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Josefa Blažka, advokáta, dovolání, které výslovně směřuje pouze proti výroku o vině, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (pozn. patrně ve znění účinném do 31. 12. 2021).
5. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný předně rekapituluje dosavadní průběh řízení a konstatuje, že jeho dovolání je přípustné. Své dovolání opírá o dovolací důvod v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (tj. do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), jenž byl naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vadu nesprávného právního posouzení shledává v postupu obou soudů nižších stupňů. Zdůrazňuje, že nesprávnost a nezákonnost výroku o vině namítal již ve svém odvolání, přičemž odvolací soud přezkum odmítl provést s odkazem na §206c odst. 7 a §246 odst. 1 písm. b) tr. řádu.
6. V podrobnostech pak obviněný namítá, že v posuzované věci došlo k nesprávné právní kvalifikaci jeho jednání, a to již v rámci podané obžaloby. Předmětná pochybení pak měla spočívat v nesprávném rozlišování mezi úhrnným, souhrnným a společným trestem a rovněž v mylném posouzení možného souběhu jím spáchané trestné činnosti. Tato pochybení měla být prohlášením viny obviněného podle jeho názoru veskrze zhojena. Takový postup považuje za nezákonný, neboť je přesvědčen, že není povinen mít perfektní znalosti práva a být schopen mezi shora uvedenými pojmy rozlišovat. Nadto konstatuje, že svým prohlášením viny zamýšlel pouze stvrdit, že se cítí být vinen skutkovým dějem, tak jak je popsán v obžalobě, a nikoliv jeho právní kvalifikací.
7. Svou argumentaci dále rozvádí v tom smyslu, že jeho protiprávní jednání, jehož se měl dopouštět od začátku roku 2021 až do 17. 9. 2021, tj. do dne vydání rozsudku Okresního soudu v Olomouci, blíže specifikovaného ve skutkové větě, mělo být kvalifikováno jako souběh s trestnou činností posuzovanou v tomto řízení. Jeho protiprávní jednání páchané od 17. 9. 2021 do 29. 11. 2021 pak mělo být vyhodnoceno jako samostatný pokračující trestný čin podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a měl mu být za ně uložen trest odnětí svobody při spodní hranici trestní sazby, konkrétně pak ve výměře 2 (dvou) let, a to s ohledem na skutečnost, že v tomto období došlo pouze ke dvěma až třem předáním omamné látky ze strany obviněného.
8. V rámci podaného doplnění (opravy) dovolání ze dne 8. 7. 2022 obviněný prostřednictvím svého obhájce primárně opravuje nepřesnosti v navrhovaném petitu, jichž se dopustil v dovolání ze dne 6. 7. 2022. Předně zdůrazňuje, že svým dovoláním zamýšlel napadnout usnesení odvolacího soudu, a nikoliv jeho rozsudek. Stejně tak akcentuje, že chtěl v rámci petitu navrhnout upuštění od uložení souhrnného trestu, a nikoliv od společného trestu.
9. Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání vyhověl a rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. řádu zruší napadené usnesení v celém rozsahu, a aby podle §265m odst. 1 tr. řádu sám rozhodl ve věci rozsudkem tak, že od uložení souhrnného trestu k rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 9. 2021, sp. zn. 1 T 50/2021, za trestný čin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku páchaný od počátku roku 2021 do 17. 9. 2021 se upouští podle §45 odst. 2 a §44 tr. zákoníku. Ve vztahu ke zbývající části skutku, tedy jednání, jehož se dopouštěl od 18. 9. 2021 do 29. 11. 2021, navrhuje Nejvyššímu soudu, aby ji posoudil podle §265m odst. 1 tr. řádu jako trestný čin podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a aby obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání 2 let se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou.
10. K dovolání obviněného se vyjádřil JUDr. Michal Basík , státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci předně uvádí, že obviněný ve svém dovolání ze dne 6. 7. 2022 označil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž z obsahu dovolání je podle něj zjevné, že obviněný odkazuje na znění trestního řádu účinné do 31. 12. 2021, neboť jím užitá argumentace po obsahové stránce odpovídá dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění od 1. 1. 2022. Podle státního zástupce je zároveň patrné, že chtěl obviněný tento dovolací důvod zjevně uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, ve znění od 1. 1. 2022, neboť svým dovoláním napadl usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. V uvedených formálních nesprávnostech, jakož i v opakované písařské nesprávnosti spočívající v označení trestního zákoníku jako trestního zákona, však neshledává překážku projednání dovolání.
11. Ve svém vyjádření především zdůrazňuje, že dovolání obviněného směřuje proti výroku o vině, který však není přezkoumatelný, a to s ohledem na prohlášení viny obviněného učiněné v řízení před soudem prvního stupně. K tomu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, podle nějž je takové dovolání nepřípustné. V podrobnostech pak uvádí, že za předpokladu, že chtěl obviněný vyjádřit souhlas výhradně se skutkovými otázkami, měl tak učinit prostřednictvím institutu nesporných skutečností ve smyslu §206a tr. řádu. Oproti tomu institut prohlášení viny zakotvený v §206c tr. řádu směřuje k akceptaci jak skutkových zjištění, tak právní kvalifikace jednání, jež je obviněnému kladeno za vinu. Nadto garantem přijetí prohlášení viny je vždy soud, který by je nemohl přijmout, pokud by právní kvalifikace uplatněná v obžalobě byla podle něj nesprávná. Dovolací argumentaci spočívající v tom, že využitím institutu prohlášení viny obviněnému prakticky vzniká povinnost nápravy „případných právních omylů“, nepovažuje za správnou. S ohledem na uvedené proto shrnuje, že je dovolání obviněného ve vztahu k výroku o vině nepřípustné.
12. Dále konstatuje, že z obsahu dovolání obviněného lze vysledovat, že chtěl zjevně napadnout i výrok o trestu, ač proti němu námitky obviněného směřují pouze formálně. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu proto státní zástupce uvádí, že je pod něj možné podřadit argumentaci obviněného spočívající v tvrzeném pochybení soudu při ukládání úhrnného či souhrnného trestu. Jelikož však obviněný ve svém kontinuálním jednání spočívajícím v distribuci pervitinu pokračoval i poté, co byl vyhlášen odsuzující rozsudek pro jeho předchozí drogovou trestnou činnost a tento nabyl právní moci, bylo namístě jednání obviněného vyhodnotit jako jeden skutek. Z tohoto důvodu nebyla naplněna ani základní podmínka pro uložení souhrnného trestu, jímž obviněný argumentuje, neboť přisouzenou trestnou činnost tento nespáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Své tvrzení opírá především o závěr dovozovaný judikaturou i odbornou literaturou, podle nějž je z hlediska posouzení jednání coby souběhu rozhodující okamžik dokončení trestné činnosti – v posuzované věci tedy až den 29. 11. 2021. K dokončení v případě obviněného došlo až poté, co byl dne 17. 9. 2021 vyhlášen shora uvedený rozsudek Okresního soudu v Olomouci. K tomu státní zástupce dále dodává, že je to právě okamžik sdělení obvinění (tj. doručení usnesení o zahájení trestního stíhání), nikoliv okamžik vyhlášení odsuzujícího rozsudku pro jiný trestný čin, byť stejného druhu, který přerušuje jak trestný čin pokračující, tak trestný čin trvající či jemu obdobný, a který by byl s to rozdělit jednání obviněného na více skutků. K tomu ovšem v posuzované věci nedošlo.
13. Státní zástupce ve svém vyjádření dále uvádí, že je dovolání obviněného vystavěno na doslovném opakování námitek, které se prolínají víceméně celým trestním řízením a s nimiž se soudy obou stupňů podle něj již beze zbytku a správně vypořádaly. Odvolací soud se navíc těmto námitkám obviněného věnoval i nad rámec své přezkumné povinnosti a ve stručnosti obviněnému osvětlil důvody nesprávnosti jeho právního názoru (srov. zejména bod 10. usnesení odvolacího soudu). Státní zástupce proto v tomto ohledu odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů. Námitky obviněného z těchto důvodů považuje za zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, k čemuž připomíná závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002.
14. Státní zástupce s ohledem na shora uvedené dospívá k závěru, že je dovolání obviněného v tom rozsahu, v němž je vůbec přípustné, zjevně neopodstatněné, a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu.
15. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice , kterou však do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu.
17. Z hlediska posouzení přípustnosti dovolání obviněného lze připomenout závěry Nejvyššího soudu, k nimž dospěl v usnesení ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, na něž přiléhavě odkazuje i státní zástupce ve svém vyjádření, a podle něhož: „Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.“ V souladu se svou rozhodovací praxí dospěl Nejvyšší soud i v tomto případě k závěru, že dovolání obviněného není co do výroku o vině přípustné, neboť obviněný v rámci řízení před soudem prvního stupně podle §206c odst. 1 tr. řádu prohlásil vinu, přičemž takové jeho prohlášení soud v souladu s §206c odst. 4 tr. řádu přijal. Podle §206c odst. 7 tr. řádu soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat a nelze jej ani napadat opravným prostředkem. V tomto rozsahu proto nebylo přípustné ani odvolání obviněného, byť jím obviněný směřoval i proti výroku o vině, natož jeho dovolání. Takto se ostatně vyjádřil ve svém rozhodnutí i odvolací soud (srov. body 4. až 6. jeho usnesení), který v tomto ohledu argumentoval §206c odst. 7 tr. řádu a §246 odst. 1 písm. b) tr. řádu, podle nichž nelze soudem přijaté prohlášení viny odvolat a stejně tak nelze skutečnosti v něm uvedené napadat opravným prostředkem. Odvolací soud v této souvislosti dodává, že obviněný svou vinu prohlásil u hlavního líčení dne 19. 4. 2022 až po řádném poučení a že rovněž uvedl, že nerozporuje skutek ani jeho právní kvalifikaci. Teprve v návaznosti na to soud prvního stupně podle §206c odst. 4 tr. řádu takto učiněné prohlášení viny obviněného přijal (srov. bod 6. usnesení odvolacího soudu).
18. Ze shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného není podle §265a odst. 1 tr. řádu co do námitek proti výroku o vině přípustné. Proti výroku o trestu sice obviněný explicitně nebrojí, nicméně lze z textu dovolání při jisté míře benevolence vysledovat, že směřuje i proti tomuto. Dovolání obviněného co do námitek proti výroku o trestu tak shledal Nejvyšší soud přípustným a konstatuje, že v tomto rozsahu splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
19. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
20. Obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (tj. do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), jenž byl naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací tr. řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v rámci níž je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (v nezměněné dikci) nově vymezen v písm. h) téhož ustanovení.
21. Nad rámec zmíněného nesouhlasu obviněného s právním posouzením jeho jednání lze v jeho dovolání (materiálně nahlíženo) vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 . Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval tímto dovolacím důvodem, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) , nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l ) tr. řádu (druhá alternativa) .
22. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle §256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.
23. Jelikož obviněný neexplicitně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, ve spojení s již výslovně uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, resp. podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 , věnoval se dále Nejvyšší soud tomuto dovolacímu důvodu.
24. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, nebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady spatřované v napadených rozhodnutích. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Obdobný, ryze formální odkaz stejně tak není dostačující pro založení povinnosti přezkumu rozhodnutí dovolacím soudem ani ve vztahu k dalším dovolacím důvodům jmenovaným v §265b odst. 1 tr. řádu, nýbrž i ve vztahu k těmto je zapotřebí řádně vymezit právní vady, které obviněný v napadených rozhodnutích spatřuje.
25. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí, ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je možno dále považovat, pokud jde o výrok o trestu, jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl, či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
26. Z textu dovolání obviněného lze vysledovat, že chtěl prostřednictvím svých námitek brojit právě i proti výroku o trestu, a to v kontextu nesprávného posouzení jeho jednání, které podle něj mělo vliv na uložení trestu. Podle obviněného přicházelo v úvahu uložení souhrnného trestu za jednání, jehož se dopustil do 17. 9. 2021, tj. do dne vyhlášení shora uvedeného rozsudku Okresního soudu v Olomouci, přičemž od uložení tohoto trestu mělo být podle něj upuštěno. Za jednání, jehož se dopustil od 18. 9. 2021 do 29. 11. 2021, mu pak měl být uložen trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Soud prvního stupně tak podle obviněného jeho jednání nesprávně vyhodnotil jako jeden skutek a uložení samostatného trestu odnětí svobody tak bylo výsledkem nesprávného právního posouzení skutku.
27. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
28. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněného, jejichž prostřednictvím namítá nesprávné právní posouzení skutku, sice odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, avšak nejsou důvodné. K jednotlivým dovolacím argumentům – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.
29. Jde-li o námitku obviněného týkající se nesprávného právního posouzení výše popsaného skutku, má Nejvyšší soud za to, že tato je zjevně neopodstatněná.
30. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci l, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jeho jiný trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženému pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
31. Při posouzení, zda jsou dva trestné činy v souběhu, je přitom rozhodující okamžik dokončení trestné činnosti, neboť pokud byla trestná činnost dokončena až po vyhlášení odsuzujícího rozhodnutí, o souběh se nejedná. Určení okamžiku dokončení trestné činnosti nabývá na významu zejména v případech trestných činů pokračujících a trvajících.
32. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi k drogové trestné činnosti opakovaně judikoval, že případy, kdy pachatel distribuuje nebo vyrábí a distribuuje omamné a psychotropní látky v určitém období, jež je specifikováno časovým rozpětím, určitému okruhu odběratelů, kteří si podle své potřeby takto drogu opakovaně obstarávají, je třeba považovat za jediný skutek, nikoliv za pokračování v trestném činu ve smyslu §116 tr. zákoníku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 11 Tdo 19/2015).
33. Danou problematikou, tedy zda určité jednání je pokračováním v trestném činu podle §116 tr. zákoníku, o jehož všech dílčích útocích (skutcích) je třeba rozhodnout, ať již odsuzujícím či zprošťujícím výrokem, či zda se o pokračování trestného činu nejedná, přičemž všechna popsaná jednání tvoří jeden skutek a jakékoliv pravomocné rozhodnutí o tomto skutku vytváří překážku věci rozsouzené zakotvené v §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu, se ve vztahu k drogové trestné činnosti páchané na bázi distribučních aktů opakovaně zabýval v rámci své judikaturní činnosti Nejvyšší soud, a to kupř. v usneseních ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006 (č. 6/2008 Sb. rozh. tr.), ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 11 Tdo 1440/2008, ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 5 Tdo 801/2012, ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 6 Tdo 894/2012 (č. 75/2013 Sb. rozh. tr.), ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1132/2015 a ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 11 Tdo 19/2015. Právě v posledně uvedeném usnesení Nejvyššího soudu je přitom výslovně zdůrazněno, že případy, kdy pachatel distribuuje nebo vyrábí a distribuuje omamné a psychotropní látky v určitém období, jež je specifikováno časovým rozpětím, určitému okruhu odběratelů, kteří si podle své potřeby takto drogu opakovaně obstarávají, je třeba považovat za jediný skutek, nikoliv za pokračování v trestném činu ve smyslu §116 tr. zákoníku. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 11 Tdo 125/2017, trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku přitom může mít podle okolností případu povahu trestného činu trvajícího i pokračujícího. Pro určení povahy konkrétního skutku je podstatné to, zda jednotlivé útoky (distribuční akty) lze v rámci uvedeného celku samostatně vymezit, resp. rozdělit na samostatné skutky nebo na jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu. V případě, že takto nelze učinit, je nutno takové jednání posuzovat v hmotněprávním smyslu jako jeden skutek, a to tehdy, pokud časově neurčené jednání pachatele bylo kontinuální a jednotlivé akty mající alternativní znaky objektivní stránky skutkové podstaty ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku byly spolu kauzálně propojeny (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 11 Tdo 1440/2008).
34. Obviněný má za to, že čin, jímž byl shledán vinným, spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin, a v úvahu proto přichází uložení souhrnného trestu k odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Olomouci, který byl vyhlášen dne 17. 9. 2021, ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 50/2021. V nyní posuzované věci byl obviněný uznán vinným trvajícím trestným činem páchaným od začátku roku 2021 do 29. 11. 2021 tím, že kontinuálně distribuoval jak za úplatu, tak zdarma pervitin, tedy drogu obsahující psychotropní látku metamfetamin. Takové jednání, jehož jednotlivé distribuční akty se prolínají a nelze mezi nimi nalézt jednotlivé dělící momenty, je třeba považovat za jediné jednání, jež bylo ukončeno až zahájením trestního stíhání. Obviněný si usnesení o zahájení trestního stíhání převzal osobně dne 30. 11. 2021 (č. l. 38). Přitom právě toto datum je rozhodné pro určení existence souběhu s jinou trestnou činností obviněného.
35. Jak totiž vyplývá z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 15 Tdo 887/2014, mezníkem, jenž z hlediska §12 odst. 11 tr. řádu ukončuje jeden pokračující, trvající nebo hromadný trestný čin, který naplňuje znaky takového trestného činu, a odděluje jej od dalšího, je sdělení obvinění – v tomto případě doručení usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. řádu obviněnému (srov. bod 10. napadeného usnesení odvolacího soudu).
36. Z těchto skutečností vyplývá, že jestliže obviněný byl pro další v úvahu připadající trestnou činnost odsouzen výše zmíněným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 9. 2021, č. j. 1 T 50/2021-1266, pak pokud se nyní posuzované trestné činnosti dopouštěl v době od začátku roku 2021 do 29. 11. 2021, zjevně nebyla splněna podmínka jejího spáchání před vyhlášením odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně za jiný jeho trestný čin, jak je vyžadováno v §43 odst. 2 tr. zákoníku, nýbrž až po tomto okamžiku. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že v nyní projednávané věci podmínky souběhu, a tedy podmínky pro uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 9. 2021, č. j. 1 T 50/2021-1266, dány nejsou. Jinak lze v tomto směru též odkázat na výstižnou argumentaci státního zástupce v jeho vyjádření k dovolání obviněného, s níž se Nejvyšší soud v tomto případě plně ztotožňuje.
37. Protože předmětnými námitkami k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu nedošlo, Nejvyšší soud dovolací námitku obviněného brojící proti neuložení souhrnného trestu vzhledem k výše uvedenému shledal zjevně neopodstatněnou.
38. Není-li uplatněnými námitkami naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022, nemůže být jimi naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 v jeho druhé alternativě , neboť je vázáno právě na faktickou existenci některého z dalších dovolacích důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu.
39. V obecné rovině lze rovněž připomenout, že právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám obviněného. Uvedeným právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
40. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného J. Ch. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 22. 3. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu