ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.180.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 180/2023-1815
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 3. 2023 o dovolání obviněného O. U. , nar. XY v XY, bytem XY, okres Bruntál, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 8. 2022, sp. zn. 68 To 19/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 50/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. U. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 9. 2021, sp. zn. 1 T 50/2021, byl obviněný O. U. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným v bodě I. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců. Podle §84 tr. zákoníku za podmínek uvedených v §81 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 42 (čtyřicet dva) měsíců a současně byl nad ním stanoven dohled. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněných M. V., J. Ch., D. H., O. H., M. H. a A. N.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících zkráceně v tom, že
M. V., J. Ch., D. H., O. H., M. H., O. U. a A. N.,
ačkoli pervitin obsahoval metamfetamin a sušená rostlinná hmota marihuana obsahovala delta-9-THC, což jsou látky uvedené v příloze č. 5 jako psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách – nařízení vlády č. 463/2013 Sb., a přestože nedisponovali oprávněním jakkoli nakládat s omamnými a psychotropními látkami podle §3 a 4 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
poté, co byl obviněný M. V. rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 2T 46/2015, který nabyl právní moci dne 4. 7. 2015, odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 34 měsíců, se zařazením do výkonu trestu s ostrahou, který vykonal dne 9. 6. 2019,
se nejméně v době od 1. 1. 2020 do 5. 8. 2020, A. N. do března 2020, podíleli na distribuci pervitinu případně marihuany tak, že M. V., O. H. sami, případně prostřednictvím M. H., zjišťovali poptávku po pervitinu, M. V. či O. H. předem shromáždili finanční prostředky na jeho zakoupení, tyto zájemci o zakoupení pervitinu poskytovali v hotovosti, nebo vkládali na bankovní účet zřízený ve prospěch A. N., který M. V. na jeho žádost poskytl k tomuto bankovnímu účtu výběrovou kartu, následně M. V. zkontaktoval dodavatele pervitinu J. Ch., s tímto domluvil dobu a místo předání pervitinu, M. V. či O. H. realizovali cestu do XY, kdy úlohu řidičů na základě předchozí domluvy zastávali A. N. a O. U., kteří za to dostávali zaplaceno, A. N. případně i pervitin, v XY od J. Ch. pervitin zakoupili, tímto způsobem M. V. a O. H. postupně prodal celkem 0,5 kg pervitinu, a to s vědomím, že jimi bude použit k dalšímu prodeji, následně přijeli zpět do XY, kde pervitin rozváželi po zájemcích, nebo M. V. či O. H. pervitin předali k další distribuci také M. H. a D. H.,
přičemž pervitin či marihuanu takto distribuovali nejméně:
obviněný O. U.
- R. F. dal zdarma jednu dávku pervitinu.
3. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 3. 8. 2022, sp. zn. 68 To 19/2022, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněných M. V., O. H., M. H. a O. U. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem nalézacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021).
5. Dovolatel k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. v podrobnostech uvedl, že rozhodující nalézací senát byl vyloučen z konání úkonů hlavního líčení, protože předtím přijal prohlášení viny od spolupachatelů dovolatele. Obviněný proto dovodil, že odsuzující části rozsudku přijímající prohlášení viny od dovolatelových spolupachatelů svým zněním zasahují do presumpce neviny dovolatelovy a s ohledem na jejich význam v řízení proti dovolateli vyvolaly objektivně pochybnosti o nestrannosti rozhodujícího senátu. Z tohoto důvodu celé dosavadní řízení je zatíženo procesní vadou, již bude nutné napravit. Navíc obviněný na poli čl. 6 odst. 1 Úmluvy namítá, že mu bylo odepřeno právo na projednání jeho věci nestranným soudem a právo na presumpci neviny. Své přesvědčení o podjatosti konkrétní soudkyně a dvou přísedících Okresního soudu v Olomouci obviněný zakládá na tom, že jakákoliv rozporná zjištění v jednom případě by totiž mohla narušit důvěryhodnost rozhodnutí v případech ostatních (Navalnyy a Ofitserov proti Rusku, č. 46632/13 a 28671/14, rozsudek ze dne 23. února 2016, §108).
6. Na základě téhož dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný vytýká, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen, protože v této věci nebyly dány důvody pro odnětí věci Okresnímu soudu v Bruntále a přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci. Neexistují okolnosti, pro něž jsou všichni soudci bruntálského soudu vyloučeni, vyloučeni jsou soudci toliko čtyři. Delegace se v tomto případě stala prostředkem k odnětí dovolatele jeho zákonnému soudci. Obviněný konstatuje porušení práva na nestranný a nezávislý soud, neboť české právní předpisy nespecifikují okolnosti, za jakých může dojít k přerozdělení věci, v důsledku čehož měl nadřízený soud v případě obviněného neomezenou diskreci, a české právo navíc neposkytuje ani žádnou procesní pojistku proti zneužívání této diskrece, tj. nevyžaduje, aby strany sporu byly o přikázání věci informovány, neumožňuje jim se k takovému přikázání vyjádřit. A navíc, přikázání věci dovolatele ve věci nebylo učiněno formou procesního rozhodnutí, které by podléhalo soudnímu přezkumu výše instančně postaveného soudu. Samotný rozvrh práce ponechává soudním funkcionářům značnou diskreci při obsazování senátů. To znamená, že rozvrh práce sice splňoval požadavky transparentnosti a předvídatelnosti, avšak neobsahoval záruky proti svévoli ze strany nadřízeného soudu. U Okresního soudu v Bruntále se vyloučili čtyři trestní soudci, kteří prováděli úkony v přípravném řízení. Mohla teoreticky nastat situace, že budou vyloučeni všichni soudci daného soudu, kdy všichni soudci Okresního soudu v Bruntále nejsou ti čtyři soudci, kteří v loňském roce podle rozvrhu práce, což není zákon, ale vnitřní opatření soudu, jsou zařazení na trestním úseku pro projednávání hlavních líčení.
7. Na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný vytýkal, že skutek, jak je popsán ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, neobsahuje skutkový podklad pro závěr, že by obviněný R. F. dal zdarma jednu dávku pervitinu. Svědek F. vypověděl, že od dovolatele dostal v jednom případě nikoliv pouze tzv. trávu, ale trávu. Ve skutkových zjištěních nespatřuje dovolatel odraz v provedeném dokazování, naopak v tomto kontextu lze plně odkázat na logickou výpověď svědka R. F. pod bodem 12 rozsudku, který uvedl, že ty, co je zná, jsou uživatelé drog, mimo U., přičemž od U. dostal jen trávu. I kdyby, pokud by bylo prokázané, že dovolatel předal svědkovi R. F. toliko tzv. trávu, ne pervitin, nešlo by, s ohledem na provedené dokazování, o žádný trestný čin. Pokud byl vyslechnut svědek I. P., který v rámci vyšetřování vyslýchal všechny obviněné, svědky i dovolatele, pouze jeho výpověď nemůže být dostatečným důkazem k usvědčení dovolatele ze spáchání zločinu. Klíčovou otázkou k posouzení, zda je jednání dovolatele možno kvalifikovat jako zločin či toliko jako přestupek je, co dovolatel R. F. dal, tedy zda dávku pervitinu či trávu, a pokud tomu bylo právě tak, že trávu, zda tráva byla návykovou látkou či travním osivem; tzv. trávu z ní činí až usnesení odvolacího soudu. Podle dovolatele byla prohlášení viny v rámci hlavního líčení zpochybněna výpovědí obviněného M. V., který prohlásil, že se doznává k tomu, co je mu kladeno za vinu, avšak ve věci nesouhlasí s tím, co se týká jeho spoluobžalovaných (a okresní soud tak neměl přinejmenším jeho prohlášení viny postupem podle §206c odst. 5 alespoň věty druhé tr. ř. přijmout).
8. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 3. 8. 2022, č. j. 68 To 19/2022 1493, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 9. 2021, č. j. 1 T 50/2021 - 1266. Podle §265k odst. 2 tr. ř. aby zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 a 3 tr. ř., aby přikázal Okresnímu soudu v Bruntále, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že jestliže obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., tomuto dovolacímu důvodu odpovídá pouze jeho námitka, že soudci soudu prvního stupně měli být vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení, protože přijali prohlášení viny od spolupachatelů dovolatele. Námitku dovolatele, pokud vytýká, že ve věci rozhodl místně nepříslušný Okresní soud v Olomouci, který byl Krajským soudem v Ostravě k rozhodování určen, ačkoliv místně příslušným soudem pro vedení trestního řízení proti jeho osobě byl Okresní soud v Bruntále, nelze obsahově podřadit ani pod ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť je zpochybňována nikoli věcná, ale místní příslušnost soudů prvního stupně k rozhodnutí v jeho trestní věci. Vznesená výhrada tedy obsahově nenaplňuje nejen dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., ale nenaplňuje ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., ani žádný jiný zákonný důvod dovolání.
10. Dovolatel má za to, že vina jeho spolupachatelů nebyla založena na posouzení důkazů v hlavním líčení, ale na základě prohlášení viny, kdy obvinění prohlásili, že jsou vinni spácháním skutků uvedeným v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací takového skutku. V posuzovaném případě je však možné zdůraznit, že vina dovolatele nebyla dovozena pouze z prohlášení viny ostatních spoluobviněných, ale na podkladě širšího spektra důkazů, zejména pak na samotném doznání obviněného z přípravného řízení, dále na podkladě výpovědi svědka R. F., výpovědi spoluobviněného M. V. a dále na podkladě výpovědi policisty svědka I. P. Provedeným dokazováním se podařilo prokázat míru účasti obviněného na páchání trestné činnosti, v rámci níž obviněný fungoval jako řidič, který vozil nákupčí pro drogy, přičemž bylo rovněž prokázáno, že věděl o další distribuci těchto drog a znal strukturu organizace skupiny, do níž se vědomě jako řidič zapojil, a to za účelem získávání finančních prostředků. V trestní věci proti obviněnému tedy byly provedeny důkazy, které soud vedly k vlastním skutkovým a právním zjištěním a závěrům. Právě proto je možné dospět k závěru o nepodjatosti soudu, neboť jeho závěry o vině dovolatele jsou plně obhajitelné na základě rozboru důkazů, které k tomuto závěru vedly.
11. Pokud jde o námitky obviněného vůči právní kvalifikaci jeho trestného jednání, které bylo posouzeno jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, je třeba zdůraznit, že tyto námitky obviněný založil na zpochybnění hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudů. Mezi těmi však není možné zaznamenat žádný rozpor. Soudy hodnotily důkazy správně a jednoznačně dospěly k závěru, že obviněný svědkovi R. F. dal jednu dávku pervitinu. Na druhou stranu je však možné uvést, že uvedená skutečnost, tedy i pokud by bylo prokázáno, že nešlo o pervitin, ale případně marihuanu, by neměla žádný význam na právní kvalifikaci jednání obviněného, neboť stěžejní podstata trestné činnosti obviněného spočívala v tom, že se zapojil do organizované skupiny zabývajícím se sháněním a distribucí drog, a to jako řidič. Část protiprávního jednání spočívající v předání jedné dávky pervitinu svědku R. F. lze tedy označit za méně významnou a pro právní kvalifikaci jeho jednání okrajovou, jak upozorňoval ve svém rozhodnutí již Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci. Obviněný tedy nejenže jinému opatřil psychotropní látku, ale tuto rovněž v rámci převážení přechovával ve svém motorovém vozidle. V tomto směru je nepřesná právní věta výroku rozsudku soudu prvního stupně vzhledem k dovolateli, neboť uvedený znak v ní není formulován.
12. Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, případně učinil i jiné, než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
15. Dovolatel nejprve uplatnil dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který spočívá v tom, že ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle §31 tr. ř. Musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl.
16. V rámci tohoto dovolacího důvodu obviněný nejprve namítal, že senát nalézacího soudu byl vyloučen z konání úkonů hlavního líčení, protože předtím přijal prohlášení viny od spolupachatelů dovolatele. Obviněný proto dovodil, že prohlášení viny spoluobviněnými zasahuje do jeho presumpce neviny a vyvolalo pochybnosti o nestrannosti rozhodujícího senátu. Z tohoto důvodu celé dosavadní řízení je zatíženo procesní vadou, již bude nutné napravit. Navíc obviněný na poli čl. 6 odst. 1 Úmluvy namítá, že mu bylo odepřeno právo na projednání jeho věci nestranným soudem a právo na presumpci neviny.
17. S touto námitkou se již vypořádal odvolací soud uvedením, že je zcela běžnou praxí, že i v jiných trestních věcech někteří ze spoluobžalovaných před soudem prvního stupně učiní prohlášení své viny, jiní svoji vinu popírají, z čehož však nelze dovodit, že by soud rozhodující ve společném trestním řízení o všech těchto spoluobžalovaných byl z uvedeného důvodu vyloučen z projednávání věci ohledně těch spoluobžalovaných, kteří vinu popírají. Tato námitka obviněného pak zejména nenachází jakoukoliv oporu v trestním zákoníku a ani v trestním řádu, kdy odvolací soud v této souvislosti nezaznamenal jakýkoliv případ v rámci rozhodovací soudní praxe, ve kterém by bylo dovozeno, že soud je vyloučen a zaujatý v případě rozhodování o těch spoluobžalovaných, kteří vinu popírají za situace, kdy ostatní spoluobžalovaní učinili své prohlášení viny. O zákonných důvodech vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení zcela jasně hovoří §30 tr. ř., kde však v žádném případě není nikde uvedeno, že by z rozhodování věci ohledně spoluobžalovaných osob, které neučinily prohlášení viny, byl vyloučen soud, který vinu ostatních spoluobžalovaných přijal. Nelze tedy dovodit, že by soud v takové trestní věci byl zaujatý či předpojatý ve vztahu k některým obžalovaným, což by snad mělo být podle názoru obviněného důvodem k tomu, aby o spoluobžalovaných, kteří vinu popírají, rozhodoval po jejich vyloučení z věci jiný senát či samosoudce. U obžalovaných osob, které učiní prohlášení své viny ve smyslu §206c odst. 1 tr. ř. pak již soud dokazování ohledně problematiky viny neprovádí. U osob, které svoji vinu popírají, je však ze strany soudu standardní dokazování ohledně problematiky jejich viny prováděno, k čemuž došlo i v nyní projednávaném případě ohledně osoby obviněného. Jestliže se obviněný domáhal toho, aby ve věci ohledně jeho osoby proběhlo standardní dokazování v rámci hlavního líčení s provedením všech důkazů tak, aby jeho protiprávní jednání bylo zcela jasně prokázáno, pak tomuto požadavku nalézací soud zcela vyhověl (srov. bod 22 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
18. Pokud se týká institutu prohlášení viny, Nejvyšší soud nejprve obecně konstatuje, že prohlášení viny obviněného není podmíněno tím, jakým směrem se má další dokazování, případně řízení ubírat, stejně tak nejsou zákonem stanoveny žádné jiné podmínky ani vazby na konkrétní procesní postup, na nějž soud přijetí prohlášení viny nemůže vázat, a ani obviněný své prohlášení jím nemůže podmiňovat. Toto prohlášení má zásadně vztah jen k tomu, že v rozsahu, v němž byla vina prohlášena, se dokazování ke skutku nebo části trestného jednání uvedeného v obžalobě neprovádí a bude provedeno pouze ve zbylém rozsahu; tím není dotčena možnost vyslýchat obviněného k účasti jiných osob na spáchaném skutku, ohledně kterého prohlásil vinu (§206c odst. 6 tr. ř.).
19. Obžalovaný je o možnosti prohlásit svou vinu poučen na začátku hlavního líčení po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného. V této fázi se obžalovaný vyjadřuje k předmětu trestního řízení, ovšem nejedná se ještě o jeho výslech ve smyslu §207 tr. ř. Ačkoli má tedy prohlášení viny závažné procesní důsledky týkající se předmětu trestního řízení, je třeba takové prohlášení odlišovat od výpovědi obžalovaného jakožto výstupu procesu dokazování. Pokud jde o důsledky procesního charakteru, podle §206d odst. 6 tr. ř. poté, co soud prohlášení viny obžalovaného příjme, vyhlásí předseda senátu v hlavním líčení usnesení, jímž se upravuje průběh řízení, v rámci něhož uvede, že se dokazování v rozsahu, v jakém obžalovaný prohlásil vinu, neprovede a bude provedeno pouze ve zbylém rozsahu; tím není dotčena možnost vyslýchat obžalovaného k účasti jiných osob na spáchaném skutku, ohledně kterého prohlásil vinu. Z dikce citovaného ustanovení tedy vyplývá, že soud s výjimkou možnosti vyslýchat obžalovaného k účasti jiných osob na projednávané trestné činnosti nemůže obžalovaného vyslýchat k čemukoli, co je zahrnuto v přijatém prohlášení viny (srov. Šelleng, D. Vybrané otázky institutu prohlášení viny v hlavním líčení, In.: Bulletin advokacie 9/2022, s. 29).
20. Podle §206c odst. 5 věta první tr. ř. soud prohlášení viny nepřijme, není-li v souladu se zjištěným skutkovým stavem nebo zjistí-li, že v předchozím řízení došlo k závažnému porušení práv obviněného. Prohlášení viny tedy nesmí přijmout, pokud by bylo v rozporu se zásadami řádného objasnění věci podle §2 odst. 1 tr. ř., článku 8 odst. 2 Listiny a článku 6 odst. 1 Úmluvy anebo by došlo k porušení práva na obhajobu, srov. články 38 odst. 2 a 40 odst. 2, 3 Listiny. Ustanovení §206c odst. 5 věta druhá tr. ř. stanoví, že soud prohlášení viny nemusí přijmout, pokud takový postup nepovažuje za vhodný s ohledem na okolnosti případu a vyjádření ostatních stran, z čehož je zjevné, že soud před rozhodnutím musí uvedené skutečnosti uvážit a před přijetím prohlášení obviněného je zvažovat a své rozhodnutí i s ohledem na ně korigovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 8 Tdo 722/2022).
21. Ze shora uvedeného tedy nevyplývá, že pokud někteří spoluobvinění učinili prohlášení své viny, zatímco dovolatel svou vinu popírá, došlo k nastolení důvodu pro vyloučení senátu z projednávání věci ohledně dovolatele. Zákonné důvody vyloučení orgánů činných v trestním řízení stanoví ustanovení §30 tr. ř., které však na tyto případy nedopadá. Z rozsudku nalézacího soudu a předloženého spisového materiálu se podává, že předmětný senát provedl standardní dokazování ve vztahu k obviněnému, který svou vinu popřel. Nejenom v případě prohlášení viny ostatních spoluobviněných, ale i v případě standardního dokazovaní v případě dovolatele, rozhodoval soud v souladu se zjištěným skutkovým stavem a při jistotě toho, že v předchozím řízení nedošlo k závažnému porušení práv nejenom obviněného.
22. Na základě téhož dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný namítal, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen, protože v této věci nebyly dány důvody pro odnětí věci Okresnímu soudu v Bruntále a přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci.
23. Nejvyšší soud musí úvodem konstatovat, že námitku dovolatele týkající se přikázání projednávané trestní věci Okresnímu soudu v Olomouci nelze podřadit ani pod uplatněný dovolací důvod, ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů. Pokud jde o příslušnost soudu, tou se zabývá pouze dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, nebo rozhodl soud vyššího stupně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. se tedy týká věcné nepříslušnosti soudu, přičemž dovolatel namítal místní nepříslušnost Okresního soudu v Olomouci (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2008, sp. zn. 3 Tdo 277/2008). Odnětím a přikázáním věci podle §25 tr. ř. lze změnit toliko místní příslušnost soudů, které se žádný ze zákonných dovolacích důvodů nijak nedotýká [na rozdíl od věcné příslušnosti podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř.] – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 273/2019.
24. Nejvyšší soud rovněž odkazuje na závěry odvolacího soudu, který uvedl, že pokud obviněný namítal, že v dané trestní věci nebyly dány důvody ve smyslu §25 tr. ř. pro odnětí věci Okresnímu soudu v Bruntálu a přidělení jinému soudu téhož druhu, a to Okresnímu soudu v Olomouci, v čemž obviněný shledává pochybení v tom, že mu takto byl odňat zákonný soudce, což narušuje nestrannost a nezávislost soudního rozhodování, pak k této problematice je třeba uvést, že ihned po podání obžaloby v předmětné trestní věci k Okresnímu soudu v Bruntálu byla věc z jasně uvedených důvodů předložena Krajskému soudu v Ostravě, který je jak Okresnímu soudu v Bruntálu, tak Okresnímu soudu v Olomouci nejblíže společně nadřízen, a to s návrhem na delegaci předmětné trestní věci podle §25 tr. ř. jinému okresnímu soudu v rámci Moravskoslezského kraje. Tomuto návrhu Krajský soud v Ostravě vyhověl, když svým usnesením ze dne 18. 3. 2021 pod č. j. 7 Nt 1901/2021-1054 (na č. l. 1080 spisu) rozhodl tak, že předmětná trestní věc se odnímá Okresnímu soudu v Bruntálu a přikazuje se Okresnímu soudu v Olomouci, což krajský soud zdůvodnil tím, že všichni soudci zařazení podle rozvrhu práce na trestním úseku Okresního soudu v Bruntálu jsou vyloučeni z vykonávání úkonů v této trestní věci, neboť ve věci rozhodovali již v rámci přípravného řízení. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu tak Krajský soud v Ostravě shledal důležité důvody vyžadované ustanovením §25 tr. ř. Nezbývá než dodat, že toto rozhodnutí je pravomocné a krajskému soudu jako soudu odvolacímu v tomto směru nepřísluší správnost takového rozhodnutí přezkoumávat, byť i podle jeho názoru byl tento postup správný a nelze v něm shledat porušení nezávislosti a nestrannosti soudního rozhodování, jak namítal obviněný (viz bod 21. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
25. Jak již bylo shora zmíněno, obviněný své dovolání podal rovněž s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak zřejmě s ohledem na slovní vyjádření, že vytýká nesprávnost použité právní kvalifikace, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), podle něhož se dovolání podávalo, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto důvodu bylo možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo, nebo že šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v zásadě nebylo možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Posouzení správnosti právních závěrů bylo možné posuzovat pouze na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, eventuálně soudem odvolacím, jež dovolací soud zásadně nemohl měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku bylo možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
26. Tyto zásady bylo možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Listiny a články 36 a 38 Úmluvy), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, a to v případě opomenutých důkazů, důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a pokud je zjištěno svévolné hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
27. V době rozhodování Nejvyššího soudu je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v nezměněné dikci) je vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Vložen byl pod písmenem g) nový důvod, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.
28. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení, nikoli v době činu (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení po 1. 1. 2022 je povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
29. Připomeňme, že obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), konkrétně namítal, že svědek F. měl od něj dostat jen “trávu“ (kdy ani není zřejmé, zda se mělo jednat o návykovou látku, nebo travní osivo), nikoliv pervitin, přičemž v těchto souvislostech odkázal na svědeckou výpověď I. P. Podle dovolatele byla dále prohlášení viny učiněná v rámci hlavního líčení zpochybněna výpovědí obviněného M. V., který prohlásil, že se doznává k tomu, co je mu kladeno za vinu, s tím, že věci nesouhlasí, co se týkají jeho spoluobžalovaných.
30. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu a rozhodnutí soudů nižších stupňů shledal, že dovolání obviněného je v této části sice formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), avšak namítané vady pod uplatněný, ale ani žádný jiný, dovolací důvod nelze podřadit. Obviněný ve skutečnosti námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, zpochybňuje správnost a úplnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, brojí proti způsobu vyhodnocení důkazů ze strany soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustil. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
31. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojený s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Lze dodat, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Olomouci, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
32. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
33. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatele již byly podrobně rozebrány v rámci nalézacího i odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž soudy nižších stupňů se jimi dostatečně zabývaly. Nejvyšší soud považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, opakoval již uvedené závěry, popř. hledal ještě další argumentaci, když na ni bylo již zcela vyčerpávajícím způsobem reagováno u soudů nižších instancí. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (viz body 22. na str. 13 a zejména bod 23.), a rovněž poukazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz zejména bod 19.). Na podkladě obou dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že nižší soudy věnovaly odůvodnění namítaného závěru potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost.
34. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného O. U. proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 3. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu