ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.343.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 343/2023-1642
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 5. 2023 o dovolání obviněného P. V., nar. XY, bytem na adrese XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 4 To 138/2022, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 98/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2022, sp. zn. 4 T 98/2021, byl obviněný P. V. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (body 3, 4, 5, 7, 8, 10, 12, 14 a 16), přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku (body 8, 10 a 14), přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (body 1, 2, 6, 9, 11, 13, 15) a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (body 3, 4 a 12). Za to byl odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 42 /čtyřiceti dvou/ měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 36 /třiceti šesti/ měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci blíže specifikované na str. 5 výroku rozsudku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému rovněž uložena povinnost nahradit poškozeným škodu, tak jak je blíže specifikováno na str. 5 a 6 výroku rozsudku. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození P. S., J. K., T. P., D. L., R. N., M. Z., A. XY, K. I., C., odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:
1. dne 16. 3. 2021 v přesně nezjištěné době okolo 11:07 hodin v XY na ulici XY, na parkovišti u obchodního domu Albert, řídil osobní motorové vozidlo VW Touran, r. z. XY, přičemž se navíc plně nevěnoval řízení vozidla, v důsledku čehož jím řízené vozidlo narazilo zadní částí do levé boční části zde zaparkovaného osobního motorového vozidla Škoda Octavia, r. z. XY, a aniž by splnil povinnosti účastníka dopravní nehody, z místa odjel, přičemž při této dopravní nehodě vznikla hmotná škoda na vozidle Škoda Octavia majitelky P. P., narozené XY, a dále i na vozidle VW Touran majitele O. S., narozeného XY,
2. dne 3. 4. 2021 v přesně nezjištěné době po 22:00 hodin v XY na ulici XY, poté co hlídka Policie ČR provedla nezbytné úkony s osobou M. P., narozená XY, která byla kontrolována jako řidička osobního motorového vozidla VW Golf, r. z. XY, kdy jí bylo znemožněno pokračovat v jízdě, se dostavil na místo, přičemž se vydával za svého bratra P. V., usedl na místo řidiče uvedeného vozidla a následně s tímto odjel nejprve na ulici XY v XY, a dále vozidlo řídil na přesně nezjištěném místě, nejméně však dne 4. 4. 2021 v čase okolo 2:30 hodin a dále v čase 7:52 hodin při vjezdu a výjezdu do podzemních garážích u hotelu XY v XY na ulici XY,
3 . dne 11. 4. 2021 v přesně nezjištěné době okolo 16:00 hodin v XY na ulici XY, vnikl do objektu Hotelu XY tím, že vypáčil dveře objektu ze směru od dvora, v něm následně rozbil skleněnou výplň druhých dveří za vstupními dveřmi a vnikl do sálu, kterým prošel, rozbil sklo bezpečnostní skříňky na uložení klíče, kterým si následně otevřel dveře, vstoupil do interiéru restaurace, v prostoru restaurace prohledal zásuvky u výčepu a odcizil svazek bezpečnostních klíčů a poškodil zde dvě bezpečnostní kamery značky @LHUA HDCVI, a dále vnikl do prostor recepce hotelu, kde vypáčil dvě horní uzamykatelné zásuvky, z mincovníku odcizil mince o nominální hodnotě 50, 20 a 10 Kč v celkové hodnotě 9 540 Kč, dále v recepci odcizil hotovost ve výši 44 352 Kč a 63 Euro (tj. v přepočtu 1 634 Kč), ze skříňky v recepci odcizil 104 balení cigaret různých značek v celkové hodnotě 11 473 Kč, 47 zapalovačů v hodnotě 705 Kč a 25 balení žvýkaček značky Orbit v hodnotě 375 Kč, poté v chodbě po vypáčení bezpečnostních dveří a po jejich vysazení ze zárubní vnikl do objektu kanceláře, uvnitř pozotvíral dvířka skříní a odcizil misku s bezpečnostními klíči v počtu 30 ks v hodnotě celkem 4 500 Kč a finanční hotovost ve výši 55 055 Kč, následně v prostoru kuchyně vypáčil dveře vedoucí z kuchyně na dvůr, kdy tímto jednáním způsobil škodu poškozené K. I., IČ: XY, se sídlem XY, odcizením ve výši 127 634 Kč, poškozením ve výši 6 100 Kč a společnosti Cedak spol. s r. o., IČ: 07335822, se sídlem Hlavní 1097/96b, Brno, způsobil škodu odcizením ve výši 2 470 Kč a poškozením ve výši 650 Kč,
4. dne 11. 4. 2021 v přesně nezjištěné době okolo 23:42 hodin v XY na ulici XY, po násilném překonání vstupních jednokřídlých dveří, které poškodil v oblasti zámku a zárubní, vnikl do objektu Restaurace u XY, kde následně v prostoru za barovým pultem odcizil číšnickou peněženku černé barvy s finanční hotovostí ve výši 5 070 Kč, kdy tímto jednáním způsobil poškozenému P. S., IČ: XY, se sídlem ulice XY, škodu odcizením ve výši 5 450 Kč a poškozenému J. K., narozenému XY, škodu poškozením ve výši 2 520 Kč,
5. dne 15. 4. 2021 v přesně nezjištěné době od 07:30 hodin do 10:00 hodin v XY na ulici XY, v objektu Hotelu XY, v prostorech restaurace z peněženky umístěné ve volně odložené dámské kabelce odcizil finanční hotovost ve výši 1 100 Kč a dále z pracovního stolku u baru odcizil volně odložené dva svazky klíčů, kdy tímto jednáním způsobil poškozené D. L., narozené XY, škodu odcizením ve výši 1 240 Kč a poškozenému T. P., IČ: XY, se sídlem XY, škodu odcizením ve výši 1 440 Kč,
6. dne 17. 4. 2021 v době okolo 4:15 hodin v XY nejméně na ulici XY před domem č. XY, kde byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie České republiky, řídil osobní motorové vozidlo BMW X1, r. z. XY, které si pronajal dne 14. 4. 2021 v autopůjčovně FND Auto na ulici Hladíkova 2, a to za použití falešných osobních dokladů na jméno L. C.,
7. v přesně nezjištěné době od 23:00 hodin dne 17. 4. 2021 do 19:15 hodin dne 18. 4. 2021 v XY na ulici XY, v přízemí objektu obchodního centra XY, po překonání uzamčených dveří vnikl do prodejny XY, kde následně z nezajištěné pokladny odcizil hotovost ve výši 7 078 Kč, a dále z místnosti, kde je provozována služba Zásilkovna, která je součástí této prodejny, z nezajištěné zásuvky sloužící jako pokladna odcizil hotovost ve výši 14 100 Kč, kdy tímto jednáním způsobil poškozené VIBARD spol. s. r. o., IČ: 25554603, se sídlem Šumavská 524/31, Brno, škodu odcizením ve výši 21 178 Kč,
8. dne 18. 4. 2021 v 5:07 hodin v obci XY, okres Znojmo, vešel neuzamčenou bránou na zahradu přes volně přístupnou stodolu do dvora rodinného domu č. p. XY, kde neuzamčenými dveřmi vešel do prodejny potravin provozovatele V. K. M., IČ: XY, se sídlem XY, která je součástí tohoto rodinného domu, ve které z pootevřené nezajištěné pokladny a dále z přihrádky u pokladny odcizil finanční hotovost ve výši 13 250 Kč a 19 stravenek v celkové hodnotě 1 810 Kč, následně z prostoru prodejny vniknul do chodby rodinného domu, kde chvíli setrval, čímž poškozenému V. K. M. způsobil škodu odcizením v celkové výši 15 060 Kč,
9. dne 23. 4. 2021 v přesně nezjištěné době okolo 16:35 hodin nejméně v lokalitě zvané XY v obci XY, okres Žďár nad Sázavou, kolem domu č. p. XY, řídil osobní motorové vozidlo Škoda Octavia, r. z. XY,
10. dne 23. 4. 2021 v přesně nezjištěné době okolo 16:35 hodin v obci XY, okres Žďár nad Sázavou, u domu č. p. XY, odcizil ze zde zaparkovaného neuzamčeného vozidla Fiat Doblo, r. z. XY, majitele R. N., narozeného XY, z přihrádky spolujezdce klíč od uvedeného vozidla a dále klíč od nepojízdného osobního vozidla Peugeot Partner, r. z. XY, majitele Z. N., narozeného XY, přičemž byl na místě vyrušen, kdy odcizením klíče od uvedeného vozidla Fiat Doblo způsobil škodu ve výši 3 400 Kč poškozenému R. N. a odcizením klíče od vozidla Peugeot Partner způsobil škodu ve výši 300 Kč poškozenému Z. N., a dále ve stejné době a na stejném místě vnikl neuzamčenými dveřmi do rodinného domu č. p. XY, kde v předsíni z komody odcizil volně odložené dva klíče s dálkovým ovládáním od vozidla Nissan Navara, r. z. XY, a dále láhev Whisky Jack Daniels, medový, o objemu 0,7 l, v hodnotě 398 Kč, kdy tímto jednáním způsobil škodu odcizením ve výši 4 698 Kč poškozenému M. Z., narozenému XY,
11. dne 24. 4. 2021 v době okolo 7:00 hodin v XY nejméně po ulici XY řídil osobní motorové vozidlo Škoda Octavia, r. z. XY, kdy s uvedeným vozidlem v čase 6:54 hodin vjel do areálu společnosti A. XY, IČ: XY, se sídlem XY, na adrese XY, a následně v čase 7:30 hodin z tohoto areálu opět vyjel na ulici XY a dále jel nezjištěným směrem,
12. dne 24. 4. 2021 v době okolo 7:00 hodin v XY v areálu společnosti A. XY na adrese XY, vstoupil do volně přístupné administrativní budovy, v níž vyrazil uzamknuté dveře kanceláře okrasné školky, tuto uvnitř prohledal a z volně stojícího neuzamknutého zásuvkového dílu odcizil obálku s finanční hotovostí ve výši 3 500 Kč, dále z neuzamknuté zásuvky kancelářského stolu odcizil firemní razítko a z batohu náležejícího poškozenému J. Z., narozenému XY, odcizil finanční hotovost ve výši 100 Kč v drobných mincích a zahradnické nůžky značky Felco 8, dále v místnosti poškodil nábytkový zámek skříňky, poté budovu opustil stejnou cestou a následně opět vstoupil do budovy, avšak jiným volně přístupným vchodem, vedoucím k šatnám zaměstnanců, kde nezjištěným způsobem bez zjevného užití násilí překonal uzamknuté dveře šatny a v místnosti šatny dále vnikl do dvojité kovové skříňky č. 83496, u níž nezjištěným předmětem urazil dvě uzamykací petlice, uvnitř skříňky vše prohledal, ale nic neodcizil, kdy tímto jednáním způsobil poškozené A. XY škodu odcizením ve výši 3 940 Kč a škodu poškozením ve výši 2 585 Kč a poškozenému J. Z. škodu odcizením ve výši 100 Kč,
13. dne 25. 4. 2021 v době kolem 11:00 hodin v XY, nejméně po ulici XY, řídil osobní motorové vozidlo Škoda Octavia, r. z. XY,
14. dne 25. 4. 2021 v době od 11:08 do 11:25 hodin v XY na ulici XY, vnikl na neoplocený pozemek rodinného domu, do kterého následně vešel nezajištěnými dveřmi přístavku, kde z odstaveného jízdního kola vzal dva svazky klíčů od vstupních dveří různých bytových domů, dále prošel rodinný dům k prostoru dílny a stejnými dveřmi opět vyšel ven, přičemž na dvoře vnikl do vyřazeného železničního vagónu přestavěného k trvalému obývání, kde vše prohledal a následně po vytlačení sítě proti hmyzu okna obývacího pokoje vylezl ven a z místa odešel, přičemž svazky klíčů zanechal v kapse bundy zavěšené ve vagónu,
15. dne 25. 4. 2021 v době okolo 17:10 hodin v XY, nejméně po ulici XY, řídil osobní motorové Škoda Octavia, r. z. XY,
16. dne 25. 4. 2021 v době okolo 17:10 hodin v XY na ulici XY, po prostříhání drátěného oplocení vnikl do areálu pěstitelské pálenice společnosti T., IČ: XY, se sídlem XY, kde následně v objektu otočil bezpečnostní kameru a dále bral za kliky dveří s úmyslem dalšího prohledání objektu a odcizení věcí, zejména pak s úmyslem odcizení plastového barelu, čímž mohla být společnosti T. způsobena škoda, kdy však byl bezprostředně při činu přistižen hlídkou Policie ČR a omezen na osobní svobodě a ke škodě odcizením tak nedošlo,
celkem tedy výše uvedeným jednáním způsobil škodu odcizením ve výši 186 930 Kč a škodu poškozením ve výši 11 855 Kč,
přitom jednání uvedeného pod body 3, 4, 5, 7, 8, 10, 12, 14 a 16 se dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2014, sp. zn. 9 T 181/2013, který nabyl právní moci dne 1. 4. 2014, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odstavec 1 písmeno a), písmeno b), odstavec 2 trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 26. 6. 2018, a dále jednání uvedeného pod body 1, 2, 6, 9, 11, 13, 15 se dopustil, ačkoliv věděl, že mu byl příkazem Magistrátu města Brna, Odboru dopravněsprávních činností ze dne 8. 6. 2020, č. j. ODSČ-41760/20-9, jenž nabyl právní moci dne 1. 7. 2020, uložen mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí, tedy do 1. 7. 2021, které mu bylo doručeno fikcí, přičemž dne 8. 2. 2021 si na Obvodním oddělení policie Brno-Bystrc pod č. j. KRPB-24590/PŘ-2021-060219 převzal tento příkaz oproti svému podpisu na doručenku a dále nejméně ode dne 17. 4. 2021 byl s touto skutečností seznámen, a to policejním orgánem Policie ČR, Obvodní oddělení policie Brno-sever, při svém podání vysvětlení podle §61 odstavec 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, pod č. j. KRPB-65680/ČJ-2021-060212.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný P. V., rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 4 To 138/2022, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
4. Z hlediska rekapitulace dosavadního průběhu řízení je třeba připomenout, že ve věci obviněného P. V. Městský soud v Brně poprvé rozhodoval rozsudkem ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 4 T 98/2021. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 3. 2022, sp. zn. 4 To 19/2022, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně. V návaznosti na to Městský soud v Brně výše již citovaným rozsudkem ohledně obviněného P. V. o vině i trestech znovu rozhodl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný P. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání zaměřené proti výroku o vině i výroku o trestu odnětí svobody, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., (ve znění účinném od 1. 1. 2022), tj. že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení.
6 . V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný projevil nesouhlas se závěry soudu prvního stupně v odsuzujícím rozsudku, stejně jako se závěry odvolacího soudu obsaženými v napadeném usnesení, který se se závěry soudu prvního stupně zcela ztotožnil. Soudu prvního stupně vytýká nesprávné a neúplné zjištění skutkového stavu věci, nesprávnou právní kvalifikaci jeho trestné činnosti a rovněž uložený nepodmíněný trest odnětí svobody považuje za nepřiměřený.
7. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítá, že soudy nedůvodně neprovedly navrhované podstatné důkazy, z nichž by vyplývala rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku. V tomto směru se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně ve vztahu ke skutku uvedenému v bodě 3./ rozsudku ohledně krádeže v objektu Hotelu XY, když odmítá, že by z recepce Hotelu XY odcizil finanční hotovost ve výši 44.352,- Kč a 63 euro a z kanceláře Hotelu XY finanční hotovost ve výši 55.055,- Kč. Současně zdůrazňuje, že tato finanční hotovost v prostorách Hotelu XY uložena nebyla.
8. V této souvislosti uvedl, že opakovaně upozorňoval na nevěrohodnost svědecké výpovědi svědka I. F. (předsedy představenstva společnosti K. I. – majitele Hotelu XY) a navrhoval provedení důkazu výslechem K. P. Ta se setkala s obviněným bezprostředně po krádeži v Hotelu XY a může potvrdit, že u sebe neměl finanční hotovost ve výši 100.000 Kč v papírových bankovkách. Také byla přítomna zapůjčení vozidla, za které obviněný platil kauci, která byla placena drobnými mincemi odcizenými v Hotelu XY a rovněž drobnými mincemi mu byla tato kauce vrácena.
9. Pokud soudy nedůvodně neprovedly jím navrhovaný výslech svědkyně K. P., nezjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí a postupovaly tak v rozporu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. Je přitom zjevné, že provedením tohoto důkazu by získaly rozhodná skutková zjištění, která jsou podstatná pro naplnění znaků trestného činu krádeže dle §205 tr. zákoníku. Soudu prvního stupně rovněž vytýká, že nevyvinul dostatečnou aktivitu k zajištění přítomnosti K. P. u hlavního líčení, když její výslech považuje za klíčový důkaz pro potvrzení jeho obhajoby. Zároveň zdůrazňuje, že u tak podstatného důkazu nelze považovat za dostatečný jediný neúspěšný pokus soudu prvního stupně o předvedení K. P.
10. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr ř., v jeho rámci obviněný namítá nesprávné právní posouzení jeho jednání jako trestného činu krádeže podle §205 odst. 3 tr. zákoníku. Odsuzujícím rozsudkem bylo konstatováno, že trestnou činností způsobil škodu odcizením ve výši 186.930 Kč, což ve smyslu §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku představuje tzv. větší škodu. Na základě toho byl uznán vinným přečinem krádeže dle §205 odst. 3 tr. zákoníku s trestní sazbou odnětí svobody od 1 roku do 5 let. Pokud by však bylo výše uvedeným důkazem prokázáno, že z Hotelu XY finanční hotovost ve výši 44.352,- Kč a 63 Euro (z recepce) a finanční hotovost ve výši 55.055,- Kč (z kanceláře) neodcizil, výše škody by klesla pod hranici 100.000,- Kč. Nebyl by tak splněn základní znak přečinu krádeže podle §205 odst. 3 tr. zákoníku z důvodu absence způsobení větší škody. Jeho trestná činnost tak měla být kvalifikována nikoliv jako přečin krádeže dle §205 odst. 3 tr. zákoníku, ale toliko jako přečin krádeže dle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za nějž lze uložit trest odnětí svobody od 6 měsíců do 3 let.
11. Taktéž namítá, že výše uvedená nesprávná právní kvalifikace skutku vedla k tomu, že mu byl soudem prvního stupně uložen úhrnný trest odnětí svobody převyšující zákonnou trestní sazbu pro trestný čin krádeže dle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž měl být uznán vinným, a za který mu mohl být uložen trest odnětí svobody maximálně ve výši šest měsíců až tři léta. Soud prvního stupně tak pochybil, jestliže mu uložil nezákonný a zjevně nepřiměřený trest odnětí svobody v délce 42 měsíců.
12. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2022, č. j. 4 To 138/2022-1591, v celém rozsahu a podle §265k tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované usnesení, a to rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2022, č. j. 4 T 98/2021-1560, v celém rozsahu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
13. Z vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k podanému dovolání vyplývá, že dovolací námitky uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud prvního stupně, tak soud odvolací. Je též možno odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam jí připisovat z hlediska skutkového děje.
14. Státní zástupkyně se ztotožnila s názorem odvolacího soudu, že soud prvního stupně nařídil předvedení svědkyně K. P., které se však nepodařilo realizovat. Námitky obviněného o důležitosti výpovědi této svědkyně však neobstojí s ohledem na další provedené důkazy. Výpověď svědkyně E. Š. o tom, že byla přítomna vrácení auta do půjčovny a peníze byly obviněnému vráceny v drobných mincích, nevyvrací okolnost, že neměl k dispozici papírové bankovky, když si auto půjčoval. Jedná se o spekulativní tvrzení obviněného, že kdyby měl k dispozici papírové bankovky, tak by zálohu neplatil v drobných mincích, neboť se nabízí i opačná spekulace, že se chtěl zbavit těžších drobných mincí. Tato verze je podle státní zástupkyně naprosto osamocena a není podpořena žádným jiným důkazem. Rovněž pokud se sama svědkyně K. P. svému výslechu vyhýbala, lze o jejím významu z hlediska obhajoby obviněného vyslovit vážné pochybnosti. Pokud v této souvislosti již soud prvního stupně uvěřil svědkům I. F. a P. P., hodnocení těchto výpovědí shledala zcela v souladu s dalšími provedenými, zejména listinnými důkazy. Zástupce poškozené společnosti rovněž doložil faktury, doklady a vyčíslená škoda odpovídá i účetnímu deníku, proto za této situace hodnocení důkazů již ze strany soudu prvního stupně nevykazuje žádné prvky libovůle ani selektivního hodnocení. Ve shodě s názorem odvolacího soudu vyjádřeným v odůvodnění jeho rozhodnutí má státní zástupkyně za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl.
15. Závěrem proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
18. Obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v tom, že „ rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy “. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za právně relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
19. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
20. Obviněný současně odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí „na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
21. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
22. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
23. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu v dovolání deklarovaných námitek obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, včetně v odvolání podaném proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17/2002, C. H. Beck).
24. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., námitky proti učiněným skutkovým zjištěním obsahují nesouhlas dovolatele s tím, že byl uznán vinným na základě nesprávného a nedostatečně zjištěného skutkového stavu a důkazů, které oba nižší soudy vyhodnotily podle jeho názoru nesprávně, v důsledku čehož shledal, že stávající skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování. To platí zejména ve vztahu k námitkám obviněného, že jeho vina přečinem krádeže pod bodem 3./výroku rozsudku, nebyla provedenými důkazy v plném rozsahu prokázána, že soudy nezjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Rovněž projevuje nesouhlas, jestliže soudy vycházely ohledně těchto skutečností z tvrzení svědka I. F., jehož věrohodnost zpochybnil. Byť to obviněný výslovně nenamítá, z jeho argumentace, že skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků přečinu krádeže podle §205 odst. 3 tr. zákoníku neodpovídají obsahu provedených důkazů, lze dovodit, že tyto shledává ve zjevném rozporu.
25. K rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními ohledně výše odcizené finanční hotovosti v Hotelu XY, nicméně nutno zdůraznit, že aby mohl nastat zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, musel by nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento zjevný rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03). S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud stran námitky zjevného rozporu skutkových závěrů s provedeným dokazováním a právním posouzením skutku konstatuje, že takto vymezenou vadou rozsudek nalézacího soudu a potažmo na něj navazující usnesení soudu odvolacího, zatíženy nejsou.
26. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
27. Pokud jde o námitky, týkající se neprovedení obviněným navrhovaného důkazu výslechem K. P., který soud prvního stupně nerealizoval, je nutno v tomto ohledu zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05).
28. Dle názoru Nejvyššího soudu však při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že v posuzovaném případě se o tzv. opomenuté důkazy nejedná, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soud prvního stupně řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy, resp. návrh na jejich opětovné provedení, by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv.
29. V tomto směru soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu, o němž není důvodných pochyb (§2 odst. 5 tr. ř.), skutkové závěry, ke kterým dospěl, jsou přesvědčivé a mají svůj podklad v obsahu provedených důkazů. Rovněž přesvědčivě odůvodnil a důkladně objasnil neprovedení důkazu výslechem svědkyně K. P. navrhovaný obhajobou, přičemž uvedl, že: „.... Výpověď svědkyně P. se opatřit nepodařilo, zjevně se soudu vyhýbá. Nejprve se dostavila a pak bezdůvodně budovu soudu opustila, následně se opakovaně nedostavila vůbec – nedošlo k realizaci příkazu k předvedení, kdy svědkyně se zřejmě zdržuje na soudu neznámých místech. Jedná se o bývalou přítelkyni obžalovaného, kdy i ten se staral o její nezletilou dceru. Vzhledem k vzájemným vztahům s obžalovaným pak soud nepovažoval nakonec výslech této svědkyně za natolik podstatný, aby bylo dále hlavní líčení opakovaně odročováno, kdy tato svědkyně se ostatně výpovědi před soudem opakovaně vyhýbá“ (bod 21. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) .
30. S těmito jeho úvahami v daném směru se plně ztotožnil i odvolací soud, když konstatoval, že: „ Podaným odvoláním je soudu I. stupně předně vytýkáno, že k zjištění skutkového stavu v dané věci a k objasnění skutku navrhoval výslech svědkyně K. P., pro jejíž účast u hlavního líčení soud I. stupně neužil veškerých prostředků. S tímto odvolací soud nesouhlasí, neboť soud I. stupně nařídil předvedení této svědkyně, které se nepodařilo realizovat. Pokud následně uzavřel, že její výslech není natolik podstatný, aby bylo hlavní líčení opakovaně odročováno, tak nepochybil. Ani odvolací soud nepovažuje výslech této svědkyně za takový, který by byl schopen vyvrátit provedené důkazy, svědčící pro vinu obžalovaného a podpořit obhajobu obžalovaného. Nelze pominout, že námitky popsané v podaném odvolání o důležitosti výpovědi této svědkyně neobstály právě s ohledem na provedené důkazy……. Rovněž dodal, že: „.. .. Pokud sama svědkyně K. P. se svému výslechu vyhýbala, lze tak o jejím významu z hlediska obhajoby obžalovaného vyslovit vážné pochybnosti“ ( bod 11. odůvodnění usnesení odvolacího soudu ) .
31. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
32. Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní situace a opakovat hodnotící úvahy nižších soudů v této věci. Jen pro úplnost tak lze konstatovat, že konkrétní skutková zjištění byla učiněna na základě provedeného dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném jednání obviněného. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá, že ačkoliv obviněný spáchání přečinu krádeže v přisouzeném mu rozsahu popírá, je z této trestné činnosti spolehlivě usvědčován konkrétními důkazy. Ohledně skutkových zjištění vztahujících se k jednání obviněného je možno poukázat na logické a náležité hodnocení provedených důkazů ze strany soudu prvního stupně i odvolacího soudu. Jejich dostatečné ukotvení (k rozporovanému bodu 3./) je třeba shledávat zejména ve výpovědích svědků I. F. a P. P., kterým není sebemenší důvod nevěřit. Svědek I. F., předseda představenstva společnosti K. I., popsal škodu způsobenou této společnosti, kterou vyčíslil doloženými doklady - příslušnými fakturami a pokladními doklady, ze kterých po jejich přepočtu jednoznačně vyplývá výše způsobené škody ve výši 44 352 Kč a dále 63 euro. Rovněž byla doložena fakturace prodeje osobního motorového vozidla včetně kupní smlouvy, kdy svědek I. F. uvedl, že přebíral v hotovosti 55.055 Kč, které byly uloženy v objektu kanceláře. Předmětná výše škody též odpovídá i účetnímu deníku, který poškozená společnost doložila, přičemž pokud již prodané vozidlo stále v účetnictví vykazovala, byla tato skutečnost vysvětlena. Bylo totiž zakoupeno další vozidlo zn. Mercedes, které je užíváno a byl do spisu založen i velký technický průkaz onoho vozidla. Svědek I. F. rovněž vysvětlil, že prodávané vozidlo zn. Mercedes bylo ve špatném technickém stavu, což jednoznačně odůvodňuje i výši prodejní ceny 55.055 Kč, kterou obhajoba rozporovala. Svědek P. P. – jednatel poškozené C., která v objektu Hotelu XY provozuje restauraci, se vyjádřil ke škodě v této restauraci způsobené a doložil doklady k její výši (č. l. 341 – 347 spisu). Poukázat lze i na protokol o ohledání místa činu a fotodokumentaci (č. l. 348-367 spisu), jakož i na další důkazy, z nichž vyplynuly konkrétní skutečnosti prokazující, že se obviněný dopustil přisouzeného protiprávního jednání. Obviněného rovněž usvědčuje, že dne 17. 4. 2021 policejnímu orgánu vydal mimo jiné svazky klíčů odcizené v restauraci a hotelu (č. l. 381-385 spisu) a jeho jednání pak vyplývá i z kamerových záznamů (č. l. 394 – 404 spisu). Soud prvního stupně rovněž logicky zdůvodnil, proč neuvěřil tvrzení obviněného, přičemž poukázal na výše uvedené svědecké výpovědi, o jejichž věrohodnosti není žádných pochyb, a které korespondují i s již zmíněnými listinnými důkazy, které jeho obhajobu jednoznačně vyvracejí. Nic na tom nemůže změnit ani výpověď svědkyně E. Š., bývalé družky a kamarádky obviněného, která uvedla, že s obviněným jednou vracela auto do půjčovny a peníze mu byly vráceny v drobných mincích v sáčku, který tam dával jako zálohu, což však samo o sobě ani ve spojení s dalšími důkazy nic podstatného nedokazuje, stejně tak nevyvrací skutečnost, že by obviněný neměl k dispozici papírové bankovky, které odcizil.
33. S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud konstatuje, že vina obviněného P. V. byla provedeným dokazováním spolehlivě prokázána. Skutková zjištění Městského soudu v Brně, s nímž se ztotožnil i Krajský soud v Brně, podstatná pro právní posouzení věci mají odpovídající obsahové zakotvení v celé řadě důkazů, jež do sebe logicky zapadají, čímž vytvořily ucelený důkazní řetězec, ze kterého byl bez důvodných pochybností prokázán výše popsaný a obviněným zpochybňovaný skutek, a tím i vyloučen jakýkoli jiný (alternativní) skutkový stav, jak je obviněným namítáno.
34. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jeho prostřednictvím lze namítat zásadně vady právní povahy. Pro jeho naplnění, jak výše uvedeno nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení trestního řádu, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
35. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že dovolání obviněného je sice formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak s ohledem na shora uvedené je z obsahu dovolání zřejmé, že uplatněný dovolací důvod není podložen relevantní argumentací, z níž by vyplynuly vady, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. V rámci své dovolací argumentace, již obviněný vztáhl i k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se tak domáhá toliko odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů ve vztahu k výši způsobené škody odcizením ohledně skutku pod bodem 3./ tvrzením, že tato nebyla prokázána, a z něhož vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž své námitky směřuje. Teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení jemu přisouzeného jednání v tom smyslu, že za této situace mělo být jeho jednání právně kvalifikováno toliko jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obsahově nenaplňují.
36. S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze shrnout, že všechna rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, jsou v jednoznačné shodě s obsahem provedených důkazů, pročež lze uzavřít, že obviněný svým jednáním naplnil skutkovou podstatu tohoto přečinu, a to jak po objektivní, tak subjektivní stránce. Nejvyšší soud tedy v napadeném rozsudku Krajského soudu v Brně, ani v rozsudku Městského soudu v Brně, či v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
37. Obviněný s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění od 1. 1. 2022) shledal rovněž vadným výrok o trestu odnětí svobody z rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, přičemž namítá jeho nepřiměřenost, když má za to, že mu měl být trest uložen toliko v rámci zákonné trestní sazby podle §205 odst. 2 tr. zákoníku v rozmezí 6 měsíců až 3 roků, namísto jemu uloženého trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců uloženého v rámci jemu nesprávně přisouzené právní kvalifikace skutku podle §205 odst. 3 tr. zákoníku. Takové námitky však nelze prostřednictvím důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) uplatnit, neboť nejde o „jiné hmotněprávní posouzení“ ve smyslu tohoto dovolacího důvodu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 bylo možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
38. K těmto námitkám Nejvyšší soud konstatuje, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022), jejž však obviněný v dovolání neuplatnil, a proto je třeba jen v zájmu úplnosti uvést, že tento se vztahuje na případy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až 34 tr. zák. (resp. §41, §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002).
39. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „…připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice . … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
40. Nejvyšší soud musí konstatovat, že otázka přiměřenosti trestu, respektive námitka nepřiměřenosti trestu, vůbec neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. účinného od 1. 1. 2022 (srov. ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460) a není možné ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod.
41. K tomu lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. na již citované rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., na usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se pak zcela explicitně uvádí, že: „Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby ) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu.”
42. Poukazuje-li obviněný na nesprávné právní posouzení jeho jednání podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, na jehož pozadí považuje uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 42 měsíců za nepřiměřeně přísný, jedná se toliko o námitku vztahující se k pouhé nepřiměřenosti trestu, která však, jak již výše uvedeno, zjevně žádnému ze zákonných dovolacích důvodů neodpovídá. Obviněnému byl uložen přípustný druh trestu a zcela v rámci zákonné trestní sazby, dokonce na samé dolní hranici jejího rozpětí. V této souvislosti je vhodné připomenout, že obviněný byl v dané věci uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, za nějž lze uložit mimo jiné trest odnětí svobody v rozmezí od jednoho roku do pěti let. Uložený trest ve výměře 42 měsíců v trestní sazbě od 1 do 5 let tak není možno považovat za trest nepřiměřený při objektivním vyhodnocení všech zákonných kritérií pro ukládání trestu. Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu se podává, že soud prvního stupně při ukládání trestu přihlédl ke všem zákonným hlediskům rozhodným pro stanovení druhu a výměry trestu uvedeným v §39 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. V daném případě soud prvního stupně po zohlednění všech okolností případu a skutečností relevantních pro rozhodování o trestu obviněného přihlédl i k dosavadnímu životu obviněného, který byť se částečně doznal k trestné činnosti, neprokázal dlouhodobou nápravu a ponaučení z předchozích odsouzení, kterých má v rejstříku trestů již 18. Vyhodnocené přitěžující okolnosti vedly soud prvního stupně ke správnému závěru, že u obviněného nemůže být účelu trestu dosaženo jiným druhem trestu, s nímž, jakož i s jeho výměrou se zcela ztotožnil i odvolací soud. Pochybení nebylo shledáno ani ohledně zařazení obviněného pro účely výkonu trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou stejně jako ohledně uložení trestu zákazu činnosti a trestu propadnutí věci. Nejvyšší soud se tak ztotožnil s odvolacím soudem, přičemž shledal uložený trest odnětí svobody v rámci příslušné trestní sazby, za zákonný a přiměřený (bod 14. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
43. Nad rámec již uvedeného Nejvyšší soud poznamenává, že v posuzované věci neshledal žádný exces při vyměření uložených trestů, neboť zejména odvolací soud zkoumal podmínky rozhodné pro jejich ukládání, když podrobně uvedl veškeré okolnosti, které posuzoval. Způsob posouzení všech skutečností významných pro uložení trestu odnětí svobody tak lze považovat za dostatečný pro zhodnocení všech potřebných hledisek (srov. přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 747/06, a ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12).
44. V neposlední řadě je zapotřebí dodat, že v tomto případě nejde ani o situaci, na niž dopadají závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17 (viz body 49. a násl.), kdy by tak bylo možné dovolací námitku stran výroku o trestu podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., (nyní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.), a to z důvodu nesprávného hmotněprávního posouzení představujícího svévolné porušení některého z ústavně zaručených základních práv či svobod obviněného (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, bod 56).
45. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatele již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž již soud prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str . 6 - 12), a rovněž poukazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu (str. 3 - 4). Na podkladě obou dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že nižší soudy věnovaly odůvodnění namítaného závěru potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost. Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ani z toho vyplývající zásada in dubio pro reo.
46. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného P. V. proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo ve skutečnosti podáno z jiných než zákonných dovolacích důvodů. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 5. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu