ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.65.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 65/2023-237
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2023 o dovolání obviněného P. B. , nar. XY v XY, okres Beroun, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2022, sp. zn. 11 To 244/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 54/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněného P. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 3 T 54/2022, byl obviněný P. B. (dále též jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku, spáchaným ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za toto jednání, jakož i za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl shledán vinným rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 6. 2021, sp. zn. 2 T 58/2021, byl obviněný okresním soudem odsouzen podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, to vše za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 6. 2021, sp. zn. 2 T 58/2021, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Výše citovaný rozsudek Okresního soudu v Kladně právní moci nenabyl, neboť byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním obviněného P. B. Krajský soud v Praze následně svým usnesením ze dne 13. 10. 2022, sp. zn. 11 To 244/2022, odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
3. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Kladně se obviněný P. B. předmětné trestné činnosti dopustil společně s další osobou (spoluobviněnou P. E.) tím, že:
v přesně nezjištěné době od listopadu do prosince 2020 požádal obviněný P. B., který tou dobou vykonával trest odnětí svobody ve věznici XY, prostřednictvím telefonní služby BVfon obviněnou P. E. o obstarání a poskytnutí drogy marihuany, což obviněná učinila, když nejprve nezjištěným způsobem opatřila drogu marihuanu o celkové hmotnosti 7,44 gramu, obsahující účinnou látku delta-9-tetrahydrokanabinol, kterou následně ukryla ve dvou válečcích omotaných lepící páskou do krabičky od cigaret, a tu dne 3. 12. 2020 okolo 08:56 hodin na základě telefonických instrukcí obviněného o tom, v jakém čase tak má učinit a že se má přitom maskovat čepicí, zanechala u popelnice před hlavním vstupem do věznice XY, kde ji na základě instrukcí obviněného vyzvedl dne 4. 12. 2020 v čase okolo 08:17 hodin J. H., který zde vykonával úklidovou činnost, a který se balíček pokusil pronést obviněnému P. B. do prostor věznice, přičemž byl kontrolován příslušníky Vězeňské služby a balíček u něj byl zajištěn,
a výše uvedeného jednání se obvinění dopustili, ačkoliv si byli vědomi, že konopí je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaném na základě zmocnění zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a jeho účinná látka delta-9-tetrahydrokanabinol je uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaném na základě zmocnění zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Výše citované usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2022, sp. zn. 11 To 244/2022, napadl obviněný P. B. dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, přičemž v rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), písm. k) a písm. l ) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, dále v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, přičemž napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný předně namítl, že nebyly splněny zákonné podmínky pro přijetí jeho prohlášení viny nalézacím soudem. Obviněný trvá na tom, že jej soud prvního stupně nepoučil a řádně nevyzval podle §206a odst. 1 tr. řádu, aby se vyjádřil ke skutečnostem, které jsou uvedeny v obžalobě, zejména zda se cítí vinen nebo nevinen, zda souhlasí s popisem skutku, jeho právní kvalifikací a s navrženým trestem, a které skutečnosti považuje za nesporné. Obviněný se přitom neztotožňuje s opačným závěrem odvolacího soudu, odkazuje na zvukový záznam z hlavního líčení konaného dne 30. 6. 2022 a doplňuje, že odvolací soud se chybně zabýval pouze způsobem, jakým byl nalézacím soudem poučen o možnosti prohlášení viny podle §206a odst. 1 tr. řádu, aniž by se zabýval způsobem, jakým byl vyzván k vyjádření podle téhož ustanovení. Dovolatel poukazuje rovněž na sdělení odvolacího soudu o tom, že byl údajně poučen řádně písemně, když toto poučení mu bylo podle odvolacího soudu doručeno spolu s předvoláním k hlavnímu líčení. K tomu obviněný namítá, že v §206a odst. 1 tr. řádu je stanoveno, že výzva a poučení podle tohoto ustanovení musí následovat až po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného. I z uvedeného je tak podle dovolatele zřejmé, že nebyl nalézacím soudem vyzván a poučen správně, řádně a přesně podle §206a odst. 1 tr. řádu. Soudy nižších stupňů tedy nemohly vycházet z jím učiněného prohlášení viny, měly povinnost provést úplné dokazování a v jeho rámci provést rovněž důkazy navrhované jeho osobou. Jen tak mohlo být dle jeho názoru prokázáno, zda se ve skutečnosti dopustil jednání popsaného v usnesení odvolacího soudu a zda byl dne 30. 6. 2022 vůbec schopen plnohodnotné účasti na hlavním líčení před soudem prvního stupně, což odvolací soud nikterak nezkoumal. Obviněný uzavírá, že pokud tak soudy nižších stupňů neučinily, zatížily řízení závažnou procesní vadou.
6. Obviněný dále ve svém dovolání namítl nesprávné právní hodnocení skutku, kterým se měl dopustit mimo jiné i přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. K danému obviněný sděluje, že je nadále přesvědčen o chybnosti tohoto závěru a domnívá se, že se svým skutkem předmětného přečinu nedopustil.
7. Závěrem svého dovolání obviněný namítl, že se odvolací soud dopustil též pochybení ve smyslu §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, a to tím, že rozhodl o zamítnutí jím podaného odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž by pro to byly splněny procesní podmínky, jelikož před vydáním a vyhlášením napadeného usnesení odvolacího soudu nebylo samostatným rozhodnutím rozhodnuto o návrhu obviněného na zastavení trestního stíhání pro jeho zjevnou neúčelnost.
8. Z těchto důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze a následně odvolacímu soudu přikázal, aby danou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný v podaném dovolání rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud před rozhodnutím o dovolání podle §265o odst. 1 tr. řádu odložil výkon jím napadeného rozhodnutí.
9. K dovolání obviněného zaslal své písemné stanovisko ze dne 4. 1. 2023, sp. zn. 1 NZO 1039/2022-10, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně konstatoval, že těžiště námitek dovolatele směřuje proti procesnímu postupu nalézacího soudu při přijetí prohlášení viny. Takovéto námitky však podle státního zástupce neodpovídají žádnému z dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů ve znění účinném do 31. 12. 2021, stejně jako žádnému z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu v jeho aktuálním znění. Předně státní zástupce nepovažuje tyto námitky za přípustné, a to proto, že obviněný P. B. nemůže napadat dovoláním výrok o vině, pakliže byly všechny skutečnosti v tomto výroku obsažené zahrnuty v nalézacím soudem přijatém prohlášení viny učiněného obviněným.
10. Státní zástupce k tomuto poukazuje na skutečnost, že podle §206c odst. 7 tr. řádu soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat a skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem, tedy odvoláním ani dovoláním. Za takové situace podle jeho názoru nemůže obviněný napadat ani procesní postup soudu, který přijetí prohlášení viny předcházel, když takovýmito námitkami v konečném důsledku zpochybňuje i skutečnosti v prohlášení viny obsažené. Nadto státní zástupce dodává, že v souvislosti s prohlášením viny obviněného a jeho přijetím nalézacím soudem nedošlo k žádnému procesnímu pochybení, které by zakládalo porušení práva obviněného na spravedlivý proces, pročež poukazuje na argumentaci obsaženou v bodě 5. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatel byl poučen o právních následcích prohlášení viny a v průběhu hlavního líčení byla učiněna též dovolatelem zpochybňovaná výzva podle §206a odst. 1 tr. řádu. Byl-li obviněný již před konáním hlavního líčení poučen též písemně, což označuje za předčasné, stalo se tak v souladu s §196 odst. 2, 3 tr. řádu. Tyto procesní námitky dovolatele tedy nejsou podle státního zástupce přípustné, stejně jako námitky, kterými vytýká, že ve vztahu ke skutkovým zjištěním nebylo prováděno dokazování. Totéž podle státního zástupce platí i o nekonkretizovaných námitkách proti použití právní kvalifikace skutku podle §337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku.
11. Státní zástupce dále poukazuje, že ačkoli dovolatel opřel své dovolání též o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, nevznáší k tomuto žádné konkrétní námitky, pročež k tomuto dovolacímu důvodu nelze v dovolacím řízení přihlížet. Námitky, podle kterých měl odvolací soud před rozhodnutím o odvolání nejdříve samostatným rozhodnutím řešit žádost obviněného o zastavení trestního stíhání pro neúčelnost, podle státního zástupce nepřípustně směřují proti výroku o vině, přičemž se zároveň nacházejí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Pro úplnost státní zástupce rovněž uvedl, že neshledaly-li soudy v původním řízení podmínky pro fakultativní rozhodnutí o zastavení trestního stíhání pro jeho neúčelnost, nelze se takového postupu domáhat v rámci žádného dovolacího důvodu.
12. Státní zástupce závěrem shrnuje, že proti výroku o trestu, který z formálního hlediska bylo možno dovoláním napadnout, dovolatel žádné námitky nevznáší, jelikož jeho dovolání po obsahové stránce směřuje výlučně proti výroku o vině. Vzhledem k tomu nelze dovolání obviněného považovat za přípustné, pročež státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud toto dovolání v neveřejném zasedání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl.
13. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. Po jeho prostudování shledal, že dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu], v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě [tj. v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu]. Současně lze konstatovat, že dané podání obviněného splňuje i všechny obligatorní obsahové náležitosti dovolání upravené v §265f tr. řádu.
15. Jak již bylo konstatováno výše, Nejvyšší soud jako soud dovolací předně zjišťoval, zda jsou v dané trestní věci splněny zákonné podmínky přípustnosti dovolání uvedené v §265a tr. řádu. Podle §265a odst. 1 tr. řádu přitom platí, že dovoláním lze napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Z uvedeného zákonného vymezení je zřejmé, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek nelze podat z jakýchkoli důvodů, nýbrž musí splňovat kumulativně stanovené zákonné podmínky, přičemž je nutné, aby šlo o rozhodnutí soudu, které se stalo konečným, závazným a řádnými opravnými prostředky nezměnitelným. Právní moci musí takové rozhodnutí nabýt v celém obsahu v řízení před soudem druhého stupně, tedy ve výroku o vině i o trestu, a současně proti němu musí zákon výslovně připouštět podání dovolání.
16. S ohledem na obsah podaného dovolaní je zřejmé, že přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku v nyní posuzované věci obviněný shledává s odkazem na ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, podle kterého se rozhodnutím ve věci samé rozumí rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu.
17. Ačkoli v rámci posouzení otázky přípustnosti dovolání není na místě zkoumat, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, považuje Nejvyšší soud za nezbytné upozornit (s ohledem na skutečnost, že obviněný ve svém dovolání odkazuje na dovolací důvody vymezené v trestním řádu v jeho znění účinném do 31. 12. 2021), že podle zásady platné pro trestní řízení, podle které se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení, nikoli v době činu (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; dále též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), je při svém rozhodování v dovolacím řízení realizovaném po 1. 1. 2022 povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022). I nadále však pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Současně platí, že rozsah, stejně jako důvody podaného dovolání lze měnit jen po dobu trvání zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku (§265f odst. 2 tr. řádu).
18. Zároveň Nejvyšší soud zdůrazňuje, že aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
19. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný na základě dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, brojí proti napadenému rozhodnutí prostřednictvím námitek, v nichž odvolacímu soudu vytýká jednak to, že nesprávně posoudil zákonnost přijetí jím učiněného prohlášení viny nalézacím soudem, dále absenci dokazování, chybnou právní kvalifikaci jednání, kterého se dopustil, jakož i skutečnost, že odvolací soud podle jeho názoru řádně nevypořádal jím učiněný návrh na zastavení trestního stíhání pro neúčelnost před vydáním dovoláním napadeného usnesení. Svoji dovolací argumentaci tedy obviněný směřuje do výroku o vině, přičemž ji založil zejména na zpochybnění splnění podmínek pro přijetí prohlášení viny a holém odmítnutí právního závěru, že svým jednáním naplnil skutkovou podstatu přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku.
20. Obviněný v úvodu svého mimořádného opravného prostředku rovněž formálně odkázal na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [tj. s účinností od 1. 1. 2022 dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu], v rámci kterého lze relevantně namítnout, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. K tomuto dovolacímu důvodu ovšem následně v obsahu svého dovolání nepodřadil jakoukoli vlastní argumentaci či námitky, které by bylo možno materiálně pod tento dovolací důvod podřadit. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud nemohl toliko na základě prostého zahrnutí citace předmětného dovolacího důvodu do úvodu podaného dovolání považovat tento dovolací důvod za řádně uplatněný.
21. Otázku přípustnosti dovolaní obviněného v předkládané věci je nutno posoudit konfrontací jím přednesené dovolací argumentace s dosavadním procesním vývojem v dané trestní věci, k němuž došlo v průběhu trestního stíhání, tedy ještě před podáním tohoto mimořádného opravného prostředku
22. V tomto směru bylo zjištěno, že Okresní soud v Kladně zaslal dovolateli ještě před konáním hlavního líčení nařízeného na den 30. 6. 2022 přípis obsahující, vedle předvolání k hlavnímu líčení, též poučení o právu obviněného prohlásit svoji vinu ve smyslu §206c tr. řádu, a to včetně upozornění na důsledky, jež trestní řád s takovým postupem spojuje.
23. Obecně přitom platí, že podle §206a odst. 1 tr. řádu předseda senátu po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného vyzve osobu obžalovaného, aby se vyjádřil ke skutečnostem uvedeným v obžalobě, zejména zda se cítí být nevinen nebo vinen spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě, souhlasí s popisem skutku a jeho právní kvalifikací a s navrženým trestem, případně ochranným opatřením, a které skutečnosti považuje za nesporné; přitom jej poučí o následcích spojených s takovým vyjádřením. Dále jej upozorní na jeho právo prohlásit svou vinu a poučí jej o následcích spojených s takovým prohlášením. Pokud se obžalovaný k těmto skutečnostem vyjádřil již po doručení obžaloby, předseda senátu se jej dotáže, zda setrvává na svém vyjádření nebo zda je chce nějakým způsobem změnit.
24. Podle §206c odst. 1 tr. řádu může obžalovaný prohlásit, že je vinný spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě. Podle odst. 4 citovaného ustanovení soud po prohlášení viny obžalovaným rozhodne, zda takové prohlášení přijímá nebo nepřijímá. Konečně podle odst. 7 citovaného ustanovení platí, že soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat a skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem.
25. Dovolatel svého práva předpokládaného uvedenými ustanoveními v nyní posuzované věci využil, neboť jak plyne z obsahu příslušného spisovaného materiálu, v hlavním líčení konaném dne 30. 6. 2022 prohlásil po výzvě a poučení soudu, kteréžto odpovídaly podstatnými náležitostmi §206c odst. 1 tr. řádu, svoji vinu, veškeré skutečnosti popsané v obžalobě prohlásil za nesporné a souhlasil s tím, aby nebyly v hlavním líčení dokazovány. Ze zvukového záznamu pořízeného v hlavním líčení konaném dne 30. 6. 2022 současně vyplývá, že obviněný byl při tomto jednání soudem poučen o právu prohlásit svou vinu a bylo mu umožněno poradit se o možnosti využití tohoto práva s jeho obhájcem. Po této poradě, poskytnutém poučení a dovysvětlení právní kvalifikace jeho jednání včetně sdělení trestní sazby, kterou byl aktuálně ohrožen, učinil obviněný prohlášení viny ve smyslu §206c odst. 1 tr. řádu. Nalézací soud následně podle §206c odst. 4 tr. řádu rozhodl, že toto prohlášení viny přijímá, načež obviněného uznal vinným spácháním skutku vymezeného v obžalobě a uložil mu nepodmíněný trest odnětí svobody, a to po provedení dokazování zaměřeného výhradně na zjištění okolností relevantních z hlediska ukládaného trestu.
26. Obviněný následně podal proti rozsudku nalézacího soudu odvolání, které směřoval proti výrokům o trestu i vině. Odvolací soud přitom v rámci odůvodnění svého usnesení konstatoval, že mu v dané věci nikterak nepříslušelo přezkoumávat výrok o vině v rozsahu, v jakém soud prvního stupně přijal prohlášení viny obviněného, neboť obviněný v tomto směru nebyl oprávněnou osobou k podání odvolání podle §246 odst. 1 písm. b) tr. řádu.
27. Za takového procesního stavu věci tak mohl obviněný jako dovolatel napadnout svým dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně, tedy toliko ve vztahu k výroku o trestu. Pokud i přesto obviněný svými dovolacími námitkami opětovně rozporuje skutková zjištění nalézacího soudu v návaznosti na své tvrzení stran nezákonného přijetí jím učiněného prohlášení viny a absence dokazování, směřuje těmito námitkami pouze proti výroku o vině, tedy proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával postupem podle §254 odst. 1 tr. řádu, přičemž jej neměl povinnost přezkoumat ani postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. řádu. Tyto dovolací námitky obviněného je tedy s ohledem na shora uvedené na místě označit za nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, neboť fakticky směřovaly proti skutečnostem uvedeným v jím dříve učiněném - a soudem prvního stupně řádně přijatém - prohlášení viny, kteréžto však podle §206c odst. 7 tr. řádu nelze opravným prostředkem (a to řádným ani mimořádným) napadat. Ačkoli obviněný namítl, že v důsledku chybné výzvy nalézacího soudu učiněné podle §206a odst. 1 tr. řádu vůči jeho osobě, aby se vyjádřil k podané obžalobě, došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, z jeho dovolání nikterak nevyplývá, jakým konkrétním způsobem měl být na svých právech zkrácen, když ani Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené žádný zásah do tohoto ústavně garantovaného práva obviněného neshledal. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 30. 6. 2022 a zejména pak ze zvukového záznamu pořízeného v tomto hlavním líčení je naopak zřejmé, že navzdory tomu, že formulace poučení a výzvy nalézacího soudu neodpovídala doslovně znění §206a odst. 1 tr. řádu, dostalo se obviněnému možnosti vyjádřit se k podané obžalobě, jakož i ke všem podstatným skutečnostem, byl soudem poučen o možnosti učinit prohlášení viny ve smyslu §206c tr. řádu (a to jak v hlavním líčení, tak před jeho konáním), načež mu bylo umožněno poradit se o možnosti učinění prohlášení viny se svým obhájcem, s nímž také tuto eventualitu, kterak je patrné ze zvukového záznamu pořízeného v hlavním líčení, skutečně po delší dobu projednával. Z příslušného spisového materiálu nelze naopak nikterak seznat, že by prohlášení viny obviněný neučinil vážně, či by jej učinil poté, co by byl jakkoli uveden v omyl formulací výzvy či poučení, kteréžto vůči jeho osobě učinil nalézací soud, což ostatně obviněný ve svém dovolání ani nikterak netvrdí.
28. Byl-li současně obviněný soudem prvního stupně písemně poučen jednak o své možnosti vyjádřit ke skutečnostem uvedeným v obžalobě (zejména zda se cítí být nevinen nebo vinen spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě, zda souhlasí s popisem skutku a jeho právní kvalifikací a s navrženým trestem, případně ochranným opatřením, a které skutečnosti považuje za nesporné), jakož i o jeho právu prohlásit svoji vinu, včetně poučení o následcích spojených s takovýmto vyjádřením či prohlášením, ještě před konáním hlavního líčení, což v podaném dovolání označuje za předčasné, pak je podle Nejvyššího soudu namístě připomenout, že se tak stalo plně v souladu s §196 odst. 2, 3 tr. řádu. Zaslání takovéto písemné výzvy ze strany soudu prvního stupně osobě obviněného ještě před konáním hlavního líčení ostatně výslovně předpokládá i samo ustanovení §206a odst. 1 věta poslední tr. řádu („Pokud se obžalovaný k těmto skutečnostem vyjádřil již po doručení obžaloby, předseda senátu se jej dotáže, zda setrvává na svém vyjádření nebo zda je chce nějakým způsobem změnit.“ ), tzn. že postup, který zvolil okresní soud v nyní posuzované věci, nelze shledat jakkoli závadovým či přímo odporujícím zákonu, nýbrž právě naopak.
29. Tyto námitky obviněného směřující proti přijetí jeho prohlášení viny - tedy námitky směřující do výroku o vině - stejně jako na ně navazující námitky, podle kterých odvolací soud pochybil, když nepřistoupil k plnohodnotnému dokazování a přezkumu výroku o vině z rozsudku nalézacího soudu, je tudíž z hlediska podaného dovolání nutno považovat za nepřípustné. V souvislosti s přijatým prohlášením viny obviněného totiž odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. řádu nemohl přezkoumat výrok o vině z napadeného rozsudku okresního soudu, neboť ten již ve smyslu §206c odst. 7 tr. řádu nabyl právní moci v řízení před soudem prvního stupně, v důsledku čehož nelze proti tomuto výroku účinně podat dovolání, ježto o tomto výroku nebylo soudem druhého stupně nikterak rozhodováno (§265a odst. 1 tr. řádu).
30. Obviněný pak proti výroku o vině nebrojil pouze argumentací vztahující se k absenci dokazování a údajně chybné výzvě soudu před jím učiněným prohlášení viny, ale též námitkou, v níž vyjádřil svůj nesouhlas s právní kvalifikací jeho jednání jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Obviněný přitom v rámci této námitky neuvádí žádnou vlastní argumentaci a nerozporuje žádný ze závěrů soudů nižších stupňů, nýbrž se omezuje na prosté sdělení toho, že tento závěr považuje za chybný. Takovéto blanketní vyjádření nesouhlasu obviněného s právní kvalifikací jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným, však v žádném případě nelze považovat za řádně uplatněnou dovolací námitku, na jejímž základě by Nejvyšší soud mohl přezkoumávat správnost napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Praze. Co je však v tomto směru mnohem podstatnější, i tato námitka směřuje proti výroku o vině navzdory skutečnosti, že obviněný po řádném poučení nalézacím soudem souhlasil v rámci svého prohlášení viny mimo jiné i s právní kvalifikací svého jednání, kterak byla vyjádřena státním zástupcem v jím podané obžalobě, pročež je jím podané dovolání v této části zcela nepřípustné.
31. Obviněný dále namítá, že dovolací soud měl o jím vzneseném návrhu na zastavení trestního stíhání, kterýžto učinil ve svém odvolání, rozhodnout ještě před vydáním dovoláním napadeného usnesení, kterým bylo jím podané odvolání proti rozsudku okresního soudu zamítnuto jako nedůvodné. Za jednoznačně nezákonný tedy obviněný označuje postup odvolacího soudu, který v napadeném usnesení (konkrétně v části věnující se jeho námitkám proti výroku o trestu) uzavřel, že v dané trestní věci neshledal splnění zákonných podmínek pro případné zastavení trestního stíhání pro jeho neúčelnost ve smyslu §172 odst. 2 písm. a) tr. řádu, když takovýto postup soudu se uplatní ryze fakultativně.
32. K výše uvedenému je podle Nejvyššího soud namístě předně uvést, že v důsledku shora popsaného postupu odvolacího soudu v souvislosti s návrhem obviněného na zastavení trestního stíhání pro jeho neúčelnost nedošlo k jakémukoli porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Zastavení trestního stíhání z důvodu vymezeného v §172 odst. 2 písm. a) tr. řádu totiž představuje průlom do převažující zásady legality, a to ve prospěch zásady oportunity, a jako takové je projevem diskreční pravomoci státního zástupce, případně soudu. Současně je třeba zdůraznit, že zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 2 tr. řádu je - na rozdíl od zastavení trestního stíhání podle odstavce 1 téhož ustanovení - toliko fakultativní povahy (srov. formulace může zastavit ), což znamená, že na takovéto rozhodnutí neexistuje žádný právní nárok. Ačkoli obviněnému nic nebrání v tom, aby učinil návrh na zvážení takovéhoto rozhodnutí, neodpovídá této jeho možnosti žádná povinnost příslušného orgánu činného v trestním řízení samostatným rozhodnutím tento jeho návrh vypořádat. Neučinění takovéhoto rozhodnutí ze strany příslušného soudu (popř. státního zástupce, jde-li o fázi přípravného řízení, resp. vyšetřování) současně nemá za následek založení překážky pro další postup v řízení. Dovolatel v nyní posuzované věci svůj návrh na zastavení trestního stíhání učinil závěrem jím podaného řádného opravného prostředku v návaznosti na jeho odvolací argumentaci, která směřovala nejen proti výroku o trestu, ale rovněž proti výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně. Za této situace postupoval odvolací soud zcela správně, pokud se tomuto návrhu obviněného v odůvodnění napadeném rozhodnutí věnoval, jelikož pro zvážení možnosti zastavení trestního stíhání obviněného podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř ádu bylo v daný okamžik nezbytné stanovit to, zda byl náležitě objasněn rozsah trestné činnosti obviněného a stanovena správná právní kvalifikace, a tedy i to, zda bylo zjištěno, jaký trest by za toto jednání přicházel v úvahu, a zda je skutečně bez významu vedle trestu, který byl pro jiný čin obviněnému již dříve uložen.
33. Především však Nejvyšší soud po prostudování obsahu podaného dovolání a připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněný svůj návrh na zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 2 písm. a) tr. řádu, který učinil závěrem svého odvolání, částečně koncipoval jako další odvolací námitku, ježto v jeho rámci nalézacímu soudu vytkl, že k tomuto zastavení nepřistoupil navzdory názoru obviněného, že tak nalézací soud učinit mohl a měl. Současně formulaci tohoto svého návrhu zjevně opřel o svoji zbylou odvolací argumentaci směřující do výroku o vině i trestu. Odvolací soud se následně s předmětným návrhem na zastavení trestního stíhání řádně vypořádal společně s odvolacími námitkami obviněného v rozsahu, v jakém je mohl přezkoumat, tedy pouze ve vztahu k námitkám směřujícím proti výroku o trestu z rozsudku okresního soudu. Ve svém mimořádném opravném prostředku přitom obviněný již dále věcně nerozporuje žádný ze závěrů, kteréžto odvolací soud v napadeném rozhodnutí v rámci tohoto přezkumu učinil. Dovolatel tedy již nadále nenamítá, že by vedení trestního stíhání bylo z konkrétních důvodů neúčelné, či že by odvolací soud neuvážil veškeré okolnosti rozhodné pro posouzení možnosti fakultativního zastavení trestního stíhání pro jeho neúčelnost ve smyslu §172 odst. 2 písm. a) tr. řádu, popř. že by nevyhovění tomuto návrhu obviněného nikterak neodůvodnil, nýbrž brojí proti tomu, že byl jeho návrh vypořádán pouze v omezené míře, a to v odůvodnění napadeného usnesení. Je tedy zcela zjevné, že ve skutečnosti touto procesní námitkou obviněný brojí proti tomu, že se odvolací soud s tímto jeho návrhem v rámci své rozhodovací činnosti nevypořádal samostatně a s přihlédnutím i ke zbylým odvolacím námitkám směřujícím proti výroku o vině, nýbrž vycházel v plném rozsahu z výroku o vině v duchu rozhodnutí nalézacího soudu. Avšak jak již bylo konstatováno výše, v tomto postupu odvolacího soudu nelze shledat žádného pochybení, přičemž za situace, kdy obviněný touto svojí dovolací námitkou nikterak nesměřuje do výroku o trestu, nelze ji – s odkazem na ustanovení §206c odst. 7 tr. řádu ve spojení s §265a odst. 1 tr. řádu - označit za přípustnou.
34. V návaznosti na shora uvedené Nejvyšší soud toliko pro úplnost odkazuje mimo jiné na usnesení tohoto soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, uveřejněné pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr., podle kterého za situace, kdy bylo odvolání podáno toliko proti výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. řádu přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. řádu), je dovolatel oprávněn napadnout svým dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li i přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. řádu, a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. řádu – což je i situace obviněného P. B. v nyní posuzované věci - musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu.
35. Lze tedy shrnout, že obviněný v této trestní věci mohl prostřednictvím podaného dovolání přípustným způsobem napadnout pouze výrok o uloženém trestu. Tímto způsobem však obviněný své dovolání nikterak nekoncipoval, neboť veškeré jeho námitky směřují výhradně proti výroku o jeho vině, zatímco výrokem o trestu se obviněný v jím podaném dovolání vůbec nezabývá.
IV.
Závěr
36. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného P. B. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné.
37. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Jde-li o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. řádu, podle něhož „ [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
38. Jelikož bylo dovolání podané obviněným P. B. proti napadenému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2022, sp. zn. 11 To 244/2022, posouzeno jako nepřípustné a odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž by Nejvyšší soud přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení, nebyly shledány ani zákonné podmínky §265h odst. 3 tr. řádu pro případný odklad, resp. přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podaným dovoláním obviněného napadeno. Za tohoto stavu tak Nejvyšším soudem nebylo vyhověno podnětu obviněného na přerušení výkonu uloženého trestu, aniž by bylo s ohledem na vlastní rozhodnutí o jím podaném dovolání třeba o tomto podnětu rozhodnout samostatným výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 1. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu