ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.81.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 81/2023-324
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2023 o dovolání obviněného T. D. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 10. 2022, č. j. 3 To 55/2022-272, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 3/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného T. D. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 19. 5. 2022, č. j. 46 T 3/2021-214, byl obviněný T. D. (dále převážně jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:
společně s M. K., narozeným XY, který již byl pro dané jednání odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2021, sp. zn. 46 T 7/2020
prostřednictvím darknetového rozhraní v tržišti XY za pomoci bitcoinové peněženky T. D. od blíže nezjištěného prodejce z Nizozemska vystupujícího pod přezdívkou XY zakoupili
1) v lednu až únoru 2019 5 gramů krystalické hmoty 3,4-Methylen-dioxy-methamfetaminu (dále jen MDMA) obsahující nejméně 3,76 g MDMA báze za částku min. 1 400 Kč, které si nechali poslat na jméno M. K. na adresu XY, kdy část spotřebovali sami a část M. K. rozprodal v klubu XY v XY blíže nezjištěným osobám, kdy prodejem získali cca 5 000 Kč,
2) za takto utržené peníze ve výši min 4 000 Kč v lednu až únoru 2019 50 gramů krystalů MDMA obsahující nejméně 37,6 g MDMA báze, které si opět nechali zaslat na jméno M. K. na adresu XY, avšak zásilka nedorazila, proto byla prodejcem po reklamaci T. D. zaslána zásilka nová s totožným obsahem, a to na jméno T. D. na adresu XY,
3) dne 27. 3. 2019 100 g krystalů MDMA v hodnotě 6 000 Kč obsahující nejméně 69,943 g MDMA báze, které si nechali zaslat na jméno M. K. na adresu XY,
4) dne 27. 4. 2019 250 g krystalů MDMA obsahující nejméně 188 g MDMA báze a 0,1 g sypké látky 5MeO-DMT v hodnotě 20 000 Kč na jméno M. K. na adresu XY,
5) dne 12. 7. 2019 za částku cca 6 000 Kč 100 g krystalů MDMA obsahující nejméně 69,943 g MDMA báze na jméno M. K. prostřednictvím České pošty, s. p., na adresu XY, avšak z důvodu, že zásilka nebyla doručena, byla prodejcem po reklamaci M. K., zaslána zásilka nová s totožným obsahem na adresu M. K., XY, kterou si následně na poště v XY v ulici XY dne 4. 9. 2019 M. K. vyzvednul a byl s ní zadržen celníky,
kdy část krystalů MDMA zakoupených v rámci objednávek popsaných pod bodem 2) – 5) potřebovali sami a část rozprodali blíže nezjištěným osobám v XY a jinde, a to i ve formě tablet, které si sami vyrobili za pomoci formy na tablety,
přičemž MDMA náleží podle Přílohy č. 4, Seznamu 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek mezi psychotropní látky,
6) dne 15. 4. 2019 50 ks LSD „XY“ a dne 12. 7. 2019 50 ks LSD „XY“, tedy celkem 100 ks LSD, které si nechali zaslat na nezjištěnou adresu,
přičemž LSD náleží podle Přílohy č. 4, Seznamu 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek mezi psychotropní látky.
2. Za uvedený zločin soud prvního stupně obviněnému uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu konkretizovaného ve výroku o trestu jeho rozsudku.
Proti tomuto rozsudku podali obviněný a dále matka obviněného V. D., otec obviněného R. D., bratři obviněného L. D. a M. D., dědeček obviněného R. D. a babička a dědeček obviněného E. S. a V. S. odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 10. 2022, č. j. 3 To 55/2022-272, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného, V. D., E. S., V. S., M. D., R. D., R. D. a L. D. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným shodným skutkem, jenž právně kvalifikoval jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za tento zločin odvolací soud obviněnému uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci týkající se mobilního telefonu specifikovaného ve výroku o trestu jeho rozsudku.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Roberta Pšenka, advokáta, dovolání, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, neboť má jednak za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a dále, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení.
5. V podrobnostech dovolatel předně namítá, že odvolací soud nerespektuje výtky, které sám učinil soudu prvního stupně ve svém předcházejícím rozhodnutí, a též to, že soud prvního stupně hodnotil důkazy zcela jednostranným způsobem a nesoulad mezi důkazy a z nich učiněnými závěry je natolik významný, že napadené rozhodnutí nelze považovat za přezkoumatelné. Vytýká soudu prvního stupně jednak to, že ačkoli mu odvolací soud uložil důkladně přezkoumat jeho zdravotní stav, a to především výslechem MUDr. T. H., v bodu 110. odůvodnění svého rozsudku uvádí, že daný výslech nemá žádnou vypovídací hodnotu, a rovněž to, že zcela formálně provedl znalecký posudek podaný v ústní formě v hlavním líčení znalkyní MUDr. Martou Holanovou. Poukazuje na to, že ačkoli se s ním jmenovaná znalkyně ani jedenkrát nesetkala a měla k dispozici zcela stejné podklady jako prvně jmenovaná lékařka, jí učiněná zjištění považuje soud prvního stupně za stěžejní pro posouzení jeho psychického stavu v době spáchání skutku a výpověď MUDr. T. H. hodnotí jako fakticky bezcennou. Zdůrazňuje, že uvedená znalkyně nadto bez jakéhokoliv přezkoumání doslovně přebírá neodborná zjištění učiněná soudem prvního stupně v jeho zrušeném rozhodnutí (zejména, že dříve spoluobviněný M. K. pro něj nebyl autoritou). Vytýká, že nebyly nijak zkoumány (vzhledem k diagnostikovanému Aspergerovu syndromu) možnosti manipulace jeho osoby ze strany M. K., jenž s ním byl v roce 2019 v intenzivním kontaktu a kamarádství. Poukazuje na to, že od počátku uvádí, že byl v několika případech, které si podrobně nepamatuje, přemluven tímto kamarádem k poskytnutí služby – provedení platby, a to proto, že na rozdíl od něj měl tzv. bitcoinovou peněženku, přičemž platby prováděl podle jeho pokynu; soud prvního stupně však hodnotil důkazy zcela jednostranně, jej považoval za lháře a svědka M. K. za věrohodného a vykládal skutková zjištění (byť vedle sebe existovaly co do pravděpodobnosti dvě rovnocenné skutkové verze) v rozporu se zásadou in dubio pro reo . Namítá, že soud prvního stupně mu dokonce podsouval, že se měl v dřívější výpovědi doznat k platbám, které nejsou v jeho bitcoinové peněžence evidovány, a spekuloval v tomto ohledu o tom, že některé platby smazal, nebo použil jinou peněženku, přičemž pominul, že například jmenovaný svědek mohl mít více než jeden živý nástroj, stejně jako nezohlednil, že tento svědek svou výpověď postupně měnil a při popisu skutku užíval první osobu množného čísla, ačkoliv hovořil o vlastním jednání. Vyslovuje proto názor, že závěry soudu prvního stupně o věrohodnosti tohoto svědka jsou zcela mylné a výklad důkazů extrémně rozporný s učiněnými závěry.
6. V dalším textu dovolání obviněný zdůrazňuje z hlediska svých osobních poměrů a charakteru, že žil a žije řádným životem, je sportovec, je netrestaný, nebylo proti němu vedeno ani přestupkové řízení, je zaměstnaný a současně studuje a dále, že trpí Aspergerovým syndromem a má potíže v sociálních interakcích. S poukazem na osobu dříve spoluobviněného M. K., jenž je naopak osobou s trestní minulostí ve vztahu k návykovým látkám, a rovněž na skutečnost, že on měl být toliko článkem řetězu a rozhodně neobdržel prospěch ve výši přibližně 660 000 Kč, považuje za zarážející, že mu mohl být uložen shodný trest jako jmenovanému spoluobviněnému, a označuje jemu uložený nepodmíněný trest za nepřiměřeně přísný, neúčelný a uložený v rozporu s §39 tr. zákoníku. Vzhledem k uvedeným skutečnostem má za to, že účelu trestního řízení a nápravy lze ve vztahu k němu dosáhnout i trestem podmíněně odloženým, byť na maximální možnou zkušební dobu, když navíc (byť to soudy marginalizují) svého jednání lituje a vnímá je jako zásadní ponaučení. Konečně poukazuje i na to, že ve výkonu trestu odnětí svobody mu nelze poskytovat odpovídající individuální zdravotní péči a podporu rodiny, jak vyžaduje jeho zdravotní stav, když naopak výkon trestu odnětí svobody, interakce s ostatními vězni apod. se rovná neustálému psychickému vypětí a obrovskému stresu po nepřetržitou dobu několika let.
7. Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 10. 2022, č. j. 3 To 55/2022-272, a také rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2022, č. j. 46 T 3/2021-214, a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále navrhuje, aby Nejvyšší soud do rozhodnutí o dovolání odložil, případně přerušil výkon trestu odnětí svobody.
8. K dovolání obviněného se vyjádřil Mgr. Martin Prokeš, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného předně konstatuje, že dovolání je vystavěno na doslovném opakování námitek prolínajících se více méně celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly, a tudíž v tomto směru lze odkázat na přesvědčivou argumentaci obsaženou v odůvodnění jejich rozsudků.
9. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, uvádí, že jeho námitky vystavěné pouze na striktním nesouhlasu se způsobem hodnocení provedených důkazů soudy a na zpochybnění jimi učiněných skutkových závěrů, se s tímto rozchází; byť je pak lze podřadit pod obviněným rovněž vytýkaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, státní zástupce je považuje za zjevně neopodstatněné. V tomto směru zdůrazňuje, že soud prvního stupně realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale i co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů; svým povinnostem dostál taktéž odvolací soud, který podané odvolání řádně přezkoumal, s uplatněnými námitkami se přesvědčivě vypořádal a původní odsuzující rozsudek také modifikoval ve prospěch dovolatele. Státní zástupce má za to, že v rozhodnutích soudů nelze spatřovat rozpor zásadních skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků stíhaného trestného činu a provedených důkazů, neboť soud prvního stupně zformoval takový průběh skutkového děje, který s provedenými důkazy naprosto koresponduje. Poukazuje na to, že obviněný je primárně usvědčován výpovědí svědka M. K. s tím, že soudy přitom důvodně akcentovaly, že právě spontánní výpověď tohoto svědka, v jejímž rámci popsal i vlastní aktivitu na protiprávním jednání, je pravdivým popisem průběhu skutkového děje, neboť jím sdělené údaje v podstatných rysech korespondují také s dalšími informacemi objektivně zjištěnými z listinných a věcných důkazů získaných především v rámci sledování věcí, domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor, či expertiz a vyhodnocení zajištěných věcí (mobilních telefonů, PC, nosičů dat, zajištěných drog a dalších). Na základě provedených a řádně vyhodnocených důkazů proto soudy důvodně považovaly jednání obviněného za prokázané, neboť z nich, stejně jako z částečného doznání dovolatele, spolehlivě vyplynulo, že oba – dovolatel i jmenovaný svědek – v období cca první poloviny roku 2019, neoprávněně po vzájemné dohodě prostřednictvím darknetového rozhraní v tržišti XY opakovaně za pomoci bitcoinové peněženky zakoupili od nezjištěného prodejce z Nizozemska v rozsudku specifikované množství krystalické hmoty MDMA a také LSD, které následně zčásti užili pro vlastní potřebu a zčásti je dále distribuovali. Státní zástupce má dále za to, že žádné pochybnosti nevznikly ani v otázce dovolatelova duševního stavu, když soud prvního stupně zohlednil nejen doložené příslušné lékařské zprávy a vyjádření ošetřující lékařky MUDr. T. H., ale i závěry přednesené znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Martou Holanovou; z těchto vyplynulo, že ačkoli byl obviněnému v minulosti diagnostikován Aspergerův syndrom, podstatný vliv na jeho jednání neměl, a tedy jak rozpoznávací, tak ovládací složka u něj byla zachována, tudíž obviněný nebyl nepříčetný ani zmenšeně příčetný, když jeho zdravotní stav byl v době páchání projednávané trestné činnosti kompenzován, neměl zjevně problémy v interpersonálních vztazích a stejně tak nebyl vázán výlučně na jednu osobu, která by ho negativně ovlivňovala a jejímuž vlivu by se nedokázal bránit. Z výše uvedených důvodů se státní zástupce neztotožňuje s názorem obviněného o absenci obsahové vazby učiněných skutkových zjištění na provedené důkazy, a to případně v podobě zjevného (extrémního) nesouladu mezi nimi, a opětovně zdůrazňuje, že skutková zjištění soudů z provedených a řádně vyhodnocených důkazů nepochybně vyplývají. Dodává, že proto nemohlo dojít ani k porušení zásady in dubio pro reo a principu presumpce neviny, neboť žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o průběhu skutkového děje a vině dovolatele neměl.
10. V následujícím textu vyjádření se státní zástupce zaměřuje na námitky obviněného proti uloženému trestu odnětí svobody, jejichž prostřednictvím jej označuje za nepřiměřeně přísný. Státní zástupce připomíná, že podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu lze námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu v dovolání úspěšně uplatnit primárně v rámci zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, což obviněný neučinil. Dále poukazuje na to, že výrok o trestu lze za jistých okolností napadnout také s odkazem na obviněným vytýkaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, a to tehdy, je-li namítáno jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, za něž je možno považovat – pokud jde o výrok o trestu – pouze jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, například pochybení v právním závěru stran toho, zda měl či neměl být ukládán souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest; žádnou z takto naznačených eventualit však obviněný nevytkl. Státní zástupce zdůrazňuje, že v rámci žádného z taxativně vymezených dovolacích důvodů nemůže být – až na zcela výjimečné případy – relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu, a to ani v případě, pokud je dovolatel subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku. Oněmi zcela výjimečnými případy by byly toliko situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného, což však trest odnětí svobody uložený dovolateli a spojený s přímým výkonem ve věznici není. Státní zástupce konstatuje, že odvolací soud řádně odůvodnil výměru trestu odnětí svobody a způsob jeho výkonu, přičemž adekvátně zohlednil především závažnost spáchaného drogového deliktu a postoj obviněného, který – na rozdíl od spoluobviněného M. K. – vyjádřil lítost spíše nad vlastní osobou a nad negativními dopady, které právě jemu trestní stíhání přináší. Nepodmíněný trest odnětí svobody uložený ještě v rámci první poloviny zákonné trestní sazby proto podle názoru státního zástupce rozhodně není nepřiměřeným, extrémně přísným či nespravedlivým.
11. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a učinil tak ve smyslu §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání. S ohledem na navržený způsob rozhodnutí pak shledává bezpředmětnou taktéž dovolatelovu žádost o odložení výkonu trestu.
12. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
14. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
15. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu.
16. První obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů ( první varianta ) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech ( druhá varianta ) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy ( třetí varianta ).
17. V této souvislosti je vhodné připomenout, že smyslem tohoto dovolacího důvodu, který byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Citovaný dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém , tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
18. Druhý obviněným deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
19. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
20. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněného, jejichž prostřednictvím namítá nesprávnost hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a zpochybňuje jimi učiněná skutková zjištění, neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Současně konstatuje, že uvedená argumentace obviněného, byť tuto je možné (s ohledem na jím tvrzený významný nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými závěry, resp. jím uváděný zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů v rámci vymezení dovolacích důvodů) podřadit pod další obviněným tvrzený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a sice v jeho první alternativě, není opodstatněná. Konečně shledává, že zbývající námitky obviněného, jimiž brojí proti uloženému trestu odnětí svobody s tím, že tento je nepřiměřeně přísný, nelze podřadit pod žádný z jím deklarovaných důvodů dovolání a ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů. K jednotlivým dovolacím argumentům – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.
21. Naprostá většina obviněným uplatněných dovolacích námitek (jež jsou, a to převážně i doslovným, opakováním námitek, které uplatnil již ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a předtím i v rámci obhajoby před tímto soudem) směřuje proti způsobu hodnocení provedených důkazů oběma soudy a správnosti jimi učiněných skutkových zjištění na jejich podkladě. V rámci této argumentace obviněný vytýká soudům, že provedené důkazy hodnotily zcela jednostranně (jeho považovaly za a priori lháře, zatímco svědka M. K. navzdory změnám v jeho výpovědi za věrohodného) a nerespektovaly zásadu in dubio pro reo , přičemž konkrétně uplatňuje výhrady stran posouzení svého zdravotního stavu, když nesouhlasí se způsobem hodnocení výpovědi jeho někdejší ošetřující lékařky MUDr. T. H. a znaleckého posudku podaného v ústní formě v hlavním líčení znalkyní MUDr. Martou Holanovou a má za to, že nebyly zkoumány možnosti manipulace jeho osoby svědkem M. K., a dále namítá nesprávné hodnocení výpovědi jmenovaného svědka s tím, že závěry soudů o jeho věrohodnosti jsou zcela mylné. Současně předkládá vlastní verzi skutkového děje, podle níž byl v několika případech přemluven (s ohledem na svůj zdravotní stav a diagnostikovaný Aspergerův syndrom přímo zneužit) tímto svědkem toliko k provedení platby prostřednictvím bitcoinové peněženky, a to podle jeho pokynů.
22. K výše uvedeným námitkám obviněného Nejvyšší soud uvádí, že v dané věci neshledává žádné vady, jež by založily existenci nesouladu, natož pak zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozsudku řádně a podrobně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil. Vysvětlil tak přesvědčivě zejména to, z jakých důvodů (poté, co doplnil dokazování ve vztahu k zdravotnímu stavu obviněného výslechem jeho bývalé ošetřující lékařky MUDr. T. H., znaleckým posudkem podaným ústně do protokolu znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Martou Holanovou a kompletní zdravotnickou dokumentací obviněného) učinil, byť s tímto obviněný nesouhlasí, jednoznačný závěr, že v době páchání protiprávního jednání byly rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného zachovány a jeho zdravotní stav (s ohledem na diagnostikovaný Aspergerův syndrom), byl kompenzovaný a nebyl z hlediska jeho jednání a případné manipulace svědkem M. K. jakkoli významný (srov. zejména body 108. – 113. odůvodnění jeho rozsudku). S hodnotícími úvahami a závěry soudu prvního stupně v tomto směru se pak plně ztotožnil i soud odvolací, jenž se opětovně námitkami obviněného stran zkoumání jeho zdravotního stavu podrobně zabýval, přičemž se vyjádřil i k té argumentaci obhajoby (a též i státní zástupkyně), jež se týkala postupu soudu prvního stupně, jenž nezajistil zpracování příslušného znaleckého posudku v písemné formě, nýbrž ve formě ústní do protokolu v hlavním líčení (viz bod 28. odůvodnění jeho rozsudku). Obdobně oba soudy nižších instancí přesvědčivě vyložily, z jakých důvodů nepřisvědčily názoru obviněného o nevěrohodnosti svědka M. K., přičemž v tomto ohledu správně zdůraznily, že v dané věci jeho výpověď není jediným důkazem o vině obviněného, nýbrž koresponduje dalším provedeným důkazům získaným v rámci sledování věcí, domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor, vyhodnocení zajištění věcí (mobilních telefonů, datových nosičů) či záznamu telekomunikačního provozu (k otázce věrohodnosti jmenovaného svědka srov. body 40. a 41. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 21. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Oběma soudům nelze ničeho vytknout, jestliže na základě provedených a řádně vyhodnocených důkazů neuvěřily tvrzení obviněného, že byl pouhým zneužitým subjektem ze strany svědka M. K. a že nadto nebylo prokázáno, že by provedl všechny platby kladené mu za vinu. Veškeré výše zmíněné provedené důkazy svědčí o tom, že obviněný a jmenovaný svědek se dané trestné činnosti dopouštěli společně, na základě společné domluvy, přičemž obviněný byl do této zapojen od samého počátku a podílel se na ní ve stejném rozsahu jako svědek M. K. s tím, že si byl vědom, že jde o objednávky drog, a to jednak pro vlastní užití, jednak pro distribuci; navíc obviněný se sám při zahájení trestního stíhání v rámci výslechu dne 19. 9. 2019 (na č. l. 79 až 83 spisu) doznal k platbám, které neprocházejí bitcoinovou peněženkou [skutky pod body 1), 2) a 5) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu] a dále ve vyjádření ze dne 7. 12. 2020 (na č. l. 471 spisu) se doznal ke všem platbám [skutky pod body 1) až 5) a část skutku pod bodem 6) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu], a až následně v hlavním líčení výpověď změnil, s čímž se však soudy přesvědčivě vypořádaly (k zapojení a podílu obviněného na trestné činnosti viz body 81., 85. až 88. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 21. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, k jednotlivým objednávkám a platbám viz body 20. až 22., 68. až 74., 82. a 86. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 22. až 25. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
23. K otázce zjevného rozporu (dříve tzv. extrémního nesouladu ) při realizaci důkazního procesu lze s poukazem na judikaturu Ústavního soudu dodat a zdůraznit, že tento spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, přičemž extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Za případ zjevného rozporu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. řádu ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak je tomu v dané trestní věci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
24. Jestliže obviněný v návaznosti na výše uvedené námitky tvrdí, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo , Nejvyšší soud považuje za vhodné v této souvislosti připomenout, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v článku 40 odst. 2 Listiny a §2 odst. 2 tr. řádu a má vztah ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. řádu), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. týká se otázek skutkových. Z tohoto pravidla se podává, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, nebo ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09). Ani vysoký stupeň podezření přitom sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení tedy vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05).
25. Obviněný však přehlíží, že jím tvrzené pochybnosti, spočívající ve skutečnosti v prosazování vlastní verze skutkového stavu věci odlišné od toho, jak byl na základě provedených důkazů skutkový stav zjištěn soudy nižších stupňů, u těchto ve vztahu k otázce jeho viny nepanovaly. Jestliže totiž soud prvního stupně i soud odvolací nabyly na základě provedeného dokazování vnitřního přesvědčení, majícího kvalitu praktické jistoty, o tom, že obviněný se předmětného protiprávního jednání dopustil (přičemž dostatečně a přesvědčivě vyložily, z jakých důvodů k takovému jednoznačnému závěru dospěly), pro uplatnění uvedeného pravidla nebyl v této trestní věci dán žádný důvod.
26. Zbývající námitky obviněného pak směřují vůči uloženému trestu odnětí svobody s tím, že tento považuje za nepřiměřeně přísný, neúčelný a uložený v rozporu s §39 tr. zákoníku. Jak již bylo shora uvedeno, takovou argumentaci nelze podřadit pod žádný z jím uplatněných důvodů dovolání a ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů.
27. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, bod 34. in fine , anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015) platí, že jde-li o dovolací námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí), lze tyto v dovolání zásadně úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu [podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2021 se jednalo o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu], tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu se pak týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, peněžitého trestu, trestu vyhoštění na dobu určitou, anebo trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).
28. Naopak jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015; oproti tomu k námitkám proti výroku o trestu podřaditelným pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, resp. pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, body 49. a násl.] ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu.
29. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí, ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2021 se jednalo o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu], je možno podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dále, pokud jde o výrok o trestu, považovat jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud v tomto i v řadě dalších rozhodnutí vyložil, že akceptování námitek proti obecným kritériím pro ukládání trestů (byť se týkají hmotněprávního posouzení) jako podřaditelných pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [resp. podle 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021], by odporovalo logice a systematice dovolacích důvodů, zejména s ohledem na speciální důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [resp. podle 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021] a bezpochyby i samotnému úmyslu zákonodárce.
30. Zmíněný výklad Nejvyššího soudu, že otázky nepřiměřenosti trestu nenaplňují žádný z důvodů dovolání, dlouhodobě respektuje ve své judikatuře i Ústavní soud. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba též zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). O žádný takový extrémní případ se ale v posuzované věci, kdy obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, tj. v rámci první poloviny zákonné trestní sazby, nejedná, přičemž v tomto směru lze odkázat na správné úvahy a přesvědčivé odůvodnění odvolacího soudu v bodu 34. jeho rozsudku (a předtím i soudu prvního stupně v bodech 126. a 127. jeho rozsudku, jenž však vzhledem k odlišné právní kvalifikaci ukládal trest odnětí svobody v trestní sazbě osm až dvanáct let, přičemž obviněnému uložil trest odnětí svobody ve výměře devíti let, tedy též v rámci první poloviny zákonné trestní sazby). Aniž by bylo potřeba (již z důvodu procesní ekonomie) zde tyto úvahy a závěry obou soudů podrobně rekapitulovat, považuje Nejvyšší soud za vhodné v této souvislosti zdůraznit, že obviněný se dopustil závažné trestné činnosti drogové povahy, byť v relativně krátkém časovém úseku a menším množstvím útoků, a svým jednáním naplnil znak značného rozsahu skutkové podstaty předmětného trestného činu. Přestože výraznou polehčující okolností je dosavadní bezúhonnost obviněného a lze se ztotožnit i s názorem odvolacího soudu, že ačkoli jeho věk v době páchání trestné činnosti nelze označit za věk blízký věku mladistvých, je možné jeho jednání označit za jednání, jehož se dopustil v jisté nerozvážnosti s tím, že jde o ojedinělý exces z dosavadního řádného života, chybí v případě obviněného další výraznější polehčující okolnosti, jako například doznání či lítost; jím projevenou lítost lze skutečně považovat spíše za lítost nad vlastní osobou a trestněprávními důsledky, jež jeho protiprávní jednání pro jeho osobu má, než za lítost nad tím, že se dopustil nesprávného, závažného protiprávního jednání, a nad možnými negativními následky takového jednání pro společnost. Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem soudů obou stupňů, že uložení (vzhledem k výměře nepodmíněného) trestu odnětí svobody pod polovinou zákonné trestní sazby, byť obviněný z jím uvedených důvodů tento subjektivně vnímá jako nepřiměřený a domáhá se mírnějšího a podle jeho názoru účelnějšího trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu a stanovením třeba i maximální zkušební doby, nelze v žádném případě považovat za nepřiměřený, natož za extrémně přísný či zjevně nespravedlivý.
V.
K návrhu na odklad výkonu napadeného rozhodnutí
31. Nejvyšší soud nepřehlédl, že obviněný ve svém podání současně navrhl, aby předseda senátu dovolacího soudu odložil, případně přerušil výkon rozsudku odvolacího soudu. K uvedenému návrhu Nejvyšší soud uvádí, že podle §265o odst. 1 tr. řádu před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro odklad či přerušení výkonu rozsudku odvolacího soudu nezjistil, a z tohoto důvodu, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl.
VI.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
32. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného T. D. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného zčásti neodpovídala jím uplatněným dovolacím důvodům a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 5. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu