ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.2132.2023.3
sp. zn. 20 Cdo 2132/2023
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné A. Z. , zastoupené Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem v Dolních Břežanech, Pražská 636, proti povinnému M. Z. , zastoupenému Mgr. Ing. Zdeňkem Stanovským, advokátem se sídlem v Praze, Na hutích 661/9, za účasti vydražitelky Akademie realit services s. r. o. , se sídlem v Brně - Veveří, Lidická 960/81, identifikační číslo osoby 01822292, zastoupené Mgr. Markétou Stehlíkovou, advokátkou se sídlem v Praze, náměstí I. P. Pavlova 1785/3, pro dlužné výživné ve výši 60 000 Kč a pro běžné výživné ve výši 60 000 Kč měsíčně, vedené u soudního exekutora JUDr. Marcela Smékala, Exekutorský úřad Praha - východ, pod sp. zn. 081 EX 01313/19, o dovolání povinného a o dovolání vydražitelky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. dubna 2023, sp. zn. 20 Co 308/2022, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. dubna 2023, sp. zn. 20 Co 308/2022, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 20 Co 308/2022, potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Marcela Smékala, Exekutorský úřad Praha - východ (dále „soudní exekutor“), ze dne 8. 12. 2022, č. j. 081 EX 01313/19-406, jímž soudní exekutor udělil vydražitelce Akademie realit services s. r. o. (dále „vydražitelka“) příklep k vydražené nemovité věci povinného, a to bytové jednotce č. XY v budově č. p. XY stojící na parcele č. parc. XY, zastavěná plocha a nádvoří, se spoluvlastnickým podílem 15382/275024 na společných částech domu a pozemku, zapsané na listu vlastnictví č. XY pro obec XY, katastrální území XY, u Katastrálního úřadu pro hl. m. Praha, Katastrální pracoviště XY (dále „bytová jednotka“), za nejvyšší podání ve výši 30 930 000 Kč (výrok I.), zároveň stanovil lhůtu vydražitelce k zaplacení nejvyššího podání (výrok II.) a povinnému uložil, aby vydraženou bytovou jednotku vyklidil (výrok III.).
2/ Odvolací soud vyšel mj. ze zjištění, že Městský soud v Brně pověřil vedením exekuce dne 10. 10. 2019 shora jmenovaného soudního exekutora za účelem vymožení peněžité pohledávky ve výši 60 000 Kč (dlužného výživného za měsíc září 2019) a běžného výživného od října 2019 ve výši 60 000 Kč měsíčně, uložených povinnému vykonatelným usnesením Městského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2019, č. j. 32 C 45/2019-158. Exekučním příkazem ze dne 23. 10. 2019, č. j. 081 EX 01313/19-034, ve znění usnesení ze dne 17. 6. 2020, č. j. 081 EX 01313/19-085, postihl soudní exekutor bytovou jednotku povinného a ve spojení s tím stanovil elektronickou dražební vyhláškou ze dne 12. 10. 2022, č. j. 081 EX 01313/19-336, dražební jednání na den 8. 12. 2022. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 30. 11. 2022, č. j. 75 C 203/2022-39 (dále rovněž „usnesení o nařízení předběžného opatření“), nařídil předběžné opatření, jímž soudnímu exekutorovi zakázal (od okamžiku vydání tohoto usnesení) konat dražbu bytové jednotky či bytovou jednotku v rámci exekučního řízení jiným způsobem zcizit, a to až do pravomocného skončení řízení o žalobě na určení vlastnického práva k dotčené bytové jednotce vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 75 C 203/2022, kterou podala dne 26. 9. 2022 matka povinného M. M. (dále „matka povinného“) z důvodu odvolání daru - bytové jednotky – převedeného do vlastnictví povinného darovací smlouvou ze dne 16. 4. 2019. Dne 8. 12. 2022 udělil soudní exekutor vydražitelce příklep k bytové jednotce. Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 26. 1. 2023, č. j. 72 Co 20/2023-64, k odvolání soudního exekutora změnil usnesení o nařízení předběžného opatření tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl.
3/ Odvolací soud dospěl k závěru, že při konání dražby k porušení zákona nedošlo, jelikož usnesení o nařízení předběžného opatření bylo změněno na základě argumentace, že soudní exekutor při provádění exekuce nemá postavení soukromoprávního subjektu, nýbrž vykonává pravomoc svěřenou mu předpisy veřejného práva, je na něj delegována část státní moci, jejímž nositelem je při soudním výkonu rozhodnutí soud, a z tohoto důvodu mu nemohou být soudem ukládány závazné pokyny, jak v exekuci postupovat. Odvolání daru matkou povinného soud vyložil jako snahu vyvést z aktiv povinného hodnoty, které doposud nebyly převedeny povinným do společností obchodního práva, nadací apod., tudíž takový postup nemůže požívat právní ochrany se zřetelem k tomu, že matka povinného vystupuje v řízení ve prospěch syna, své jednání přesně načasovala a s podáním určovací žaloby přibližně dva roky vyčkávala. Vydražitelka jako společnost obchodního práva pohybující se v oblasti realit nebyla informována nedostatečně či uvedena v omyl ohledně práv třetích osob k bytové jednotce, neboť si musela být dobře vědoma skutečnosti, že nákup v dražbě s sebou nese určitá rizika. Měla proto vyvinout dostatek procesní aktivity a zjistit si okolnosti, za kterých bytovou jednotku nabývá. Podání „vylučovací žaloby“ je důvodem pro odročení dražebního jednání jen tehdy, může-li na jejím základě dojít k vyloučení prodávané nemovitosti z exekuce či z výkonu rozhodnutí. V případě zjevně neopodstatněné „vylučovací žaloby“ soud dražební jednání neodročí, neboť je-li zřejmé, že žalobě nemůže být vyhověno, představovalo by odročení jednání jen nedůvodný průtah při provádění exekuce (výkonu rozhodnutí).
4/ Proti usnesení odvolacího soudu podala vydražitelka dovolání, jehož přípustnost (s odkazem na ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále „o. s. ř.“) vymezila tvrzením, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, „při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“ , a dále otázky, „která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena“ , konkrétně:
A/ zda za porušení zákona při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby podle §336k odst. 4 o. s. ř., lze považovat existenci nařízeného předběžného opatření zabraňujícího soudnímu exekutorovi konat dražbu exekvované nemovité věci či ji v rámci exekučního řízení jiným způsobem zcizit;
B/ zda takové porušení zákona představuje též skutečnost, že exekutor dražební jednání neodročil, ač tak podle §336i odst. 1 o. s. ř. učinit měl, s ohledem na podání žaloby „na vyloučení exekvované nemovité věci z exekuce“;
C/ zda je soudní exekutor v případě konání elektronické dražby, na kterou se podle §336o odst. 4 o. s. ř. použijí obdobně ustanovení §336b až 336n o. s. ř., na základě §336i odst. 1 o. s. ř. povinen před zahájením dražby informovat dražebníky o zjevné nedůvodnosti „vylučovací žaloby“ podané ve stanovené lhůtě přede dnem konání dražby, a zda absence tohoto seznámení způsobí nezákonnost dražby ve smyslu §336k odst. 4 o. s. ř.
5/ K otázce ad A) dovolatelka v podrobnostech uvedla, že se odvolací soud při posuzování důsledků (ačkoli později zrušeného) předběžného opatření ve vztahu k dražbě a udělení příklepu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jelikož právní názor, že za účinnosti předběžného opatření je soudní exekutor povinen takové rozhodnutí respektovat, přičemž případný pozdější zánik předběžného opatření nemá na jeho povinnost žádný vliv, lze analogicky dovodit z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sp. zn. 20 Cdo 5903/2017, ze dne 16. února 2016, sp. zn. 26 Cdo 3811/2014, či ze dne 29. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 549/2018, odkazujících na účinky předběžných opatření vydaných podle §82 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále „insolvenční zákon“). Názor odvolacího soudu by ad absurdum vedl k tomu, že se soudní exekutor nemusí žádnými (soudem nařízenými) předběžnými opatřeními řídit.
6/ Při řešení otázky ad B) se napadené usnesení odvolacího soudu odchýlilo od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2019, sp. zn. 20 Cdo 2740/2019, ze dne 16. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 776/2018, a ze dne 29. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 549/2018 (jakož i od rozhodnutí v nich citovaných), z nichž plyne, že porušením zákona při provádění dražby majícím za následek (měnící) rozhodnutí odvolacího soudu o neudělení příklepu může být i skutečnost, že exekutor dražební jednání neodročil, ač tak podle §336i odst. 1 o. s. ř. učinit měl. Pokud by odvolací soud zjistil výsledek řízení o určení vlastnického práva vyvolaného matkou povinného, nemohl by učinit závěr, že uvedená žaloba byla podána zjevně bezdůvodně, jelikož rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 3. 2023, č. j. 72 C 203/2022-71, došlo k určení vlastnického práva ve prospěch matky povinného a uvedené rozhodnutí dokonce nabylo právní moci ještě před vydáním dovoláním napadeného usnesení (tj. dne 5. 4. 2023). Z rozhodovací praxe přijaté k ustanovení §336i o. s. ř. lze dovodit, že odročení dražebního jednání přivodí vždy taková „vylučovací žaloba“, u níž existuje byť minimální předpoklad úspěchu, což v tomto případě bylo splněno.
7/ Otázku ad C/, která dosud podle mínění dovolatelky nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, odvolací soud nesprávně právně posoudil, dospěl-li k závěru, že vydražitel mohl sám vyvinout dostatek procesní aktivity a zjistit si okolnosti, za kterých draženou věc nabývá. Stanoví-li rozhodovací praxe přijatá k §336i odst. 1 o. s. ř. výjimku, díky níž v případě zjevně bezdůvodně podané „vylučovací žaloby“ soudní exekutor dražební jednání neodročí, lze vyžadovat, aby takto přijatý závěr byl sdělen přítomným účastníkům, tj. i všem dražitelům.
8/ Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání rovněž povinný, který hledisko přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. vymezil rozporem napadeného usnesení s rozhodovací praxí Ústavního soudu (nálezem ze dne 29. listopadu 2016, sp. zn. II. ÚS 1113/16, nálezem ze dne 14. června 2016, sp. zn. I. ÚS 3324/15, či stanoviskem pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, právní věta č. 3), ve spojení s tvrzením o porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, přičemž dovolacímu soudu v tomto kontextu předložil následující otázky:
D/ zda důvodem pro neudělení příklepu je též skutečnost, že se exekuční titul (předběžné opatření) stal neúčinným z důvodu pravomocného rozvodu manželství, k němuž došlo díky rozsudku Okresního soudu Brno - venkov ze dne 8. 11. 2021 s vyznačenou doložkou právní moci ke dni 5. 4. 2021. Došlo-li k dražbě na základě neúčinného exekučního titulu, dokonce pro pohledávku na výživném za měsíce duben až prosinec roku 2022, nevyhnutelně nastalo porušení §336k odst. 4 o. s. ř. a příklep v dražbě neměl být udělen. Odvolací soud však tuto odvolací námitku žádným způsobem nevypořádal, ačkoliv se jednalo o zcela relevantní argument;
E/ zda porušení zákona podle §336k odst. 4 o. s. ř. představuje skutečnost, že v době konání dražby existovala rozhodnutí ve věcech stejného exekutora, stejného povinného a stejného právního zástupce oprávněných, přičemž oprávněnými byli další rodinní příslušníci povinného, kterými došlo k odkladu exekuce. Tato rozhodnutí povinnému založila podle §13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“) právo, aby v jeho obdobné věci, jako je tato exekuční věc, bylo postupováno obdobně. Odvolací soud přitom tento argument povinného, ačkoliv se jednalo o pro věc relevantní argument, žádným způsobem nevypořádal.
9/ Povinný dovolacímu soudu dále předložil tři otázky, na nichž napadené rozhodnutí závisí a které dílem dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny, dílem byly odvolacím soudem řešeny v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu:
F/ zda předběžné opatření účinné v době dražby zakazující v exekuci dražbu, které je později odvolacím soudem zrušeno, tvoří překážku konání dražby, tj. je porušením zákona ve smyslu §336k odst. 4 o. s. ř. a brání udělení příklepu, či nikoliv. Tato otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, ačkoli je zde možná inspirace usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sp. zn. 20 Cdo 5903/2017;
G/ zda bylo možno považovat „vylučovací žalobu“ matky povinného za zjevně neopodstatněnou, a tím pádem zda došlo k porušení §336k odst. 4 o. s. ř. při udělení příklepu vydražiteli, když podle §336i odst. 1 o. s. ř. mělo dojít k odročení dražby až do pravomocného rozhodnutí o žalobě. Zde povinný identifikuje rozpor s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2019, sp. zn. 20 Cdo 2740/2019 (a s rozhodnutími v něm citovanými), podle kterého soudní exekutor smí zhodnotit vylučovací žalobu podanou za účelem vyloučení postižených věcí z exekuce jako zjevně bezúspěšnou, jestliže by její podání představovalo jen neopodstatněné a účelové průtahy provedení exekuce. O takovou žalobu půjde například tehdy, bude-li podána někým, kdo k jejímu podání není objektivně věcně legitimován (typicky přímo povinný), anebo tehdy, je-li tvrzen důvod, který objektivně nemůže vést k vyloučení majetku z exekuce, anebo v případě, že žádný důvod takového vyloučení věci v žalobě uveden vůbec není. Jelikož žádný z uváděných důvodů nenastal, měl soudní exekutor dražební jednání odročit;
H/ zda je exekutor před zahájením elektronické dražby povinen poučit dražebníky, tj. osoby, které se účastní dražby, o tom, že byla ve věci podána vylučovací žaloba, a zda toto neinformování dražebníků působí porušení zákona ve smyslu §336i odst. 4 o. s. ř. při udělení příklepu, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena. Aby byl dodržen zákon ohledně udělení příklepu podle §336k odst. 4 o. s. ř., měli být dražebníci před zahájením dražby seznámeni se závěrem o zjevné nedůvodnosti vylučovací žaloby a s jeho důvody, neboť takový právní názor jak exekutora, či odvolacího soudu, ještě nemusí odpovídat výsledku vylučovací žaloby.
10/ Oprávněná se k dovoláním vydražitelky a povinného nevyjádřila.
11/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinného a vydražitelky podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanými účastníky exekučního řízení (viz §36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“, a §336k o. s. ř.) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že obě dovolání jsou v otázce naplnění důvodů pro odročení dražebního jednání za účelem prodeje exekučně postižené nemovité věci přípustná (§237 o. s. ř.), zároveň i opodstatněná.
12/ Podle ustanovení §336k odst. 4 o. s. ř. odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona. Ze stejných důvodů změní odvolací soud i usnesení o předražku. Ustanovení §219a se nepoužije.
13/ Porušením zákona při provádění dražby majícím za následek (měnící) rozhodnutí odvolacího soudu o neudělení příklepu může být i skutečnost, že soud prvního stupně či soudní exekutor dražební jednání neodročil, ač tak učinit měl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2008, sp. zn. 20 Cdo 2936/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. 20 Cdo 4790/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 20 Cdo 409/2012). Podala-li tudíž matka povinného žalobu o určení vlastnického práva k exekučně postižené (dražené) bytové jednotce, bylo namístě tuto skutečnost a priori považovat za relevantní důvod pro odročení dražebního jednání, poněvadž podmínky pro provedení dražby (prozatím) nenastaly. V případě podání nejen vylučovací žaloby, ale i žaloby, která by mohla v případě úspěchu vyvolat důvod nepřípustnosti vedené exekuce ve smyslu §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (zde žaloby na určení vlastnictví k postižené bytové jednotce, kterou podání účastníků řízení a napadené usnesení často zaměňuje s excindační žalobou, což však z hlediska věcného výsledku řízení není podstatné), je totiž soud resp. soudní exekutor zásadně povinen vyčkat právní moci rozhodnutí o takovém návrhu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 776/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2019, sp. zn. 20 Cdo 3985/2018), ledaže by šlo o žalobu zjevně neopodstatněnou či bezúspěšnou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2004, sp. zn. 20 Cdo 689/2003, uveřejněné pod číslem 49/2005 Sb. rozh. obč., srov. dále usnesení Ústavního soudu ze dne 15. září 2011, sp. zn. III. ÚS 2127/11, usnesení Ústavního soudu ze dne 18. listopadu 2020, sp. zn. III. ÚS 172/20, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2018, sp. zn. 20 Cdo 3969/2017). K uvedenému je namístě s přihlédnutím k obsahu předloženého spisu upřesnit, že matka povinného podala krom časově předcházející určovací žaloby (viz shora) dne 29. 11. 2022 u Městského soudu v Brně rovněž excindační žalobu (týkající se exekučně postižené bytové jednotky) v dosud pravomocně neukončeném řízení vedeném pod sp. zn. 72 C 297/2022.
14/ V poměrech posuzované věci nelze z odůvodnění dovoláním napadeného usnesení dovodit, že by odvolací soud měl za naplněný některý z výše vyjádřených předpokladů pro závěr o zjevné neopodstatněnosti žaloby o určení vlastnického práva k exekvované bytové jednotce (Nejvyšší soud takový důvod rovněž nespatřuje). Zmíněná žaloba (jakož i pozdější excindační žaloba) totiž byla podána osobou k tomu legitimovanou (od účastníků exekučního řízení odlišnou) a obsahovala zcela zřejmý argumentační základ (v případě určovací žaloby odvolání daru) zásadně způsobilý pro následné dovození nepřípustnosti vedené exekuce (viz §268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.). Ačkoli z pohledu těchto skutečností nastaly podmínky pro odročení dražebního jednání, odvolací soud posoudil podání žaloby matkou povinného jako snahu žalobkyně vyvést z aktiv povinného hodnoty, které doposud nebyly jinak převedeny, a zablokovat tím další průběh exekuce, a to se zřetelem k tomu, že „ běží o návrhy podané v rámci rodiny a u nichž chybí hodnověrný podklad, aby mohly být apriori považovány za skutečné (tedy nikoliv zastřené) řešení údajných sporů mezi rodiči a dětmi “. Z citované argumentace je tak zřejmé, že rozhodovací praxí vyžadovanou „zjevnou neopodstatněnost“ podané žaloby či jakýkoli zřetelný důvod implikující stejný judikatorní požadavek napadené rozhodnutí neobsahuje.
15/ Za vylíčeného stavu měl soudní exekutor respektovat zákonem vyžadované primární pravidlo a dražební jednání odročit, jakož i následně vyčkat okamžiku právní moci nejen rozhodnutí o určovací žalobě matky povinného, ale i výsledku řízení o její excindační žalobě. Uvedený princip neměl být v odvolacím řízení opomenut, a to tím spíše v situaci, kdy nalézací soud podle tvrzení vydražitelky rozhodl o určovací žalobě pravomocně ve prospěch žalující matky povinného ještě před vydáním napadeného usnesení.
16/ Nejvyšší soud za uvedeného stavu - nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu - napadené usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. ruší a věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.), v němž odvolací soud náležitě přihlédne k výsledku řízení o výše specifikované určovací žalobě, což doposud neučinil (s ověřením takového dovolacího tvrzení a se zaměřením na to, zda došlo k pravomocnému určení vlastnictví k bytové jednotce, a to dokonce před právní mocí rozhodnutí, jímž byl vydražitelce udělen příklep), dále rovněž vyčká výsledek řízení o vyloučení bytové jednotky z exekuce v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 72 C 297/2022 a posléze znovu rozhodne při respektování dovolacím soudem vysloveného právního názoru (viz §243g odst. 1 část věty první za středníkem ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem ke kasačním závěrům Nejvyššího soudu bude odvolací soud vycházet z existence kvalifikovaného odvolacího důvodu proti rozhodnutí o příklepu (viz §336k odst. 4 o. s. ř.).
17/ Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení již bylo nadbytečné zabývat se ostatními v dovoláních předestřenými otázkami, včetně otázky procesní reflexe shora specifikovaného usnesení o nařízení předběžného opatření na realizaci dražby bytové jednotky.
18/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (viz ustanovení §87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 12. 2023
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu