ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.3304.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 3304/2022-482
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného Č. Ž. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Richardem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Vodičkova 730/9, proti povinnému S. M. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Barborou Bretlovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Revoluční 123/17, o návrhu na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 16 EXE 1638/2019, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. října 2021, č. j. 17 Co 148/2021-346, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. října 2021, č. j. 17 Co 148/2021-346, se ruší a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 22. 2. 2021, č. j. 16 EXE 1638/2019-151, kterým Okresní soud v Mělníku zamítl návrh povinného ze dne 17. 3. 2020 na zastavení exekuce, vedené na základě pověření vydaného Okresním soudem v Mělníku dne 17. 12. 2019, č. j. 16 EXE 1638/2019-47. Zopakoval a doplnil dokazování. Vyšel ze zjištění, že v souzené věci je exekučním titulem notářský zápis sepsaný jménem notáře JUDr. Ivana Ertelta jeho trvalou zástupkyní Mgr. Janou Ghazaliovou dne 7. 3. 2014 pod sp. zn. N 92/2014, NZ 77/2014 (č. l. 16-17 spisu okresního soudu), v němž povinný prohlásil, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 2. 2014 vznikla A. Š. jako věřiteli vůči dlužníku S. M. (povinný ) pohledávka z titulu peněžité zápůjčky ve výši 1 000 000 Kč (článek I). Dlužník prohlásil, že uznává existenci peněžitého dluhu uvedeného v článku I. vůči věřiteli co do důvodu i výše, tj. v celkové částce 1 000 000 Kč k dnešnímu dni (článek II). Dlužník se dále zavázal zaplatit celou dlužnou částku věřiteli ve sjednané lhůtě, a to nejpozději do 1. 10. 2014 na účet věřitele tam uvedený, přičemž dnem úhrady se rozumí den, ke kterému byla příslušná částka připsána ve prospěch účtu věřitele (článek III). Současně povinný výslovně svolil k tomu, aby podle notářského zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí ve smyslu §71a až §71c zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, a §274 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), anebo nařízena a provedena exekuce, jestliže svou povinnost specifikovanou v článcích I. až II. (správně v článcích I. až III.) vůči osobě oprávněné řádně a včas nesplní, a to ihned po splatnosti (článek IV.). Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřené mezi A. Š. jako postupitelem a oprávněným jako postupníkem dne 10. 8. 2018 byla pohledávka postupitele za povinným v celkové výši jistiny 1 000 000 Kč s příslušenstvím vyplývající ze shora označené smlouvy o zápůjčce postoupena na oprávněného, přičemž tato skutečnost byla povinnému oznámena dopisem ze dne 10. 8. 2018 (na smlouvě i dopisu jsou řádně ověřené podpisy, čl. 19 – 21, 23 spisu okresního soudu). Do data podpisu smlouvy byla povinným uhrazena pouze částka 620 000 Kč započtená na dlužné příslušenství pohledávky; byl tedy v prodlení s úhradou jistiny pohledávky a částečně i jejího příslušenství, přičemž aktuální neuhrazená výše pohledávky včetně příslušenství činila 1 960 000 Kč. Úhrada pohledávky je vedle předmětného notářského zápisu zajištěna zástavním právem zřízeným k nemovitosti ve vlastnictví povinného.
2. Odvolací soud s odkazem na §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., §52 odst. 1, §55 odst. 1, §40 odst. 1 písm. d) a §43 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, §2390, §1932 odst. 1 a 2, §588 a 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), §71b odst. 2 notářského řádu a judikaturu Nejvyššího soudu (zejména rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 267/2000, sp. zn. 30 Cdo 995/2014, sp. zn. 20 Cdo 1972/2007, sp. zn. 20 Cdo 4888/2008, ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2536/2009, ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4492/2008, ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2019/2010, sp. zn. 29 Odo 180/2003, sp. zn. 32 Odo 1160/2003, sp. zn. 33 Cdo 2206/2010, sp. zn. 33 Cdo 1368/2009, sp. zn. 28 Cdo 344/2012, sp. zn. 33 Cdo 897/2010, sp. zn. 20 Cdo 4761/2015, sp. zn. 21 Cdo 2201/2014 a sp. zn. 20 Cdo 3028/2019) a nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18, dovodil, že oprávněný (resp. jeho právní předchůdce) poskytnutí zápůjčky povinnému (dlužníku) nemusel prokazovat dodáním listiny ve smyslu §43 odst. 2 exekučního řádu, z níž je patrné, že byla splněna podmínka, nebo že oprávněný splnil vzájemnou povinnost, jak povinný tvrdil. V předmětném notářském zápise žádná podmínka stanovena není, z formulace uvedené v čl. I. je jednoznačné, že sám povinný prohlásil mj., že pohledávka tam přesně specifikovaná vznikla. Že věřitel (právní předchůdce oprávněného) svou povinnost poskytnout zápůjčku splnil v souladu s označenou smlouvou o zápůjčce, jednoznačně plyne z textu notářského zápisu i z celé řady dalších důkazů - označené smlouvy o zápůjčce (tam sjednané zřízení zástavního práva a provedený zápis do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 25. 2. 2014) a odeslání dvou plateb (každá) ve výši 500 000 Kč (25. 2. a 26. 2. 2014) z účtu vedeného na jméno A. Š., původního věřitele. Ostatně tuto pohledávku povinný nepopíral ani následně, o čemž svědčí i kupní smlouva uzavřená mezi povinným jako prodávajícím a oprávněným jako kupujícím dne 28. 8. 2018, kde opět účastníci konstatují uzavření označené smlouvy o zápůjčce a specifikují výši zbývající dlužné částky, provádějí započtení, přičemž výše tam uvedených zaplacených částek koresponduje s částkami, které jako zaplacené uvádí povinný v tomto řízení, byť tvrdí zaplacení z jiného právního titulu (nikoliv na příslušenství). K existenci dluhu, jeho výši a splatnosti (s uvedením konkrétního data odpovídajícího údaji v předmětném notářském zápise) se výslovně vyjádřil povinný v postavení žalovaného v řízení vedeném u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 15 C 162/2020, kde s odkazem na splatnost dluhu ke dni 1. 10. 2014 vznesl úspěšně námitku promlčení ve vztahu k žalobou požadovanému zaplacení úroků z prodlení. Z těchto citovaných listinných důkazů nevyplývá, že by povinný zpochybnil existenci a splatnost dluhu, jak tvrdí v tomto řízení. Sice nebyl předložen listinný důkaz, z něhož by plynula výzva věřitele k zaplacení dluhu, avšak tento důkaz vzhledem k dalším důkazům shora citovaným a provedeným již není nutný pro závěr (shodný se soudem prvního stupně), že zápůjčka byla povinnému právním předchůdcem oprávněného poskytnuta v souladu s uzavřenou smlouvou, že nastala její splatnost dne 1. 10. 2014 a že k datu splatnosti ani následně - před podáním exekučního návrhu (oprávněným) - povinný svou povinnost nesplnil.
3. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku povinného týkající se nepřiměřené výše sjednaného úroku. Přihlédl k tomu, že smlouva byla uzavřena mimo bankovní trh (obecně vyšší úroky), ze smlouvy se nepodává účel a databáze ARAD (veřejná databáze, která je součástí informačního servisu České národní banky) může sloužit jen jako určité vodítko (nezahrnuje situaci na mimobankovním trhu). Z databáze časových řad ARAD plyne, že výše úroku pro domácnost na spotřebu celkem v době uzavření smlouvy, tedy k datu 25. 2. 2014, byla 14,18 % p. a. Ve smlouvě o zápůjčce je sjednán úrok ve výši 4,99 % za první měsíc a 3 % p. m. za další měsíce prodlení, tedy roční výše úroku z nesplacené části jistiny činí necelých 38 %, což není úrok nepřiměřený a odporující dobrým mravům (k tomu poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 33 Cdo 772/2010). Nadto zdůraznil, že předmětem vymáhání je pohledávka na jistině 1 000 000 Kč. Konečně odvolací soud neshledal důvodnou ani odvolací námitku povinného, zda v době sepisu notářského zápisu povinný rozuměl českému jazyku tak, aby pochopil, co je předmětem sepisu. Povinný je již občanem České republiky, kde žije a podniká minimálně od roku 2003, o čemž svědčí v češtině - bez překladu a tlumočení - advokáty a notáři sepisované notářské zápisy a smlouvy uzavírané povinným s obchodními partnery od roku 2003 dosud. Případné pochybnosti o znalosti jazyka povinným by se jistě při sepisu těchto smluv projevily (překlad, tlumočení). Tedy znalosti českého jazyka u povinného byly dostatečné pro řádné seznámení se s obsahem exekučního titulu (který je svým obsahem výrazně jednodušší, než notářské zápisy a smlouvy týkající se podnikání v obchodních společnostech).
4. Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním. Jeho přípustnost dovozuje z toho, že odvolací soud řešil otázky hmotného a procesního práva odchylně od rozhodovací praxe dovolacího soudu, dílem nebyly dovolacím soudem dosud řešeny či byly dovolacím soudem rozhodovány rozdílně. Nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že povinnost doložit skutečnost poskytnutí zápůjčky ve formě požadované §43 odst. 2 exekučního řádu na souzenou věc nedopadá; v této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2184/2013 a sp. zn. 20 Cdo 4761/2015. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 2. 2014 nikterak nevyplývá, zda a kdy byla zápůjčka poskytnuta právním předchůdcem oprávněného povinnému, a tato skutečnost nevyplývá ani z předmětného notářského zápisu. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3776/2013, ze dne 14. 10. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3953/2016, ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1149/2018, a sp. zn. 20 Cdo 3387/2018, namítá, že oprávněný nemá na vymáhané plnění hmotněprávní nárok, neboť dosud nedospělo, resp. není splatné. Splatnost zápůjčky nenastala, neboť dosud nezačala běžet lhůta 30 dnů ode dne výzvy věřitele, protože povinný nebyl věřitelem vyzván ve smyslu ujednání v čl. 2. 1. smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 2. 2014 (stanovena forma písemná a způsob doručení dle čl. 5 této smlouvy). Ostatně oprávněný splatnost zápůjčky ani netvrdil, ani nijak nedoložil. Předmětný notářský zápis žádné uznání splatnosti ani konstatování dne splatnosti zápůjčky jednoznačně neobsahuje, přičemž svolení formulované v jeho čl. IV. je důvodem jeho materiální nevykonatelnosti. Má za to, že je-li notářský zápis podle §71a odst. 2 notářského řádu sepisován před splatností zápůjčky, doba či lhůta plnění odpovídá splatnosti; je-li notářský zápis sepisován po splatnosti zápůjčky, je doba plnění výsledkem dohody stran a má jen procesní význam, neboť splatnost závazku z hmotněprávního vztahu není způsobilá změnit. Argumentaci odvolacího soudu (s poukazem na bod 39 jeho usnesení) považuje za naprosto nedostatečnou a má za to, že tuto otázku nesprávně právně posoudil. Dále namítá, že absence jeho prohlášení ve smyslu §69 notářského řádu v předmětném notářském zápise má za následek jeho nevykonatelnost. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, uvádí, že hranice mravnosti úroku se pohybuje do trojnásobku úrokové míry obvyklé u bank. Smlouva o zápůjčce ze dne 25. 2. 2014 je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, když sjednaná výše úroku (37,99 % p. a., resp. 36% p. a.) odpovídá šestinásobku průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v období únor 2014, která dle databáze ARAD činí 6,22 %. Pro závěr o nepřiměřenosti úroku svědčí i zajištění zápůjčky zástavním právem k nemovité věci. Konečně odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal s jeho tvrzením, že uvedenými splátkami 620 000 Kč (suma plateb ve výši 140 000 Kč, 15 x 30 000 Kč, 2 x 15 000 Kč) a 400 000 Kč došlo k zaplacení částky 1 020 000 Kč právnímu předchůdci oprávněného. Uvedené platby učinil jako částečné platby na jistinu zápůjčky před splatností dle čl. 2. 2. smlouvy o zápůjčce, tedy ke dni zahájení exekuce vymáhaná pohledávka zanikla, a to zaplacením. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud odložil právní moc napadeného rozhodnutí.
5. Oprávněný ve svém (rozsáhlém) vyjádření k dovolání zpochybnil včasnost dovolání s tím, že pokud nebyly dodrženy podmínky uvedené v §241b odst. 3 o. s. ř., pak by mělo být dovolací řízení podle tohoto ustanovení zastaveno. Podle jeho názoru dovolání není přípustné, neboť neobsahuje vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř. a není v něm formulována žádná právní otázka, která by přípustnost dovolání zakládala. Povinný v dovolání pouze polemizuje se skutkovými závěry soudů obou stupňů, dovolání dále trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat a je zjevně bezdůvodné. K dovolacím námitkám uvedl, že z předmětného notářského zápisu jednoznačně vyplývá, že dluh již v době jeho uznání existoval a tímto způsobem byl utvrzen, tudíž není žádné podmínky, kterou by bylo třeba dokládat dle §43 odst. 2 exekučního řádu. Povinný v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 15 C 162/2020 (u Krajského soudu v Praze sp. zn. 19 Co 62/2021) opakovaně tvrdil, že splatnost dluhu nastala dne 1. 10. 2014, takže jeho námitky, že dluh není dosud splatný, jsou nepravdivé a ryze účelové; k tomu poukázal na §568 odst. 1 a 2, §574 a 579 o. z. Uvedl, že povinným namítaná neznalost českého jazyka není otázkou právní, ale skutkovou, nadto ve vztahu k předmětnému notářskému zápisu povinný neznalost jazyka po dobu více než šesti let nenamítal (k tomu poukázal na §568 odst. 1 a 2 o. z.). Argumentace povinného o nepřiměřenosti výše úroků sjednaných ve smlouvě o zápůjčce záměrně vychází z neodpovídající průměrné úrokové sazby, nikoli obvyklé, resp. nejvyšší úrokové sazby. Námitka povinného, že platbami v celkové výši 1 020 000 Kč plnil na jistinu zápůjčky, je skutková. Krajský soud v Praze v pravomocném rozsudku ze dne 6. 5. 2021, č. j. 19 Co 62/2021-110, uzavřel (pod b. 15), že nepochybně obě strany respektovaly, že dosavadní plnění ze strany povinného byla učiněna na smluvní úrok z poskytnuté zápůjčky, platby povinného byly rovněž označeny jako platby na úroky, nikoli na jistinu; k tomu oprávněný současně odkazuje na výpis z účtu povinného předložený v označeném řízení. V kupní smlouvě ze dne 28. 8. 2018 je oprávněným a povinným jednoznačně potvrzeno, že povinným uhrazená plnění ve výši 620 000 Kč byla započítána na úhradu příslušenství, stejně tak i zápočet pohledávky povinného ve výši 400 000 Kč (část kupní ceny za pozemek) byl proveden na příslušenství, nikoli na jistinu. Oprávněný navrhl zastavení dovolacího řízení, příp. odmítnutí či zamítnutí dovolání (vč. úhrady nákladů dovolacího řízení). Současně navrhl zamítnutí návrhu na odklad právní moci, neboť povinnému nehrozí žádná újma na jeho právech, když „dosáhl“ odkladu exekuce svým druhým návrhem na odklad a zastavení exekuce.
6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“. Dovolání je přípustné, neboť Nejvyšší soud dosud ve své rozhodovací praxi neřešil ve všech souvislostech otázku vztahu lhůty pro zaplacení dluhu v notářském zápisu sepsaném podle §71a odst. 2 notářského řádu a splatností dluhu sjednanou ve smlouvě o zápůjčce. Dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
7. Podle §71a odst. 2 notářského řádu notářský zápis o právním jednání, kterým je uznání peněžitého dluhu, může obsahovat svolení zavázaného účastníka, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Obsahem právního jednání, o kterém je takový notářský zápis, musí být vedle výše dluhu, označení právního důvodu dluhu a osoby věřitele také lhůta pro zaplacení dluhu a povinnost účastníka zaplatit dluh ve lhůtě.
8. V souzené věci je nepochybné, že předmětný notářský zápis byl sepsán podle §71a odst. 2 notářského řádu, nikoliv podle §71b odst. 2 notářského řádu, jak dovozuje odvolací soud. Uznání dluhu zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v okamžiku jeho uznání trval, přičemž uznáním dluhu dochází k přesunu důkazního břemene na dlužníka (povinného), který musí v případě sporu prokázat, že dluh, jehož splnění se věřitel na dlužníkovi domáhá, neexistuje (nevznikl, zanikl jeho splněním apod.). Dostane-li se notářský zápis do dispozice věřitele, jenž u tohoto typu notářského zápisu není jeho účastníkem, záleží na něm, zda využije zvýhodněného postavení a na základě notářského zápisu podá exekuční návrh.
9. Nezbytnou náležitostí notářského zápisu podle §71a odst. 2 notářského řádu je lhůta pro zaplacení dluhu a povinnost účastníka zaplatit dluh ve lhůtě. V článku III posuzovaného notářského zápisu se dlužník (v tomto řízení v postavení povinného) zavázal zaplatit celou dlužnou částku, specifikovanou v čl. I a II, věřiteli ve sjednané lhůtě, a to nejpozději do 1. 10. 2014 na účet věřitele (oprávněného) tam uvedený. Ačkoliv povinný namítal, že dluh není podle smlouvy o zápůjčce dosud splatný (a proto plnil na jistinu zápůjčky) a že lhůta pro zaplacení dluhu nemůže změnit hmotněprávní ujednání (povinnost povinného zaplatit půjčku do 30 dnů po výzvě věřitele), že je tedy třeba rozlišovat mezi lhůtou v notářském zápise a splatností dluhu, odvolací soud se touto námitkou nezabýval, přičemž dovozoval splatnost zápůjčky z jiných listinných důkazů (bod 39 odůvodnění). Stejně tak se nevypořádal s námitkou povinného, že bod IV notářského zápisu o svolení povinného žádný den splatnosti zápůjčky neobsahuje, a proto je notářský zápis materiálně nevykonatelný. Z tohoto pohledu je jeho právní hodnocení neúplné, a tudíž i nesprávné.
10. Se zřetelem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
11. K dalším dovolacím námitkám pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v případě námitky neplatnosti smlouvy o zápůjčce z důvodu vysokých úroků dovolatel vychází z jiných skutkových zjištění, než učinil odvolací soud (ta měla podle odvolacího soudu činit 14,18 % p. a.); stejně tak tomu je i v případě námitky neznalosti českého jazyka, kdy odvolací soud dovodil, že povinný tento jazyk ovládá. Dovolacímu soudu ovšem nepřísluší přezkum napadeného rozhodnutí po stránce skutkové, nýbrž po stránce právní.
12. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (viz §243g odst. 1 část věty první za středníkem ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
13. Dovolatel v dovolání navrhuje odklad právní moci dovoláním napadaného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 , dospěl k závěru, že lze akceptovat takový postup, kdy o návrhu na odklad vykonatelnosti (zde právní moci) Nejvyšší soud rozhodne spolu s dovoláním, aniž by se zabýval důvody, pro které je jeho vydání navrhováno, to však za předpokladu, že se tak stane ve lhůtě přiměřené pro samotné rozhodnutí o návrhu na odložení výkonu rozhodnutí. Stejně tak nelze nic namítat proti tomu, kdy Nejvyšší soud ve stejné lhůtě projedná dovolání meritorně. Vzhledem k tomu, že dovolací soud o dovolání povinného rozhodl neprodleně (tedy v Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě), nezabýval se jeho návrhem na odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, protože z důvodu zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí pozbývá dovoláním napadené rozhodnutí veškerých vlastností existujícího rozhodnutí, včetně právní moci a vykonatelnosti (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3298/2018 ).
14. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí ve věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (viz ustanovení §87 a násl. exekučního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 1. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu