ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.1121.2022.1
sp. zn. 21 Cdo 1121/2022-489
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně Auto AD, s. r. o. v likvidaci se sídlem v Polešovicích č. 485, IČO 26220211, zastoupené JUDr. Marií Šupkovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Hradební č. 1294, proti žalovanému M. Š. , narozenému dne XY bytem XY , zastoupenému Mgr. Michalem Vrajíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená č. 97/29, o 840 917 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 4 C 15/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 4. ledna 2022, č. j. 60 Co 198/2021-445, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 4. 1. 2022, č. j. 60 Co 198/2021-445, není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť dovolatel v něm uplatnil jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci), a z jeho námitek nevyplývají žádné rozhodné právní otázky, na jejichž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř.
Dovolatel – přestože namítá, že se odvolací soud odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu (na něž odkazuje) – nepřekládá dovolacímu soudu žádnou právní otázku, na jejímž řešení by záviselo napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Prostřednictvím předestřené otázky, „zda škoda … vzniká sama o sobě nesprávnými či neoprávněnými zásahy do účetnictví nebo již/až faktickou manipulací s peněžními prostředky, které měly či mají být v pokladně“, pouze uplatňuje jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci), neboť podstatou jeho argumentace zde především je nesouhlas se skutkovými závěry, z nichž odvolací soud (a soud prvního stupně) vycházel, a se způsobem, jakým k těmto skutkovým závěrům dospěl (s hodnocením důkazů) [že D. Š. vytýkané úkony „činila v účetním programu, do kterého se přihlašovala z počítače, kam měla přístup na základě svého jedinečného přístupového kódu“, že „do jejího počítače se nemohla dostat další osoba“, že D. Š. byla „jedinou osobou, která vedla účetnictví žalobce“, že újma spočívá „konkrétně v nastalém zmenšení majetku žalobce, který se projevil snížením stavu pokladny a chyběním peněž v majetku žalobce“, že „inventura provedená k 8. 9. 2017 je zachycena na č. l. 189 spisu“ („k jejímu výsledku byla vyslechnuta soudem I. stupně svědkyně A. A., která potvrdila zjištění rozdílu mezi účetním a fyzickým stavem v pokladně žalobce“), že „ze závěru znaleckého posudku znalce Ing. Petra Janíčka, DiS., MBA, LL.M., bylo zjištěno, že … došlo ke všem třem skutkům vymezeným žalobcem v podané žalobě a že tak došlo tímto jednáním k neoprávněnému snížení pokladny žalobce o částky 500.000 Kč, 247.195 Kč a 100.000 Kč“]. Námitky dovolatele (že „podle názoru soudu prvního stupně i odvolacího soudu platí, že zaevidováním odvodu ve vyšší výši, než byl skutečný učiněný odvod, vzniká škoda bez ohledu na to, jaký byl skutečný reálný stav pokladny“, že soudy „opřely své závěry pouze o zjištění, že byly nesprávným způsobem či neoprávněně prováděny účetní záznamy, a pod jakými přihlašovacími údaji do účetní aplikace byly tyto záznamy prováděny, aniž se zabývaly tím, zda skutečná škoda vůbec vznikla, v jaké výši případná škoda vznikla a kdo se na vzniku škody podílel, případně zda škůdců nebylo více“, že „skutkové zjištění, pod jakými přihlašovacími údaji byly prováděny inkriminované účetní záznamy, neumožňuje učinit právní závěr o tom, že skutečným a případně jediným škůdcem je osoba, které přihlašovací údaje náleží“, že „spornými účetními záznamy … mohlo dojít k zakrytí skutečnosti, že peněžité prostředky již v době provedení účetních záznamů chyběly“, že jejich provedením „se na faktickém stavu pokladní hotovosti nic nezměnilo“) představují pouhou nesouhlasnou polemiku dovolatele s vyslovenými skutkovými závěry odvolacího soudu; dovolatel přitom přehlíží, že odvolací soud zcela nepochybně vycházel ze zjištění, že finanční prostředky ve výši odpovídající hodnotě posuzovaných (D. Š. neoprávněně provedených) účetních operací v pokladně chybí.
Jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., dovolatel uplatnil též prostřednictvím vymezených otázek (při jejichž řešení se podle názoru dovolatele měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu), „jakým způsobem se projevuje navenek zavinění zaměstnance, v konkrétním případě přímý úmysl, vzhledem k jednání zaměstnance a k následkům jeho jednání“ a „k čemu se musí vztahovat zavinění zaměstnance“, neboť [namítá-li, že odvolací soud „neposuzoval další relevantní skutečnosti ve vztahu k tvrzené škodě, zejména zda škoda skutečně vznikla, kdy a v jaké výši škoda vznikla, kdo škodu vlastně způsobil a jak … a zejména … proč paní D. Š. s účetními záznamy manipulovala“, že „posuzoval zavinění výlučně ve vztahu k zjištěnému jednání“, nikoliv k následku tohoto protiprávního jednání] podstatou jeho argumentace i zde je nesouhlas se skutkovým zjištěním odvolacího soudu, že žalobkyni škoda v podobě chybějící pokladní hotovosti ve výši 847 195 Kč vznikla, a skutkovým závěrem, že tato škoda je „přímým následkem aktivního jednání D. Š.“ (která „dne 21. 4. 2017 neoprávněně přepsala … údaj v účetním programu tak, že zaevidovala odvod ke dni 17. 1. 2017 z pokladny na bankovní účet ve výši 950.000 Kč, přestože fakticky na účet odvedla pouze částku 450.000 Kč a způsobila neoprávněné snížení stavu pokladny žalobce o částku 500.000 Kč“, „k 1. 1. 2017 neoprávněně zaevidovala stav pokladny žalobce jako stav nulový“, přestože „ve skutečnosti byl k datu 31. 12. 2016 evidován stav pokladny žalobce v částce 247.195 Kč, a tento účetní stav souhlasil se stavem fyzickým“, čímž „způsobila neoprávněné snížení stavu poklady žalobce o částku 247.195 Kč“, a „opravila dne 29. 8. 2017 výdajový pokladní doklad č. 70477 ze dne 19. 5. 2017 správně znějící na výběr částky 93.572 Kč z účtu žalobce tak, že v tomto dokladu uvedla částku 193.572 Kč a způsobila snížení majetkového stavu žalobce o částku 100.000 Kč“).
Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2013 nelze důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Pro úplnost je nutné připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod č. 19/2006 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
Dovolací soud též neshledal, že by zjištění skutkového stavu soudy nižších stupňů vykazovalo při hodnocení důkazů znaky zjevné svévole, kdy z obsahu spisu nelze dovodit, že by skutková zjištění, k nimž soudy dospěly, byla vadná a ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nejedná se tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněného pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). Jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací se námitkami žalovaného řádně zabývaly, v odůvodnění rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnily, z jakých důkazů vycházely. Dovolací soud v postupu soudů zjevný rozpor s ustanovením §132 o. s. ř. neshledal.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. pak nemohou založit ani námitky dovolatele, že „byl krácen na svém právu na zákonného soudce“, neboť došlo k „nesprávnému přidělení věci soudem prvního stupně“ a o věci „rozhodoval nepříslušný, a tedy nezákonný senát“. Tyto námitky nejsou dovolacím důvodem ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. (způsobilým založit přípustnost dovolání), ale mohly by (kdyby byly důvodné) představovat zmatečnostní vadu podle §229 odst. 1 písm. f) o. s. ř., ke které však dovolací soud může přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné; přípustnost dovolání může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3028/2018).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 3. 2023
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu