ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.3355.2022.1
sp. zn. 21 Cdo 3355/2022-315
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci zástavního věřitele J. Z., narozeného dne XY, bytem XY, Italská republika, zastoupeného JUDr. Petrou Buzkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Revoluční č. 724/7, a zástavní dlužnice Our House, s. r. o. se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Bílkova č. 869/12, IČO 27394042, zastoupené Mgr. Michalem Hanšpachem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Hybernská č. 1009/24, o nařízení soudního prodeje zástavy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 70/2020, o dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2022, č. j. 25 Co 28/2022-261, takto:
Dovolání zástavní dlužnice se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2022, č. j. 25 Co 28/2022-261, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho závěr, že vedlejší účastenství může přicházet v úvahu jen v řízení sporném a v řízení o soudním prodeji zástavy je z povahy věci vyloučeno] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Standardní judikatura se shodla na závěru, že vedlejší účastenství může přicházet v úvahu jen v řízení sporném, neboť jen ve sporu proti sobě vystupují dvě strany s protichůdnými zájmy; v tzv. nesporném řízení, v němž jeho účastníci nejsou vzájemně v pozici protistran a soud je povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí, aniž by byl omezen skutečnostmi, které uvádějí účastníci (§20 odst. 1 z. ř. s.), je z povahy věci vyloučeno (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 20 Cdo 91/99, uveřejněné pod č. 73/1999 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 1019/2006, uveřejněné pod č. 148/2008 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1259/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3880/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4161/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5735/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1136/2015, uveřejněné pod č. 111/2016 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1116/2016, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2787/2015). K názorům publikovaným v uvedených rozhodnutích se i ve vztahu k řízením podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, přihlásil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1868/2016.
Řízení v projednávané věci lze považovat za řízení tzv. nesporné, neboť (jak dovodila stabilní judikatura) povaha řízení o soudním prodeji zástavy (jako první fáze soudního prodeje zástavy), určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení §358 odst. 1 větě první z. ř. s., u nichž se vyžaduje toliko osvědčení, jednak nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se okolností uvedených v ustanovení §358 odst. 1 větě první z. ř. s., jednak ani neumožňuje soudu provádět dokazování ke sporným tvrzením účastníků. Řízení o soudním prodeji zástavy je tedy charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků; nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v ustanovení §358 odst. 1 větě první z. ř. s., nemůže být jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, a naopak, budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a i kdyby o nich požadoval dokazování. Protože v řízení o soudním prodeji se (pojmově) neprovádí dokazování, nepřichází v něm v úvahu použití ustanovení §357 z. ř. s. (jeho zařazení do zákona je zjevnou legislativní chybou), a v odvolacím řízení ani ustanovení §28 odst. 1 z. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4979/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze 25. 7. 2017, sp. zn. 21 Cdo 277/2017).
Z uvedeného Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dovodil, že byť zástavní věřitel a zástavní dlužník mají (obecně) protichůdné zájmy, povaha řízení o soudní prodej zástavy neumožňuje, aby se (v procesním slova smyslu) tato kontradikce projevila, vedlejší účastenství je tak i zde z povahy věci vyloučeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2020, sp. zn. 21 Cdo 504/2020); oznamuje-li proto v takovém řízení třetí osoba, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na kterékoliv straně, rozhodne soud o nepřipuštění takového účastenství formou usnesení, které má povahu usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, proti němuž není odvolání přípustné [srov. ustanovení §1 odst. 3 z. ř. s., §202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] – k tomu srov. též již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1136/2015.
Namítá-li zástavní dlužnice, že vstup vedlejší účastnice do řízení je nutný, „aby společnost Amira mohla zabránit vzniku újmy na straně Zástavního dlužníka, kterého se Zástavní věřitel snaží ‚nepřátelsky převzít‘ a ukončit tak procesní obranu Zástavního dlužníka“ a že „případná újma by se projevila i v majetkové sféře společnosti Amira, která je 100% společníkem Zástavního dlužníka“, pak přehlíží, že povaha řízení o soudním prodeji zástavy neumožňuje, aby se protichůdné zájmy účastníků jakkoli projevily, pouze požaduje osvědčení zákonem požadovaných skutečností.
Nejvyšší soud proto dovolání zástavní dlužnice podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 2. 2023
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu