ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.1911.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 1911/2023-320
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , IČO: 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 80 000 Kč s příslušenstvím, o žalobách pro zmatečnost podaných žalobcem dne 12. 4. 2021 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2021, č. j. 4 Co 320/2020-228, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2020, č. j. 11 Co 70/2019-216, dne 20. 9. 2021 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 7. 2021, č. j. 4 Co 162/2021-251, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2021, č. j. 11 Co 70/2019-242, a dne 1. 8. 2022 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2022, č. j. 4 Co 423/2021-268, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2021, č. j. 11 Co 413/2018, 11 Co 70/2019-286, vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Co 70/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2023, č. j. 5 Co 266/2022-292, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 19. 1. 2021, č. j. 11 Co 70/2019-286, odmítl v záhlaví tohoto usnesení blíže specifikované žaloby pro zmatečnost (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 2. 2. 2023, č. j. 5 Co 266/2022-292, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti všem výrokům usnesení soudu prvního stupně i odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
4. Usnesením ze dne 22. 5. 2023, č. j. 11 Co 70/2019-314, soud prvního stupně žalobce vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč a současně ho poučil, že pokud tak neučiní, bude dovolací řízení zastaveno; dále žalobce vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení doplnil dovolání o dovolání sepsané advokátem a spolu s tím předložil plnou moc osvědčující jeho zastoupení advokátem v dovolacím řízení; žalobce ve lhůtě stanovené soudem (ani později) soudní poplatek za dovolání nezaplatil, své dovolání o dovolání sepsané advokátem nedoplnil a nepředložil plnou moc osvědčující jeho zastoupení advokátem v dovolacím řízení; podáním doručeným soudu 6. 6. 2023 (mimo jiné i pro toto řízení) požádal opětovně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
5. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
6. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
7. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2021, č. j. 11 Co 70/2019-286, zastavil.
8. Podáním dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2023, č. j. 5 Co 266/2022-292, jehož přípustnost ustanovení §238 o. s. ř. objektivně nevylučuje, vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [§4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)]. Jelikož tento soudní poplatek přes poučení o následcích jeho nezaplacení ani po výzvě soudu prvního stupně neuhradil, Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §243f odst. 2 o. s. ř. dovolací řízení podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil. Právní mocí usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku poplatková povinnost dovolatele zaniká (viz §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích).
9. Nerozhodoval-li soud prvního stupně o opakované – mechanické a novými skutečnostmi neodůvodněné – žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení a předložil-li věc přímo Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o podaném dovolání, postupoval v souladu s ustálenou judikaturou (srov usnesení Ústavního soudu z 19. 10. 2011, sp. zn. I. ÚS 1901/11, usnesení Nejvyššího soudu z 27. 3. 2018, sp. zn. 23 Cdo 797/2018, nebo ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. 26 Cdo 873/2022).
10. Dovolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání (včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce), jakož i opravných prostředků včetně těch, které nejsou přípustné. Takové jednání lze označit za obstrukční a sudičské (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016).
11. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 9. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu