ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.82.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 82/2023-290
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce L. M. , narozeného XY, bytem v XY, proti žalované R. A. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Jaroslavem Dospělem, advokátem se sídlem v Praze 10, Moskevská 373/37, o zaplacení 95 015 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 8 C 410/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2022, č. j. 28 Co 102/2022-251, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 340 Kč k rukám zástupce žalované JUDr. Jaroslava Dospěla.
Stručné odůvodnění:
Žalobce se u Okresního soudu Praha-západ („soud prvního stupně“) domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu 85 223 Kč s příslušenstvím, přičemž žalobu později rozšířil tak, že se domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit mu 95 015 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 1. 2022, č. j. 8 C 410/2020-225, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
Krajský soud v Praze („odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 16. 6. 2022, č. j. 28 Co 102/2022-251, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci 9 805 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 1 146 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení; ve zbývající části výroku I rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost však nijak nevymezuje.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k němu, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost (§243f odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – „o. s. ř.“) odkazuje.
Dovolání není projednatelné, neboť trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena přípustnost dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz )]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )].
Vady řízení (kam patří i dovolatelem uplatněné námitky, že soud neprovedl jím navržené důkazy, že soud nesprávně hodnotil svědecké výpovědi, nebo že došlo k chybné protokolaci při jednání) samy o sobě nemohou vést k přípustnosti dovolání; jsou subsidiárním dovolacím důvodem (srovnej §241a odst. 1 a contrario a §242 odst. 3 o. s. ř.); jestliže dovolatel v souvislosti s tvrzenými vadami řízení nevymezí právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., může dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že z jiného důvodu shledá dovolání jako přípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, či ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014). Ústavní soud nezpochybňuje, že vady řízení ani námitka porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces samy o sobě k přípustnosti dovolání nepostačují, pokud v jejich souvislosti není vymezena řádná právní otázka přípustnosti dovolání (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16, bod 22 a 23).
Proto Nejvyšší soud dovolání jako neprojednatelné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 18. 7. 2023
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu