ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1193.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 1193/2023-107
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobců a) Trip & Airport transfers s. r. o. , se sídlem v Sokolově, Jelínkova 1878, identifikační číslo osoby 05069998, a b) M. H. , nar. dne XY, bytem v XY, oba zastoupeni Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem Praze, Slezská 1297/3, proti žalované Mercedes-Benz Financial Services Česká republika s. r. o. , se sídlem v Praze, Daimlerova 2296/2, identifikační číslo osoby 63997240, zastoupené JUDr. Monikou Linhartovou, advokátkou se sídlem v Praze, Široká 25/6, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Cm 22/2021, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, č. j. 4 Cmo 119/2022-60, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 6. 2022, č. j. 12 Cm 22/2021-35, zamítl návrh žalobců na přerušení řízení (výrok I.), zamítl žalobu o zrušení rozhodčího nálezu, vydaného rozhodcem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky JUDr. Břetislavem Komanem dne 25. 8. 2021 pod sp. zn. Rsp 306/20 (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok III.).
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 12. 2022, č. j. 4 Cmo 119/2022-60, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali společně žalobci (dále též „dovolatelé“) dovolání s tím, že je považují za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které mají být dovolacím soudem posouzeny jinak, než jak byly dosud řešeny, případně nebyly v praxi dovolacího soudu dosud řešeny. V konkrétnosti dovolatelé předkládají dovolacímu soudu tyto otázky:
a) „Je porušením zásady rovnosti účastníků rozhodčího řízení, vyjádřené v ustanovení §18 ZRŘ [zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ZRŘ“)], procesní postup rozhodčího soudu v případě, že účastníku je sice dána možnost vyjádřit se k rozhodčí žalobě, účastnit se ústního jednání a k navrženým důkazům navrhnout důkazy vlastní, které však rozhodčí soud zamítne provést z důvodu nadbytečnosti, neúčelnosti a časového odstupu (pokud meritum rozdílů znaleckých posudků spočívá v použití jiného výchozího ceníku pro stanovení výchozí tržní ceny vozu, když jeden znalec používá ceník určený VIP velkoodběratelům a druhý znalec běžný ceník určený veřejnosti), ačkoliv tyto důkazní návrhy mohou mít zásadní vliv na rozhodnutí rozhodčího soudu ve věci samé?“
b) „Navrhne-li účastník v rámci rozhodčího řízení důkaz revizním znaleckým posudkem a svědeckým výslechem znalců, s ohledem na vzniklé pochybnosti o správnosti jiného znaleckého posudku (pokud meritum rozdílů znaleckých posudků spočívá v použití jiného výchozího ceníku pro stanovení výchozí tržní ceny vozu, když jeden znalec používá ceník určený VIP velkoodběratelům a druhý znalec běžný ceník určený veřejnosti), aby tak byly dostatečně odstraněny rozpory mezi dvěma důkazy stejné důkazní síly, a rozhodčí soud při svém rozhodování zamítne tyto důkazní návrhy provést z důvodu nadbytečnosti, neúčelnosti a časového odstupu, jedná se tak o procesní vadu rozhodčího soudu vedoucí k porušení zásady rovnosti účastníků rozhodčího řízení ve smyslu ustanovení §18 ZRŘ?“
c) „Trpí rozhodčí nález rozhodčího soudu deficitem odůvodnění vykazujícím takové procesní vady, které svým významem v rozhodčím řízení znemožňují účastníku věc před rozhodcem projednat, pokud je sice účastníku dána možnost vyjádřit se k rozhodčí žalobě, účastnit se ústního jednání a k navrženým důkazům navrhnout vlastní důkazy, které však rozhodčí soud zamítne provést z důvodu nadbytečnosti, neúčelnosti a časového odstupu, ačkoliv tyto důkazní návrhy mohou mít zásadní vliv na rozhodnutí rozhodčího soudu ve věci samé, pokud meritum rozdílů znaleckých posudků spočívá v použití jiného výchozího ceníku pro stanovení výchozí tržní ceny vozu, když jeden znalec používá ceník určený VIP velkoodběratelům a druhý znalec běžný ceník určený veřejnosti?“
d) „Je-li odpověď na otázku C kladná, mohou procesní vady v postupu rozhodčího soudu vést ke zrušení rozhodčího nálezu soudem dle ustanovení §31 písm. e) ZRŘ z důvodu, že účastník byl v rozhodčím řízení zkrácen na svém právu věc před rozhodcem projednat?“
e) „Je rozhodčí nález rozhodčího soudu přesvědčivě a srozumitelně odůvodněn v případě, že účastník rozhodčího řízení k navrženým důkazům navrhne výslech znalců, aby tak byly dostatečně odstraněny rozpory mezi dvěma důkazy stejné důkazní síly, přičemž rozhodčí soud zamítne důkazní návrh provést z důvodu nadbytečnosti, neúčelnosti a časového odstupu (pokud meritum rozdílů znaleckých posudků spočívá v použití jiného výchozího ceníku pro stanovení výchozí tržní ceny vozu, když jeden znalec používá ceník určený VIP velkoodběratelům a druhý znalec běžný ceník určený veřejnosti), ačkoliv daný důkazní návrh může mít zásadní vliv na rozhodnutí rozhodčího soudu ve věci samé?“
f) „Je v rozporu s ustanovením §127 odst. 2 o. s. ř. procesní postup rozhodčího soudu, jestliže rozhodčí soud v řízení nepřipustí z důvodu neúčelnosti a časového odstupu důkaz revizním znaleckým posudkem, který navrhuje účastník z důvodu odstranění rozporů mezi dvěma důkazy stejné důkazní síly, jakož i k odstranění pochybností o správnosti jiného znaleckého posudku, pokud meritum rozdílů znaleckých posudků spočívá v použití jiného výchozího ceníku pro stanovení výchozí tržní ceny vozu, když jeden znalec používá ceník určený VIP velkoodběratelům a druhý znalec běžný ceník určený veřejnosti?“
Dovolatelé uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) a navrhují, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se dle obsahu spisu k podanému dovolání vyjádřila v tom smyslu, že dovolaní považuje za nepřípustné, a proto navrhuje, aby je dovolací soud odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobami k tomu oprávněnými a řádně zastoupenými podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Dovolání není přípustné.
Dovolatelé soudům nižších stupňů vytýkají, že nesprávně právně posoudily otázku důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu dle ustanovení §31 písm. e) ZRŘ, neboť v rozhodčím řízení nebyla straně poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat.
Dovolatelé dovolacími námitkami [shora označenými pod písm. a), b), e) a f)] tvrdí porušení zásady rovnosti účastníků rozhodčího řízení ve smyslu §18 ZRŘ tím, že v rozhodčím řízení nebyly provedeny dovolateli navrhované důkazy.
Nejvyšší soud se otázkou odnětí možnosti projednat věc před rozhodci opakovaně zabýval (srov. např. rozsudky ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 32 Odo 1528/2005, ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1201/2007, ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2570/2007, ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4386/2011, ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 153/2013, nebo usnesení ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3299/2009, a řada dalších). Důvod ke zrušení rozhodčího nálezu soudem, upravený v ustanovení §31 písm. e) ZRŘ, míří především na ochranu dodržování základních procesních práv a povinností účastníků rozhodčího řízení s ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení vyjádřenou v ustanovení §18 ZRŘ. Účastníkům musí být dána plná příležitost k uplatnění jejich práv. Všechny námitky vedoucí ke zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. e) ZRŘ musí být nutně procesního charakteru, musí se tedy týkat postupu rozhodčího soudu při projednávání sporu, nikoli správnosti skutkových nebo právních závěrů učiněných rozhodčím soudem. Při posuzování otázky, zda v daném případě byla straně v rozhodčím řízení poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, musí soud zkoumat, zda v konkrétním rozhodčím řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem případu byla straně rozhodčího řízení poskytnuta dostatečná možnost k uplatnění jejích procesních práv a rovněž zda se procesním postupem rozhodčího soudu jedna ze stran nedostala do nerovného postavení vůči druhé straně.
V rozsudku ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 32 Odo 1528/2005, se Nejvyšší soud zabýval vztahem ZRŘ a o. s. ř., přičemž dospěl k závěru, že vztah obou právních norem je upraven ustanovením §30 ZRŘ, podle kterého nestanoví-li zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Z použití termínu „přiměřeně“ vyplývá, že rozhodčí řízení nepodléhá občanskému soudnímu řádu přímo a jeho jednotlivá ustanovení nelze použít v rozhodčím řízení mechanicky. Výraz „přiměřeně“ vyžaduje především zohlednění obecných zásad, na nichž stojí rozhodčí řízení, to znamená použití norem občanského soudního řádu pod obecným rámcem zásad rozhodčího řízení.
Občanský soudní řád v ustanovení §157 odst. 2 mimo jiné požaduje stručné a jasné uvedení toho, k jakému zjištění o jednotlivých skutečnostech soud dospěl, na základě jakých důkazů, jak tyto důkazy hodnotil, proč neprovedl i další důkazy. Soud je povinen uvést, proč neprovedl další důkazy. Soud není povinen provést každý důkaz navržený účastníky, ale je jeho povinností se s důkazními návrhy vypořádat. Za přiměřeného použití ustanovení §30 ZRŘ lze dovodit, že i rozhodčí soud má povinnost ve svém rozhodnutí uvést, proč neprovedl i další stranami navržené důkazy (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 3749/2008).
Nejvyšší soud již mnohokrát vysvětlil, že odnětí možnosti účastníku jednat před soudem (rozhodcem) nenastane tím, že soud neprovede důkazy navržené účastníkem řízení, pokud soud (rozhodce) odůvodní, proč takový důkaz neprovedl. V takovém případě v rozhodčím řízení nebude dán podle §31 písm. e) ZRŘ důvod ke zrušení rozhodčího nálezu z důvodu neposkytnutí možnosti věc před rozhodci projednat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 23 Cdo 3267/2015, či ze dne 11. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 366/2006).
Tak je tomu i v poměrech věci zde vedené, kdy soudy nižších stupňů po provedeném dokazování dospěly k závěru, že není zřejmá žádná skutečnost, ze které by bylo možné na zkrácení práv žalobců v průběhu rozhodčího řízení usuzovat. Odvolací soud k provedenému dokazovaní zjistil, že byly provedeny všechny navržené důkazy s výjimkou kopií inzertních serverů o aktuální nabídkové ceně osobních vozidel Mercedes – Benz, výslechů obou ve věci činných znalců dle §127a o. s. ř., vypracování revizního posudku dle §127 odst. 2 o. s. ř. Z obsahu zápisu z jednání ze dne 30. 6. 2021 a pak i ze strany 5 odůvodnění rozhodčího nálezu je zřejmé i odůvodnění zamítnutí důkazních návrhů.
Ve věci zde vedené odvolací soud správně vycházel při právním posouzení mimo jiné ze závěrů přijatých v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2247/2012, v němž dovolací soud konstatoval, že vyplývá-li ze skutkových zjištění soudů obou stupňů, že žalobkyni byla dána možnost vyjádřit se k rozhodčí žalobě, k navrženým důkazům navrhnout své důkazy, že rozhodčí soud ve svém nálezu zdůvodnil a vypořádal se s tím, proč některé navržené důkazy neprovedl, je závěr odvolacího soudu, že žalobkyně nebyla v rozhodčím řízení zkrácena na svém právu věc před rozhodci projednat, v souladu se závěry vyjádřenými v judikatuře Nejvyššího soudu.
Nelze proto dovodit, že by odvolací soud námitky dovolatelů posoudil v rozporu se závěry dovolateli uváděné judikatury, jestliže v nyní posuzované věci rozhodčí soud zdůvodnil, proč nebyly důkazní návrhy přijaty a dostatečně zdůvodnil jejich zamítnutí.
K námitkám dovolatelů, kterými zpochybňují toliko hodnocení důkazů rozhodčím soudem, pak dovolací soud připomíná, že takový přezkum obecným soudům v řízení, jímž se žalobce domáhá zrušení rozhodčího nálezu, nepřísluší. Nesprávnost hodnocení provedených důkazů totiž nepředstavuje důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle ustanovení §31 písm. e) ZRŘ (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2273/2007).
Přípustnost dovolání nezakládají ani další námitky dovolatelů, jež směřují k tvrzenému nedostatečnému odůvodnění rozhodčího nálezu [shora označené písm. c) a d)]. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se podává, že tuto otázku posoudil odvolací soud v souladu se závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 23 Cdo 5360/2016, či ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1521/2013).
Nejvyšší soud poukazuje rovněž na rozhodovací praxi Ústavního soudu, kdy Ústavní soud např. v usnesení ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. I. ÚS 2296/20, připomněl, že „byť rozhodčí řízení nemůže znamenat vzdání se právní ochrany (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1794/10 ze dne 16. 7. 2013), neznamená to, že by procesní garance musely být na stejné úrovni jako v občanském soudním řízení před obecnými soudy, neboť tím by došlo k setření výhod rozhodčího řízení. Přezkum rozhodčího nálezu soudem dle §31 zákona o rozhodčím řízení se tak omezuje na ověření stěžejních procesních otázek, zejména pravomoci rozhodce a dodržení významných procesních práv stran, naopak zcela je z něj vyloučena věcná správnost po stránce hmotněprávní (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 3227/07 ze dne 8. 3. 2011) […] vady odůvodnění samy o sobě důvodem ke zrušení rozhodčího nálezu nejsou, stejně jako (zásadně) neposkytnutí poučení dle §118a občanského soudního řádu, jestliže obě strany měly možnost se k věci dostatečně vyjádřit, vzájemně byly seznámeny se svými stanovisky a mohly na ně adekvátně reagovat (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3718/16 ze dne 21. 2. 2017)“.
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 7. 2023
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu