ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3447.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 3447/2022-371
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Round square s.r.o. , se sídlem Dvořákova 780, 739 11 Frýdlant nad Ostravicí, IČO 26836301, zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Sokolovská 6234/64, 708 00 Ostrava, proti žalované P. D. , se sídlem XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Viktorem Rossmannem, advokátem se sídlem Senovážné náměstí 1464/6, 110 00 Praha 1, o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 110 C 168/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2022, č. j. 71 Co 257/2021-342, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou se žalobkyně domáhala doplatku kupní ceny ve výši 100 000 Kč společně s úroky z prodlení na základě kupní smlouvy uzavřené dne 30. 9. 2017 mezi žalobkyní, jako prodávající, a žalovanou, jako kupující, podle níž žalobkyně prodala žalované zdravotnické přístroje (rentgeny) za sjednanou cenu, jejíž celou výši i přes výzvu žalobkyně žalovaná nedoplatila. Žalovaná žalobě oponovala tím, že vůči žalobou požadované pohledávce započetla svoji pohledávku ve výši 15 030,83 Kč, jejíž existenci dovozovala z tvrzeného vzniku škody, která ji vznikla tím, že zboží bylo žalobkyní dodáno po sjednaném termínu plnění a musela tak splátky úvěru ve výši 15 030,83 Kč platit ze svých osobních finančních prostředků. Vůči pohledávce žalobkyně dále žalovaná namítala zápočet své pohledávky ve výši 84 969,17 Kč, jejíž existenci dovozovala ze vzniku škody ve výši 112 470 Kč za neuskutečněné snímky za část prosince 2017 a část ledna 2018 u objednaných pacientů na provedení snímkování, za něž nemohla vykázat výkony zdravotnickým pojišťovnám.
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 9. 2020, č. j. 110 C 168/2018-250, výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 49 768 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05% denně z částky 49 768 Kč od 13. 3. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, výrokem II zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni další částku ve výši 50 232 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05% denně z částky 100 000 Kč od 18. 1. 2018 do 12. 3. 2018, a z částky 50 232 Kč od 13. 3. 2018 do zaplacení, výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem IV rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit České republice Okresnímu soudu v Karviné na nákladech řízení částku 3 050 Kč a o povinnosti žalované zaplatit České republice Okresnímu soudu v Karviné na nákladech řízení částku 50 Kč.
O odvolání obou účastnic rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 31. 5. 2022, č. j. 71 Co 257/2021-342, kdy výrokem I potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 49 768 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 49 768 Kč od 14. 3. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku a v části výroku II rozsudku soudu prvního stupně, jíž byl zamítnut úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 100 000 Kč od 18. 1. 2018 do 12. 3. 2018 a z částky 50 232 Kč za 13. 3. 2018; v další napadené části výroku I. rozsudku soudu prvního stupně ohledně úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 49 768 Kč za 13. 3. 2018 a v napadené části výroku II. rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 50 232 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 50 232 Kč od 14. 3. 2018 do zaplacení změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 50 232 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 50 232 Kč od 14. 3. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 49 768 Kč za den 13. 3. 2018, zamítl; výrokem II odvolací soud žalované uložil nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 108 071 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, výrokem III uložil žalované povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 3 100 Kč na účet Okresního soudu v Karviné do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a výrokem IV uložil žalované nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 13 208 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně v tom, že pohledávka žalobkyně je důvodná a nezanikla v důsledku zápočtu co do výše 15 030,83 Kč. Odvolací soud ale nesouhlasil se soudem prvního stupně, pokud dovodil zánik pohledávky žalobkyně započtením co do výše 50 232 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že obě tyto pohledávky nejsou způsobilé k započtení, a to pohledávka ve výši 15 030,83 Kč pro její zdánlivost, jak správně dovodil i soud prvního stupně, a nezpůsobilá k započtení je i pohledávka ve výši 84 969,17 Kč, a to pro její neurčitost a nejistotu.
Odvolací soud odůvodnil učiněný závěr tím, že žalovaná neprokázala, že by utrpěla majetkovou újmu ve výši 15 030,83 Kč, tato pohledávka je neexistentní, nemá povahu majetkové škody, je tedy zdánlivá, a proto není způsobilá k započtení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že za uvedené období žalovaná namítá i vznik škody z titulu ušlého zisku, a doplnil, že finanční deficit za splátky úvěrů z osobních prostředků žalované se nahradí poté, co zdravotnické přístroje začnou generovat očekávaný zisk.
K žalovanou tvrzené újmě a vyčíslené pohledávce ve výši 112 470 Kč a z ní započtené části ve výši 84 969,17 Kč odvolací soud uvedl, že je vypočtena hypoteticky a nemá ani povahu ušlého zisku, když nezohledňuje náklady potřebné k dosažení předpokládané výše zisku. Neurčitost takové pohledávky plyne podle odvolacího soudu ze samotných tvrzení žalované o tom, že vycházela z průměrného počtu pacientů objednávaných za měsíce, jejichž objednání prováděla rok dopředu, tedy v době, kdy ještě neměla uzavřenou ani kupní smlouvu. Není ani zřejmé, jaké částky (ve vztahu ke kterým pacientům a za jaké období) měly být předmětem započtení ve výši 84 969,17 Kč z celkové pohledávky ve výši 112 470 Kč. Odvolací soud se neztotožnil tedy se soudem prvního stupně, který dovodil, že žalovaná mohla započítat vůči pohledávce žalobkyně pohledávku z ušlého zisku ve výši 50 232 Kč, vycházeje ze zjištění, že stavební a technická připravenost žalované pro instalaci přístrojů byla nahlášena dne 12. 12. 2017, a ze závěru, že žalovaná mohla získat za 10 pracovních dnů v prosinci roku 2017 a 8 pracovních dnů v lednu 2018 celkem příjem 78 887 Kč, jenž bylo třeba ponížit o náklady vyčíslené ustanovenou znalkyní na 28 635 Kč. Odvolací soud konstatoval, že o neurčitosti uvedené pohledávky ve výši 84 969,17 Kč, použité k započtení, svědčí snaha soudu prvního stupně objektivizovat tvrzenou škodu žalované jako ušlý zisk prostřednictvím znaleckého posudku. Odvolací soud s ohledem na ustanovení §1987 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), které klade zvýšené nároky na požadavek určitosti a jistoty u aktivně započítávaných pohledávek a s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu představované např. rozsudkem sp. zn. 32 Cdo 565/2019 uzavřel, že k platnému započtení z důvodu neurčitosti započítávané pohledávky ve výši 84 969,17 Kč nedošlo, tudíž pohledávka žalobkyně výši 100 000 Kč nezanikla, a proto je žalovaná povinna doplatit kupní cenu v požadované výši 100 000 Kč podle §2079 odst. 1 o. z. a smluvený úrok z prodlení od 14. 3. 2018 do zaplacení, a to s ohledem na doručení předžalobní výzvy 12. 3. 2018 a skutečnost, že žalovaná dne 13. 3. 2018 požadovaný doplatek kupní ceny nezaplatila. K námitce žalované ohledně podstatného porušení smlouvy nedodržení termínu dodání přístrojů odvolací soud uvedl, že dohoda o době dodání zboží není podstatnou náležitostí kupní smlouvy, proto ani nedodržení doby dodání prodávajícím není podstatným porušením smlouvy. Pro úplnost dodal, že žalovaná v tomto řízení ani žádná práva z titulu odpovědnosti žalobkyně za pozdní dodání přístrojů neuplatnila.
Žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, neboť má za to, že dovolání je přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.“), jelikož směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se řízení končí a rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle níž v případě, že účastník je zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat, je rozhodnutí soudu považováno za překvapivé (nepředvídatelné) - srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2125/2006, nebo ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009. Dovolatelka se domnívá, že právě taková procesní situace v odvolacím řízení v posuzované věci nastala, jestliže odvolací soud obě započtení provedená žalovanou posoudil jako neplatná pro neurčitost, z pohledu předcházejícího řízení posoudil započtení originálním způsobem, aniž žalovanou seznámil se svým odlišným právním názorem. Zbavil ji tak možnosti příslušné skutkové a právní argumentace. Podle dovolatelky se odvolací soud odchýlil i od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu týkající se naplnění požadavku dostatečnosti a srozumitelnosti odůvodnění rozsudku (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2001, sp. zn. 26 Cdo 2172/2000), jestliže v rozsudku pouze obecně konstatoval závěry, ke kterým došel a neuvedl, z jakých skutkových závěrů a z jakého zákonného ustanovení v dané věci při rozhodování vycházel. Neurčitost pohledávky žalované použité k započtení odůvodnil jen tím, že tato plyne ze samotných tvrzení žalované a je vypočtena hypoteticky, přičemž zcela pominul závěry znaleckého posudku, který se jednoznačně vypořádal s počtem pacientů a s náklady potřebnými na dosažení zisku z jejich snímkování.
Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání i v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena, a to otázky, zda k podstatnému porušení smlouvy může dojít pouze v případě porušení podstatné náležitosti smlouvy. Dovolatelka má za to, že odvolací soud se při řešení této otázky dopustil nesprávného právního posouzení, neboť se domnívá, že k podstatnému porušení smlouvy může dojít i v případě porušení smluvní povinnosti, která není podstatnou náležitostí smlouvy. Dovolatelka namítá, že ohledně skutečnosti, zda došlo k podstatnému či nepodstatnému porušení smlouvy nebylo prováděno v průběhu řízení ani žádné dokazovaní.
Žalovaná má za to, že znaleckým posudkem došlo k objasnění započítávaných pohledávek z titulu majetkové újmy žalované v souvislosti s opožděným dodáním přístrojů a nebylo možno případnou nezpůsobilost k započtení namítané pohledávky dovodit. Stejně tak má dovolatelka za to, že dostatečně specifikovala pohledávku z titulu vzniklé škody tím, že musela ze svého vynaložit náklady na placení leasingových splátek za dobu, kdy žalobkyní dodávané zdravotnické přístroje nebyly včas instalovány.
S ohledem na uvedené důvody dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou, tedy účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval přípustností podaného dovolání.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud konstatuje, že námitky dovolatelky k překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu spojené s kritikou procesního postupu odvolacího soudu směřují do vad řízení, nezahrnují však otázku procesního práva, kterou by odvolací soud řešil. Takové námitky neodpovídají kritériím stanoveným v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud již několikrát judikoval, že námitky dovolatele směřující ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu, tedy do vad řízení, neodpovídají kritériím stanoveným v §237 o. s. ř. (vzhledem k §241a odst. 1 o. s. ř. nejsou ani způsobilým dovolacím důvodem); přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze 13. 1. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3244/2018 nebo ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4290/2018 – dostupných na www.nsoud.cz ). Ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné. Přípustnost dovolání tedy nemohou založit samotné námitky proti vadnému procesnímu postupu soudu. Stejný závěr se týká i námitek dovolatelky k nedostatečnému a nesrozumitelnému odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1913/2018 nebo ze 12. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4290/2018, či ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4044/2018 – dostupných na www.nsoud.cz ). Námitky k hodnocení důkazů odvolacím soudem s tím, že nevzal v úvahu závěry znaleckého posudku, nejsou rovněž způsobilé založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Nejvyšší soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích uvedl, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).
Dovolatelka k otázce hmotného práva týkající se řešené otázky nezpůsobilosti pohledávek k započtení pro neurčitost a nejistotu u pohledávky ve výši 84 969,17 Kč a u pohledávky ve výši 15 030,83 Kč pro její zdánlivost, na jejímž řešení je v dané věci rozhodnutí odvolacího soudu založeno, dovolatelka žádnou přípustnost dovolání nevymezila. Pouze v souvislosti s řešením této otázky namítá nesprávné právní posouzení a vady řízení spočívající v neprovedení dostatečného dokazování. Nesprávné právní posouzení je však podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolacím důvodem, tudíž pouhé námitky k právnímu posouzení nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. 4700/2017 nebo ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1913/2018 - dostupných na www.nsoud.cz ).
K dovolatelkou vymezené otázce hmotného práva, která podle dovolatelky nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, a to otázky, zda k podstatnému porušení smlouvy může dojít pouze v případě porušení podstatné náležitosti smlouvy, je třeba konstatovat, že na řešení této otázky není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Odvolací soud založil své rozhodnutí o povinnosti žalované doplatit žalobkyni zbytek nezaplacené sjednané ceny díla na zjištění, že k doplacení kupní ceny nedošlo a na závěru, že nedošlo k žalovanou tvrzenému platnému započtení jejích pohledávek vůči žalobou uplatněné pohledávce, neboť pohledávky, které žalovaná použila k započtení, jsou k započtení nezpůsobilé. Právní otázka ohledně podstatného či nepodstatného porušení smlouvy nebyla odvolacím soudem řešena a ani nesouvisí s právním posouzením platnosti započtení pohledávek, resp. se závěrem soudu o nezpůsobilosti pohledávek k započtení. Otázka hmotného práva, na níž není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nemůže založit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud se již opakovaně vyjádřil k nutnosti vymezení relevantní právní otázky, jakožto obsahové náležitosti dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013 nebo ze dne 8. 8. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1683/2018, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 658/2020 – všech veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz ), kdy přijal závěr, že pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné.
Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené uzavřel, že dovolání žalované není podle §237 o. s. ř. přípustné a podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. její dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 1. 2023
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu