ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.390.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 390/2022-442
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobce P. K. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Martou Vyškovskou, advokátkou se sídlem v Brně, Moravské náměstí 690/15, proti žalovaným 1) Š. K. , narozenému XY a 2) K. K. , narozené XY, oběma bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Lubomírem Rokytou, advokátem se sídlem v Bílovci, Slezské náměstí 14/37, o zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 17 C 83/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2021, č. j. 71 Co 281/2020-423, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2021, č. j. 71 Co 281/2020-423, a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 6. 2020, č. j. 17 C 83/2018-377, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Novém Jičíně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobce se v řízení domáhal po žalovaných zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že se žalovanými uzavřel dne 25. 6. 2014 smlouvu o dílo, na základě které se jako zhotovitel zavázal pro žalované jakožto objednatele provést dílo spočívající ve výstavbě dřevostavby na klíč a žalovaní se zavázali zaplatit žalobci cenu díla ve výši 2 608 130 Kč plus daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“). Částky 400 000 Kč s příslušenstvím se žalobce domáhal jako rozdílu mezi hodnotou prací jím provedených na díle (tzv. hodnotou prostavěnosti) do doby odstoupení od smlouvy žalovanými, včetně víceprací jím provedených (ztracené bednění, zemní práce, více betonu, zavážení prováděné v rámci zemních prací, využití pumpy na beton v souvislosti s podmáčeným terénem, zhotovení protiradonové izolace), a zálohou zaplacenou žalovanými ve výši 1 710 000 Kč.
2. Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 11. 6. 2020, č. j. 17 C 83/2018-377, žalobu zamítl (výrok I), uložil žalobci povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalovanému 1) ve výši 175 593 Kč (výrok II), žalované 2) rovněž ve výši 175 593 Kč (výrok III) a České republice ve výši 23 512 Kč (výrok IV).
3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaní uzavřeli dne 25. 6. 2014 smlouvu o dílo mimo jiné s tímto obsahem:
Zhotovitel se zavazuje provést pro objednatele dílo spočívající ve výstavbě dřevostavby na klíč … na pozemku investora … (čl. I odst. 1). Rozsah díla vymezuje cenová nabídka žalobce (dále též „rozpočet“ – poznámka Nejvyššího soudu), která je jako příloha č. 1 nedílnou součástí smlouvy o dílo a která byla předem odsouhlasena (čl. II odst. 2, správně čl. I. odst. 2 – poznámka Nejvyššího soudu). Předmětem díla nejsou (nejsou v ceně domu) připojení domu na inženýrské sítě, hromosvod a veškeré stavební práce mimo vnitřní plochu RD, geodetické zaměření stavby, konstrukce mimo interiér RD, chodníky, terasy, dlažby, úklidové práce, práce interiéru, exteriéru, tyto práce jsou provedeny nahrubo; kování u interiérových dveří, kuchyň a obklady u kuchyně, zařizovací předměty domu. Práce, které nejsou zahrnuty v rozpočtu, budou po dohodě účtovány dle skutečnosti (čl. I odst. 6). Cena díla se sjednává ve výši 2 608 130 Kč bez DPH a vychází z cenové nabídky zhotovitele, která je jako příloha 1 nedílnou součástí této smlouvy. Celková cena díla a jednotkové ceny podle předchozích odstavců tohoto článku jsou pevné. K ceně díla zhotovitel účtuje DPH … Nestanoví-li tato smlouva jinak, zahrnuje cena díla veškeré náklady nezbytné k řádnému splnění závazků zhotovitele … (čl. V odst. 1 až 4). Vícepráce může zhotovitel provést jen na základě dohody o změně této smlouvy formou dodatku … možno i zápisem do stavebního deníku, kde budou oběma stranami podepsány nebo emailem (čl. V odst. 5). Vlastníkem zhotovované věci je zhotovitel a vlastnické právo přechází na objednatele po předání jednotlivých uzlových bodů, kterými jsou hrubá stavba, vnitřní vybavení, kompletní dokončení (čl. X odst. 2). Objednatel a zhotovitel se výslovně dohodli, že režim možnosti odstoupení od smlouvy se řídí dle zákona a dále následujících podmínek: objednatel je oprávněn odstoupit od této smlouvy pouze v případě závažného a podstatného porušení povinností ze strany zhotovitele, vyplývající pro zhotovitele z této smlouvy o dílo nebo občanského zákoníku, zejména pak v případě takového porušení povinností, že je zřejmé, že dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně … (čl. XV odst. 1). V případě, že dojde k odstoupení od smlouvy, je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli částku, která připadá na práce již vykonané. Strany se dohodly, že již provedené práce a dodávky budou oceněny dle ceníku ÚRS platného pro dané období (čl. XV odst. 2). Za porušení závažná a podstatná SOD, která jsou důvodem k odstoupení od smlouvy, se objednatel a zhotovitel dohodli na těchto: překročení termínu dokončení díla o tři měsíce … (čl. XV odst. 3). Smlouvu o dílo lze změnit nebo zrušit jen písemně, nevyplývá-li z jejich ustanovení něco jiného (čl. XVI odst. 4). Nedílnou součástí této smlouvy je cenová nabídka (rozpočet) zhotovitele (čl. XVI odst. 9).
4. Soud prvního stupně vzal dále za prokázané, že v rozpočtu, který byl přílohou smlouvy, byly uvedeny jednotlivé položky (s uvedením jejich popisu) s cenami, přičemž u některých položek bylo uvedeno, že budou doúčtovány dle skutečnosti, příp. že jejich cena bude předem odsouhlasena zápisem do stavebního deníku (základy, zemní a jeřábnické práce, sokl rodinného domu, příplatek za protiradonovou hydroizolaci). Podle soudu prvního stupně bylo mezi účastníky nesporné provedení některých prací (zčásti nebo zcela) žalobcem dle jednotlivých položek rozpočtu. Strany se též shodly na tom, že se souhlasem žalovaných a na základě jejich objednávky provedl žalobce nad rámec smlouvy o dílo rovněž další „díla“ (též označené jako vícepráce) bez dohody o ceně (ztracené bednění, zemní práce, více betonu, zavážení prováděné v rámci zemních prací, využití pumpy na beton v souvislosti s podmáčeným terénem, zhotovení protiradonové izolace) uvedené ve stavebním deníku. Žalovaní zaplatili žalobci zálohy v celkové výši 1 710 000 Kč. Žalovaní dne 31. 3. 2015 od smlouvy o dílo odstoupili z důvodu překročení termínu dokončení a předání díla žalobcem o více než tři měsíce. Podle znaleckého posudku č. 79/2019 zpracovaného znalcem Ing. Milošem Skácelem činila cena předmětného díla (žalobcem provedených prací a dodávek bez tzv. víceprací, jak byly uvedeny ve stavebním deníku) ke dni 31. 3. 2015 podle cen ÚRS (s výjimkou položek okna a dveře a vazníků, u nichž znalec vyšel z cen podle smlouvy o dílo z důvodu nedostatku podrobných podkladů) 1 400 740 Kč bez DPH, tj. 1 610 851 Kč včetně DPH. K závěrům znaleckého posudku zapracovaného znaleckým ústavem STATIKUM s. r. o., soud prvního stupně nepřihlédl, neboť se nejednalo o revizní či oponentní posudek ke znaleckému posudku Ing. Miloše Skácela, byl předložen žalobcem po koncentraci řízení a znalecký ústav při jeho zpracování vycházel pouze z informací poskytnutých žalobcem a neměl k dispozici zápisy ze stavebního deníku či údaje o rozhodných skutečnostech vyplývajících ze soudního spisu.
5. Po právní stránce soud prvního stupně dovodil, že žalobce a žalovaní uzavřeli smlouvu o dílo v souladu s §2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z“). Cena, kterou si strany ve smlouvě o dílo dohodly, mohla být měněna toliko v souladu se smlouvou písemně formou dodatku. Vyjma zápisu o částce 5 800 Kč (zemní práce) žádný takový dodatek ke smlouvě o dílo uzavřen nebyl (nedošlo k dohodě o navýšení ceny díla), žalobce tedy provedl vícepráce bez dohody o jejich ceně. Žalobce žalovaným ani neoznámil nutnost překročení rozpočtované částky za jednotlivé části díla, natož bez zbytečného odkladu poté, kdy se při provádění díla ukázala jejich nevyhnutelnost (§2622 odst. 1 a 2 o. z.), a nemůže se tedy důvodně domáhat navýšení dohodnuté ceny za dílo, navíc vícepráce žalovaným nevyúčtoval. Soud prvního stupně dospěl jednak k závěru, že nárok žalobce je promlčen, a současně uzavřel, že nevznikl žádný rozdíl mezi tzv. prostavěností díla a zálohami ve výši 1 700 000 Kč, neboť cena rozestavěného díla dle cen ÚRS činila 1 400 740 Kč bez DPH, tj. 1 610 851 Kč včetně DPH, cena rozestavěného díla dle smlouvy o dílo činila 1 284 347 Kč bez DPH, tj. 1 476 999 Kč s DPH, přičemž tyto ceny byly vypočteny bez tzv. víceprací, které nebyly v souladu se smlouvou ani dohodnuty ani vyúčtovány a jejich neoznámením nárok žalobce na jejich zaplacení podle §2622 odst. 2 o. z. zanikl. Přihlédl též k tomu, že žalovaní uzavírali smlouvu jako spotřebitelé, což zohlednil při výkladu zákona a ujednání ve smlouvě o dílo s tím, že s přihlédnutím k §2612 odst. 2 o. z. je namístě primárně cenu prostavěnosti díla určit v poměru k ceně dohodnuté ve smlouvě o dílo, neboť pokud žalovaní důvodně odstoupili od smlouvy o dílo, nemůže se jejich postavení uplatněním tohoto práva zhoršit, byť bylo ujednáno, že cena rozestavěného díla bude určena podle ceníku ÚRS.
6. Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 70 630 Kč (druhý výrok).
7. Odvolací soud odkázal na skutkový stav zjištěný správně a dostatečně soudem prvního stupně. Nesouhlasil s právním závěrem soudu prvního stupně o promlčení nároku žalobce. V souvislosti s vícepracemi odvolací soud uvedl, že rozpočet, podle nějž byla cena díla stanovena, nebyl ve smyslu §2662 o. z. úplný ani závazný (není možné určit pevnou jednotkovou cenu, cenu jedné hodiny práce strojů ani pevnou cenu jednotlivých relativně samostatných částí). Uzavřel, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by žalobce a žalovaní dodrželi způsob změny smlouvy o dílo, tedy buď předchozí dohodu stran o rozsahu a ceně prací nezahrnutých do rozpočtu či dodatek ke smlouvě o dílo. K možnosti navýšení ceny díla nedošlo ani zákonem stanoveným způsobem (§2622 odst. 2 o. z.), neboť žalobce neoznámil bez zbytečného odkladu nutnost překročení rozpočtované částky a výši požadovaného zvýšení ceny díla u jednotlivých prací. Dovodil proto, že žalobce nemá na úhradu víceprací nárok, přičemž odkázal na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího a Ústavního soudu týkající se výkladu §536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“), podle které pokud jsou prováděny práce nad rámec smlouvy o dílo bez zvýšení ceny díla způsobem sjednaným v samotné smlouvě, bez další dohody stran (dodatku) nebo bez zákonem stanovené možnosti změny ceny díla, nemá zhotovitel právo na zaplacení těchto prací, a to ani z titulu bezdůvodného obohacení. Závěr, že na úhradu těchto prací nad rámec smlouvy nemá zhotovitel nárok, pak lze podle odvolacího soudu aplikovat i v případě, kdy v projednávané věci došlo k odstoupení od smlouvy o dílo pro prodlení zhotovitele a má být řešeno případné bezdůvodné obohacení žalovaných, neboť nelze připustit, aby v případě dodržení smlouvy o dílo nebyl nárok žalobci přiznáván a v případě nedodržení smlouvy o dílo zhotovitelem bylo bezdůvodné obohacení zhotoviteli přiznáváno a dostal se tak do výhodnějšího postavení oproti situaci, kdyby řádně plnil své povinnosti ze smlouvy o dílo. Ohledně nároku za práce provedené dle smlouvy o dílo pak dospěl k závěru, že znalec Ing. Miloš Skácel stanovil hodnotu díla (cenu obvyklou danou ceníkem ÚRS) nižší částkou, než jaká byla zaplacena zálohami žalovaných. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o tom, že znalecký posudek společnosti STATIKUM s. r. o. nebyl oponentním posudkem, jeho zpracovatel neprovedl ohledání na místě samém, zadání měl pouze od žalobce včetně rozsahu provedených prací, a soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud neprovedl revizní znalecký posudek za situace, kdy posudek Ing. Skácela nebyl relevantně zpochybněn.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Rozsudek odvolacího soudu (výslovně v celém jeho rozsahu) napadl žalobce včasným dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, „zda v případě odstoupení od smlouvy o dílo, jejímž předmětem je realizace stavby, má zhotovitel nárok na zaplacení realizované části díla, a to dle určení ceny prostavěnosti dle znaleckého posudku v podobě bezdůvodného obohacení, a to i v případě, že na díle byly na žádosti objednatele realizovány takové části díla, které nebyly v původním rozpočtu ceny díla.“ Podle žalobce spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
9. Žalobce namítá nesprávné určení výše bezdůvodného obohacení žalovaných. Má za to, že v případě odstoupení od smlouvy jsou strany povinny si vrátit již poskytnutá plnění, a protože to není dost dobře možné v případě rozestavěné stavby, je nutno tuto ocenit a z ocenění vycházet, což je nejen obecný zákonný postup, ale obsahuje jej i samotná smlouva o dílo, která uvádí, že v případě odstoupení se provede ocenění dle ÚRS ceníku. Podle žalobce je nutno se zabývat tím, „jakým způsobem má znalec, který prostavěnost určuje, její hodnotu posuzovat“. Zpochybňuje, závěry znaleckého posudku Ing. Miloše Skácela, které podle něj neurčují hodnotu díla ve fázi, kdy došlo k odstoupení od smlouvy, a znalci vytýká, že chybně vycházel ze žalobcem doložených nákupních cen a z původního rozpočtu a nikoliv z cen obvyklých, z nichž je třeba vycházet při ocenění dle RTS a ÚRS ceníků. Odkazuje přitom na závěry znaleckého posudku společnosti STATIKUM s. r. o., který podle něj nebylo možno pominout, neboť informace, které měla tato společnost k dispozici, považuje za dostatečné. Odvolacímu soudu též vytýká, že při různosti výpočtů v obou posudcích ohledně ohodnocení stavby odmítl vypracování revizního znaleckého posudku. Podle žalobce je zřejmé, že došlo na základě žádosti žalovaných k vícepracem a rozšíření díla (k provádění díla ve větším rozsahu, než jak bylo původně zamýšleno a jak vyplývalo z původního rozpočtu). Zdůrazňuje, že jeho nárok nebyl založen na požadavku na zaplacení navýšené ceny díla. Poukazuje na to, že nelze aplikovat §2622 odst. 2 o. z., pokud bylo dílo na základě přání žalovaných rozšiřováno, a tím spíše, pokud žalovaní následně od smlouvy odstoupili. Nešlo podle něj o situaci, kdy se při provádění díla ukázala nevyhnutelnost zvýšení ceny díla a nutnost překročení rozpočtované částky, nýbrž o požadavky žalovaných nad rámec původního rozpočtu. Je přesvědčen, že při odstoupení od smlouvy žalovanými mu vznikl nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení v ceně té části díla, kterou provedl, oceněné dle ÚRS ceníku. Připomíná, že z jeho částečného plnění mají žalovaní prospěch a že při odstoupení od smlouvy má podle smlouvy nárok na úhradu ceny za takové částečné plnění určené na základě ceníku ÚRS, přičemž není podstatné, co bylo vystavěno z původní smlouvy o dílo a co na základě požadovaných víceprací, podstatné je, co bylo fakticky prostavěno.
10. Podle žalobce odvolací soud též naprosto pominul odvolací námitky žalobce směřující proti správnosti výpočtu náhrady nákladů řízení a nijak se s nimi nevypořádal.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.
12. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
14. Námitky směřující proti znaleckému posudku zpracovanému znalcem Ing. Milošem Skácelem fakticky zpochybňují skutková zjištění čerpaná ze znaleckého posudku soudy nižších stupňů (odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně), podle kterého uvedený posudek obsahuje závěr o ceně části díla provedené žalobcem podle smlouvy o dílo (bez víceprací) určené podle ceníku ÚRS (nikoliv podle rozpočtu či podle nákupních cen, jak tvrdí žalobce v dovolání). Žalobce těmito námitkami ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci (v této souvislosti neformuluje žádnou právní otázku, na jejímž řešení by záviselo napadené rozhodnutí, ani k ní nevymezuje žádný z předpokladů přípustnosti dovolání), nýbrž zpochybňuje správnost skutkových závěrů, z nichž odvolací soud vycházel. Dovolací přezkum je však ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním. Námitky takové povahy neobsahující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem nemohou tudíž přivodit ani závěr o přípustnosti dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 843/2014, ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4566/2014, a ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 12/2015, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz ).
15. Vytýká-li žalobce odvolacímu soudu, že nepřihlédl ke znaleckému posudku STATIKUM s. r. o., nevyhověl návrhu žalobce na zpracování revizního znaleckého posudku, a nevypořádal se s namítaným nesprávným vyčíslením nákladů řízení, jde o námitky vad řízení. Vady řízení však samy o sobě nejsou způsobilým dovolacím důvodem (tím je toliko nesprávné právní posouzení věci); k jejich případné existenci dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Tvrzení žalobce o těchto vadách nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř., přípustnost dovolání tudíž založit nemůže (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014).
16. Žalobce napadá rozhodnutí odvolacího soudu výslovně v rozsahu obou jeho výroků, tedy i v té části prvního výroku a ve druhém výroku, kterými bylo rozhodováno o nákladech řízení. Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však dovolání není přípustné proti výrokům o nákladech řízení.
17. Dovolací soud však shledal dovolání přípustným pro řešení otázky hmotného práva, která vyplývá z obsahu dovolání (ze žalobcem učiněné formulace otázky ve spojení s dovolací argumentací k ní uplatněné), tj. otázky, zda v případě odstoupení od smlouvy o dílo (objednatelem pro prodlení zhotovitele), jehož předmětem je realizace stavby, má zhotovitel nárok na finanční náhradu (cenu tzv. prostavěnosti) za bezdůvodné obohacení objednatele spočívající v realizované části díla (již realizovaných pracích a dodávkách), včetně dalších prací, které byly zhotovitelem provedeny se souhlasem objednatele na základě jeho objednávky (bez dohody o ceně a bez změny smlouvy provedené způsobem ve smlouvě sjednaným) a které nebyly uvedeny v (neúplném a nezávazném) rozpočtu, jímž byla ve smlouvě určena cena díla, a to ve výši určené znaleckým posudkem (způsobem sjednaným smlouvou o dílo). Zjednodušeně řečeno jde o otázku vypořádání stran při odstoupení od smlouvy o dílo objednatelem z důvodu prodlení zhotovitele za situace, kdy při provádění díla byly bez řádné dohody o změně smlouvy se souhlasem objednatele na základě jeho objednávky provedeny další práce nad rámec prací sjednaných prostřednictvím rozpočtu ve smlouvě o dílo a smlouva obsahovala ujednání o vypořádání práv a povinností pro případ odstoupení od smlouvy. Na řešení této otázky napadené rozhodnutí záviselo a při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (oproti přesvědčení žalobce se nejedná o otázku dosud judikaturně neřešenou).
IV. Důvodnost dovolání
18. Dovolání je důvodné.
19. Podle §1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
20. Podle §2004 odst. 1 o. z. se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku.
21. Podle §2005 o. z. odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře (odstavec 1). Odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění (odstavec 2).
22. Podle §2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).
23. Podle §2992 o. z. byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat.
24. Podle §2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
25. Podle §2997 odst. 1 o. z. dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.
26. Podle §2999 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání (odstavec 1). Plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna (odstavec 2).
27. V rozhodovací praxi dovolacího soudu není pochyb o tom, že bezdůvodné obohacení (§2991 a násl. o. z.) představuje (mimosmluvní) závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, a jí korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení není protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1966/2020).
28. Jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení je také plnění z právního důvodu, který odpadl, jež míří na ty případy, v nichž v okamžiku poskytnutí plnění existoval právní důvod plnění, který však následně v důsledku další právní skutečnosti ztratil své právní účinky (odpadl). Po odpadnutí právního důvodu se poskytnuté plnění stává bezdůvodným obohacením (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3113/2007, ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3053/2013, ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2598/2014, či ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2819/2021, vydané v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, jejichž závěry jsou uplatnitelné i v poměrech právní úpravy §2991 a násl. o. z.; k tomu srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1966/2020, či ze dne 28. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 392/2020). Tak je tomu též v případě platného odstoupení od smlouvy (§2004 odst. 1 o. z.), neboť odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku, tj. dochází k odpadnutí právního důvodu s účinky ex tunc ( srov . též Melzer, F., Tégl, P. a kol., Občanský zákoník - velký komentář, Svazek IX, §2894-3081, Praha: Leges, 2018).
29. Odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran (srov. §2005 odst. 1 o. z. a výjimky uvedené v §2005 odst. 2 o. z.). V případě odstoupení od smlouvy o dílo tedy zanikají i povinnosti (a jím odpovídající práva druhé smluvní strany) zhotovitele provést na svůj náklad a nebezpečí dílo a objednatele dílo převzít a zaplatit jeho cenu (§2586 odst. 1 o. z.). Naopak vzniká povinnost toho, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatil, vydat ochuzenému, oč se obohatil. V případě, kdy podle zrušené smlouvy plnily obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala (§2993 o. z.). V případě, že vydání předmětu bezdůvodného obohacení není dobře možné (např. bude-li spočívat v provedení výkonů a prací), má ochuzený právo na peněžitou náhradu (§2999 odst. 1 o. z.). Při ocenění prospěchu, kterého se objednateli dostalo v případě odstoupení od smlouvy o dílo, není majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu peněžitá částka, která odpovídá nákladům na zhotovení díla, nýbrž peněžitá náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu objednatele díla. V případě, že je zjišťována výše obohacení poskytnutého zhotovitelem objednateli, je tak třeba zohlednit jednak úplatu sjednanou mezi stranami podle ustanovení §2999 odst. 2 o. z., jednak vadnost poskytnutého plnění, bylo-li dílo dokončeno a předáno, případně obdobně nikoli řádnost takto poskytovaného plnění, nebylo dílo ani dokončeno a předáno (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1060/2017, ze dne 28. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 392/2020, a ze dne 13. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2925/2021).
30. Zákonná úprava bezdůvodného obohacení přitom obsahuje i tzv. výluky z povinnosti vydat bezdůvodné obohacení. Mimo jiné jde též o situace, kdy strana plnění poskytla na vlastní nebezpečí (§2992 o. z.), resp. plnění poskytla s vědomím, že k tomu není povinna (§2997 o. z.).
31. K výkladu §2992 o. z. se dovolací soud vyslovil v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 82/2019, uveřejněném pod číslem 108/2020 Sb. rozh. obč., v němž uvedl, že jednání ochuzeného na vlastní nebezpečí ve smyslu §2992 o. z. je nutno vždy posoudit podle konkrétních okolností věci. Vyznačuje se tím, že ochuzený nemá objektivně žádný opodstatněný důvod spoléhat se na to, že se mu za jeho plnění od jiné osoby (či osob) má něčeho dostat, přesto je jednání ochuzeného na tuto osobu (či osoby) orientováno. Byť tak ochuzený může činit i v očekávání majetkové či jiné výhody, protislužby nebo jiného prospěchu od obohaceného jako projevu slušnosti, vděčnosti či společenského uznání apod., jež nelze právně vynutit, jde přesto z jeho strany o jednání, které činí s celkově nejistým výsledkem (je riskantní). O jednání ochuzeného na vlastní nebezpečí se nebude zpravidla jednat tehdy, byl-li mezi ochuzeným a obohaceným projeven vzájemný konsenzus o přijímání plnění obohaceným pro své potřeby, aniž by na druhou stranu takový konsenzus (ať už z jakéhokoli důvodu) nabyl podoby platné smlouvy či jiného právního jednání zakládajícího vznik závazku (resp. povinnosti ochuzeného) k tomuto plnění. Za takové situace se jedná o plnění poskytované při vzájemném srozumění (konsenzu) obou stran o poskytování a přijímání daného plnění, a tudíž nikoli o jednání ochuzeného na vlastní nebezpečí, byť by se tak stalo bez řádného (smluvního) závazkového důvodu. Jednání na vlastní nebezpečí představuje odlišnou situaci oproti tzv. vědomému plnění nedluhu (vnucenému obohacení) ve smyslu §2997 odst. 1 věta druhá o. z.
32. Při vědomém plnění nedluhu ve smyslu §2997 odst. 1 věty druhé o. z. musí jít o poskytnutí plnění jedním subjektem (plnitelem) a o přijetí tohoto plnění subjektem druhým, jemuž je plněno, tedy musí dojít k přesunu majetkových hodnot mezi těmito subjekty ve prospěch obohaceného, přičemž předpokladem vyloučení nároku na vrácení toho, co obohacený nabyl, je, aby si plnitel v okamžiku, kdy poskytuje plnění, byl vědom toho, že nemá povinnost plnit. Vědomé plnění nedluhu (vnucené obohacení) je důvodem výluky z bezdůvodného obohacení; výjimkou je, pokud bylo plněno z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5089/2017, uveřejněný pod číslem 2/2020 Sb. rozh. obč.).
33. Od obecné úpravy vypořádání bezdůvodného obohacení (§2993 a násl. o. z.) je však třeba odlišit zvláštní úpravu vypořádání odstoupení od smlouvy o dílo v případech, je-li dílo zmařeno ze strany zhotovitele či objednatele v ustanoveních §2600 až 2603 o. z. a §2613 o. z., a dále zvláštní případy právních následků odstoupení od smlouvy o dílo v ustanoveních §2622 odst. 3 a §2627 odst. 2 o. z. (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2925/2021).
34. V rozsudku ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2637/2020, pak Nejvyšší soud uzavřel, že smluvní strany si mohou (v mezích obecných korektivů) sjednat pro případ odstoupení od smlouvy jeho účinky a způsob vypořádání závazku odchylně od úpravy v občanském zákoníku, neboť právní normy soukromého práva jsou zásadně dispozitivní a strany se proto mohou při úpravě svých práv a povinností od právních norem soukromého práva odchýlit, jestliže to zákon nezakazuje (srov. též například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5719/2016, uveřejněné pod č. 152/2018 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3172/2020, uveřejněný pod číslem 85/2021 Sb. rozh. obč.). Smluvní ujednání obsahující majetkové vyrovnání pro případ odstoupení od smlouvy jsou právním důvodem pro jejich plnění. Zákonný způsob vypořádání závazku ze zrušené smlouvy (vypořádání bezdůvodného obohacení) se v takovém případě uplatní v rozsahu, na který sjednané vypořádání nedopadá.
35. Při posuzování otázky, jak má probíhat vypořádání stran po odstoupení od smlouvy o dílo, se tedy primárně vychází z vůle stran obsažené ve smlouvě, neboť právní úprava občanského zákoníku účinná od 1. 1. 2014 klade důraz na autonomii vůle (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3972/2019, uveřejněné pod číslem 48/2021 Sb. rozh. obč.). Pouze v případě, že si strany nesjednají, jakým způsobem vypořádají zrušený závazek po odstoupení od smlouvy, resp. v rozsahu, v němž si takové vypořádání strany nesjednají, se při vypořádání postupuje podle ustanovení výše citovaných obsahujících zvláštní úpravu vypořádání po odstoupení od smlouvy o dílo, případně podle zákonných pravidel o vypořádání bezdůvodného obohacení, jež jsou obsažena v §2991 a násl. o. z.
36. V projednávané věci se těmito judikaturními závěry odvolací soud důsledně neřídil. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž odvolací soud vycházel, žalovaní důvodně odstoupili od smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky pro prodlení žalobce, přičemž ve smlouvě o dílo bylo dohodnuto, že „v případě, že dojde k odstoupení od smlouvy, je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli částku, která připadá na práce již vykonané. Strany se dohodly, že již provedené práce a dodávky budou oceněny dle ceníku ÚRS platného pro dané období.“ Odvolací soud sice při posouzení vypořádání nároků účastníků po odstoupení od smlouvy zohlednil jejich ujednání ohledně způsobu ocenění prací podle ceníku ÚRS (vycházel ze závěru znaleckého posudku určujícího cenu prací dle ÚRS), nezabýval se však tím, zda a s jakým obsahem účastníci výše citovaným ujednáním dohodli také rozsah prací, za něž se žalovaní (jako objednatelé) závazali zaplatit žalobci (zhotoviteli) po odstoupení od smlouvy cenu dle ceníku ÚRS, pokud mělo jít o „práce již vykonané“, resp. „již provedené práce a dodávky“. Odvolací soud neposuzoval prostřednictvím výkladových pravidel právních jednání obsažených v §555 a násl. o. z., jaký byl v tomto směru skutečný úmysl stran, tj. zda takto měla být zaplacena cena za veškeré žalobcem již vykonané práce a dodávky na stavbě domu (dřevostavby), podle jejich stavu ke dni odstoupení od smlouvy (tj. zda měla být oceněna tzv. prostavěnost podle skutečného stavu, jak tvrdil žalobce), či zda takto měly být vypořádány pouze práce výslovně uvedené v rozpočtu, resp. ty z nich, které již byly vykonány, bez ohledu na to, že skutečný stav žalobcem vykonaných prací a dodávek na stavbě domu by byl odlišný. Pokud se odvolací soud výkladem obsahu dohody účastníků z uvedených hledisek řádně nezabýval a učinil závěr, že po odstoupení od smlouvy o dílo nemá žalobce nárok na úhradu dalších prací (neuvedených v rozpočtu), které při provádění dřevostavby vykonal (se souhlasem žalovaných a na základě jejich objednávky, jak bylo zjištěno soudem prvního stupně), je jím provedené právní posouzení otázky vypořádání účastníků po odstoupení od smlouvy již z tohoto důvodu neúplné, a tudíž nesprávné.
37. I pro případ, že by se výše citované ujednání ve smlouvě o dílo vůbec netýkalo vypořádání případných prací provedených nad rámec rozpočtu, tj. že by tímto ujednáním vůbec na takové práce nebylo pomýšleno (ať již ve smyslu založení povinnosti objednatelů k úhradě ceny za jejich provedení, nebo ve smyslu vyloučení práva zhotovitele na úhradu ceny za provedení takových prací), není správné právní posouzení otázky vypořádání účastníků po odstoupení od smlouvy, jak jej učinil odvolací soud.
38. Odvolací soud dovodil, že žalobce nemá nárok na úhradu za práce provedené nad rámec smlouvy (nad rámec rozsahu díla určeného rozpočtem), mělo-li by být řešeno bezdůvodné obohacení žalovaných po odstoupení od smlouvy o dílo, neboť by ani v případě dodržení smlouvy neměl nárok na zvýšení ceny díla určené sjednaným rozpočtem o hodnotu těchto prací z důvodu absence dohody o změně smlouvy o dílo (o rozsahu a ceně prací nezahrnutých do rozpočtu) způsobem v ní uvedeným, a nedošlo by ani k možnosti navýšení ceny díla podle §2622 odst. 2 o. z. pro absenci bezodkladného oznámení žalobce o nutnosti překročení rozpočtované částky, přičemž by žalobce podle judikaturních závěrů (týkajících se právní úpravy účinné do 31. 12. 2013) neměl ani právo domáhat se vydání takového majetkového prospěchu jako bezdůvodného obohacení, neboť by stále šlo o plnění podle smlouvy. Současně uzavřel, že „nelze připustit, aby v případě dodržení smlouvy nebyl nárok žalobci přiznáván a v případě nedodržení smlouvy o dílo zhotovitelem bylo bezdůvodné obohacení zhotoviteli přiznáváno a dostal se tak do výhodnějšího postavení oproti situaci, kdy by řádně plnil své povinnosti ze smlouvy o dílo.“
39. Odvolací soud však při těchto úvahách nezohlednil, že smlouva o dílo byla odstoupením zrušena s účinky ex tunc a původní právní důvod pro plnění tím odpadl (tj. i případná povinnost objednatele zaplatit sjednanou cenu díla zahrnujícího všechna plnění zhotovitele provedená v rámci nebo v souvislosti s jeho zhotovením, jak dovozoval odvolací soud s ohledem na judikaturu vztahující se k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013) a že v případě odstoupení od smlouvy nastupuje zákonem předpokládaný způsob vypořádání účastníků takové smlouvy (není-li způsob vypořádání sjednán smluvně). Úvahy odvolacího soudu o nemožnosti připustit horší postavení žalovaných při odstoupení od smlouvy také nerespektují, že v případě dalšího pokračování plnění podle smlouvy o dílo by žalovaní při řádném plnění žalobce byli povinni mu zaplatit celou sjednanou cenu díla (tj. částku výrazně vyšší, než jimi dosud zaplacenou zálohu) a též, že strany v dalším průběhu trvání smlouvy, pokud by nebyla zrušena odstoupením, mohly ještě dodatečnou dohodou (již reflektující sjednané podmínky) smlouvu o dílo změnit (při zohlednění skutečnosti, že další práce si u žalobce žalovaní sami objednali). Nelze proto považovat za správný právní závěr odvolacího soudu odmítající nárok žalobce na vypořádání bezdůvodného obohacení po odstoupení od smlouvy v rozsahu prací provedených žalobcem nad rámec rozpočtu pouze na základě předpokladu o (nejistém) budoucím stavu rozsahu práv žalobce na plnění podle smlouvy o dílo v případě jejího dalšího trvání, aniž by odvolací soud posuzoval důvodnost takového nároku žalobce (pro případ, že by se na vypořádání účastníků v tomto rozsahu nevztahovalo ujednání čl. XV. odst. 2 smlouvy o dílo) na základě zákonných ustanovení řešících vypořádání stran po odstoupení od smlouvy o dílo (§2601 o. z., či §2602), příp. obecných zákonných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení (§2991 a násl. o. z., včetně určení výše peněžité náhrady podle §2999 odst. 1 a 2 o. z.).
40. Podle ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné, Nejvyšší soud přihlíží též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud takovouto vadou řízení zatížil. Lze totiž přisvědčit námitce žalobce, že se odvolací soud nevypořádal s jeho argumentací uplatněnou v odvolacím řízení týkající se výpočtu náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně (srov. bod V. odvolání žalobce). Odvolací soud v napadeném rozsudku na tyto námitky nijak nereagoval (vůbec je nezmínil), bez jakéhokoliv odůvodnění potvrdil rozsudek soudu prvního stupně též ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Tím odvolací soud nedostál své povinnosti rozhodnutí řádně odůvodnit.
41. Pokud však žalobce namítá vadu řízení spočívající v tom, že soudy odmítly uznat znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem STATIKUM s. r. o. jako posudek oponentní a nepřistoupily ke zpracování znaleckého posudku revizního, nelze mu přisvědčit v tom, že by soudy nepřihlížely k jeho návrhu na provedení důkazu znaleckým posudkem STATIKUM s. r. o., neboť tento důkaz proveden byl (srov. protokol o jednání ze dne 3. 6. 2020, bod 4. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), avšak soud prvního stupně k jeho závěrům nepřihlížel, přičemž důvody svého postupu též srozumitelně vysvětlil a s tímto postupem se ztotožnil též odvolací soud. Odvolací soud se rovněž zabýval námitkou žalobce ohledně neprovedení revizního znaleckého posudku a v odůvodnění srozumitelně vyložil, proč nebyl proveden (srov. bod 13 odůvodnění napadeného rozhodnutí). V tomto ohledu tedy soudy obou stupňů vadou řízení nezatížily.
42. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř., včetně závislých výroků o náhradě nákladů řízení [§242 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle §243e odst. 2 o. s. ř. také toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
43. Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem, ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
44. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 3. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu