ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.767.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 767/2022-220
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobce S. E. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Tomášem Menčíkem, advokátem se sídlem v Plzni, K Starým valům 442/10, proti žalovanému O. R. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Milošem Profousem, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 1, o zaplacení částky 143 000 Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 53 C 57/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021, č. j. 68 Co 166/2021-192, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021, č. j. 68 Co 166/2021-192, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobce se v řízení na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 143 000 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení oproti uložení povinnosti vydat žalovanému vozidlo zn. XY, RZ XY, VIN XY (dále též „vozidlo“). Žalobce v řízení tvrdí, že uvedená částka představuje kupní cenu vozidla, jež nabyl od žalovaného na základě kupní smlouvy ze dne 31. 5. 2018, od které však dne 10. 6. 2018 odstoupil z důvodu, že se na předmětu koupě projevila skrytá vada, v jejímž důsledku začalo auto škubat a rozsvítila se kontrolka motoru. Následně již podle žalobce nebylo možné vozidlo ani nastartovat.
2. Obvodní soud pro Prahu 6 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 11. 2020, č. j. 53 C 57/2018-154, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 143 000 Kč s příslušenstvím oproti vydání vozidla zn. XY, RZ XY, VIN XY (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky řízení a mezi žalovaným a Českou republikou (výroky II a III).
3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 31. 5. 2018 kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo výše specifikované vozidlo. Dne 10. 6. 2018 žalobce zaslal žalovanému dopis označený „Odstoupení od kupní smlouvy“, v němž žalovanému sdělil, že dne 7. 6. 2018 při kontrole v autorizovaném servisu, k níž došlo poté, co vozidlo začalo „škubat“, bylo zjištěno, že u dvou válců vynechává zapalování a následně se dne 10. 6. 2018 rozsvítila kontrolka motoru. Z uvedených důvodu žalobce využil svého práva od smlouvy odstoupit. Soud prvního stupně dále vyšel na základě znaleckých posudků Ing. Miroslava Tesaře a Ing. Jiřího Janouška ze zjištění, že v době prodeje vozidlo vykazovalo souběh dvou vad, jednak vadu spočívající v zanesení motoru karbonem, jednak konstrukční vadu na rozvodovém řetězu motoru, vedoucí v době provozu vozidla žalobcem k posunutí napínáku řetězu motoru (tzv. „přeskočení řetězu“), přičemž nastalou změnou časování ventilů došlo ke střetu ventilů s písty a následné destrukci ventilů, což způsobilo nepojízdnost vozidla.
4. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že jestliže vozidlo trpělo konstrukční vadou, která se projevila až po převodu vlastnického práva na žalobce, v jejímž důsledku se vozidlo stalo nepojízdným, poskytl žalovaný žalobci vadné plnění zakládající podstatné porušení kupní smlouvy, neboť vozidlo nebylo vhodné pro obvyklý účel použití. Soud prvního stupně přitom posoudil jako nedůvodnou námitku žalovaného, že žalobce tuto vadu žalovanému nevytknul, neboť k projevu této závady došlo bez předchozích průvodních příznaků a bylo ji možné zjistit až rozebráním celého motoru. Současně nebylo povinností žalobce tuto vadu v odstoupení od smlouvy popsat z technického hlediska, ale postačilo uvést, že vozidlo má vadu, případně, jak se tato vada projevuje. Žalobce tak dle soudu prvního stupně oprávněně [podle §2106 odst. 1 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“] od kupní smlouvy odstoupil, čímž dle §2005 o. z. došlo k zániku práv a povinností stran z této smlouvy a dle §2991 odst. 2 a §3000 o. z. vznikla stranám povinnost vydat si vzájemně poskytnutá plnění.
5. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba na zaplacení částky 143 000 Kč s příslušenstvím oproti vydání vozidla zn. XY, RZ XY, VIN XY, se zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladu řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
6. Odvolací soud po částečném zopakování dokazování doplnil skutkový stav o zjištění, že dle kupní smlouvy ze dne 31. 5. 2018 činil nájezd vozidla 188 000 kilometrů. Při nájezdu vozidla 189 185 kilometrů byla v paměti vozidla zaznamenána vada („snímač klepání příliš velký signál“), přičemž diagnostika v autorizovaném servisu byla provedena dne 7. 6. 2018 při nájezdu 189 212 kilometrů. Při následném ohledání vozidla znalcem Ing. Miroslavem Tesařem činil stav tachometru 189 417 kilometrů. Ze znaleckého posudku Ing. Miroslava Tesaře pak vzal odvolací soud za prokázané, že zanesení karbonem je typickou závadou u motoru 1.8 TSI, který byl součástí vozidla s tím, že s nejvyšší mírou technické pravděpodobnosti bude daný typ motoru při nájezdu 188 000 kilometrů zakarbonován a jeho činnost bude doprovázena zvýšenou spotřebou motorového oleje. Ze znaleckého posudku Ing. Jiřího Janouška odvolací soud dále zjistil, že škubání vozidla nemělo žádnou vazbu ke konstrukční vadě, jež se projevila přeskočením rozvodového řetězu.
7. Při právním hodnocení věci odvolací soud zdůraznil, že předmětem koupě byla použitá věc a poukázal na to, že dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2281/2008, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3487/2015) lze považovat za vadu jen nedostatek takové vlastnosti, jenž neodpovídá míře používání a opotřebení věci, která se u věcí téhož druhu a stáří obecně předpokládá, a jejíž neexistence podstatně nesnižuje možnost využití věci k danému účelu. Na tomto základě odvolací soud dospěl k závěru, že vzhledem ke zjištění, že zvýšená karbonizace motoru a nedostatek tlaku oleje jsou typickými projevy opotřebení motoru vozidla odpovídající stáří a počtu najetých kilometrů vozidla a k tomu, že nepojízdnost vozidla byla způsobena přeskočením řetězu motoru, nebyly žalobcem uplatněné důvody v dopisu ze dne 10. 6. 2018 způsobilé odůvodnit odstoupení žalobce od kupní smlouvy ze dne 31. 5. 2018. Tento závěr byl podle odvolacího soudu stvrzen i samotným jednáním žalobce, který po kontrole v autorizovaném servisu dne 7. 6. 2018 s vozidlem dále jezdil, aniž by směrem k žalovanému učinil jakékoliv kroky, přičemž stran závady zjištěné dne 10. 6. 2018 uvedl pouze, že se „rozsvítila kontrolka motoru“. Žalobcem uplatněné vady proto dle odvolacího soudu podstatně nesnižovaly užití věci k danému účelu a představovaly nepodstatné porušení smlouvy. Žalobce tak měl dle odvolacího soudu pouze nárok na uplatnění práv z vadného plnění dle §2107 o. z. Podle odvolacího soudu přitom nebylo možné zkoumat, zda podstatnou vadou vozidla byla porucha na rozvodovém řetězu motoru, která způsobila nepojízdnost vozidla, neboť žalobce žalovanému existenci této vady v odstoupení od smlouvy ze dne 10. 6. 2018 nevytknul.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu dovoláním, ve kterém namítl, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, že žalobce v odstoupení od smlouvy ze dne 10. 6. 2018 dostatečně nespecifikoval, v čem spočívala vada vozidla. Odvolací soud se přitom dle žalobce odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2168/2007), ze které vyplývá, že ve výtce vad předmětu koupě postačí specifikovat, jak se vada projevuje, což dle svého názoru učinil tím, že v odstoupení od smlouvy uvedl, že „svítí kontrolka motoru a auto škube“. Tyto skutečnosti společně i se skutečností, že následně došlo k poruše na rozvodovém řetězu motoru vozidla, pak dle žalobce byly vnější projevy vady motoru vozidla spočívající v jeho zakarbování a zvýšené spotřebě motorového oleje. Dále žalobce namítl, že se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3487/2015, pokud bez bližšího odůvodnění dospěl k závěru, že jím vytýkané vady nesnižovaly možnost využití vozidla k danému účelu, a nepředstavovaly tak podstatné porušení kupní smlouvy. Dle žalobce je napadené rozhodnutí rovněž nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud se ve svém rozhodnutí nevypořádal se závěry znaleckých posudků Ing. Miroslava Tesaře a Ing. Jiřího Janouška, a dále nevysvětlil svůj závěr, že žalobcem vytknuté vady podstatně nesnižovaly možnost užití předmětu koupě k danému účelu. Posléze uvedený závěr je přitom dle žalobce rovněž v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními soudu, ze kterých vyplývá, že se vozidlo stalo nepojízdným.
9. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že napadený rozsudek odvolacího soudu je věcně správný a v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání zamítl.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
11. Dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a osobou k tomu oprávněnou (§241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolací soud rovněž shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř.
12. Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání.
13. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
14. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
15. Námitka žalobce, že v odstoupení od smlouvy řádně specifikoval vadu vozidla spočívající v zakarbonování motoru, se míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem, který své rozhodnutí nezaložil na závěru, že by snad žalobce vadu vozidla spočívající zakarbonování motoru vozidla nedostatečně specifikoval, nýbrž dospěl k závěru, že tato vada vozidla nepředstavovala podstatné porušení kupní smlouvy, pro které by mohl žalobce od smlouvy odstoupit. Dle posouzení věci odvolacím soudem se totiž jednalo o typické opotřebení motoru vozidla odpovídající jeho nájezdu v době prodeje, přičemž projevy této vady (vytýkané žalobcem v odstoupení od smlouvy jako „škubání motoru“ a „rozsvícení kontrolky motoru“) podstatným způsobem nesnižovaly možnosti užití vozidla k danému účelu. Uvedená námitka žalobce proto přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemůže založit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2115/2021).
16. Skutečnost, že vnějším projevem zvýšené karbonizace motoru vozidla byla též závada na rozvodovém řetězu motoru, která následně způsobila nepojízdnost vozidla, ze skutkových zjištění soudů nevyplývá. Namítá-li žalobce na základě toho, že závadu na rozvodovém řetězu žalovanému vytknul v odstoupení od smlouvy ze dne 10. 6. 2018, konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém základě než odvolací soud, a jedná se tak o námitku vůči skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení. Odvolací soud totiž vycházel v předmětné věci ze zjištění, že vozidlo trpělo souběhem dvou vad (jednak vadou spočívající v zanesení motoru karbonem, jednak konstrukční vadou na rozvodovém řetězu motoru), přičemž porucha na rozvodovém řetězu motoru, jejímž důsledkem byla nepojízdnost vozidla, v odstoupení od smlouvy ze dne 10. 6. 2018 nebyla žalobcem vytknuta. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů ovšem v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 30. 9. 2017 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž žalovaná k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
17. Dovolání je však přípustné pro posouzení otázky, zda žalobcem vytknutá vada spočívající v zakarbonování motoru vozidla je vadou plnění, která zakládá podstatné porušení smlouvy ve smyslu §2106 o. z., neboť jde o otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
18. Dovolání je důvodné.
19. Podle skutkových zjištění, ze kterých vycházel odvolací soud, byla předmětná kupní smlouva (ze dne 31. 5. 2018) uzavřena po 1. 1. 2014, a proto je třeba práva a povinnosti z ní plynoucí posuzovat v souladu s §3028 odst. 1 o. z. podle platných právních předpisů.
20. Podle §2095 o. z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.
21. Podle §2099 odst. 1 o. z. věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v §2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.
22. Podle §2100 odst. 1 o. z. právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. Právo kupujícího založí i později vzniklá vada, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti.
23. Podle §2106 odst. 1 o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo
a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci,
b) na odstranění vady opravou věci,
c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo
d) odstoupit od smlouvy.
24. Podle §2002 odst. 1 věta druhá o. z. podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.
25. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020, vyložil, že podle nynější právní úpravy má prodávající povinnost odevzdat kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení; nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy, jinak pro účel obvyklý. Nemá-li věc stanovené vlastnosti, je vadná (§2095 ve spojení s §2099 odst. 1 o. z.). Posouzení, zda předmět koupě je v „ujednaném množství, jakosti a provedení“ nebo zda je v „jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy“, nebo „v jakosti a provedení pro účel obvyklý“, bude odvislé vždy od konkrétních skutkových okolností dané věci.
26. Pro stanovení množství, jakosti a provedení je tak v první řadě rozhodující ujednání stran. Požadavky na jakost a provedení mohou být ve smlouvě specifikovány výslovně nebo například odkazem na technické normy či standardy (srov. ZAPLATAL, J. in PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 2273, marg. č. 2). Smluvní strany v kupní smlouvě mohou například odkázat na technickou normu a určit tak v příslušné části obsah této smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2168/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 880/2010). Jak vyplývá z ustanovení §2096 o. z., může být jakost či provedení předmětu koupě stranami určeno též podle smluveného vzorku nebo předlohy.
27. Teprve v případě, že požadavky na jakost či provedení předmětu koupě nejsou výslovně ujednány nebo určeny odkazem na technickou normu, standard, předlohu či podobně, budou pro plnění prodávajícího určující jakost a provedení vhodné pro účel patrný ze smlouvy, případně pro účel obvyklý. Nejprve je při absenci určení jakosti a provedení předmětu koupě tedy třeba hledat „vzor“ pro jejich určení v účelu dané smlouvy, a teprve v případě, že takovýto účel ze smlouvy není zjistitelný či jej nelze pro určení jakosti a provedení použít, použije se jako kritérium účel obvyklý pro daný předmět koupě, tedy účel, k němuž se zpravidla užívá (srov. BEDNÁŘ, V., KASÍK, P. in HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§2055-3014). Komentář. 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 58, marg. č. 3).
28. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020, dále dovodil, že „odpovědnost za vady koupené věci se vztahuje jak na nové, tak i na použité věci, a není rozhodující, zda prodávající o takové vadě věděl. I prodávaná použitá či starší věc musí mít obvyklé vlastnosti odpovídající jejímu stáří a běžnému opotřebení, nikoliv ovšem takové vady, které brání jejímu užití v souladu s kupní smlouvou, nebo k účelu stanovenému kupní smlouvou nebo k účelu, k němuž se taková věc obvykle užívá. Jinak řečeno v případě prodeje použité (starší) věci prodávající odpovídá pouze za vady, které měla věc v momentě jejího převzetí, a to ještě jen za takové, které neodpovídají míře jejího používání nebo obvyklého opotřebení. Z uvedeného plyne, že je-li předmětem prodeje starší motorové vozidlo, nelze jeho běžné opotřebení, jímž se rozumí opotřebení odpovídající stáří vozidla, počtu najetých kilometrů a běžnému způsobu užívání i údržby vozidla, považovat za jeho vadu.“
29. V případě zjištění, že prodávajícím poskytnuté plnění je vadné, je třeba dále zkoumat, jaká práva z vadného plnění může kupující vůči prodávajícímu uplatnit. Pro tento účel nynější právní úprava určuje v §2106 a §2107 o. z. dvojí režim práv kupujícího z vadného plnění s tím, že rozlišujícím kritériem je, zda prodávajícím poskytnuté plnění představuje podstatné nebo nepodstatné porušením smlouvy. Smyslem tohoto rozlišení je stanovení měřítka, jímž by bylo možno odlišit zvlášť závažné právní následky, které jsou důvodem k tomu, aby kupující byl oprávněn použít nejvýznamnější právo z odpovědnosti za vady od kupní smlouvy odstoupit (srov. TICHÝ, L.; PIPKOVÁ, P. J.; BALARIN, J. Kupní smlouva v novém občanském zákoníku: komentář. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 176). Vzhledem k tomu, že právní úprava koupě nestanovuje další kritéria pro odlišení podstatného a nepodstatného porušení smlouvy, je pro toto vymezení potřeba použít obecné ustanovení §2002 o. z. Za vadu, která je podstatným porušením smlouvy, tak lze považovat takovou, o které prodávající ví nebo musí rozumně předpokládat, že v případě jejího výskytu by kupující smlouvu neuzavřel a věc si nekoupil (srov. BEDNÁŘ, V., KASÍK, P. in HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§2055-3014). Komentář. 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 74, marg. č. 2).
30. V nyní posuzované věci odvolací soud založil závěr o nepodstatném porušení kupní smlouvy v důsledku vady spočívající v zakarbonování motoru vozidla na tom, že uvedený stav motoru vozidla je výrazem jeho běžného opotřebení, které podstatně nesnižuje jeho užití
k obvyklému účelu (tj. k provozu na pozemních komunikacích). Jakkoliv lze s odvolacím soudem souhlasit v tom, že v případě použité věci, která byla předmětem koupě, není ani v poměrech nynější úpravy vyloučeno posouzení, zda tato věc má vlastnosti, které odpovídají míře jejího použití a které se u takové věci obecně předpokládají, nejedná se ve skutečnosti
o posouzení otázky, zda vada plnění poskytnutého prodávajícím (v tomto řízení žalovaným) je podstatným porušením kupní smlouvy, nýbrž jde o posouzení existence samotné vady plnění jako takového. Současně je toto posouzení neúplné, neboť jej odvolací soud založil výlučně na zkoumání použitelnosti vozidla k obvyklému účelu, přestože, jak bylo vyloženo výše, v případě zjišťování existence vady plnění je dle současné úpravy nutné vycházet primárně ze vzájemného ujednání stran smlouvy ohledně jakosti a provedení předmětu koupě.
31. Posouzení stranami kupní smlouvy ujednané jakosti a provedení předmětu koupě z povahy věci vyžaduje zjištění obsahu projevů vůle stran vyjádřené v rámci uzavírání kupní smlouvy mezi žalobcem a žalovaným s tím, že až v případě, dospěl-li by odvolací soud na tomto základě k závěru, že se strany v kupní smlouvě ohledně jakosti a provedení, které má vozidlo splňovat, nic neujednaly, bylo by možné zohlednit i odvolacím soudem hodnocenou skutečnost, že příslušná vada byla výrazem běžného opotřebení vozidla a podstatně nesnižovala možnost jeho využití k obvyklému účelu. Jelikož však odvolací soud tímto způsobem nepostupoval, je jím provedené právní posouzení nesprávné.
32. Vzhledem k přípustnosti dovolání Nejvyšší soud podle §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. dále zkoumal, zda řízení nebylo postiženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., respektive jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a shledal, že řízení takovou vadou zatíženo nebylo. Namítá-li žalobce, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, Nejvyšší soud připomíná, že ve své rozhodovací praxi ustáleně judikuje, že ani pokud rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3102/2014, nebo ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 214/2020), což v případě žalobce nebyly.
V. Závěr
33. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku I, včetně navazujícího výroku II o nákladech řízení, podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
34. Odvolací soud je ve smyslu §243g odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
35. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 1. 2023
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu