ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.631.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 631/2022-297
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: H. H. , narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Jaroslavou Krybusovou, advokátkou se sídlem Hroznová 470/13, 370 01 České Budějovice, proti žalované: BAUKONSTRUKT CHROMÝ s.r.o. , IČO 28156978, se sídlem 381 01 Přídolí č.p. 89, zastoupená JUDr. Davidem Řezníčkem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Krajinská 281/44, 370 01 České Budějovice, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Generali Česká pojišťovna a.s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha 1, o 622 630 Kč, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C 186/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 10. 2021, č. j. 8 Co 1080/2021-260, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 10 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Davida Řezníčka, LL.M., Ph.D.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí nemá žádná z účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 21. 10. 2021, č. j. 8 Co 1080/2021-260, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 6. 2021, č. j. 7 C 186/2019-225, kterým uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 77 672 Kč, ve zbývající částce 544 950 Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení, a rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná při rekonstrukci vodovodního a odpadního potrubí poškodila odpad, v důsledku čehož došlo dne 17. 10. 2018 k zatečení vody do prostor najatých žalobkyní k provozování obchodní činnosti (prodej textilního zboží a upomínkových předmětů). Vytékající voda poškodila (zničila) uskladněné textilie ve vlastnictví žalobkyně včetně soukromé sbírky historických textilií. Vedlejší účastnice uhradila žalobkyni pojistné plnění ve výši 92 628 Kč (91 510 Kč za poškozené textilie a 1 118 Kč za úklid), přičemž při stanovení hodnoty poškozených textilií vycházela z technické ceny stanovené v odborném posudku Mgr. Váchy, Ph.D. Žalobkyně s takto stanovenou výší škody nesouhlasila a předložila znalecký posudek vypracovaný znalkyní Ludmilou Kaprasovou, která stanovila umělecko-řemeslnou cenu poškozených historických textilií částkou 714 140 Kč. Revizním znaleckým posudkem zadaným soudem a vypracovaným Textilním zkušebním ústavem, s. p., byla hodnota poškozených věcí stanovena částkou 169 182 Kč s tím, že se jedná o výrobky určené k prodeji v obchodě, přičemž ústav zohlednil i hodnotu historickou a uměleckou související s poptávkou trhu v době jejich poškození. Po právní stránce odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) věc posoudil podle §2924, §2951 a §2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a dovodil odpovědnost žalované za škodu způsobenou z provozní činnosti, za kterou žalobkyni náleží náhrada škody v penězích. Nepřisvědčil námitce žalované ohledně spoluzavinění žalobkyně na vzniklé škodě, když uskladnění předmětů shledal za dostačující účelu jejich běžné ochrany. S odkazem na §492 odst. 1, §2969 odst. 1 o. z. a judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2782/2017) uzavřel, že náhrada škody na věci se určuje jako cena obvyklá, která představuje cenu, za kterou lze v daném místě a čase pořídit věc stejných kvalit, a je tedy ovlivněna nabídkou a poptávkou na trhu, a zahrnuje tak i hledisko prodejnosti. Z toho důvodu při určení ceny zničených textilií vyšel ze závěrů revizního ústavního znaleckého posudku, který pokud jde o popis, určení technického, uměleckého a historického charakteru textilií, čerpal z posudku znalkyně L. Kaprasové, pouze ve smyslu ekonomických kategorií určil jinou, tedy obvyklou, tržní, cenu, na rozdíl od posudku vypracovaného jmenovanou znalkyní, která v souladu se zadáním stanovila cenu umělecko-řemeslnou, která hledisko prodejnosti nezahrnovala.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost podle §237 o. s. ř. spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu je závislé na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla dosud jednoznačně vyřešena. Ztotožnila se se všemi závěry soudů obou stupňů, vyjma závěru, že skutečná škoda v této věci představuje cenu obvyklou, neboť nic jiného nebylo ujednáno nebo stanoveno zákonem. Dovolání dále obsahuje polemiku se závěry ústavního znaleckého posudku. Dovolatelka porovnává posudek L. Kaprasové a revizní ústavní znalecký posudek, jehož konstrukci stanovení ceny zničených předmětů nepovažuje za správnou, neboť je postavena na prodejnosti zboží, bez uvážení jedinečnosti starožitných textilií její sbírkové kolekce. Je přesvědčena, že u sbírkových předmětů se poptávka na trhu nedá hodnotit (revizní ústavní znalecký posudek ani takové úvahy neobsahuje), jestliže znalec není odborníkem na starožitný textil. Znalkyně Kaprasová touto odbornicí je, předměty viděla a stanovila umělecko-řemeslnou cenu, byť ji nepovažovala za cenu obvyklou. Dovolatelce vznikla nenahraditelná škoda na předmětech starožitných, které po desítky let patří do její soukromé sbírky a jejichž hodnota se uplynulým časem zvyšuje. Nesouhlasí proto s konstrukcí tržní ceny stanovené znaleckým ústavem a je přesvědčena, že je třeba vycházet z umělecko-řemeslného ocenění tak, jak byl určen znalkyní Kaprasovou. Navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření navrhla odmítnutí dovolání, ve kterém zcela absentuje vymezení předpokladů jeho přípustnosti, jakož i skutečností odůvodňujících námitku nesprávného právního posouzení. Zcela se ztotožnila s právním posouzením věci odvolacím soudem a ohledně stanovení ceny poškozených věcí uvedla, že šlo o jednotlivé textilie vyrobené neznámým autorem, u nichž neexistovala žádná historická souvislost. Tvrzenou jedinečnost těchto předmětů žalobkyně opírá pouze o stáří materiálu a řemeslné zpracování. Objektivní hodnotu věci v místě a čase obvyklou však představuje cena, kterou je jiný ochoten za věc vynaložit, a to bez ohledu na skutečnost, jakou hodnotu má dotčená věc pro jejího vlastníka.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátkou ve smyslu §241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobkyně není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovoláním žalobkyně byl napaden i výrok rozsudku odvolacího soudu v té jeho části, jíž byl potvrzen vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 77 672 Kč. V tomto rozsahu bylo žalobkyni vyhověno, nevznikla jí tak žádná újma, a proto není její dovolání v tomto rozsahu podle §243b, §218 písm. b) o. s. ř. subjektivně přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3/1998, pod č. 28, nebo usnesení téhož soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, publikované pod C 154 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“).
Dovolatelka v podstatě nesouhlasí s výší soudem přiznané náhrady škody za zničené textilie a namítá, že jejich cena je ve skutečnosti mnohem vyšší. Soudům vytýká, že při hodnocení důkazů vzaly za podklad rozhodnutí cenu stanovenou ústavním znaleckým posudkem a nikoli cenu stanovenou posudkem znalkyně Kaprasové. Prostřednictvím této námitky dovolatelka zpochybňuje správnost skutkového závěru odvolacího soudu o ceně zničených textilií před poškozením. Dovolací přezkum je však ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, skutkové námitky nemohou přípustnost dovolání založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, nebo ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
Pouze v případě, že soud důsledně neodliší odborné (tj. skutkové) závěry, jež přísluší znalci, a právní závěry, jež přísluší soudu, a mechanicky převezme závěr znalce, který nemá skutkovou, nýbrž právní povahu, popřípadě pokud určitý skutkový závěr učiněný soudem na základě znaleckého posudku není projevem zásady volného hodnocení důkazů, nýbrž výsledkem mylného právního názoru soudu na právní sílu toho kterého důkazu, a takové pochybení je uplatněno dovoláním, nejde o (nepřípustné) uplatnění dovolacího důvodu nesprávného skutkového zjištění, nýbrž o uplatnění (způsobilého) dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 878/2014). O takový případ se ale v projednávané věci nejedná, neboť odvolací soud skutkový závěr ohledně určení ceny věcí žalobkyně před poškozením učinil na základě odborných závěrů, zejména revizního ústavního znaleckého posudku, který pokud jde o popis, určení technického, uměleckého a historického charakteru textilií, vyšel ze závěrů znalkyně L. Kaprasové. Odborné závěry (včetně podrobně popsaného způsobu stanovení obvyklé ceny zkoumaných textilií) odpovídaly zadání, byly ve znaleckém posudku srozumitelně vyjádřeny a při výslechu před soudem přesvědčivě obhájeny.
Skutečnou škodou se ve smyslu §2952 o. z. rozumí zmenšení existujícího majetku poškozeného (popřípadě zvětšení jeho dluhů) ve srovnání se stavem, jaký zde byl před způsobením škody. Skutečnou škodou na věci je pak podle §2969 odst. 1 o. z. újma, která znamená snížení hodnoty věci v důsledku jejího poškození oproti stavu před poškozením, a při určení její výše se zásadně vychází z obvyklé ceny věci v době poškození, přičemž zároveň se přihlíží k tomu, co musí poškozený účelně vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2202/2019, uveřejněný pod č. 74/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní, dále jen "Sb. rozh. obč."). Judikatura přitom dlouhodobě setrvává na závěru, že peněžitá náhrada úbytku způsobeného škodou na věci je buď ekvivalentem hodnot, které je nutné vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu (stanovisko občanskoprávního kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 18. 11. 1970, Cpj 87/70, č. 55/1971 Sb. rozh. obč.), nebo (zejména není-li uvedení do stavu před poškozením možné) lze vycházet z ceny, jakou věc měla v době poškození, a z rozsahu, v jakém byla poškozena zásahem škůdce, tedy výši odškodnění lze stanovit rozdílem mezi obvyklou cenou bezprostředně před poškozením a po poškození. Výše náhrady škody na věci se proto odvozuje od ceny věci, což je podle §492 odst. 1 o. z. hodnota věci vyjádřená v penězích; ta se zásadně určuje jako cena obvyklá. Cena obvyklá ve smyslu §2969 odst. 1 o. z. pak představuje cenu, za kterou lze v daném místě a čase a za obvyklých obchodních podmínek pořídit náhradní věc stejných kvalit, přičemž takto stanovená cena je v prostředí státem neregulovaného hospodářství cenou tržní, ovlivněnou nabídkou a poptávkou na trhu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to usnesení ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2818/2015, Soubor C 15137, rozsudky ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 861/2018, Soubor C 18012, ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 2782/2017, publikovaný pod č. 8/2019 Sb. rozh. obč., obdobně též usnesení ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1637/2019, nebo rozsudek ze dne 16. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2651/2021).
Od výše uvedené již ustálené judikatury se odvolací soud neodchýlil (a zjevně se nejedná o otázku dosud neřešenou), jestliže při stanovení výše škody vycházel z obvyklé ceny stanovené revizním znaleckým posudkem, který zohlednil jak historickou a uměleckou hodnotu textilií, tak i poptávku trhu v době jejich poškození. Vzhledem k prokázané skutečnosti, že textilie byly zcela zničeny, nelze odvolacímu soudu vytýkat závěr, že výše škody představuje částku, která odpovídá obvyklé ceně textilií před jejich zničením. Pokud by soud vyšel z ceny věcí, jak je ohodnotila znalkyně Kaprasová (a jak požaduje dovolatelka), tedy nikoliv z ceny obvyklé, odchýlil by se nejen od citované judikatury, ale rozhodl by zcela v rozporu s ustanovením §2969 odst. 1 o. z. Na tom nic nemění okolnost, že žalobkyně historické textilie uchovávala jako soukromou sbírku a neměla v úmyslu je prodávat. I když měly pro žalobkyni velký význam, z objektivního hlediska jde o věci, u nichž z hlediska odškodnění zákon výslovně stanoví způsob ocenění obvyklou a nikoli umělecko-řemeslnou cenou. Navíc v daném případě, jak již bylo uvedeno, obvyklá cena zahrnuje i jejich historickou a uměleckou hodnotu (v této souvislosti lze odkázat rovněž na usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2012, sp. zn. III. ÚS 350/12).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné, neboť nejsou splněny podmínky uvedené v §237 o. s. ř.
Dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 25. 7. 2023
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu