ECLI:CZ:NS:2023:25.ND.625.2023.1
sp. zn. 25 Nd 625/2023-1554
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců: a) C. M. F. I. K. y C. , a b) M. B. B. M. K. , oba zastoupeni Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem Komenského 241/35, 500 03 Hradec Králové, proti žalovanému: Lesy České republiky, s.p. , IČO 42196451, se sídlem Přemyslova 1106/19, 500 08 Hradec Králové, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 C 100/2001, o žalobě na obnovu řízení, o návrhu žalobců na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 C 100/2001 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Jihlavě, Okresnímu soudu v Třebíči, ani Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 6. 9. 2007, č. j. 6 C 100/2001-1031, zamítl žalobu, jíž se právní předchůdce žalobců, F. O. K., domáhal proti žalovanému určení svého vlastnického práva k označeným nemovitostem. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. 3. 2012, č. j. 18 Co 139/2009-1324, tento rozsudek potvrdil ve znění, že se zamítá žaloba o určení, že F. O. K., a zemřelý XY, byl ke dni smrti vlastníkem nemovitostí uvedených ve výroku výše uvedeného rozsudku Okresního soudu v Chrudimi.
Žalobci podali dne 13. 7. 2023 žalobu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 C 100/2001. Současně navrhli, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána některému ze soudů v kraji Vysočina nebo Plzeňském kraji, v nichž se neprojednávala žádná z žalob původního žalobce. Uvedli, že místně příslušné soudy při projednávaní žaloby původního žalobce postupovaly v rozporu se svým postavením nezávislého soudního orgánu a podvolily se nezákonným požadavkům ministerstva. V rámci odstranění nedůvěry, kterou v důsledku toho žalobci chovají k justici České republiky, navrhli, aby věc byla přikázána soudu, jenž původní žaloby jejich právního předchůdce neprojednával.
Žalovaný ve vyjádření označil žalobu na obnovu řízení za nedůvodnou s tím, že nejsou splněny předpoklady, za nichž může být povolena, a vyslovil nesouhlas s návrhem na přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu.
Okresní soud v Chrudimi předložil věc Nejvyššímu soudu, aby jako nejblíže nadřízený soudu příslušnému a dalším soudům, jimž má být věc přikázána, rozhodl o tomto návrhu.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud nejprve uvážil, zda je v souladu s §12 odst. 3 o. s. ř. příslušný k rozhodování o podaném návrhu. Žalobci (ač zastoupeni advokátem) při podání návrhu na přikázání věci nerespektovali, že územní uspořádání státu co do rozčlenění na kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky (srov. článek 99 Ústavy České republiky) se liší od působnosti a organizace krajských soudů patřících do soustavy obecných soudů České republiky (srov. článek 91 Ústavy České republiky).
Z §4 zákona č. 51/2020 Sb., o územně správním členění státu a o změně souvisejících zákonů (zákon o územně správním členění státu), se podává, že ve správním obvodu Kraje Vysočina se nacházejí okresy Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč a Žďár nad Sázavou. V souladu s §8 a 11 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), vymezuje názvy, obvody a sídla krajských soudů Příloha č. 2, z níž je patrno, že neexistuje „Krajský soud Kraje Vysočina“ a že z okresů, které se podle územně správního členění státu nacházejí v Kraji Vysočina, patří okresy Jihlava, Třebíč a Žďár nad Sázavou do obvodu Krajského soudu v Brně (v něm se nachází Okresní soud v Jihlavě, Okresní soud v Třebíči a Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou), okres Havlíčkův Brod do obvodu Krajského soudu v Hradci Králové (v něm se nachází Okresní soud v Havlíčkově Brodě) a okres Pelhřimov do obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích (v něm se nachází Okresní soud v Pelhřimově). Za dané situace tak lze mít Nejvyšší soud za nejblíže společně nadřízený předkládajícímu soudu a soudům v obvodu Krajského soudu v Brně, u nichž má být zváženo přikázání věci. Pouze v tomto rozsahu je dána příslušnost Nejvyššího soudu k rozhodnutí o podaném návrhu, a proto rozhodoval jen ve vztahu k těmto okresním soudům.
Důvodem vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně podle §12 odst. 2 o. s. ř. jsou podle ustáleného výkladu takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. 20 Nd 509/2020). Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do uvedeného ústavního principu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 21 Nd 156/2015).
Důvodem pro delegaci vhodnou podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. taktéž nemohou být okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. Návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, založenému na tvrzeném vztahu soudce k účastníkům, jejich zástupcům nebo k projednávané věci, proto nemůže být vyhověno (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 29 Nd 92/2008, ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 20 Nd 254/2012, nebo ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. 32 Nd 164/2013). Žalobci ostatně v projednávané věci nepřicházejí s žádnou konkrétní výhradou vůči jednotlivým soudcům, která by případně mohla vést až k rozhodnutí o jejich vyloučení a případně též delegaci nutné ve smyslu §12 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §16a o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/16, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 20 Nd 245/2017, proti němuž byla rovněž podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 3272/17).
Delegaci vhodnou pak nelze mít za věcně opodstatněnou jen obecně vyjádřenou nedůvěrou k práci konkrétního soudu či soudů, nebo tím, že řízení u soudu probíhá způsobem, který neodpovídá představám některého z účastníků řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 21 Nd 576/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. 30 Nd 159/2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 4 Nd 10/2001). Subjektivní hodnocení práce určitého soudu jedním z účastníků řízení nepředstavuje důvod, pro který by bylo možné prolomit jednoznačná a objektivně daná pravidla místní příslušnosti, a to navíc přes nesouhlas protistrany. Opačný náhled by činil pravidla o věcné příslušnosti za naprosto závislá na subjektivním postoji jednoho z účastníků řízení a podkopával uplatnění výchozího principu práva na spravedlivý proces v podobě objektivního a nestranného určení zákonného soudce.
Nejvyšší soud proto návrhu žalobců na přikázání věci k projednání a rozhodnutí okresním soudům označeným ve výroku nevyhověl.
Ve zbývajícím rozsahu, v němž se návrh týká přikázání věci Okresnímu soudu v Pelhřimově a v Havlíčkově Brodě a některému soudu v Plzeňském kraji, je o návrhu povinen rozhodnout Vrchní soud v Praze jako soud, který je těmto soudům a Okresnímu soudu v Chrudimi nejblíže společně nadřízen (srov. Přílohu č. 1 k zákonu o soudech a soudcích).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 12. 2023
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu