ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.2536.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 2536/2023-665
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně J. K. , zastoupené JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 1531/9, proti žalované EAST MOP spol. s r. o. , se sídlem v Praze 9, Nad Smetankou 222/1, IČO 45539189, zastoupené Mgr. Martinem Janečkem, advokátem se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, Josefa Hory 33, o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 3 C 60/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2023, č. j. 26 Co 2/2023-601, a proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 2. 11. 2022, č. j. 3 C 60/2021-566, takto:
I. Dovolací řízení proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 2. 11. 2022, č. j. 3 C 60/2021-566, se zastavuje .
II. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2023, č. j. 26 Co 2/2023-601, se odmítá .
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800 Kč k rukám Mgr. Martina Janečka, advokáta se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, Josefa Hory 33, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 11. 2022, č. j. 3 C 60/2021-566, zamítl žalobu (výrok I.), kterou se žalobkyně domáhala určení neoprávněnosti výpovědi dopisem datovaným 14. 1. 2021 z nájmu bytu 3+1 s příslušenstvím v domě č. p. XY v XY (dále též jen „Výpověď“), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II.) a státu (výrok III.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) rozsudkem ze dne 7. 3. 2023, č. j. 26 Co 2/2023-601, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Na zjištěném skutkovém základě (shodně se soudem prvního stupně) především dovodil, že žalobkyně neprokázala své tvrzení, že nejpozději uplynutím úložní doby doručovaní zásilky (dnem 28. 1. 2021) neměla možnost se seznámit s jejím obsahem (Výpovědí), dvouměsíční lhůta k podání žaloby tedy uplynula nejpozději dnem 28. 3. 2021. Jestliže žalobkyně podala žalobu na neoprávněnost Výpovědi dne 31. 3. 2021, stalo se tak po uplynutí dvouměsíční lhůty uvedené v §2290 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „o. z.“), tedy opožděně. Nad rámec uvedeného zmínil, že i kdyby žalobkyně svoji žalobu u soudu uplatnila včas, nemohla by s ní být úspěšná, neboť v řízení bylo vyvráceno její tvrzení, že v okamžiku podání Výpovědi na nájemném nic nedlužila.
Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně i proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).
Řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil (§104 odst. 1 ve spojení s §243b o. s. ř.), neboť dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.). Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, občanský soudní řád funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ani neupravil. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003,
sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalovaná prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila, Nejvyšší soud z posléze uvedených důvodů odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Za neřešenou považovala otázku výkladu §121 o. s. ř. (zda má soud přihlédnout k obecně známým skutečnostem, i když je účastník nenamítá), kterou vztáhla ke zpochybnění vlastnictví předmětného domu žalovanou. Nelze však přehlédnout, že tvrzení týkající se vlastnictví domu (nepřípustně) uplatnila až v odvolacím řízení v rozporu se zásadou neúplné apelace ve smyslu §205a o. s. ř. a odvolací soud je tak v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007) vyhodnotil jako nepřípustnou novotu a vlastnictvím domu se nezabýval. Proto nemůže tato otázka přípustnost dovolání založit.
K dalším v dovolání předestřeným otázkám (posouzení objektivní možnosti adresáta seznámit se s doručovanou Výpovědí a posouzení její platnosti) nevymezila dovolatelka, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, což je podle §241a odst. 2 o. s. ř. i ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sen. zn. 29 NSČR 46/2014) i Ústavního soudu (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů) obligatorní náležitostí dovolání. V tomto směru je tak její dovolání vadné.
Jen pro úplnost lze dodat, že Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí vyložil, že účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů (jakým je i výpověď z nájmu bytu) v režimu občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 – dále „obč. zák.“) předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice (§45 odst. 1 obč. zák.). Slovní spojení „dostane do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003, ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 28 Cdo 72/2004, a ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004). K uvedenému právnímu názoru se Nejvyšší soud přihlásil také v rozhodnutích ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 238/2008, ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4074/2009, a ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 268/2011, v nichž rovněž dovodil, že občanský zákoník nestanoví pro výpověď z nájmu bytu co do jejích hmotněprávních účinků jiný právní režim než pro ostatní jednostranné adresné hmotněprávní úkony. Není proto důvod bránit se tomu, aby se výklad uvedený shora vztahoval i na ni.
S předestřenými právními názory se Nejvyšší soud ztotožňuje i v poměrech právní úpravy obsažené od 1. 1. 2014 v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Povaha výpovědi z nájmu bytu jakožto adresného jednostranného hmotněprávního jednání totiž zůstala nedotčena, a i nadále platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě v okamžiku, kdy jí projev vůle dojde (§570 odst. 1 o. z.)
- srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 26 Cdo 198/2017, ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3716/2018, či ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 26 Cdo 384/2018.
K otázce platnosti Výpovědi lze poukázat na v rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2981/2021 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze 17. 5. 2022, sp. zn. II. ÚS 1104/22), z něhož vycházel i odvolací soud a ze kterého plyne, že v řízení o žalobě na určení (vyslovení) neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, jež bylo zahájeno až po marném uplynutí lhůty stanovené v §2290 o. z., je – vedle otázky, zda byl naplněn uplatněný výpovědní důvod – zásadně vyloučeno zkoumat i důvody neplatnosti či zdánlivosti výpovědi; takovou (svou povahou určovací) žalobu soud zpravidla zamítne pro nedostatek žalobcova naléhavého právního zájmu na žádaném určení, aniž by se současně zabýval meritem věci (tedy důvody neplatnosti či zdánlivosti výpovědi).
Význam nemá ani námitka dovolatelky stran naplnění výpovědního důvodu, neboť za situace, kdy žaloba byla podána opožděně soudy, tuto otázku řešily pouze nad rámec. Navíc dovolatelka uvedené zpochybňuje skrze námitky, které vztahuje ke skutkovým zjištěním soudů.
Dovolatelka dále nesouhlasí ani s hodnocením provedeného dokazování; uplatňuje tak dovolací důvod, který nemá k dispozici (srov. ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění odpovídají obsahu spisu, nevykazují jakýkoliv nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry náležitě odůvodnily.
Má-li dovolatelka za to, že jí postupem nižších soudů bylo odepřeno právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu majetku dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, uplatňuje tzv. zmatečnostní vadu podle §229 odst. 3 o. s. ř., k jejíž nápravě je určena žaloba pro zmatečnost. Dovolací soud může sice přihlédnout ke zmatečnostním vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., avšak pouze za podmínky, že je dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.). Dovolacím důvodem uvedená vada dle §241a odst. 1 o. s. ř. není.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 18. 10. 2023
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu