ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.1369.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 1369/2023-103
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelů 1) L. F. , narozené XY, bytem XY, a 2) L. M. , narozeného XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Hedvikou Hartmanovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Kaprova 15/11, PSČ 110 00, za účasti K. A. Č. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Michalem Janíčkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 428/130, PSČ 186 00, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka, vedené u Městského soudu v Praze, pod sp. zn. 78 Cm 17/2021, o dovolání K. A. Č., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2022, č. j. 7 Cmo 212/2022-74, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. K. A. Č. je povinna zaplatit navrhovatelce na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.363,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně.
III. K. A. Č. je povinna zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.363,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatelé se návrhem doručeným soudu 3. 2. 2021 domáhali vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka společnosti K. A. Č. (dále jen „společnost“) o odvolání obou navrhovatelů z funkce jednatelů společnosti pro porušení povinnosti.
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 6. 2022, č. j. 78 Cm 17/2021-45, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka společnosti (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[3] K odvolání navrhovatelů proti rozhodnutí soudu prvního stupně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení Městského soudu v Praze změnil tak, že vyslovil neplatnost rozhodnutí jediného společníka společnosti (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
[5] Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř.
[6] Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká (údajnou) překvapivost jeho rozhodnutí, jež má být v rozporu se závěry formulovanými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1128/2012, nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. I. ÚS 122/05, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. III. ÚS 729/2000.
[7] Nadto je dovolatelka přesvědčena, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné (k tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2418/99, ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 25 Cdo 805/2010, a nález Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. I. ÚS 2746/19).
[8] Tato argumentace však přípustnost dovolání založit nemůže. Dovolatelka totiž nepředkládá Nejvyššímu soudu žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí spočívalo, a jež by splňovala kritéria §237 o. s. ř. Jak překvapivost, tak nepřezkoumatelnost rozhodnutí jsou (toliko) vadami řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž k těmto vadám Nejvyšší soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, avšak samy o sobě tyto vady nejsou způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a o. s. ř.).
[9] Závěrem (a bez vlivu na přípustnost dovolání) se sluší zdůraznit, že ani jednou z dovolatelkou tvrzených vad napadené rozhodnutí netrpí.
[10] Uvádí-li dovolatelka, že tvrzení o srážkách leasingových splátek z odměny jednatelů žádný z navrhovatelů v průběhu řízení neuplatnil, pak přehlíží, že navrhovatelé tuto skutečnost tvrdili už v podaném odvolání; rozhodnutí odvolacího soudu tak mohlo být „překvapivým“ jen pro účastníka řízení ochrany svých procesních práv nedbalého a na jednání odvolacího soudu nepřipraveného (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 29 Cdo 300/2010, uveřejněný pod číslem 32/2013 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2022, sp. zn. 27 Cdo 451/2022).
[11] K tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pak srovnej např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sen. zn. 29 ICdo 40/2016.
[12] Jelikož bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud o návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17).
[13] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání společnosti bylo odmítnuto a navrhovatelům vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
[14] Náklady dovolacího řízení vzniklé každému z navrhovatelů sestávají z odměny zástupkyně navrhovatelů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 11. 4. 2023), snížené o 20 %, podle §6 odst. 1, §9 odst. 4 písm. c) a §11 odst. 1 písm. k) a §12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 2.480 Kč a z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 583,80 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal každému z navrhovatelů k tíži společnosti celkem 3.363,80 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 17. 5. 2023
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu