ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.2725.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 2725/2023-434
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: P. J. , proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti , IČO 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 2 139 256 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 44 C 26/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. prosince 2022, č. j. 91 Co 418/2022-372, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. 12. 2022, č. j. 91 Co 418/2022-372, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 7. 11. 2022, č. j. 44 C 26/2017-358, jímž bylo zastaveno řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2022, č. j. 91 Co 242/2022-334 (jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. 6. 2022, č. j. 44 C 26/2017-322, o zastavení řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, č. j. 91 Co 229/2020-257), pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání (ve lhůtě stanovené usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 10. 2022, č. j. 44 C 26/2017-351) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok I. usnesení odvolacího soudu); současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II. usnesení odvolacího soudu).
2. Proti usnesení odvolacího soudu (ze dne 19. 12. 2022, č. j. 91 Co 418/2022-372) podal dovolání žalobce. Předestřel otázku výkladu přechodného ustanovení čl. VI zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovozuje, že novelizace provedená tímto zákonem, rušící s účinností od 30. 9. 2017 poplatkové osvobození pro řízení ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy, způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem (§11 odst. 1. písm. n/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 29. 9. 2017), se nevztahuje na řízení zahájená žalobou podanou před 30. 9. 2017. Odkazoval přitom na nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94.
3. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „ o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
4. Dovolací soud ve své judikatuře dospěl k závěru, že zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, v §4 odst. 1 stanoví, kdy poplatková povinnost za řízení vzniká: výslovně uvádí, že podle písm. a) vzniká podáním návrhu na zahájení řízení, podle písm. b) podáním odvolání, podle písm. c) podáním dovolání, podle písm. d) podáním kasační stížnosti. Vychází tedy mimo jiné z toho, že poplatek za řízení je stanoven vždy podle toho, o jaké podání se jedná – zda jde o podání, kterým se řízení zahajuje, nebo kterým se zahajuje řízení o opravném prostředku, a to odvolání, dovolání či kasační stížnosti. Z jazykového výkladu §4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. ve vazbě na §7 je tudíž nutno pro účely tohoto zákona dovodit samostatnou (oddělenou) povahu řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím a dovolacím, neboť každé z těchto řízení je z pohledu zákona o soudních poplatcích zahajováno samostatně učiněním specifického úkonu, který je plně v dispozici této osoby, a právě na doručení tohoto úkonu soudu je vázán vznik poplatkové povinnosti a splatnost poplatku. Zásada jednotnosti občanskoprávního řízení se při výkladu poplatkových otázek neuplatní; úprava poplatkové povinnosti je pro svou povahu relativně autonomní a samostatná, když v ní zákonodárce promítá i jiné regulační a fiskální zájmy nežli ty, které se vztahují ke smyslu procesního práva. Poplatková povinnost v řízení zahájeném žalobou podanou před nabytím účinnosti zákona č. 296/2017 Sb., týkající se odvolání či dovolání podaného až poté, co tento zákon nabyl účinnosti, se proto obecně řídí již novou právní úpravou. Z judikatury k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2379/2022, ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1025/2019, ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3591/2019, ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3168/2019, ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 4422/2018, ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018, či ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 30 Cdo 305/2021, nebo v právních poměrech obdobných projednávané věci usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4079/2018, jež sice bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2020, sp. zn. II. ÚS 510/19, uveřejněným pod č. 27/2020 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, avšak pro ústavní nekonformitu jiného právního názoru.
6. Zavedení poplatkové povinnosti za dovolací řízení ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem pak ve své judikatuře (na rozdíl od poplatkové povinnosti za odvolací řízení) shledal ústavně konformním i Ústavní soud (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 1415/18, a ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3283/18, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. I. ÚS 675/19, a ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. II. ÚS 33/19).
7. Jestliže tedy odvolací soud dovodil, že dovolací řízení ve věci náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem zahájené podáním dovolání dne 23. 9. 2022 podléhá poplatkové povinnosti ve smyslu zákona č. 549/1991 Sb. (dle jeho znění účinného od 30. 9. 2017) bez ohledu na to, že žaloba byla podána před 30. 9. 2017, nikterak se tím od výše citované judikatury, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil.
8. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že v posuzovaném případě předpoklady přípustnosti podaného dovolání naplněny nejsou (§237 o. s. ř.).
9. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věty první o. s. ř).
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
11. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz . Rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz .
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 12. 2023
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu