ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.1305.2022.1
sp. zn. 29 Cdo 1305/2022-286
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce F-Financial Consulting s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Korunní 810/104, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 27 55 75 11, zastoupeného JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Šafaříkova 666/9, PSČ 500 02, proti žalovanému A. T. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Martinou Pekárkovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Krátký Lán 138/8, PSČ 160 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 16 Cm 106/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. srpna 2021, č. j. 2 Cmo 388/2020-240, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 22.264,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. října 2020, č. j. 16 Cm 106/2017-202, ponechal v plném rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 25. srpna 2017, č. j. 16 Cm 106/2017-16, jímž uložil žalovanému (A. T.), aby zaplatil žalobci (F-Financial Consulting s. r. o.) směnečný peníz ve výši 100.000,- EUR s 6% úrokem od 12. července 2014 do zaplacení, (směnečnou) odměnu ve výši 8.715,- Kč a náhradu nákladů řízení 178.589,- Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. srpna 2021, č. j. 2 Cmo 388/2020-240, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Přitom šlo o druhá rozhodnutí soudů nižších stupňů, když v pořadí první rozsudek ze dne 12. listopadu 2018, č. j. 16 Cm 106/2017-83, jímž Městský soud v Praze ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti, zrušil Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. ledna 2020, č. j. 2 Cmo 116/2019-151, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) vyšel z toho, že:
1) Dne 10. června 2014 vystavil žalovaný v Praze na řad M. Š. (dále jen „remitent“) směnku na 100.000,- EUR splatnou 11. července 2014 (dále též jen „sporná směnka“); remitent směnku převedl nedatovaným rubopisem na žalobce.
2) V řízení nebylo prokázáno, že by sporná směnka byla vystavena k zajištění pohledávky z titulu půjčky ve výši 80.000,- EUR, kterou žalovaný a remitent obdrželi od společnosti SPEDITRANS CZ, s. r. o. (dále jen „společnost S“), a kterou se zavázali vrátit (spolu s odměnou v částce 20.000,- EUR) do 11. července 2014.
3) Žalovaný „neuvedl a neosvědčil“, že: a) žalobci musely být známy okolnosti vystavení sporné směnky a b) tuto směnku nabyl ke škodě žalovaného.
Na tomto základě odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I. §17 a §75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“) – v prvé řadě zdůraznil, že žalobce uplatnil nárok vůči žalovanému z titulu platné vlastní směnky; samotná existence sporné směnky je dostatečným důvodem pro placení s ohledem na abstraktnost směnečného závazku a povahu směnky jako cenného papíru, jež může měnit svého majitele, aniž by následný oprávněný držitel směnky musel znát okolnosti, za kterých byla vystavena.
Jelikož sporná směnka byla na žalobce převedena nedatovaným rubopisem, přičemž žalovaný „neosvědčil a neuvedl“ žádné skutečnosti, na jejichž základě by se dalo dovodit časové období indosace směnky (zejména po její splatnosti), ani to, že by žalobce nabyl směnku ke škodě žalovaného, nenáležely žalovanému (kauzální) námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k „výstavci“ směnky (v poměrech dané věci k remitentovi).
Konečně se odvolací soud ztotožnil (i) s důvody, pro které soud prvního stupně neprovedl výslech svědka J. S. a zamítl návrh žalovaného na přerušení řízení (viz protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne 12. října 2020), a zamítl (i) další návrh žalovaného na přerušení řízení (viz protokol o odvolacím jednání ze dne 27. srpna 2021.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení (posuzováno podle obsahu dovolání) právní otázky týkající se výkladu ustanovení čl. I. §17 směnečného zákona; právní posouzení věci odvolacím soudem (závěr o tom, že nemůže vůči žalobci činit námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k remitentovi) považuje za rozporný s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.
Přitom zopakoval, že spornou směnku vystavil jako směnku zajišťovací (k půjčce poskytnuté společností S) a finanční prostředky, které si půjčil, této společnosti vrátil; současně setrval na výhradě, podle níž „majitel směnky jednal vědomě ke škodě dlužníka“.
Soudům nižších stupňů dále vytýká, že neprovedly (navržený) důkaz výslechem svědka J. S.; ten byl k podání svědecké výpovědi opakovaně předvoláván a následně soudy (bez relevantního odůvodnění) shledaly tento důkaz nevýznamným.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl, popřípadě odmítl; skutečnosti označené žalovaným v dovolání považuje za nepravdivé.
Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Polemikou se závěry odvolacího soudu, podle nichž žalovaný „neosvědčil a neuvedl“ žádné skutečnosti o tom, že remitent převedl spornou směnku na žalobce (až) po její splatnosti, a žalobce ji nabyl ke škodě žalovaného, dovolatel (oproti svému přesvědčení) nepředkládá Nejvyššímu soudu k řešení žádnou právní otázku způsobilou dovolacímu přezkumu, nýbrž toliko (nepřípustně) zpochybňuje správnost odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, kterým je Nejvyšší soud vázán. V intencích ustanovení §241a odst. 1 a 3 o. s. ř. je totiž jediným způsobilým dovolacím důvodem, pro který lze připustit dovolání podle §237 o. s. ř., dovolací důvod, jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (lhostejno, zda v rovině práva procesního nebo práva hmotného). Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. K tomu srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Přitom závěr odvolacího soudu, podle něhož žalovaný nemohl činit majiteli směnky (žalobci) námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k remitentovi, odpovídá (v obecné poloze) ustálené judikatuře Nejvyššího soudu; viz např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. 29 Cdo 799/2011, a ze dne 29. července 2015, sp. zn. 29 Cdo 1779/2012, k jejichž závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil mimo jiné v rozsudku ze dne 27. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 3309/2015, uveřejněném pod číslem 74/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení ze dne 28. července 2016, sp. zn. 29 Cdo 2771/2014; v literatuře pak např. Kotásek, J. Směnka a její kauza, Právní rozhledy č. 12/1997, str. 618 a násl.. Srov. dále (i) důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2019, sp. zn. 29 Cdo 1727/2019, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 18. prosince 2019, sp. zn. III. ÚS 3441/19.
K tomu, že soud není povinen provést všechny účastníkem řízení navržené důkazy (§120 odst. 1 věty druhé o. s. ř.), viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 1009/98, uveřejněný pod číslem 39/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný pod číslem 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i nálezy Ústavního soudu ze dne 6. prosince 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95, ze dne 8. ledna 1997, sp. zn. II. ÚS 127/96, nebo ze dne 13. září 1999, sp. zn. I. ÚS 236/98, uveřejněné pod čísly 80/1995, 3/1997 a 122/1999 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, k jejichž závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 29. června 2021, sp. zn. 29 Cdo 875/2020.
Přitom ani Nejvyšší soud nemá pochybnosti o tom, že soudy obou stupňů (srov. bod 17. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 21. a 22. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) dostatečně vysvětlily důvody, pro které neprovedly důkaz výslechem svědka Jiřího Srba.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243c odst. 3, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného Nejvyšší soud odmítl a žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty v dané věci sestávají z mimosoudní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 21. dubna 2022), která podle ustanovení §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí [z tarifní hodnoty 2.446.715,- Kč (při kurzu České národní banky ke shora uvedenému datu 24,38 Kč/ EUR, tj. 100.000,- EUR = 2.438.000,- Kč, plus 8.715,- Kč)] 18.100,- Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem činí 22.264,- Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 31. 7. 2023
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu