ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.2820.2023.1
sp. zn. 29 Cdo 2820/2023-182
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce V. L. , zastoupeného Mgr. Zdeňkem Krejčíčkem, advokátem, se sídlem v Praze, Politických vězňů 935/13, PSČ 110 00, proti žalovanému V. B. , jako správci pozůstalosti po zemřelém J. B., zastoupenému JUDr. Michalem Filipem, advokátem, se sídlem v Praze, Arbesovo náměstí 257/7, PSČ 150 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 14/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2023, č. j. 2 Cmo 66/2023-154, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 6. října 2021, č. j. 53 Cm 14/2021-47, uložil žalovanému ( V. B., jako správci pozůstalosti po zemřelém J. B. ) zaplatit žalobci (V. L., v té době jako správci pozůstalosti po zemřelé V. L. ) směnečný peníz ve výši 60.000.000 Kč s 6% úrokem od 1. ledna 2020 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 200.000 Kč a náhradu nákladů řízení.
2. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný odůvodněné námitky.
3. V průběhu řízení o námitkách soud prvního stupně usnesením ze dne 5. dubna 2023, č. j. 53 Cm 14/2021-138, odkazuje na ustanovení §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), vyhověl návrhu žalobce, aby na jeho místo do řízení vstoupila Společnost pro správu odkazu V. L., s. r. o., identifikační číslo osoby XY (dále jen „společnost“).
4. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalovaného změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se návrhu žalobce na vstup společnosti do řízení „nevyhovuje“.
5. Odvolací soud vyšel zejména z toho, že:
[1] Již v žalobě navrhoval žalobce, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků z důvodu, že majetek v pozůstalosti po V. L. (dále jen „zůstavitelka“) nedostačuje k úhradě soudního poplatku ve výši 2.200.000 Kč.
[2] Usnesením ze dne 22. března 2022, č. j. KRPA-60120-124/TČ-2021-000072, Policie České republiky (Krajské ředitelství Policie hlavního města Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality, 2. oddělení) odložila trestní věc podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že nezjištěným způsobem opatřil padělek – falzum listiny, a to směnky vlastní vystavené J. B. dne 7. června 2011 na řad zůstavitelky s doložkou „bez protestu“ znějící na směnečný peníz 60.000.000 Kč se splatností 31. prosince 2019 (dále jen „sporná směnka“) , a tedy se úmyslně obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti, opravňující zahájit trestní řízení proti konkrétní osobě.
[3] Usnesením ze dne 18. července 2022, č. j. 31 D 977/2020-345, které nabylo právní moci dne 18. července 2022, schválil Okresní soud v Kladně dohodu dědiců, podle které potvrdil nabytí celého dědictví po zůstavitelce jejímu synovi V. L. (žalobci); další dva synové zůstavitelky nenabyli ničeho. Aktiva dědictví tvořily sporná směnka, pohledávky z několika bankovních účtů, vybavení domácnosti zůstavitelky, movité věci v jejím vlastnictví, její šatstvo a věci osobní potřeby. Okresní soud v Kladně určil čistou hodnotu dědictví částkou 60.534.255,04 Kč. Bez sporné směnky by tedy šlo o majetek v hodnotě 534.255,04 Kč.
[4] Společnost byla do obchodního rejstříku zapsána 1. ledna 2023 a jejím společníkem a jednatelem je žalobce. Společnost má základní kapitál 3.000 Kč, jenž je rozdělen na tři neomezeně převoditelné kmenové listy po 1.000 Kč. Je proto možné, že společníků je nyní více, došlo-li k převodu některého z kmenových listů; určit tyto další případné společníky však nelze.
6. Na takto ustaveném základě odvolací soud – vycházeje z §107a o. s. ř., §1103 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a čl. I. §13 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového – v prvé řadě uzavřel, že v projednávané věci byly splněny veškeré (formální) předpoklady vyžadované ustanovením §107a o. s. ř. pro vstup společnosti do řízení na místo dosavadního žalobce, když sporná směnka, byla v průběhu řízení u soudu prvního stupně řádně indosována žalobcem [jenž tak činil (už) v postavení dědice, jemuž bylo nabytí dědictví – včetně sporné směnky – pravomocně potvrzeno soudem] na společnost a společnosti předána, žalobce následně navrhl, aby společnost vstoupila do řízení na jeho místo, a společnost se vstupem do řízení vyslovila souhlas.
7. Ze skutkových okolností dané věci ovšem také plyne, že pozůstalost po zůstavitelce (i po odečtení hodnoty sporné směnky) nebyla bezvýznamná a pravděpodobně by dostačovala k úhradě očekávatelných nákladů tohoto řízení. Do majetku společnosti, kterou založil žalobce v lednu 2023, ovšem tato pozůstalost (v celém svém rozsahu) nepřešla. Osvědčen byl pouze převod sporné směnky; základní kapitál společnosti – i kdyby byl pořízen z prostředků z pozůstalosti – tak představuje jen její zanedbatelnou část. Z ničeho zároveň neplyne, že by společnost disponovala jakýmkoli (dalším) významnějším majetkem. Zda důvodem založení společnosti a převodu sporné směnky do jejího majetku bylo vydání zmiňovaného usnesení Policie České republiky sice nelze jednoznačně potvrdit, takovou skutečnost ale také nelze ani vyloučit. Toto usnesení není rozhodnutím ve smyslu §135 odst. 1 o. s. ř., jímž by byl soud bez dalšího vázán, avšak okolnosti zjištěné orgány činnými v trestním řízení v dané trestní věci není možné v tomto řízení bez dalšího přejít; soud prvního stupně je bude muset při rozhodování vzít v úvahu.
8. Skutečnosti, které zatím vyšly v řízení najevo, pak nasvědčují tomu, že společnost v případě neúspěchu ve věci, který nelze vyloučit, nebude schopná nahradit žalovanému náklady řízení, jež s ohledem na poměry dané věci pravděpodobně vzniknou. V situaci, kdy oprávněné zájmy žalovaného v tomto řízení by vstupem nedostatečně solventního nového žalobce do řízení byly vážně ohroženy, lze podle odvolacího soudu uzavřít, že návrh žalobce na vydání rozhodnutí podle ustanovení §107a o. s. ř. představuje zneužití procesních práv, a návrhu tudíž nelze vyhovět.
9. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Potud dovolatel odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 46/2012“), nález Ústavního soudu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2016, sp. zn. 21 Cdo 1041/2016.
10. Dovolatel nesouhlasí s právním posouzením věci odvolacím soudem co do závěru, že ačkoli byly splněny všechny formální požadavky pro rozhodnutí podle §107a o. s. ř., dochází v dané věci ke zneužití procesních práv, protože „jakési oprávněné zájmy žalovaného v tomto řízení by vstupem nedostatečně solventního nového žalobce byly vážně ohroženy“.
11. Podle dovolatele v případě, kdy došlo k řádnému převodu cenného papíru na nového nabyvatele, byly splněny formální podmínky podle §107a o. s. ř. a v řízení ještě neproběhlo ani první jednání, nelze z povahy věci hovořit o možném či jakkoli očekávaném neúspěchu žalobce ve věci samé. To platí tím spíše, že žalobce v řízení předložil znalecké posudky, z nichž se podává, že sporná směnka byla podepsána jejím výstavcem a nelze hovořit o jakémkoli jejím technickém pozměnění. Jinak řečeno, aktuálně nemůže existovat žádná obava žalovaného o (ne)dobytnosti případně vzniknuvšího nároku na náhradu nákladů řízení, když je to naopak žalobce, kdo může legitimně očekávat uložení povinnosti nahradit náklady řízení žalobci.
12. Dovolatel namítá, že žalovaný zatím neunesl důkazní břemeno ohledně nepoctivého záměru žalobce při indosaci sporné směnky a na jejím základě učiněného návrhu ve smyslu §107a o. s. ř. Zdůrazňuje, že spornou směnku převedl na společnost za účelem zajištění dlouhodobě efektivní správy značného majetku do budoucna, resp. jeho hospodárného využití pro zachování a naplnění odkazu zůstavitelky a jí za života zastávaných postojů a hodnot, a to především tak, aby vše nezáleželo a priori na jediném člověku.
13. Dovolatel má dále za to, že v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu došlo k odepření práva společnosti na přístup k soudu, když společnost jako řádná nabyvatelka sporné směnky již s ohledem na plynutí času není oprávněna směnečná práva samostatně efektivně vymáhat, resp. podat novou žalobu nezávislou na tomto řízení.
14. Rozhodnutí odvolacího soudu je podle dovolatele rovněž překvapivé, rozporné se zásadou legitimního očekávání a nepřezkoumatelné, když z jeho stručného odůvodnění nelze seznat důvody, pro něž nekriticky přistoupil na argumentaci žalovaného.
15. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje.
16. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, popř. zamítnout. Zdůrazňuje, že dovolatel „symptomaticky“ a zcela účelově opomíjí argumentaci odvolacího soudu týkající se závěrů plynoucích z výše uvedeného usnesení Policie České republiky a poukazuje na časovou souslednost pro rozhodnutí podstatných skutečností (úmrtí zůstavitelky v červnu 2020, podání žaloby v únoru 2021, zveřejnění závěrů orgánů činných v trestním řízení v březnu 2022, založení společnosti v lednu 2023 a podání návrhu na vstup společnosti do řízení v dubnu 2023). Poukazuje na zavádějící název společnosti evokující zanechání zásadního majetku zůstavitelkou, který má být dle její závěti použit na charitativní účely či filantropickou činnost, přestože zůstavitelka zemřela nemajetná, toho času v exekuci, a aniž zanechala závěť. Naopak otec žalovaného (tvrzený výstavce sporné směnky) zůstavitelku až do její smrti živil a majetkově podporoval. Uvádí, že na nemajetnost zůstavitelky přitom poukazoval sám žalobce již v podání ze dne 26. března 2021, ve kterém se snažil získat úplné osvobození od placení soudních poplatků. Má za to, že jelikož je společnost obyčejnou korporací, evidentně bez reálného majetku, nevyvíjí žádnou činnost a nadto je její struktura úmyslně skryta, je jakákoli pohledávka za touto osobu zcela nevymahatelná. Tyto okolnosti (jež mimo jiné naplňují kritéria uvedená v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 468/11) přitom dovolatel nijak nevysvětluje. S ohledem na celkový kontext uvedených skutečností a další události (jež nastaly po vydání napadeného rozhodnutí) v rámci řešení dědictví po otci žalovaného, shledává žalovaný napadené rozhodnutí odvolacího soudu za souladné s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a argumentaci dovolatele za nepřiléhavou.
17. Dovolatel v replice namítá, že výše označené usnesení Policie České republiky obsahuje zcela „nelogický, nepochopitelný a arbitrární kategorický závěr“, že neznámý pachatel podvodně opatřil padělek sporné směnky, byť takový závěr neplyne z žádného důkazního prostředku provedeného policejním orgánem, a zdůraznil, že uvedený závěr Policie České republiky není závazný pro žádnou osobu ani soud při jeho rozhodování. K tomu dodává, že trestní řízení se jej nijak netýkalo, nebyl (ani) jeho účastníkem a nemohl se tak k věci jakkoli vyjádřit či cokoli namítat.
18. Žalovaný v duplice zdůrazňuje, že vyšetřování v trestním řízení vyústilo v závěr, podle kterého zfalšování sporné směnky spočívalo ve zneužití listiny s pravděpodobně pravým podpisem otce žalovaného.
19. Dovolání žalobce, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
20. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, zcela odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:
[1] Při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo (§107a o. s. ř.), soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popř. zda podle označené právní skutečnosti toto právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé.
Srov. usnesení ze dne 24. června 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, a ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněná pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (jde-li o převod směnky) usnesení ze dne 26. září 2006, sp. zn. 29 Odo 669/2005, a ze dne 24. května 2007, sp. zn. 29 Cdo 647/2007, a rozsudek ze dne 30. července 2019, sp. zn. 29 Cdo 31/2018.
[2] Nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř. (podle kterého v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno).
Takový postup by byl namístě např. tehdy, jestliže podle toho, co v řízení vyšlo najevo, lze s jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže).
Výše popsaný postup soudu (odchylující se od běžného postupu výslovně zakotveného v §107a odst. 2 o. s. ř.) přichází v úvahu pouze v případech zcela zjevného zneužití institutu procesního nástupnictví a jako výjimka z pravidla musí být uplatňován restriktivně. Aby mohl takto postupovat, musí soud rozhodující o procesním nástupnictví návrh na vydání rozhodnutí dle §107a o. s. ř. bez rozumných pochybností považovat za prostředek ke zneužití procesní úpravy.
K tomu srov. např. R 46/2012, jakož i důvody usnesení ze dne 21. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 3887/2013, nebo ze dne 31. října 2018, sp. zn. 29 Cdo 5689/2016, uveřejněného pod číslem 92/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v judikatuře Ústavního soudu pak např. účastníky řízení zmiňovaný nález sp. zn. III. ÚS 468/11.
[3] Zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi dle §107a o. s. ř. přitom může dle okolností nasvědčovat například předchozí postup dané strany v průběhu řízení (srov. např. usnesení ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012), délka a složitost soudního sporu (srov. např. usnesení ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013), postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. např. usnesení ze dne 26. června 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013) nebo absence jakéhokoli jiného majetku a hospodářské činnosti postupníka ve spojení s personálním propojením s postupitelem (srov. usnesení ze dne 31. ledna 2022, sp. zn. 29 Cdo 453/2021).
21. O tom, že v poměrech dané věci bylo možné bez rozumných pochybností (s ohledem na dosavadní průběh řízení a výše popsané skutkové okolnosti věci podávající se z obsahu spisu) považovat návrh na vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. za prostředek směřující ke zneužití procesní úpravy, kterému nelze podle §2 o. s. ř. vyhovět, je přesvědčen i Nejvyšší soud.
22. K namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pak Nejvyšší soud uvádí, že potud napadené rozhodnutí odpovídá závěrům formulovaným k otázce (ne)přezkoumatelnosti rozhodnutí v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 100/2013“). Z jeho odůvodnění lze seznat, jakými úvahami se při posuzování důvodnosti návrhu žalobce na vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví odvolací soud řídil a z jakých důvodů rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a návrhu žalobce nevyhověl.
23. Námitkou, že rozhodnutí odvolacího soudu je překvapivé, pak dovolatel poukazuje na údajnou vadu řízení. S přihlédnutím k ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., jež jako jediný způsobilý dovolací důvod vymezuje ten, jenž je založen na námitce, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a jež s účinností od 30. září 2017 výslovně vylučuje tzv. zmatečnostní vady řízení dle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., však nejsou způsobilým dovolacím důvodem ani tvrzené „jiné vady“, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k nimž Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti u přípustného dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.), jestliže takové (tvrzené) vady nezahrnují (jako v předmětném dovolání) podmínku existence právní otázky procesního práva ve smyslu §237 o. s. ř.
24. Budiž (nad rámec výše uvedeného a bez jakéhokoli vlivu na výsledek dovolacího řízení) dodáno, že vytýkanou vadou napadené rozhodnutí ostatně ani netrpí. V situaci, kdy žalovaný již v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně namítal okolnosti, pro které nemělo být návrhu dovolatele na vstup společnosti do řízení vyhověno pro zneužití procesního práva, nemůže být o překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu, byť založeného na opačném závěru, než učinil soud prvního stupně, zjevně řeči. K tomu v podrobnostech srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 29 Cdo 300/2010, uveřejněného pod číslem 32/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a R 100/2013.
25. O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
26. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2023
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu