ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.137.2021.1
MSPH 79 INS XY
221 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 137/2021-113
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce MR COMMUNICATIONS, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25613031, zastoupeného Mgr. Petrem Kuhnem, advokátem, se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr. Jaroslavu Brožovi, MJur , se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka T. B., o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 221 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka T. B. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS XY, o dovolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2021, č. j. 221 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 79 INS XY), takto:
I. Dovolání žalobce a žalovaného se zamítají .
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 1. února 2021, č. j. 221 ICm XY:
[1] Zamítl pro předčasnost žalobu, jíž se žalobce (MR COMMUNICATIONS, s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (JUDr. Jaroslavu Brožovi, MJur, jako insolvenčnímu správci dlužníka T. B.) určení, že jeho pohledávka „vedená pod pořadovým číslem 52“, přihlášená do insolvenčního řízení na majetek dlužníka, je pravá (bod I. výroku).
[2] Rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
[1] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. června 2021, č. j. 221 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 79 INS XY), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
2. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §174 odst. 2, §177, §188, §192 a §198 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – se plně ztotožnil „se skutkovými zjištěními a právním posouzením věci“ insolvenčním soudem v napadeném rozsudku a dále dospěl k následujícím závěrům:
3. Přihláška pohledávky žalobce je neurčitá, neboť z ní není zřejmé, jakým způsobem žalobce dospěl k výši tvrzené škody, v jakém rozsahu tvoří škodu tvrzené snížení hodnoty podílu žalobce ve společnosti B. E. e. (dále jen „společnost B“), v jakém rozsahu se na tvrzené škodě podílí náklady spojené s „vysvětlováním“ probíhajících soudních řízení, o jaké konkrétní výdaje jde a jaká je výše jednotlivých nákladů. Dále není podle odvolacího soudu zřejmé, kdy mělo dojít ke vzniku nemajetkové újmy a k zásahu dlužníka do dobré pověsti žalobce, v čem konkrétně újma na jeho pověsti spočívá, jak se projevila a jak žalobce dospěl k výši zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu. Žalobce vyčíslil škodu na částku 49 760 505,45 Kč a nemajetkovou újmu rovněž na částku 49 760 505,45 Kč; výše jím přihlášené pohledávky však činí pouze (jednou) 49 760 505,45 Kč.
4. V přihlášce „popsaný skutek“ neumožňuje „jednoznačnou individualizaci“ uplatněného nároku, ani jeho výše. Přihláška je vadná, a tudíž „nezpůsobilá řádného přezkumu“; žalobu na určení pravosti pohledávky je nutné zamítnout pro předčasnost.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobce i žalovaný, a to (poměřováno obsahem jejich podání) v rozsahu potvrzujícího výroku o zamítnutí žaloby pro předčasnost. Přípustnost dovolání oba dovolatelé vymezují ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dovolatelé namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.), a oba shodně požadují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
6. Dovolatelé ve svých dovoláních shodně argumentují ve prospěch závěru, že přihláška žalobce není vadná. Podle obou dovolatelů přihláška dostatečně vymezuje skutek, z něhož předmětná pohledávka vychází, jakož i způsob výpočtu její výše. Shodně mají za to, že přihláška pohledávky má všechny zákonem požadované náležitosti. Žalovaný ve svém dovolání dále doplňuje, že případné nedostatky přihlášky lze odstranit v rámci projednávaného incidenčního sporu o pravost a výši pohledávky.
7. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
8. Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřené otázky procesního práva (náležitostí přihlášky pohledávky), jde o věc dovolacím soudem v daných souvislostech doposud neřešenou.
9. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
10. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
11. Nejvyšší soud úvodem shrnuje zjištění (jak se podávají z insolvenčního spisu a jak z nich vyšly oba soudy), jež jsou pro posouzení věci rozhodná:
[1] Žalobce podáním datovaným dne 7. února 2020, došlým insolvenčnímu soudu téhož dne, přihlásil do insolvenčního řízení na majetek dlužníka na předepsaném formuláři přihláškou č. 52 pohledávku v celkové výši 49 760 505,45 Kč.
[2] V rubrice 06 (Důvod vzniku) přihlášky pohledávky žalobce dále (mimo jiné) uvedl:
„(…)
(…) ze strany dlužníka vznikla újma spočívající zejména ve:
a) skutečné škodě ve výši nejméně 49 760 505,45 Kč skládající se zejména z:
- snížení hodnoty podílu věřitele ve společnosti B,
- nákladů spojených s vysvětlováním předběžných opatření nařízených na návrh dlužníka (a jejich důsledků) bankám, auditorům, zaměstnancům a dalším osobám;
b) nemajetkové újmě ve výši nejméně 49 760 505,45 Kč, neboť výše uvedeným jednáním dlužníka došlo k zásahu do dobré pověsti věřitele.
Přestože věřiteli v důsledku úmyslného a nemravného jednání dlužníka vznikla újma vyšší než 49 760 505,45 Kč, věřitel v rámci přihlášky požaduje pouze 49 760 505,45 Kč.
(…)“
[3] Žalovaný a dlužník popřeli pohledávku žalobce co do pravosti a celé výše. Vyrozumění o popření pohledávky ze dne 20. dubna 2020 bylo žalobci doručeno dne 24. dubna 2020.
[4] Žalobce v odst. 45. žaloby podané dne 12. května 2020 uvedl, že mu „k plnému úspěchu ve sporu postačí“, posoudí-li soud jeho nárok na peněžité zadostiučinění z titulu nemajetkové újmy. Jestliže by uvedený nárok nedosahoval výše 49 760 505,45 Kč, pak navrhl, aby se soud zabýval též jeho nárokem z titulu náhrady škody. Pro případ, že peněžité zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a náhrada škody spočívající ve snížení hodnoty obchodního podílu nebudou dohromady dosahovat uvedené částky (49 760 505,45 Kč), pak žalobce navrhl, aby soud „přezkoumal“ i nárok na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na „vysvětlování předběžných opatření“.
12. Judikatura Nejvyššího soudu k náležitostem přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení je ustálena v následujících závěrech:
13. Přihláška pohledávky je podáním majícím charakter žaloby, a proto musí obsahovat, v rozsahu, ve kterém nestanoví jinak insolvenční zákon (§174 odst. 2), náležitosti předepsané §42 odst. 4 o. s. ř. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 5/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2017, sen. zn. 29 ICdo 79/2015; rozhodnutí jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná též na webových stránkách Nejvyššího soudu.
14. Důvodem vzniku pohledávky (§174 odst. 2 insolvenčního zákona) se rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tj. skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky, nikoli (pouhá) právní kvalifikace pohledávky. Skutkové okolnosti přitom musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Vylíčení těchto skutečností (jež může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou věřitel připojí k přihlášce) slouží k vymezení předmětu přihlášky po skutkové stránce. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 1/2012, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2016, sen. zn. 29 ICdo 56/2014, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 155/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2019, sen. zn. 29 ICdo 59/2017, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 NSČR 118/2019, uveřejněné pod číslem 10/2021 Sb. rozh. obč.
15. Žalobce v přihlášce pohledávky jednak vylíčil rozhodující skutečnosti, z nichž dovozuje svůj nárok na náhradu škody ve výši 49 760 505,45 Kč, jednak rozhodující skutečnosti, na nichž se podle něj zakládá nárok na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 49 760 505,45 Kč. V tomto směru přihláška pohledávky obsahuje údaje, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj); to, že případně nejsou vylíčeny všechny skutečnosti významné pro posouzení, zda jde o pohledávku pravou a uplatněnou ve správné výši, je důvodem k popření pohledávky, nikoliv důvodem k odstraňování vad přihlášky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2019, sen. zn. 29 ICdo 50/2017, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 6, ročník 2020, pod číslem 57, jakož i judikaturu v odůvodněnou tohoto rozsudku zmiňovanou).
16. Žalobce však v přihlášce pohledávky uvedl, že částku 49 760 505,45 Kč požaduje toliko jednou. Náhrada škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu jsou přitom dvěma rozdílnými, na sobě nezávislými právními tituly; žalobce tak v přihlášce pohledávky uplatňuje dva samostatné nároky, které spolu nejsou provázány případnou nemožností splnění prvního z nich.
17. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již dříve dospěla k závěru, že žaloba, kterou žalobce uplatňuje nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené ublížením na zdraví, je neurčitá, jestliže uvádí pouze jedinou souhrnnou částku požadované náhrady a nerozděluje ji na jednotlivé dílčí nároky (náhrada za bolest, za ztížení společenského uplatnění a za další nemajetkové újmy). Uvedení souhrnné částky pro všechny nároky znamená nepřípustné přenášení odpovědnosti za vymezení předmětu řízení, jakož i procesní aktivity, která v souladu s dispoziční zásadou náleží jen žalobci, na soud, aby sám rozhodl (určil), která část ze souhrnné částky připadá na ten který nárok. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2019, sp. zn. 25 Cdo 2596/2018, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2020, pod číslem 84, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. června 2020, sp. zn. I. ÚS 3006/19, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2022, sp. zn. 25 Cdo 2076/2020).
18. V poměrech projednávané věci to znamená, že přihláška pohledávky žalobce je vadná (neurčitá), neboť není zřejmé, čeho se jí domáhá, když je dán rozpor mezi vylíčením rozhodujících skutečností, podle nichž uplatňuje dva samostatné nároky (na peněžité zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a na náhradu škody, každý z nich ve výši 49 760 505,45 Kč), avšak celkově žádá (do insolvenčního řízení přihlašuje) částku 49 760 505,45 Kč jen jednou bez rozlišení, kolik z této souhrnné částky připadá na jednotlivé jím přihlášené pohledávky.
19. Jinak řečeno, uplatňuje-li věřitel v přihlášce pohledávky více samostatných nároků a uvádí-li zároveň celkovou výši přihlášených pohledávek menší, než činí jejich součet, aniž uvede, kolik z celkové částky připadá na jednotlivé nároky, jde o vadnou (neurčitou) přihlášku pohledávky.
20. Právní posouzení odvolacího soudu je tak co do výsledku (závěru o vadách přihlášky a předčasnosti podané incidenční žaloby) správné. Jelikož se dovolatelům prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl (§243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
21. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn tím, že žádný z účastníků (dovolatelů) nebyl v dovolacím řízení úspěšný (§243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za použití argumentu a contrario).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2023
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu