ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.187.2023.1
KSOS 31 INS 4184/2021
11 ICm 3459/2022
sp. zn. 29 ICdo 187/2023-132
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Mgr. Petra Brože , se sídlem v Praze, U Zátiší 545/3, PSČ 147 00, jako insolvenčního správce dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o., zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze, Soukenická 1090/14, PSČ 110 00, proti žalovanému JAR REAL TRAFFIC s. r. o. , se sídlem v Ostravě, Jana Šoupala 1597/3, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 27 76 82 28, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě , se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 1836/21, PSČ 702 00, o určení neúčinnosti právních jednání dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 3459/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o. , se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25 87 21 17, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 3459/2022 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) dne 21. prosince 2022 se žalobce (Mgr. Petr Brož, jako insolvenční správce dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o.) domáhá určení neúčinnosti (označených) právních jednání, kterými dlužník převedl (označený) majetek na žalovaného (JAR REAL TRAFFIC s. r. o.).
Podáním datovaným 6. dubna 2022 žalovaný (mimo jiné) navrhl, aby insolvenční soud řízení přerušil do doby, než Nejvyšší soud rozhodne o dovolání dlužníka proti rozhodnutí o jeho úpadku. Návrh odůvodnil (též) tím, že u Nejvyššího soudu je vedeno dovolací řízení (pod sp. zn. 26 Cdo 1655/2021), v němž se dlužník domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. září 2020, č. j. 51 Co 267/2010-1210, kterým byla (tamnímu žalobci) CREDITEX HOLDING, a. s. (dále jen „společnost C“) „přiznána pohledávka“ za dlužníkem (jde o pohledávku ve výši 14.240.822,20 Kč s příslušenstvím).
Podáními datovanými 10. května 2023 (č. l. 64-66), ze dne 26. června 2023 (č. l. 101) a ze dne 17. října 2023 (č. l. 116-120) žalovaný (mimo jiné) vznesl námitku podjatosti soudkyně insolvenčního soudu JUDr. Evy Slaběňákové (dále též jen „rozhodující soudkyně“); současně navrhl, aby věc byla delegována Městskému soudu v Praze, s tím, že jmenovaná (stejně jako další soudci insolvenčního soudu) nemůže v dané věci objektivně rozhodnout, když „se bude řídit“ pokynem místopředsedy Krajského soudu v Ostravě pro insolvenční úsek, podle něhož v projednávané věci (jakož i v dalších incidenčních sporech v insolvenční věci téhož dlužníka) nemá být řízení přerušeno. Současně poukazuje na: a) „neobjektivní a zcela rozdílný postup insolvenčních soudců vůči různým účastníkům řízení“, b) „zjevnou neochotu (insolvenčního) soudu postupovat vůči insolvenčnímu správci a kontrolovat jeho činnost“, c) „zjevné zvýhodňování“ společnosti C insolvenčním soudem na úkor jiných účastníků řízení a „ignoraci“ některých tvrzení prospívajících dlužníku a d) „svévolnou aplikaci“ rozvrhu práce insolvenčního soudu a „zjevně svévolný“ postup při změně obsazení senátu insolvenčního soudu.
Žalobce ve vyjádřeních ze dne 30. května 2023 (č. l. 82-83), ze dne 26. června 2023 (č. l. 98-99) a ze dne 9. listopadu 2023 (č. l. 124-128) s návrhem žalovaného nesouhlasí, s tím, že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by byly způsobilé založit důvod pochybovat o nepodjatosti rozhodující soudkyně.
Usnesením ze dne 24. srpna 2023, č. j. 11 ICm 3459/2022, 12 VSOL 252/2023-108 (KSOS 31 INS 4184/2021), Vrchní soud v Olomouci k námitce žalovaného rozhodl, že soudkyně insolvenčního soudu JUDr. Eva Slaběňáková není vyloučena z projednání a rozhodnutí této věci.
Dne 30. listopadu 2023 předložil insolvenční soud spis Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu.
Podle ustanovení §7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Podle ustanovení §14 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Nejvyšší soud zkoumal návrh žalovaného na přikázání věci jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Ostravě, u nějž je vedeno řízení, a Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Přikázání věci k projednání jinému než příslušnému soudu podle ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř. je důsledkem vyloučení soudců toho soudu, který je soudem místně a věcně příslušným k projednání a rozhodnutí věci.
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebylo (postupem podle ustanovení §14 a násl. o. s. ř.) rozhodnuto o vyloučení soudců Krajského soudu v Ostravě [nebyla vyloučena rozhodující soudkyně (naopak, Vrchní soud v Olomouci rozhodl, že tato není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci), natož ostatní soudci Krajského soudu v Ostravě], není zjevně dán ani důvod pro delegaci nutnou (§12 odst. 1 o. s. ř.). Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016 (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. března 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/2016), jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 ICdo 62/2021.
Viz dále též usnesení ze dne 10. srpna 2023, č. j. 11 ICm 979/2022, 11 VSOL 169/2023-99 (KSOS 31 INS 4184/2021), usnesení ze dne 23. srpna 2023, č. j. 11 ICm 518/2023, 12 VSOL 182/2023-59 (KSOS 31 INS 4181/2021), usnesení ze dne 28. srpna 2023, č. j. 11 ICm 579/2022, 14 VSOL 240/2023-124 (KSOS 31 INS 4184/2021), jakož i usnesení ze dne 31. srpna 2021, č. j. 11 ICm 3470/2022, 13 VSOL 262/2023-88 (KSOS 31 INS 4184/2021), č. j. 11 ICm 3470/2022, 13 VSOL 262/2023-88 (KSOS 31 INS 4184/2021), a č. j. 11 ICm 3460/2022, 13 VSOL 253/2023-140 (KSOS 31 INS 4184/2021), jimiž Vrchní soud v Olomouci rozhodl, že rozhodující soudkyně není vyloučena z projednání a rozhodnutí (dalších) incidenčních sporů vzešlých z téhož insolvenčního řízení.
Přitom v poměrech dané věci nemá ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že žalovaným tvrzené skutečnosti [poměřováno kritérii plynoucími z ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. a ustálenou judikaturou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, a ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněná pod čísly 85/2012 a 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01)] nejsou způsobilé vyvolat pochybnosti o nepodjatosti rozhodující soudkyně (natož všech soudců Krajského soudu v Ostravě).
Přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o. s. ř.) je pak výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.
Důvodem pro delegaci vhodnou naopak nemohou být okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. Návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, založenému na tvrzeném vztahu soudce daného soudu k účastníkům, jejich zástupcům nebo k projednávané věci, proto nemůže být vyhověno (k tomu srov. v judikatuře Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 1. února 2001, sp. zn. 5 Nd 14/2001, usnesení ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. 22 Nd 200/2007, usnesení ze dne 29. října 2008, sp. zn. 29 Nd 92/2008, usnesení ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 20 Nd 254/2012, a usnesení ze dne 5. listopadu 2013, sp. zn. 32 Nd 164/2013).
Právě o situaci, na kterou míří uvedené judikatorní závěry, jde i v této věci.
Jelikož Nejvyšší soud v poměrech dané věci neshledal důvody pro přikázání věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 1 a 2 o. s. ř., rozhodl, že se věc nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu, se však doručuje zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 12. 2023
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu