ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.1191.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 1191/2022-439
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2023 o dovolání, které podal obviněný L. Z., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, č. j. 5 To 51/2021-392, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 1/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. Z. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2021, sp. zn. 10 T 1/2020, byl obviněný L. Z. (dále jen „obviněný“) uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný formou účastenství dle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se obviněný dopustil jednáními podrobně popsanými ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, spočívajícím v tom, že (zkráceně)
společně se samostatně trestně stíhanými T. B., nar. XY, V. D., nar. XY, V. K., nar. XY, T. L., nar. XY, L. M., nar. XY, A. P., nar. XY, M. P., nar. XY, S. P., nar. XY, M. P., nar. XY, a J. S., nar. XY (dále jen obvinění), jako člen organizované skupiny s rozdělením funkcí s vnitřní strukturou dělby práce, v úmyslu získat ze státního rozpočtu neoprávněně nadměrné odpočty daně z přidané hodnoty (dále jen "DPH") za využití více než dvacítky společností po předchozí vzájemné domluvě spolu s P. M., nar. XY, jehož případ byl vyloučen k samostatnému projednání a rozhodnutí ve věci, vytvořil sérii fiktivních účetních případů dokumentujících smyšlená zdanitelná plnění s nárokem na nadměrný odpočet DPH při pořízení od českých dodavatelů a jeho následném prodeji do Slovenské republiky a dále do Německa a následně od správce daně částečně vylákali a částečně se pokusili vylákat nadměrné odpočty DPH, přičemž celou věc zosnovali a řídili obv. A. P. a P. M. jako hlavní organizátoři trestné činnosti.
2. Za to a za sbíhající se zločin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2019 pod č.j. 4 T 8/2017-3873, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2020 pod sp. zn. 3 To 67/2019, který nabyl právní moci dne 9. 11. 2020, byl obviněný podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen podle §58 odst. 6 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2019 pod č. j. 4 T 8/2017-3873 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2020 sp. zn. 3 To 67/2019, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Konečně nalézací soud podle §226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zprostil obviněného obžaloby pro skutek pod bodem ad 2 obžaloby, neboť žalované jednání není trestným činem.
4. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 12. 2021, č. j. 5 To 51/2021 – 392 , tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který podle obviněného spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Již na tomto místě je nutno poznamenat, že obviněný patrně nezaznamenal novelu trestního řádu, kterou s účinností od 1. 1. 2022 došlo k doplnění a přečíslování dovolacích důvodů (k tomu dále v dalších bodech tohoto usnesení).
6. Obviněný uvedl, že od počátku tvrdí, že on žádné obchody nerealizoval. Je účetním a vykonával pouze účetní úkony. Nekontroloval, zda se obchody uskutečnily, to nebylo ani jeho povinností. S většinou spoluobviněných se ani osobně nezná. Není pravdou, že by se měl trestné činnosti dopustit minimálně se dvěma dalšími osobami. Soud v odůvodnění rozsudku nedokládá konkrétní důkazy, které by upřesňovaly, kdy, kde a jak se měli na společném postupu obžalovaní dohodnout, jakým způsobem si měli rozdělit funkce a práci, jakou kdo měl mít úlohu.
7. Podle obviněného nebyly v řízení provedeny žádné důkazy, které by prokazovaly jeho vinu. Obžaloba byla postavena na podkladech správce daně, jejichž správnost nebyla žádným způsobem přezkoumávána. U hlavního líčení nebyl proveden zásadní důkaz, a to výslech P.M., který byl navíc podle soudu hlavním zosnovatelem posuzované trestné činnosti. V odůvodnění napadeného rozsudku jsou ocitovány výpovědi svědků, ale není podrobněji uvedeno, jak soud hodnotil věrohodnost svědků a jaká učinil skutková zjištění. Není také uvedeno, jak hodnotil jednotlivé důkazy, konkrétně výpovědi svědků B. a K., a jak se vypořádal s rozpory mezi nimi.
8. Obviněný setrvává také na námitce ohledně způsobu výpočtu škody. Soud převzal tvrzení obžaloby a správce daně, aniž by je podrobil kontrole. Obviněný nadále považuje za sporné, zda škoda vznikla v tuzemsku a poškozeným je Česká republika. Soudy podle obviněného nepřipustily možnost, že by vývozy dna Slovensko proběhly a slovenská firma nezaplatila daň na Slovensku
9. Za nezákonný obviněný považuje i trest. Byť ostatní obvinění způsobili větší škodu, soud jim uložil jen podmíněně odložené tresty odnětí svobody. O okrajové účasti obviněného má svědčit to, že většina důkazů se týkala jiných obviněných, nikoli jeho. Soud také nevzal v potaz odstup od doby, kdy k trestné činnosti došlo, a délku řízení.
10. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu.
11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten nejprve shrnul dovolací argumentaci obviněného a následně se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
12. Státní zástupce poukázal na to, že brojí-li obviněný proti usnesení odvolacího soudu o zamítnutí odvolání, pak měl uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dále uvedl, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle již neúčinné právní úpravy. Od 1. 1. 2022 je předmětný dovolací důvod označen písmenem h).
13. Státní zástupce dále shrnul, v čem spočívá uplatněný dovolací důvod. Jeho podstatou je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav zjištěný nalézacím a odvolacím soudem. Obviněný přitom v podaném dovolání pouze polemizuje se správností zjištěného skutkového stavu. Takové námitky pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Obviněný přitom fakticky neuplatňuje žádné námitky proti právnímu posouzení skutku či jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení a ani odpovídajícím způsobem nenamítá tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy.
14. Námitky týkající se nesprávného určení výše škody a osoby poškozené by za určitých okolností mohly naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Argumentace obviněného však v tomto směru znovu vychází z jiného než soudy zjištěného a odůvodněného skutkového stavu.
15. Podle státního zástupce obviněný ve svém dovolání pouze velice obecně opakuje argumentaci, již uplatnil v odvolání a s níž se odvolací soud odpovídajícím způsobem vypořádal, a i proto by mělo být jeho dovolání odmítnuto.
16. Námitky obviněného ohledně údajné nezákonnosti uloženého trestu stojí mimo rámec dovolacích důvodů, což státní zástupce podrobněji rozvedl. Námitky obviněného totiž žádný z v úvahu přicházejících dovolacích důvodů svým obsahem nenaplňují.
17. Státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
19. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
21. Obviněný v podaném dovolání výslovně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který má být dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak již bylo uvedeno výše v tomto usnesení (bod 12.), obviněný patrně nezaregistroval novelu trestného řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kdy s účinností od 1. 1. 2022 došlo k doplnění a přečíslování dovolacích důvodů. Obviněným uplatněný dovolací důvod nyní obsahově odpovídá dovolacímu důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022).
22. Nejvyšší soud k této vadě dovolání nepřihlížel a dovolání obviněného přezkoumal jak na podkladě zmíněného dovolacího důvodu, tak z pohledu dalších v úvahu připadajících důvodů [§265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř., k těmto ustanovením viz dále v tomto usnesení pod bodem IV.]
23. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
24. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
25. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný L. Z. jím na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v již neúčinném znění) brojí proti výroku z usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. Námitky obviněného z hlediska tohoto rozsudku směřují jak proti výroku o vině, přičemž v tomto směru obviněný uplatňuje výlučně námitky skutkové a procesní povahy, tak proti výroku o trestu.
26. Kromě toho, že obviněný označil dovolací důvod podle již neúčinného znění trestního řádu, je podanému dovolání nutno vytknout, že obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [nyní §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] je nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou), neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozhodnutí soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest a povinnost k náhradě škody.
27. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
28. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedeným vadám podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na podkladě dovolání přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., respektive dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz dále v tomto usnesení).
29. Obsah podaného dovolání lze (zjednodušeně) shrnout tak, že obviněný v něm Nejvyššímu soudu předkládá alternativní skutkovou verzi, kterou prosazoval již v předchozích fázích trestního řízení, a to při současném dovolávání se aplikace zásad in dubio pro reo a presumpce neviny. Námitky obviněného jsou založeny na přesvědčení, že rozsudek nalézacího soudu je nepřezkoumatelný, neboť soudy neprovedly obviněným navržený důkaz (výslech P. M.) a vyšly z nezákonných odposlechů. Obviněný dále zpochybňuje způsob výpočtu škody. Naposledy pak rozporuje uložený trest, který považuje za nepřiměřený a nezohledňující délku řízení.
30. Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině uvádí, že námitky týkající se rozsahu provedeného dokazování, hodnocení důkazů a správnosti a úplnosti učiněných skutkových zjištění, na nichž je dovolání obviněného převážně založeno, lze (za podmínek tam stanovených) opřít o v trestním řádu nově zakotvený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022. Ten je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
31. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu však ani po 1. 1. 2022 nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
32. O takovou situaci (zjevného nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními) se i nadále jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). To souvisí i s tím, že těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
33. Shora blíže rozvedenou argumentaci obviněného prosazující alternativní skutkovou verzi je tak nutno vyhodnotit jako čistě skutkovou polemiku se závěry soudů nižších stupňů, a nikoliv jako argumentaci projednatelnou v rozsahu první alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný totiž v zásadě neargumentuje ve smyslu výše rozvedeného zjevného (extrémního) rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ale pouze pokračuje ve své dosavadní obhajobě, se kterou se soudy nižších stupňů vypořádaly. Nejvyšší soud pouze nad rámec tohoto závěru konstatuje, že skutková zjištění, ze kterých soudy nižších stupňů vycházely, nejsou v žádném, natož ve zjevném (extrémním) rozporu s těmito důkazy. Jedná se naopak o zcela logický a nevyhnutelný výsledek důkazního řízení, které bylo provedeno v souladu s požadavky uvedenými v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. V tomto duchu se s uvedenou argumentací vypořádal i soud druhého stupně. Je proto nutno upozornit, že obviněný v podaném dovolání v zásadě toliko opakuje obhajobu, kterou uplatnil již v řízení nalézacím a odvolacím, přičemž soudy obou stupňů se s ní dostatečně a správně vypořádaly. V takovém případě je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
34. Po prostudování rozhodnutí obou nižších soudů a předloženého spisového materiálu lze konstatovat, že zejména nalézací soud na str. 85 - 144 odůvodnění odsuzujícího rozsudku pečlivě a přesvědčivě vyložil, jak hodnotil provedené důkazy a které skutečnosti ho vedly k závěru o podobě jednání popsaného ve skutkové větě. Stejným způsobem nalézací soud vyložil, jaké skutečnosti svědčí o naplnění subjektivní stránky zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku.
35. Podrobné úvahy nalézacího soudu vyjádřené v odůvodnění jeho odsuzujícího rozsudku, které bezpochyby odpovídá požadavkům uvedeným v §125 odst. 1 tr. ř., následně přezkoumal Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, který se s nimi ztotožnil a ještě je dále rozvedl (blíže viz body 10 až 12 odůvodnění napadeného usnesení). Nejvyšší soud coby soud dovolací tak i s ohledem na omezený rozsah přezkumu skutkových zjištění do těchto pečlivě odůvodněných a důkazně podložených úvah a závěrů zejména nalézacího soudu nemůže, a ani nemá důvod jakkoliv zasahovat. Rozhodně pak nelze hovořit o žádném, natož zjevném (extrémním) rozporu jeho závěrů s provedeným dokazováním ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, který by jako jediný opodstatňoval zásah Nejvyššího soudu do oblasti stabilizovaných skutkových zjištění.
36. Ke shora uvedenému lze konkrétně uvést, že obhajoba obviněného založená na argumentaci, že o fiktivní povaze obchodních transakcí nevěděl ani vědět nemusel, byla přesvědčivými důkazy vyvrácena. V tomto směru lze mimo jiné poukázat na odposlech hovoru ze dne 6. 11. 2014 v 8:08:36, z něhož je zřejmé, že obviněný Z. předal T. L. instrukce, ve kterých mu říkal, na jaké místo měla být přeprava provedena, pro koho a kde mělo být zboží složeno, dále kdo za zboží platil a jakým způsobem. Z celého hovoru je bez pochybností zřejmé, že L. žádnou takovou dopravu, o které je v hovoru řeč, neprováděl, proto se musel před podáním výpovědi nechat instruovat od obviněného Z. (srovnej body 113. a 133. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Z výpovědi spoluobviněného L. dále vyplynulo, že obviněný Z. upravoval v případě nesrovnalostí zjištěných finančním úřadem přepravní listy, měl také druhé razítko L. dopravní firmy a L. předával přepravní listy již podepsané. Spoluobviněný L. výslovně uvedl, že pro uvedené společnosti ve skutečnosti žádnou dopravu nerealizoval. Konečně lze v tomto směru odkázat na bod 12. odůvodnění usnesení odvolacího soudu, podle něhož obviněný Z. jakožto zkušený účetní, který byl navíc za obdobné jednání dříve odsouzen, musel bez dalšího rozpoznat, že prováděné transakce jsou účelové.
37. K poměrně neurčitě formulované námitce obviněného vztahující se k použití odposlechů z kauzy „F “, ve které nebyl obviněný stíhán, lze předně uvést, že tuto námitku obviněný neuplatnil v rámci svého odvolání, ačkoliv tak učinit mohl. Jakkoliv by bylo možné v obecné rovině tuto námitku pod druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, pokud by bylo obviněným tvrzeno a zejména odůvodněno, že skutková zjištění soudů jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, nemohla se ani tato námitka stát předmětem dovolacího přezkumu, neboť jak již bylo konstatováno shora v tomto usnesení (bod 23.) není úkolem Nejvyššího soudu, aby si tuto dovolací argumentaci za obviněného domýšlel (k tomu viz obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22). Vzhledem k tomuto konstatování pak Nejvyšší soud k této námitce obviněného uvádí již jen to, že pokud se obviněný dopustil zvlášť závažného zločinu, pro který mu mohl být podle §240 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest v trestní sazbě, jejíž horní hranice činí 10 let, pak se dopustil (zvlášť závažného) zločinu, pro jehož objasnění je odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle §88 tr. ř. (za splnění dalších podmínek zde uvedených) přípustný.
38. Pokud jde o námitky týkající se rozsahu provedeného dokazování, i zde lze připustit, že tyto námitky by za určitých okolností mohly odpovídat třetí alternativě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť je namítáno, že některé z navržených důkazů nebyly nedůvodně provedeny. To však neplatí o navrhovaném výslechu svědka M. , neboť v tomto případě se nejedná o důkaz podstatný, a to z důvodu jeho nízkého důkazního potenciálu; s tímto důkazním návrhem se navíc vypořádal jak nalézací soud v bodě 123. odsuzujícího rozsudku, tak soud odvolací v bodě 18. napadeného usnesení, když tento důkaz označily za nadbytečný. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že není povinností soudů vyhovět všem důkazním návrhům. Rozsah dokazování nemůže být při uplatnění tzv. zásady materiální pravdy (§2 odst. 5 tr. ř.) bezbřehý, soud je při určení tohoto rozsahu limitován rozsahem „nezbytným pro rozhodnutí“ (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 664/11).
39. Lze tedy shrnout, že všechny výše uvedené námitky obviněného se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. účinného od 1. 1. 2022 míjí.
40. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022), který obviněný obsahově uplatnil, by bylo možné projednat pouze námitky obviněného vztahující se k otázkám způsobené škody. Takovéto námitky by však musely směřovat k vadám majícím původ v nesprávném hmotněprávním posouzení. Z obsahu dovolání obviněného je však zřejmé, že obviněný zpochybňuje jednak způsob stanovení škody, jednak subjekt, který měl být poškozen. Činí-li tak za situace, kdy soudy provedeným dokazováním zjistily, že k vývozu zboží na Slovensko fakticky nedošlo, pak je třeba i tyto námitky obviněného označit za námitky čistě skutkové povahy, které nejsou podřaditelné pod žádný z dovolacích důvodů.
41. Poslední okruh námitek obviněného se týká uložených trestů, tedy trestu zákazu činnosti spočívajícího ve výkonu funkce jednatele obchodní společnosti na dobu 5 let a trestu odnětí svobody na 3 roky, které obviněný považuje za nepřiměřené a nezohledňující délku řízení. I v tomto případě se však argumentace obviněného s dovolacími důvody míjí.
42. Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině uvádí, že námitky směrující vůči výroku o trestu je možné projednat toliko v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. h), i) a j) tr. ř.
43. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno považovat jen jiné vady výroku o trestu záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Takové námitky nicméně obviněný ve svém dovolání neuplatnil a ani Nejvyšší soud neshledal, že by napadené rozhodnutí trpělo takovouto vadou, pro kterou by výrok o trestu musel být označen za nesprávný. Nejvyšší soud je pro úplnost toho názoru, že pokud byl obviněnému uložen souhrnný trest, pak se tak stalo za splnění podmínek uvedených v ustanovení §43 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku.
44. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V rámci tohoto dovolacího důvodu však nelze namítat pochybení soudu spočívající v údajném nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 a násl. tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu.
45. Vzhledem k tomu, že obviněnému byly za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 tr. zákoníku uloženy zákonem předpokládané tresty (odnětí svobody a zákaz činnosti) a tyto tresty byly uloženy v sazbě stanovené pro daný trestný čin (zákaz činnosti na 5 let při možné výměře 1 až 10 let podle §73 odst. 1 tr. zákoníku) a nebo dokonce pod dolní hranicí sazby (mimořádně snížený trest odnětí svobody na 3 roky při sazbě 5 až 10 let podle §240 odst. 3 tr. zákoníku), pak se argumentace obviněného s uvedeným dovolacím důvodem zjevně míjí.
46. V případě trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně by zásah Nejvyššího soudu přicházel v úvahu toliko ve zcela výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých , zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného, tedy tehdy, pokud by byl uložený trest v příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky a byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe a představoval by zásah do základního práva obviněného na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Uložení takového trestu by naplňovalo právě dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
47. K takovéto situaci však v posuzovaném případě zjevně nedošlo, když obviněnému byl uložen trest zákazu činnosti těsně pod polovinou možné výměry a trest odnětí svobody výrazně pod dolní hranicí sazby stanovené pro trestný čin, jehož se dopustil (za použití mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 6 tr. zákoníku). A to za situace, kdy byl obviněnému ukládán souhrnný trest za sbíhající se trestnou činnost, obviněný se k trestné činnosti nedoznal, neprojevil sebereflexi, jedinou polehčující okolností byl jeho relativně řádný život a naopak byla dána řada okolností přitěžujících. K námitce obviněného týkající se nezohlednění odstupu od spáchané trestné činnosti lze uvést, že zohlednění této okolnosti sice nalézací soud výslovně nezmínil, zjevně však i tato okolnost našla odraz ve velmi mírném trestu, který byl nakonec obviněnému uložen. O extrémně přísný trest vyžadující zásah Nejvyššího soudu se tedy zcela zjevně nejedná.
48. Konečně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je naplněn tehdy, bylo-li rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takovýto postup. K tomu v předmětné trestní věci nedošlo a námitky tohoto charakteru nejsou ani obsahem dovolání obviněného.
49. Lze tedy uzavřít, že námitky obviněného nelze podřadit ani pod obviněným uplatněný, ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů, tak jak jsou vymezeny v §265b odst. 1 tr. ř.i
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
50. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného L. Z. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
51. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 1. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu