ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.174.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 174/2023-1832
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 3. 2023 o dovolání, které podal obviněný M. Z., nar. XY, t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha - Pankrác, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2022, sp. zn. 5 To 189/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 137/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Z. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 5. 2022, sp. zn. 21 T 137/2021, byl obviněný M. Z. (dále jen „obviněný“) pod bodem I. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) a pod bodem II. pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Uvedených přečinů se dopustil tím, že (zkráceně)
I. dne 15. 1. 2020 na adrese XY, XY, pod smyšleným slibem reklamační opravy, případně výměny za nový telefon, vylákal od poškozeného M. K. předání mobilního telefonu zn. APPLE iPhone 11, IMEI: XY, který před tím dne 22. 12. 2019 sám poškozenému prodal, přičemž poškozenému na místě předal při převzetí telefonu falešný reklamační protokol s razítkem a podpisem společnosti C. A. S., IČ: XY, aniž by toto nějak odůvodnil, přičemž přislíbil, že se ohledně opravy telefonu nebo jeho výměny poškozenému do dne 17. 1. 2020 ozve, ale neučinil tak, v následné elektronické komunikaci s poškozeným se dále různě vymlouval a po dni 31. 1. 2020 přestal komunikovat zcela, kdy dne 27. 1. 2020 prodal předmětný telefon v XY přes inzerát další osobě, přičemž od počátku neměl v úmyslu telefon vrátit a věděl, že žádnou reklamaci neprovede, neboť neměl jak, čímž poškozenému M. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, způsobil škodu ve výši 17 499 Kč,
II. v celkem 31 případech sám prostřednictvím svého facebookového profilu s označením "M. Z." a případně přes brigádníky či známé ze sociální sítě facebook, za využití sdílení inzerátu na této sociální síti uživateli, nabízel ve dnech 15. 3. 2020 až 19 . 3. 2020 k prodeji respirátory typu FFP3 3M Aura s označením 9332+, CE0086, EN 149:2009 + A1:2009 FPP 3 NR D (dále jen respirátory FFP3), s v čase se měnící prodejní cenou pohybující se v rozmezí od 299 Kč do 369 Kč za kus, a to při odběru minimálně 1 balení s 5 až 10 kusy respirátorů, s konečnou cenou navýšenou o údajnou blíže neupřesněnou dopravu ve výši od 85 Kč do 99 Kč, a to i přes to, že si byl vědom platného vyhlášení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví České republiky ze dne 6. března 2020, jež nabylo platnosti téhož dne, č.j. MZDR 5503/2020-12/PRO, spočívající v zákazu prodeje respirátorů třídy FFP3, a i přes to, že neměl v úmyslu poškozeným inzerované zboží ve skutečnosti a ve slibovaných lhůtách dodat, byť v inzerci i v osobní elektronické konverzaci s poškozenými udával dodání objednaného zboží buď ve lhůtě do 24 hodin nebo 48 hodin od přijetí úhrady objednávky na bankovní účet č. XY užívaný jeho kamarádkou M. P., nar. XY, se kterou si , využiv její dobré víry, před tím domluvil možnost vkladu prostředků na tento účet pro svou potřebu a později této k přicházejícím částkám od různých osob sdělil, že mu na tento účet chodí peníze z prodeje roušek a respirátorů na internetu, a nechal si pod touto legendou od M. P. veškeré příchozí finanční prostředky z jeho údajné podnikatelské činnosti vybrat v hotovosti v bankomatu České spořitelny v obci XY dvěma soubornými výběry ve dnech 18. 3. 2020 a 20. 3. 2020, a takto získané peněžní prostředky použil pro vlastní potřebu.
2. Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin krádeže dle §205 odst. 1 písm. a), písm. d) tr. zákoníku spáchaný ve formě organizátorství dle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 2 T 19/2020, který nabyl právní moci 12. 8. 2020, byl obžalovanému podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obžalovaný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu ze shora uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 2 T 19/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“)bylo dále rozhodnuto, že je obžalovaný povinen uhradit způsobenou škodu poškozeným vyjmenovaným ve výroku rozsudku, a podle §229 odst. 1 tr. ř. byli další poškození odkázáni se svými nároky na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku si podal obviněný odvolání. O podaném odvolání rozhodl Městský soudu v Praze usnesením ze dne 19. 9. 2022, č. j. 5 To 189/2022-1762 , tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný výslovně neuvedl, proti kterým výrokům jeho dovolání směruje, fakticky však jeho námitky směřují zejména proti výroku o vině, a v návaznosti na to obviněný brojí také proti výrokům o trestu a o náhradě škody.
5. Obviněný v úvodu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon trestu.
6. Jednání, které je obviněnému kladeno za vinu, nemělo být podle něj řešeno prostředky trestního práva, věc má soukromoprávní povahu, což měl podle obviněného připustit i nalézací soud v bodě 110. odůvodnění odsuzujícího rozsudku. V této souvislosti obviněný odkazuje na článek 8 odst. 2 Listiny základních práva svobod, dle kterého nikdo nesmí být zbaven osobní svobody pro neschopnost dostát svému závazku.
7. Dále se obviněný ve svém dovolání zaměřuje na kritiku provedeného dokazování a skutkových závěrů, které soudy na podkladě dokazování učinily. Obviněný je přesvědčen, že nebyl prokázán jeho úmysl uvést poškozené v omyl, jejich omylu využít, příp. zamlčet podstatné skutečnosti. A to ani v případě skutku ad I., ani v případě skutku ad II.
8. Reklamaci mobilního telefonu (skutek ad I.) skutečně hodlal vyřídit, ve vyřízení reklamace mu zabránily orgány činné v trestním řízení, které mu kontakt s poškozeným výslovně zakázaly. Poukazuje na to, že poškozenému M. K. vzniklou škodu uhradil.
9. Ve vtahu ke skutku ad II. obviněný namítá, že nabízenými respirátory prokazatelně disponoval, ve většině případů své závazky řádně a včas splnil. Ve splnění zbývajících závazků mu zabránil zákaz prodeje respirátorů. Obviněný tvrdí, že po skončení zákazu obviněný buďto respirátory poškozeným dodal, nebo jim vrátil peníze.
10. Odvolacímu soudu obviněný vytýká, že se toliko ztotožnil se závěry nalézacího soudu, aniž by se vypořádal s argumentací obviněného.
11. Pro případ, že by Nejvyšší soud jeho výše rozvedené argumentaci nepřisvědčil, obviněný namítá, že jeho jednání nenaplnilo kvalifikovanou skutkovou podstatu podle §209 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku spočívající v tom, že pachatel spáchá podvod mj. za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného podle jeho názoru schází jak časová, tak věcná souvislost s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Obchodní záměr obviněného započal dávno před tím, než událost (pandemická situace) nastala (s prodejem respirátorů začal již 10. 1. 2020). Jeho podnikatelský záměr byl naopak předmětnou událostí zmařen.
12. Konečně obviněný nesouhlasí se závěrem, že společenská škodlivost jeho jednání je zvyšována tím, že řada poškozených trpěla zdravotními obtížemi. Poukazuje na to, že takový závěr není možné učinit z pouhé komunikace s těmito poškozenými, neboť se mohlo jednat pouze o účelová tvrzení s cílem, aby obviněný vyřídil tyto objednávky přednostně.
13. Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a ve věci sám rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby, případně aby po zrušení věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
14. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ta nejprve shrnula dovolací argumentaci obviněného a následně se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
15. Státní zástupkyně uvedla, že bod 110. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, kdy má soud podle obviněného připouštět soukromoprávní povahu projednávané věci, si obviněný vyložil v naprostém rozporu s obsahem odůvodnění.
16. Ke skutku ad I. státní zástupkyně uvedla, že o úmyslu obviněného přebraný telefon poškozenému K. a utrženou kupní cenu si k jeho škodě ponechat svědčí mj. falšovaný reklamační protokol, opatřený falešným razítkem prodávající společnosti a vyhýbavý postoj obviněného k poškozenému, který se s obviněným nemohl spojit, a skutečnost, že předmětný telefon byl záhy po jeho převzetí dovolatelem prodán další osobě. Uhrazení ceny telefonu poškozenému lze považovat pouze za náhradu škody způsobené trestným činem.
17. Ke skutku ad II. státní zástupkyně uvedla, že dovolatel ve své argumentaci nevychází ze skutkového podkladu výroku o vině. Skutková zjištění jsou přitom správná, a to z důvodů rozvedených v bodech 7. - 12. odůvodnění usnesení odvolacího soudu. K námitce extrémního rozporu skutkových zjištění s provedeným dokazováním obviněný neuvedl žádnou odpovídající argumentaci, pouze prosazuje vlastní způsob hodnocení důkazů. Zákaz prodeje respirátorů FFP3 obviněný respektoval v tom směru, že obviněným nezasílal faktury, avšak zákaz mu nebránil inkasovat platby. Obviněným odkazované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 814/2016 se na posuzovaný případ nevztahuje. Otázka zákazu prodeje respirátorů nemohla být předmětem omylu, neboť byla předmětem rozsáhlé informační kampaně. Navíc sám obviněný se na předmětný zákaz odkazoval, když informoval poškozené o nemožnosti vystavit poškozeným faktury. Jednání obviněného neslo typické rysy naplňování podvodného záměru, když se obviněný mj. vyhýbal osobním kontaktům s poškozenými a vytvářel vlastní obraz pouhého zprostředkovatele.
18. K námitce týkající se nesprávného právního posouzení jednání podle kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu §209 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku státní zástupkyně uvedla, že souvislost jednání obviněného s jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek ve smyslu rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021, je v posuzovaném případě nepochybně dána. Obviněný využil celostátní situace omezení prodeje respirátorů FFP3 a poškozeným v jejich obavách z možné nákazy poskytoval pouze klamnou naději na rychlé opatření ochranných prostředků. Zvýšené ohrožení poškození či osob jim blízkých bylo pouze jedním z důvodů vysoké míry škodlivosti posuzovaného jednání, která neumožňovala obviněným aplikaci obviněným akcentované zásady subsidiarity trestní represe.
19. Státní zástupkyně proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. Souhlasí, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
21. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
22. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
23. Obviněný v podaném dovolání výslovně uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
24. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
25. Dovolací důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
26. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
27. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
28. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný M. Z. jím brojí zejména proti výroku o vině , tedy pokud byl pod bodem I. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem II. pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
29. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný polemizuje se skutkovými závěry, k nimž došly nižší soudy, a prezentuje vlastní skutkovou verzi, podle níž měl v úmyslu veškeré své závazky řádně a včas splnit, zabránily mu v tom však objektivní okolnosti. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak obviněný mj. jednak namítá, že věc má soukromoprávní povahu a proto měla být aplikována zásada subsidiarity trestní represe, jednak zpochybňuje naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §209 odst. 4 tr. zákoníku.
30. Podanému dovolání je nejprve nutno vytknout, že ačkoliv obviněný v něm uplatnil toliko dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tř. ř., je tyto nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou), neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozhodnutí soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest a povinnost k náhradě škody. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
31. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na podkladě dovolání přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
32. Nejvyšší soud dále konstatuje, že obviněný v podaném dovolání prakticky výlučně opakuje obhajobu, kterou uplatňoval již v řízení před nalézacím a odvolacím soudem a s níž se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly, jak bude podrobněji rozebráno níže. V takovém případě je přitom zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
33. Obviněný ve svém dovolání prezentuje alternativní skutkovou verzi, podle níž nejednal v úmyslu své závazky (vyřízení reklamace mobilního telefonu a dodání zaplacených respirátorů) nesplnit. Ve splnění závazků mu měly zabránit objektivní okolnosti, konkrétně pokyn orgánů činných v trestním řízení, aby již dále nekontaktoval poškozeného K., resp. omezení prodeje respirátorů FFP3.
34. K takto pojaté argumentaci Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině uvádí, že v dovolacím řízení je zásadně třeba vycházet ze stabilizovaných skutkových zjištění, k nimž na podkladě provedeného dokazování došel nalézací a odvolací soud. Námitky týkající se rozsahu provedeného dokazování, hodnocení důkazů a správnosti a úplnosti učiněných skutkových zjištění, na nichž je dovolání obviněného převážně založeno, lze (za podmínek tam stanovených) opřít o v trestním řádu nově zakotvený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022. Ten je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
35. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu však ani po 1. 1. 2022 nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
36. O takovou situaci (zjevného nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními) se i nadále jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). To souvisí i s tím, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
37. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný ve svém dovolání toliko akcentuje důkazy, které by mohly svědčit v jeho prospěch, a zcela upozaďuje důkazy, které jej usvědčují. Naproti tomu však obviněný nepřináší žádnou konkrétní argumentaci, která by byla způsobilá naplnit uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný takto zejména neoznačuje žádná konkrétní skutková zjištění, která by měla být ve zjevném rozporu s provedenými důkazy (tedy by z nich nevyplývala při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení), nenamítá procesní nepoužitelnost provedených důkazů ani vadu opomenutých důkazů, a takové vady v rozhodnutích soudů obou stupňů neshledal ani Nejvyšší soud. Proto je třeba uzavřít, že argumentace obviněného se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjí.
38. Toliko nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že námitkám obviněného směřujícím proti zjištěnému skutkovému stavu nelze přisvědčit ani věcně.
39. Obviněný v dovolání opakuje obhajobu založenou na tvrzení, že veškeré své závazky plánoval splnit a v omyl nikoho neuváděl, ani ničího omylu nevyužíval. Absentoval proto jeho úmysl. K takto pojaté argumentaci Nejvyšší soud v obecné rovině uvádí, že okolnosti subjektivního charakteru (jako je např. podvodný úmysl pachatele) lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, a to z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. ŠÁMAL, Pavel. §15. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 219–220).
40. Shora naznačená obhajoba obviněného však byla provedeným dokazováním spolehlivě vyvrácena, jak je patrné z odůvodnění odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu (body 43. - 100.) i z usnesení soudu odvolacího (body 10. - 13. odůvodnění). Souhrnně ke skutku ad I. i všem dílčím útokům skutku ad II. lze uvést, že je spojuje typické podvodné chování pachatelů trestného činu podvodu spočívající v zaštiťování se hlavičkami společností, s nimiž však pachatel nemá nic společného; v ujišťování poškozených o tom, jak se věc řeší, ačkoli tomu tak ve skutečnosti vůbec není; či v následném vyhýbání se kontaktu s poškozenými. Ve vztahu ke skutku ad I. (reklamace mobilního telefonu) je obviněný kromě výše uvedeného usvědčován zejména zjištěním, že obviněný poškozenému dne 19. 1. 2020 sdělil, že reklamace je schválena, přitom předmětný telefon již dne 27. 1. 2020 prodal třetí osobě. Ve vztahu ke skutku ad II. je obviněný kromě shora uvedeného usvědčován mj. vzájemně souladnými výpověďmi desítek poškozených, zasíláním peněz na účet třetí osoby, vytvářením obrazu pouhého zprostředkovatele, ekonomickou nesmyslností jeho počínání, a konečně zjevnou nekonzistentností jednotlivých tvrzení, která navíc v průběhu trestního řízení měnil.
41. Pokud se obviněný hájí, že nějakým množstvím respirátorů disponoval a že řadu svých závazků řádně a včas splnil, je třeba tuto obhajobu (ve světle provedeného dokazování) označit za ryze účelovou. Obviněnému je totiž kladeno za vinu, že (zjednodušeně řečeno) v období od 15. 3. 2020 do 19. 3. 2020 nabízel poškozeným k prodeji v předmětné době prakticky nedostupné respirátory typu FFP3, sliboval jejich dodání v řádu jednotek dnů, platby inkasoval předem a utržené peníze použil pro vlastní potřebu, přičemž z okolností je zřejmé, že neměl v úmyslu respirátory poškozeným dodat, a to přinejmenším ne v inzerovaných lhůtách. Pokud předtím nějaké respirátory prodal, nemá to na kvalifikaci nyní projednávaného jednání žádný vliv.
42. Okolnost, že obviněný části poškozených nahradil způsobenou škodu (vrácením peněz či následným dodáním objednaných respirátorů) lze vnímat toliko jako náhradu škody způsobené trestným činem, která nemá žádný vliv na trestní odpovědnost obviněného přisouzeným trestným činem. Tuto skutečnost, tedy pokud pachatel dodatečně po spáchání trestného činu nahradí poškozeným způsobenou škodu, lze považovat pouze za polehčující okolnost podle §41 písm. j) tr. zákoníku. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu (viz bod 111. tohoto rozsudku), soud také k této polehčující okolnosti při ukládání trestu přihlédl. Dodatečná náhrada škody se pak nepochybně promítá (a v této věci také promítla) ve výroku o náhradě škody.
43. Pokud obviněný argumentuje, že odvolací soud dostatečně nepřezkoumal rozsudek nalézacího soudu, neuvádí, jaké konkrétní argumenty měly zůstat bez reakce, a tak se k této námitce nelze podrobněji vyjádřit. Nejvyšší soud považuje odůvodnění odvolacího soudu za vyčerpávající, přesvědčivé a za zcela v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že právo na odůvodnění rozhodnutí ve smyslu práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) nelze chápat tak, že soudy musí podrobně reagovat na každou jednotlivou námitku obviněného (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16).
44. Jediným argumentem, který by se značnou mírou tolerance mohl ukazovat na rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, je námitka obviněného, že z pouhé komunikace mezi poškozenými a obviněným nelze vyvodit skutečnost, že řada poškozených trpěla zdravotními obtížemi a účinná ochrana před koronavirem pro ně byla klíčová (protože mohli lhát). K takto pojaté argumentaci Nejvyšší soud uvádí, že rozporovaná skutečnost není skutkovým zjištěním, které by bylo určující pro naplnění znaků trestného činu. Ani tato námitka proto nenaplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zároveň je tato námitka lichá i po věcné stránce. Podstatné je, že obviněný obav a zranitelnosti poškozených úmyslně využil ke svému obohacení, přičemž sám neměl možnost posoudit, zda poškození zdravotními obtížemi skutečně netrpí. I kdyby někteří z obviněných o svém zdravotním stavu lhali, na podstatě věci to nic nemění. Nižším soudům nelze vyčítat, že nevedly podrobné dokazování ke zdravotnímu stavu jednotlivých poškozených či jejich rodinných příslušníků, neboť takové dokazování by dalece přesahovalo rozsah nezbytný pro rozhodnutí soudu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř.
45. Obviněný ve svém dovolání dále namítal, že věc měla být pro svou „civilní povahu“ v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe řešena prostředky civilního práva, nikoliv práva trestního. Taková námitka je formálně podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., zároveň se však jedná o námitku zjevně neopodstatněnou.
46. K argumentaci obviněného je třeba nejprve v obecné rovině uvést, že zásadně každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem, a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je v případě méně závažných trestných činů korigován zásadou subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Společenskou škodlivost je třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v §39 odst. 2 tr. zákoníku. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s odkazem na zásadu subsidiarity trestní represe nemá být trestněprávně postižen z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Kritérium společenské škodlivosti případu je doplněno principem ultima ratio, z něhož vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
47. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný i tuto námitku (civilní povahy věci) staví na odlišném skutkovém stavu, než jaký byl prokázán provedeným dokazováním. Vychází totiž z vyvrácené obhajoby obviněného, že jeho počínání bylo jen nevydařeným obchodním záměrem, nikoliv úmyslným podvodným jednáním.
48. Vyjde-li Nejvyšší soud ze zcela správných skutkových zjištění, k nimž dospěly nižší soudy, a která jsou vyjádřena ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, pak je třeba konstatovat, že není pochyb o tom, že jednání obviněného naplnilo všechny znaky skutkových podstat přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku (jednání ad I.), resp. pokračujícího zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (jednání ad II.). Konfrontuje-li Nejvyšší soud jednání obviněného, tak jak je popsáno ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, se shora uvedenými teoretickými východisky, musí konstatovat, že se nejedná o jednání, které by svou intenzitou neodpovídalo běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Obviněný je trestán za dva rozdílné skutky, přičemž druhý z nich zahrnuje jednání vůči desítkám poškozených. Obviněný způsobil škodu v celkové výši bezmála 200.000 Kč (byť ji následně poškozeným zčásti nahradil). Jednání obviněného ad II. navíc naplnilo hned dvě kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podvodu (§209 odst. 3 a 4 tr. zákoníku). Žádné výjimečné okolnosti, které by závažnost činu obviněného snižovaly, zjištěny nebyly. Trestní odpovědnost tak byla v projednávané věci uplatněna zcela důvodně.
49. Konečně obviněný namítal, že jeho jednání ad II. (které nedoznává) stejně nemohlo naplnit kvalifikovanou skutkovou podstatu zločinu podvodu podle §209 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Ta byla v jeho věci dovozena na základě okolnosti, že se obviněný vytýkaného jednání dopustil za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. I tato námitka je formálně podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., Nejvyšší soud ji však shledal zjevně neopodstatněnou.
50. Otázkou právní kvalifikace jednání obviněného včetně užití kvalifikované skutkové podstaty podle §209 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku se podrobně zabýval jak nalézací soud (body 103. - 107. odůvodnění rozsudku), tak odvolací soud (bod 15. odůvodnění usnesení). Soudy uvedly, že obviněný se vytýkaného jednání dopustil (zkráceně) za situace, kdy byl na území České republiky vyhlášen nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví obyvatelstva koronavirem SARS-CoV-2. Soudy odkázaly na závěry rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, kde Nejvyšší soud konstatoval, že (zkráceně) k naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku musí být vedle časové a místní souvislosti dána také věcná souvislost s jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
51. V nyní projednávané věci obžalovaný zneužil situace, že v důsledku omezení prodeje respirátorů FFP3 podle mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví nebyly tyto respirátory běžně dostupné a byla po nich jakožto po adekvátní ochraně proti nákaze koronavirem zvýšená poptávka. S tímto odůvodněním nižších soudů se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje. Doplnit lze snad jen tolik, že s ohledem na nedostupnost respirátorů byli poškození ochotni platit za zboží předem, takže lze nad rámec shora uvedeného uvést ještě to, že předmětná událost (počínající pandemie koronaviru) a opatření přijatá k jejímu řešení obviněnému spáchání trestného činu bezpochyby usnadnily . Právní kvalifikace jednání obviněného ad II. jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku je proto přiléhavá.
52. Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněného zčásti nelze podřadit pod obviněným uplatněné dovolací důvody, ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů; zčásti se pak jedná o námitky zjevně neopodstatněné.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
53. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
54. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 3. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu