ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.886.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 886/2023-536
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2023 o dovolání, které podal obviněný M. N., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 12. 2022, sp. zn. 55 To 216/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 3 T 87/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného M. N. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 25. 8. 2022, sp. zn. 3 T 87/2022 , byl obviněný M. N. uznán vinným
pod bodem I. přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v blíže nezjištěné době od začátku roku 2016 do 5. 4. 2017 ve XY, okres XY, kde společně pobývali s poškozenou K. J., nejméně v jednom případě nutil poškozenou, aby od něj neodcházela a setrvala s ním v partnerském vztahu, jinak na internetu zveřejní její intimní fotografie, které mu po jeho naléhání poskytla k osobní potřebě, což poškozená z obavy z veřejného zostuzení učinila,
pod bodem II. přečinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 5. 4. 2017 v XY, okres XY, v části obce XY v domě čp. XY ve večerních hodinách poté, co s ním poškozená K. J., chtěla ukončit partnerský vztah, ji s cílem zabránit jí v odchodu z domu, před kterým na ni čekali její rodiče R. a J. J., chytil jednou rukou kolem pasu a druhou rukou kolem úst, aby nemohla křičet, přičemž se mu poškozená po chvíli z jeho držení vysmekla a začala volat o pomoc, což uslyšeli rodiče poškozené a začali tlouct do vstupních dveří a oken, v důsledku čehož obviněný svého jednání zanechal a nechal poškozenou odejít,
pod bodem III. jednak zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku a jednak zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v době od února 2019 do 20. 12. 2019 v XY, okres XY, na adrese XY čp. XY, od 21. 12. 2019 do 12. 9. 2020 v XY, okres XY, na adrese XY čp. XY, a od 12. 9. 2020 do 21. 4. 2021 ve XY, okres XY, na adrese XY čp. XY, kde společně pobýval se svou družkou a následně manželkou AAAAA (pseudonym), tuto sužoval tím, že ji nadměrně kontroloval, požadoval po ní všechna její hesla k účtům na sociálních sítích a k e-mailové schránce, zakazoval jí kontakt s přáteli a chodit ven, sociálně ji izoloval, naistaloval jí do mobilního telefonu aplikaci, přes kterou neustále sledoval její aktuální polohu, vědom si skutečnosti, že je bez financí a nemá kam jít, jí opakovaně vyhrožoval, že ji vyhodí z domu, vulgárně jí nadával, ponižoval ji, urážel ji, že je neschopná a neumí se postarat o domácnost, aniž by jí sám jakkoliv s péčí o domácnost pomáhal, vyhrožoval jí, že zveřejní její intimní fotografie na internetu, čímž ji veřejně znemožní, pravidelně si vynucoval násilím nebo psychickým nátlakem sexuální styk, ačkoliv jej poškozená odmítala z důvodu nechuti nebo zdravotních problémů, což vyvrcholilo ve večerních hodinách dne 17. 4. 2021 ve XY, v bytě na adrese XY čp. XY, kdy poškozenou, která ležela v posteli na zádech a držela nohy sevřené u sebe, začal osahávat na celém těle, silou jí roztáhl nohy, zasunul jí svou ruku až po zápěstí do pochvy a začal pohybovat prsty, přičemž poškozená z důvodu bolesti plakala a opakovaně prosila, ať toho nechá, odstrkovala jej od sebe a dávala takto najevo, že je pro ni styk nepříjemný, bolestivý a nedobrovolný, přesto do ní vnikl penisem a vykonal na ní vaginální soulož, a dále ve večerních hodinách dne 19. 4. 2021 na tomtéž místě, kdy opětovně využil své tělesné převahy, zasunul svou ruku po zápěstí do pochvy poškozené a přestože jí opět tekly po tváři slzy a důrazně opakovala, že si to nepřeje, vykonal na ní vaginální soulož s následným vyvrcholením na její břicho a prsa, přičemž jeho chování poškozená pociťovala jako hrubé, bezcitné jednání, které jí dlouhodobě způsobovalo bolest a trápení, a v důsledku čehož se u ní rozvinul syndrom týrané ženy a vznikla duševní porucha spočívající v poruše přizpůsobení,
a pod bodem IV. zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 21. 4. 2021 kolem 10:34 hodin ve XY, okres XY, v prostorách chodby bytového domu na adrese XY čp. XY před bytem č. XY za přítomnosti své manželky AAAAA, a své dcery BBBBB (pseudonym), po předchozí slovní rozepři o dceru BBBBB vzal z bytu kuchyňský nůž o délce čepele asi 20 cm, šel rychlým krokem chodbou směrem k poškozenému T. Č., přičemž nůž držel v pravé ruce ostřím k zemi špičkou od svého těla, přistoupil k poškozenému, levou rukou jej chytil za oděv, kdy špičkou nože mířil na jeho břicho, zatlačil jej na zeď chodby a při tom křičel: „Kurva vypadni! Dělej! Dělej, pičo! Vypadni! Vypadni! Okamžitě!“, čehož následně z důvodu křiku a opakovaných proseb AAAAA zanechal a odešel zpět do bytu.
2. Za to byl obviněný odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let za současného vyslovení dohledu nad obviněným podle §84 tr. zákoníku.
3. Proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 25. 8. 2022, sp. zn. 3 T 87/2022, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně odvolání směřující do výroku o trestu, a to v neprospěch obviněného.
4. O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 16. 12. 2022, sp. zn. 55 To 216/2022 , a to tak, že z podnětu podaného odvolání zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí v celém výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, při nezměněném výroku o vině obviněného odsoudil podle §185 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
II.
5. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 12. 2022, sp. zn. 55 To 216/2022, podal obviněný dovolání (č. l. 518–520 spisu), kdy uvedl, že byly naplněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., „ neboť podle názoru obviněného rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení “.
6. Obviněný uvedl, že v rámci veřejného zasedání byla soudu prostřednictvím obhájce předložena listina označená jako „Věc: Prohlášení o zpětvzetí souhlasu poškozené AAAAA s trestním stíháním podle §163 trestního řádu“. Tato listina vedle označení poškozené, obviněného a příslušné spisové značky obsahovala následující sdělení: „Po zralé úvaze, nikoliv v tísni vyvolané výhružkami, nátlakem, závislostí nebo podřízenosti, jsem se rozhodla, že využiji svého práva daného zákonem, konkrétně ustanovením §163 odst. 2 trestního řádu a souhlas s trestním stíháním svého bývalého manžela v dané trestní věci vedené u zdejšího soudu tímto výslovně beru zpět.“ Zmíněnou listinu předal dovolatel poškozené s předstihem k posouzení a posléze jí zavolal, aby mu sdělila, zda ji podepíše či nikoliv. Po kladné odpovědi se s ní osobně setkal a listinu převzal. Dále uvedl, že mu poškozená říkala, že nechce, aby šel do vězení, aby musela jejich dceři říkat, že tatínek je ve vězení. Obviněný zdůraznil, že komunikaci s poškozenou omezil na minimum, a to pouze na potřeby jejich společné dcery, v kontaktu byl zcela pasivní. Kontakt ze strany členů jeho rodiny však nemohl ovlivnit. Je přesvědčen, že tlak na poškozenou se týkal trestního řízení jako celku a nelze jej přičíst k jeho tíži. Předmětnou listinu podepsala poškozená AAAAA dobrovolně, nelze hovořit o tom, že by jednala v tísni a byla omezena v projevu své vůle. Závěr odvolacího soudu, že poškozená souhlas s trestním stíháním vzala zpět v tísni proto není správný, neboť na poškozenou nijak nepůsobil a jednalo se o její svobodné rozhodnutí.
7. S ohledem na uvedenou argumentaci navrhl, aby „Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 12. 2022, sp. zn. 55 To 216/2022, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 25. 8. 2022, sp. zn. 3 T 87/2022, a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“
8. K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 29. 8. 2023, sp. zn. 1 NZO 634/2023.
9. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitku obviněného, státní zástupce uvedl, že uplatněná argumentace je podřaditelná spíše pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., než pod dovolatelem uplatněné dovolací důvody. Zároveň uvedl, že vznesená námitka není z věcného hlediska opodstatněná, k čemuž odkázal na body 6. a 22. napadeného rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že krajský soud dostatečně zřetelně vysvětlil, na základě čeho tíseň a nátlak konstatoval, a to včetně označení důkazů o těchto okolnostech svědčících. Státní zástupce se s jeho závěry zcela ztotožňuje.
10. S ohledem na výše uvedené a skutečnost, že z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř., a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl za podmínek §265r odst. písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
12. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) následně shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek byl podán osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
13. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. N. vznesená námitka naplňuje jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
14. Předně je třeba uvést, že obviněným vznesená námitka směřuje proti postupu odvolacího soudu, který s odvoláním na ustanovení §163a odst. 1 písm. d) tr. ř. nepřijal zpětvzetí souhlasu poškozené AAAAA, resp. rozhodl, že jejího souhlasu s trestním stíháním obviněného není třeba. Uvedenou námitku však nelze pod obviněným uplatněné dovolací důvody podřadit.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
16. Uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
17. Obviněný se nijak nevymezil proti skutkovým zjištěním, která byla rozhodující pro naplnění znaků trestných činů kladených mu za vinu ani k provedenému dokazování. Nenamítl ani jednu ze tří variant dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto není možné jeho námitku optikou tohoto dovolacího důvodu přezkoumat.
18. Argumentaci obviněného nelze podřadit ani pod druhý jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení .
19. V rámci uvedeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Z dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
20. Východiskem pro existenci předmětného dovolacího důvodu jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Předpokladem existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je tedy nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti.
21. Obviněným vznesená námitka nebrojí proti posouzení jeho jednání předpisy hmotného práva. Byť v dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., své námitky zaměřil toliko na postup odvolacího soudu, který ve veřejném zasedání dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky §163a odst. 1 písm. d) tr. ř. a souhlasu poškozené s trestním stíháním obviněného není zapotřebí, resp. že trestní stíhání jeho osoby je nepřípustné.
22. Takovouto námitku je možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř . , který je dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. I v případě podřazení námitky obviněného pod tento dovolací důvod by se však jednalo o námitku zjevně neopodstatněnou.
23. Citovaný dovolací důvod dopadá na případy, kdy trestní stíhání bylo zahájeno nebo v něm bylo pokračováno přesto, že byl dán některý z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených taxativně v §11 odst. 1 písm. a) až j) tr. ř. nebo v §11a tr. ř. Předmětný dovolací důvod je tedy naplněn v případech, kdy příslušný orgán činný v trestním řízení – v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo – nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 tr. ř., §188 odst. 1 písm. c) tr. ř., §223 odst. 1 tr. ř., §231 odst. 1 tr. ř., §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. ani podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř., ač tak učinit měl. To znamená, že místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání vadně došlo k jinému rozhodnutí, jež je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku) a které je zároveň rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř.
24. Podle §11 odst. 1 písm. i) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět.
25. Podle §163a odst. 1 písm. d) tr. ř. souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných činů uvedených v §163 odst. 1 není třeba, pokud z okolností je zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností.
26. Souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných činů uvedených v §163 odst. 1 tr. ř. není třeba v případě, kdy je z okolností zřejmé (o tom musí být učiněna skutková zjištění, která budou v potřebném rozsahu prokázána), že souhlas dán nebyl nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, závislostí nebo podřízeností. Formulace „… z okolností zřejmé …“ předestírá, že se bude jednat o skutková zjištění zpravidla provedená v rámci postupu před zahájením trestního stíhání, tedy převážně o výsledky prověřování dokumentované na základě vysvětlení a listinných důkazů, výjimečně i svědeckými výpověďmi. Zároveň je na však třeba zdůraznit, že tyto okolnosti mohou nastat i v pozdějších fázích trestního stíhání, tedy i v řízení před soudem. Souhlas poškozeného totiž může být vzat zpět až do okamžiku, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě (srov. §163 odst. 2 tr. ř.), a tedy logicky je možné na poškozenou osobu za tímto účelem působit i v pozdějších fázích trestního stíhání. Tísní se rozumí stav, byť přechodný, vyvolaný zde výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností, které vedou k omezení volnosti v rozhodování, kdy se utiskovaná osoba ocitá v těžkostech a nesnázích, které ovlivňují její rozhodování o souhlasu s trestním stíháním. Nátlak je pak slabší formou ovlivňování vůle poškozeného než výhrůžky, ale může mít obdobné účinky a týkat se i podobných oblastí života poškozeného, zejména jeho rodinného života, pověsti apod. Nátlak, který může být i nepřímý, může směřovat přímo vůči utiskovanému poškozenému, ale i jeho osobám blízkým. Závislost předpokládá stav, kdy poškozená osoba je v určitém směru odkázána na osobu vyvolávající v ní tíseň, a tím je omezena svoboda jejího rozhodování o souhlasu s trestním stíháním. Může jít o závislost psychickou, ale i majetkovou, závislost zaměstnance na zaměstnavateli apod . (srov. Šámal, P. a kol., Trestní řád II. §157 až 314. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 2124-2126).
27. Prvně je třeba předestřít, že ustanovení §163 odst. 1 tr. ř. při vymezení okruhu poškozených oprávněných disponovat trestním řízením odkazuje na výčet osob stanovený v §100 odst. 2 tr. ř., podle kterého má svědek právo odepřít výpověď, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní. V projednávané věci policejní orgán správně dovodil, že v předmětné době mezi poškozenou a obviněným existoval vztah druha a družky a následně manžela a manželky.
28. Poškozená AAAAA byla osobou, u které byl vyžadován souhlas s trestním stíháním obviněného pro zvlášť závažný zločin. Tento souhlas poškozená udělila dne 5. 5. 2021 při podání vysvětlení, kde byla řádně poučena jak o svých právech coby oběti trestného činu a osoby poškozené, tak o svém právu udělit či naopak neudělit souhlas s trestním stíháním obviněného. Ve smyslu §163 odst. 1 tr. ř. souhlas s trestím stíháním obviněného udělila (viz úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne 5. 5. 2021 na č. l. 194-197 spisu). Stejně se pak vyjádřila při svém výslechu v postavení svědka dne 4. 6. 2021, kdy opětovně vyslovila souhlas s trestním stíháním obviněného (viz úřední záznam o výslechu svědka ze dne 4. 6. 2021 na č. l. 190-193). Následně bylo usnesením ze dne 9. 11. 2021, č. j. KRPZ-43702-84/TČ-2021-151571, zahájeno trestní stíhání obviněného.
29. Souhlas s trestním stíháním obviněného byl poškozenou vzat zpět listinou předloženou ve veřejném zasedání u odvolacího soudu dne 16. 12. 2022. Nejvyšší soud v souladu s výše uvedeným připomíná, že souhlasu poškozené s trestním stíháním pro některý z trestných činů uvedených v §163 odst. 1 tr. ř. není třeba v případě, kdy je z okolností zřejmé, že souhlas dán nebyl nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, závislostí nebo podřízeností. Odvolací soud měl za to, že poškozená svůj souhlas s trestním stíháním obviněného vzala zpět v tísni vyvolané nátlakem ze strany obviněného a jeho rodiny.
30. Při posouzení otázky, zda poškozená jednala v tísni vyvolané nátlakem či závislostí na obviněném, jak emocionální či existenční, přestože se jedná o posouzení stavu, jež je zcela individuální a emocionální, na další osoby obecně nepřenositelný, takže nelze tento stav příliš efektivně objektivizovat, je třeba pohlížet na danou věc v její celistvosti a vzhledem ke všem okolnostem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 3 Tdo 1730/2016).
31. V průběhu veřejného zasedání dne 16. 12. 2022 obhájce obviněného předložil soudu listinu „ Věc: Prohlášení o zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním podle §163 trestního řádu “, ve spodní části opatřenou vlastnoručním podpisem poškozené AAAAA s ověřovací doložkou České pošty, s. p., ze dne 9. 11. 2022 (č. l. 457 spisu) a obsahujícím zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním obviněného ve smyslu ustanovení §163 odst. 2 tr. ř. (srov. bod 4. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). S ohledem na obsah této listiny odvolací soud doplnil ve veřejném zasedání dokazování o výslech poškozené, jehož obsah shrnul v bodě 6. odůvodnění svého rozsudku. Z výslechu poškozené vyplynulo, že s obviněným komunikovali minimálně. Prohlásila, že předmětnou listinu podepsala a udělala to, protože „ celkově kompletně všichni na ni naléhali, že se prostě poučil, že se změnil, tak se rozhodla to stáhnout, protože už opravdu nemá sílu pořád o tom mluvit. Stačí jí dost ty následky.“ Dále uvedla, že na ni naléhala strana exmanžela (obviněného), že jí listinu předal obviněný a ona do jejího obsahu nezasahovala, pouze ji podepsala, aby měla klid. K dotazu soudu potom uvedla, že neví, zda by takovou listinu napsala, kdyby na ni nebyl vyvíjen tlak.
32. Odvolací soud s ohledem na výslech poškozené a ve spisu založený znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a odvětví psychologie vypracovaný na její osobu dospěl k závěru, že jsou dány podmínky aplikace ustanovení §163a odst. 1 písm. d) tr. ř., a tedy, že za daných okolností není souhlas poškozené s trestním stíháním obviněného vyžadován, neboť byl z její strany vzat zpět v tísni vyvolané nátlakem. Tento svůj závěr vysvětlil v bodě 22. odůvodnění svého rozsudku, kdy zdůraznil, že poškozená působila autenticky a že její výpověď zcela zapadala do psychologického profilu obsaženého ve znaleckém posudku vypracovaném na její osobu. Zejména pak poukázal na závěr znalců uvedený na str. 39 znaleckého posudku (na č. l. 46 spisu), kde znalci konstatovali, že „ posuzovaná má osobnost zvýšeně zranitelnou, snadno ovlivnitelnou, podřídivou a charakterizovanou pasivní závislostí ve vztazích. Posuzovaná se nedokáže prosadit a odolávat tlaku. Z hlediska mezilidských vztahů je v kontaktu s druhými důvěřivá, na složitější situace reaguje bezmocí. Její osobnost je dále charakterizována slabou sebeúctou s doprovodnými pocity méněcennosti a nejistoty. “
33. Nejvyšší soud nemá postupu odvolacího soudu ani jeho závěru čeho vytknout. Odvolací soud osobně poškozenou vyslechnul a její výpověď hodnotil komplexně a celistvě s již ve věci provedenými důkazy, zejména pak se zmíněným znaleckým posudkem znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a odvětví psychologie. Z tohoto znaleckého posudku vyplývá mimo již výše uvedeného, že poškozená AAAAA je sociálně nezralou, naivní a důvěřivou osobou. Na zátěžové situace reaguje únikovými tendencemi se sníženou pohotovostí a schopností jim čelit. Její osobnost se od samotného počátku vlivem jejího okolí vyvíjela disharmonicky, a proto se upínala k partnerskému vztahu, kde by se mohla cítit svobodněji (srov. bod 14. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). V tomto ohledu lze poukázat na věk poškozené v době spáchání činu. Obecně totiž platí, že děti, resp. osoby mladší 18 let jsou osobami výrazně zranitelnějšími a ovlivnitelnějšími nežli dospělí, a to jak pro nedostatek životních zkušeností, tak pro jejich neukončený fyzický a psychický vývoj. V době činu bylo poškozené mezi 15 a 17 lety, jejich společný potomek, dcera BBBBB se narodila XY, tedy v jejích 16 letech. Jak bylo uvedeno výše, vývoj poškozené byl od útlého dětství disharmonický a během vztahu s obviněným včetně počátku páchání násilí vůči ní nebyl ještě ukončen. Bezesporu byla osobou nezralou, velmi zranitelnou, zcela se upínající k obviněnému, a to i přes jeho zavrženíhodné chování vůči ní. Jedná se o osobu špatně snášející nátlak, poddajnou a snadno ovlivnitelnou. Z věrohodné výpovědi před odvolacím soudem plně korespondující s výše uvedeným pak vyplynulo, že odvolání souhlasu s trestním stíháním nebyla její inciativa, ale že tak učinila především proto, aby „měla už klid“ . Poškozená podlehla nátlaku rodiny obviněného a jeho nové přítelkyně, přičemž podpis výše uvedené listiny a odvolání souhlasu s trestním stíháním obviněného rozhodně nelze mít za svobodné jednání, ale naopak za jednání v tísni. Bylo proto na místě aplikovat ustanovení §163a odst. 1 tr. ř. a souhlas poškozené s trestním stíháním nevyžadovat.
IV.
34. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného M. N. odmítl.
35. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 11. 2023
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu