ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.893.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 893/2023-2609
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 12. 2023 o dovolání, které podal obviněný P. V. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2023, sp. zn. 9 To 115/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 89/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 1. 2023, č. j. 2 T 89/2022-2395, byly podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušeny výroky o vině a celé výroky o trestu, jakož i další výkroky, které mají v uvedených výrocích o vině svůj podklad, a to z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 6. 2021, sp. zn. 2 T 85/2021, který nabyl právní moci dne 25. 6. 2021, z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 9. 2021, sp. zn. 2 T 133/2021, který nabyl právní moci dne 25. 9. 2021, a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 4 T 107/2021, který nabyl právní moci dne 30. 11. 2021, a bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný P. V. byl uznán vinným
- pod bodem I. jednak přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (jednání pod bodem I. 1.), jednak pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (jednání pod body I. 1., 2.),
- pod bodem II. jednak zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod body II. 1. – 5., 7., 9. – 11., 13.), jednak přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod body II. 2. – 5., 7., 9. – 11.), jednak přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (jednání pod body II. 9., 11.), jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod body II. 1., 5., 6.), jednak přečinem poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem II. 6.), jednak pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (jednání pod body II. 1. – 8., 12., 13.),
- pod bodem III. jednak přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod body III. 1. – 11.), jednak přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod body III. 1., 3. – 7., 9., 10.), jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod body III. 6., 12.), jednak pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (jednání pod body III. 1., 2., 4., 12.).
2. Za jednání pod bodem I. byl obviněný P. V. odsouzen podle §205 odst. 1 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Za jednání pod body II. a III. a za sbíhající se přečin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. 9. 2022, sp. zn. 40 T 48/2022, pak byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí v rozsudku blíže specifikovaného motocyklu. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. 9. 2022, sp. zn. 40 T 48/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo nahradit v rozsudku vyjmenovaným poškozeným škodu způsobenou trestným činem. Podle §229 odst. 1 tr. ř. pak byla část poškozených se svými nároky na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních a další část poškozených pak byla na toto řízení odkázána se zbytky svých nároků na náhradu škody podle §229 odst. 2 tr. ř.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný P. V. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 4. 2023, č. j. 9 To 115/2023-2506 , tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný P. V. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
6. Námitky obviněný vznesl ve vztahu k právní kvalifikaci skutku týkajícího se vozidla BMW X5 (jednání pod bodem II. 1.), když uvedl, že nejednal s úmyslem toto vozidlo odcizit, nýbrž jej pouze dočasně užívat. Poukázal na to, že neměl možnosti, kontakty ani prostředky, jak předmětné vozidlo prodat či jinak zpeněžit. Obviněný se s vozidlem projížděl po Praze a okolí a použil jej pro cestu na ubytovnu, kde se v dané době zdržoval. Pokud by měl v úmyslu vozidlo odcizit, při první příležitosti by ho někam ukryl nebo rovnou prodal. Zajel by s vozidlem na místo, kde by toto mohl zrealizovat, a nejezdil by s ním k místu, kde žil, a nezvyšoval tak riziko dopadení. Obviněný si chtěl pouze užít jízdu v rychlém voze, jehož pořízení si nikdy nemohl dovolit. Vozidlo tedy chtěl jen přechodně užívat. Dokonce do vozidla tankoval pohonné hmoty, což potvrzuje, že chtěl vozidlo užívat pro svou potřebu. Soudy tak vycházely z předsudků vůči obviněnému a s ohledem na jeho trestní minulost presumovaly, že měl v úmyslu vozidlo odcizit. Ve skutečnosti však tento jeho úmysl nebyl prokázán. Soudy se nijak nevypořádaly se skutečností, že v případě jiné majetkové trestné činnosti obviněný odcizená vozidla či jejich díly vždy někde uskladnil nebo k nim znemožnil přístup, přičemž v posuzované věci se jednalo o zcela jiný postup. Obviněný vozidlo nikam neodklidil, neznemožnil k němu přístup, neodstranil z vozidla žádný díl. Právní kvalifikace jednání týkajícího se vozidla BMW X5 je tak podle obviněného nesprávná a v rozporu se skutečným stavem. Vzhledem k absenci subjektivní stránky tak nebyly naplněny všechny znaky trestného činu krádeže. Čin namísto toho vykazuje znaky trestného činu neoprávněného užívání cizí věci.
7. V rámci další dovolací námitky obviněný poukázal na to, že v řízení nebyly provedeny všechny jím navrhované důkazy. Jde o doplnění dokazování o posouzení rozlišovacích schopností obviněného v době páchání trestné činnosti, a to v podobě výslechu V. K. a zajištění zdravotní dokumentace obviněného z terapie, kterou podstoupil ve výkonu trestu ve Vazební věznici Rýnovice. Oba soudy uvedené návrhy na doplnění dokazování zamítly, čímž svá rozhodnutí zatížily vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
8. Obviněný připomněl, že absolvoval léčebný program pod vedením V. K., primářky oddělení závislostí v léčebně v Kosmonosech, která je nejlépe obeznámena s jeho léčbou a jeho psychickým stavem a která u obviněného diagnostikovala bipolárně afektivní poruchu, která může být významná pro posouzení rozlišovacích schopností obviněného v posuzované době. Oba soudy se namísto výslechu zmíněné primářky spokojily se závěry obsaženými ve znaleckém posudku soudní znalkyně MUDr. Gabriely Leblové, ačkoli z její výpovědi při hlavním líčení vyplynulo, že při vypracování znaleckého posudku nebyla vzata v potaz právě shora uvedená psychiatrická léčba, kterou obviněný podstoupil. Soudní znalkyně ve svých závěrech ve znaleckém posudku zohlednila pouze výsledky vyšetření obviněného, ke kterým došlo v minulosti před 17 lety, a zcela opomenula vyšetření a léčbu, kterou obviněný absolvoval až v období následujícím mnoho let poté. Jedná se tedy o závěry, které nejsou aktuální a pouze potvrzují nedostatečnost zpracovaného znaleckého posudku. Obviněný namítl rovněž nedostatek v zajištění si veškerých potřebných podkladů a neaktualizování jeho lékařské dokumentace. Žádný ze soudů se nepozastavil ani nad konstatováním soudní znalkyně popisující jednání obviněného jako logické, postupné a koordinované, ačkoli při páchání trestné činnosti jednal impulzivně, nepromyšleně, pod velkým psychickým tlakem s úmyslem získat nějaké prostředky, za které by si mohl pořídit jídlo. V posuzované době byl pod silným vlivem drog (denně užíval 3 g pervitinu) a nebyl schopen posoudit skutečný dopad svého jednání. Vzhledem k dlouhodobému užívání omamných látek se u obviněného rozvinula drogová závislost (toxikomanie), která je kvalifikovaná jako nemoc. Pokud tedy vedle této nemoci trpí obviněný i další psychickou poruchou (bipolárně afektivní porucha), je důvodné se domnívat, že všechny tyto skutečnosti zásadním způsobem ovlivnily jeho vnímání při páchání trestné činnosti a mělo by k nim být přihlédnuto při rozhodování soudů. Žádná z těchto skutečností zohledněna nebyla, opomenuta byla i minulost obviněného, který dříve trpěl akutními psychózami a bludy, přičemž polemizoval se závěry znalkyně, že v případě obviněného se tak nejedná o skutečně rozvinutou toxickou psychózu. Obviněný měl za to, že znalecký posudek byl vypracován tendenčně a zjevně zaujatě vůči jeho osobě, je neúplný, vycházející z neaktuálních dat. Obviněný také žádal, aby byl znalecký posudek vypracován adiktologem, tedy odborníkem na problematiku závislostí, což ustanovená soudní znalkyně nesplňuje.
9. Soudy nižších stupňů tak podle obviněného postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo a při zjišťování skutkového stavu rezignovaly na řádné a úplné objasnění věci, když neprovedly všechny obviněným navržené důkazy, zejména důkaz zdravotní dokumentace obviněného, a dále když nevzaly v potaz pochybnosti o úmyslu obviněného ve vztahu ke skutku vztahujícímu se k vozidlu BMW. V návaznosti na to soudy nesprávně právně posoudily toto jednání obviněného i otázku jeho příčetnosti při páchání trestné činnosti. Tím zasáhly do práva obviněného na spravedlivý proces.
10. Z těchto důvodů obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Vyjádřil rovněž souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
12. Státní zástupkyně poukázala na to, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení. Je přitom podle ní třeba odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, podle státní zástupkyně kvalitativně nepřekročily meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje.
13. Státní zástupkyně vyjádřila souhlas s názorem odvolacího soudu, že nalézací soud podrobně vysvětlil své důvody, proč obviněnému neuvěřil, že měl v úmyslu automobil BMW pouze přechodně užívat a nikoli ho zpeněžit. Obviněný poté, co vozidlo užíval, zaparkoval vozidlo na ulici u své ubytovny a ponechal si klíče, přičemž navrácení vozidla k jeho majiteli se událo bez jakéhokoli přičinění obviněného, pouze díky tomu, že majitel vozidla toto vypátral díky použití GPS polohy vozidla. V době, kdy znemožnil vlastníku držbu vozidla, také doplňoval dvakrát pohonné hmoty, když neoprávněně provedl dvě nákupní transakce CCS kartou vydanou na společnost NEECO s. r. o. Nic nenasvědčovalo tomu, že obviněný měl v úmyslu vozidlo jeho majiteli vrátit. Správně nalézací soud poukázal na rozpory ve výpovědi obviněného v přípravném řízení, kde uvedl, že vozidlo pouze nestihl prodat.
14. Pokud jde o namítanou nepříčetnost obviněného v době páchání trestné činnosti, je podle státní zástupkyně možno plně odkázat na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaný MUDr. Gabrielou Léblovou, která nezjistila u obviněného žádnou forenzní významnou duševní poruchu s tím, že u obviněného je přítomna anomální osobnost a problematika alkoholu a drog. Vzhledem ke skutku byly rozpoznávací schopnosti obviněného zachovalé, ovládací schopnosti byly nepodstatně snížené. Znalkyně při výslechu v rámci hlavního líčení přesvědčivě zdůvodnila, na základě čeho dospěla k závěru, že jednání obviněného v době páchání skutku nejevilo žádné známky bipolární afektivní poruchy. Z tohoto pohledu se proto jeví výslech primářky oddělení závislostí v léčebně v Kosmonosech jako zbytečný.
15. Závěrem státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Vyjádřila přitom souhlas s tím, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
17. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v §265f tr. ř.
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují zákonem stanovené dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
19. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
20. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ten je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Na rozdíl od dřívější právní úpravy tedy současné vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně umožňuje, aby za určitých podmínek byl dovoláním napadán skutkový základ soudních rozhodnutí. Ani podle současného vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však nelze vznášet jakékoli skutkové námitky a domáhat se skutkového přezkumu ve stejném rozsahu jako v odvolacím řízení. Vytýkat lze pouze takové vady, které odpovídají některé ze tří kategorií vad důkazního řízení v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně uvedených – extrémní rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy, důkazy opatřené v rozporu s procesními předpisy a tzv. opomenuté důkazy. Vždy se však uvedené vady musí vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Uvedený dovolací důvod tedy nemůže být naplněn prostou polemikou dovolatele s hodnocením důkazů soudy a předkládáním vlastních hodnotících úvah a skutkových tvrzení.
21. O důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak jde v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
22. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
23. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
24. Vzhledem k obsahu podaného dovolání lze uzavřít, že uplatněné námitky, jimiž obviněný rozporoval hodnocení důkazů, úplnost provedeného dokazování a vytkl neaktuálnost, neúplnost a tendenčnost znaleckého posudku z odvětví psychiatrie, který byl v řízení podán na jeho osobu, pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první a třetí alternativě lze formálně podřadit, ovšem jsou zjevně neopodstatněné.
25. Nejvyšší soud současně konstatuje, že pokud obviněný opakuje své námitky, které uplatnil před nalézacím soudem i v rámci svého odvolání a s nimiž se soudy obou stupňů, jak vyplývá z jejich rozhodnutí, dostatečně a správně vypořádaly, jde o dovolání zpravidla neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2022, sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
26. Pokud jde o prvou alternativu zmíněného dovolacího důvodu Nejvyšší soud konstatuje, že v projednávané věci zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy dán není. Soudy prvního i druhého stupně náležitě vysvětlily, že pro svá skutková zjištění opatřily dostatečný souhrn důkazů v podobě výpovědi samotného obviněného z přípravného řízení, kde jednoznačně potvrdil úmysl odcizení vozidla BMW X5 za účelem jeho zpeněžení, což ovšem nestihl. Ostatně i v hlavním líčení obviněný toto vyjádření potvrdil jako pravdivé, byť jej následně bagatelizoval tvrzením, že se ve vozidle chtěl zejména projet. Tomu ovšem neodpovídá jednání obviněného poté, co vozidlo zaparkoval, jelikož klíče od vozidla si ponechal. Soudy tudíž správně vyhodnotily jeho obhajobu o úmyslu dočasného užívání vozidla za účelovou. Ve výměře trestní sazby je totiž u tohoto dílčího skutku dopad právní kvalifikace, o niž obviněný usiluje, vzhledem k hodnotě vozidla v součtu s další způsobenou škodou u ostatních dílčích útoků výrazný [škoda značná ve smyslu §138 písm. d) tr. zákoníku ve výši nejméně 1 mil Kč]. Skutek je dále prokazován výpověďmi svědků L. H., M. B. a D. P. a listinnými důkazy konkrétně popsanými v bodě 23. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Z nich je zřejmé, že obviněný využil nepozornosti aktuální uživatelky vozidla, které odcizil klíče a vozidla se zmocnil až se značným časovým odstupem v nočních hodinách, do vozidla dvakrát natankoval za použití odcizené CCS karty a z vozidla odcizil i oblečení a mobilní telefon. Vozidlo zaparkoval na místě odlišném od místa jeho odcizení a poškozeným se jej podařilo vypátrat s odstupem dvou dnů pouze díky zabudované aplikaci zobrazující místo zaparkování na mapě.
27. V souladu s vyjádřením státní zástupkyně Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněného nepřekračují meze prosté polemiky s hodnocením jednotlivých důkazů soudy a z nich vyplývajícího významu pro skutková zjištění. Nelze akceptovat závěr, že nižší soudy s ohledem na trestní minulost obviněného jeho úmysl vozidlo odcizit pouze presumovaly, ale naopak důsledně zhodnotily všechny okolnosti posuzovaného jednání a provedené důkazy, které nenasvědčovaly tomu, že obviněný měl v úmyslu vozidlo jeho majiteli vrátit, ale tomu, že jej pouze nestihl zpeněžit, což nijak nevylučuje fakt, že do vozidla dvakrát natankoval.
28. Trestní řízení není zatíženo ani vadou ve smyslu třetí alternativy uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. vadou opomenutých důkazů, jak ve svém dovolání obviněný namítá.
29. K případnému opomenutí důkazů je vhodné uvést, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
30. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými, a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
31. Navíc již ze samotné formulace třetí alternativy dovolacího důvodu je zřejmé, že se musí jednat o důkazy ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu a současně se vyžaduje, aby k neprovedení důkazu došlo nedůvodně .
32. Soud prvního stupně se ve svém rozhodnutí k odůvodnění svého postupu vyjádřil a podrobně vysvětlil, z jakých důvodů návrhům nevyhověl, jak vyplývá z bodu 20. Odvolací soud pak výklad soudu prvého stupně doplnil (viz bod 21. – 22. odůvodnění). Uzavřel-li, že doplňování dokazování je nadbytečné, souhlasí s tímto závěrem i soud dovolací.
33. Důkazní návrhy obviněného na výslech V. K. a zajištění zdravotní dokumentace k průběhu a obsahu léčebného programu podstoupeného obviněným ve výkonu trestu je třeba hodnotit za nadbytečné, neboť nemohou zpochybnit závěry psychiatrického znaleckého posudku soudní znalkyně MUDr. Gabriely Leblové. Ta své závěry stvrdila a jednoznačně vyjádřila v rámci svého výslechu v hlavním líčení. Obviněného vyšetřovala 17. 1. 2022, přičemž ve výkonu trestu byl od 23. 9. 2021, tehdy uváděl, že žádal návštěvu psychiatra pro údajnou bipolárně afektivní poruchu, zatím vyšetřen nebyl, léky neužíval. Znalkyně u obviněného nezjistila forenzně významnou duševní poruchu, zjistila abúzus alkoholu a závislost psychického typu na pervitinu. Jeho rozpoznávací schopnosti byly v době činu zachovány, schopnosti ovládací byly sníženy nejvýše mírně, forenzně nevýznamně udávaným užíváním drogy, nenavrhla žádné ochranné opatření. Jednoznačně vyloučila, že by se obviněný v době činu nacházel ve stavu akutní toxické psychózy, jeho jednání o významném vlivu drog nesvědčilo, páchání trestné činnosti bylo v souladu s jeho životním stylem, bylo cílesměrné a pro obviněného obvyklé. Znalkyně přesvědčivě zdůvodnila, na základě čeho dospěla k závěru, že obviněný bipolární poruchou netrpí, a z jakých důvodů jeho jednání v době páchání skutku nejevilo žádné známky této poruchy. Vysvětlila, že obviněný je osobnostně významně labilní, tedy zcela jistě může mít emoční výkyvy. Připomněla, že v době výslechu v přípravném řízení dne 10. 8. 2021 uváděl, že na psychiatrii se nikdy neléčil. Bipolární poruchu spojoval s R., který se znalkyní nespolupracoval, obviněný uváděl léky užívané kompatibilně s drogami. Znalkyně popsala, že hypománie je v klinickém obrazu identická s příznaky užívání pervitinu, pokud obviněný uváděl množství 3 gramy denně, zásadním způsobem to diagnostiku devalvuje, přičemž obviněný přiznal, že jeho afektivní výkyvy s drogami souvisí. Současně neexistuje žádný fenomén, který by poukazoval na to, že významný výkyv nálady, ať už jakéhokoliv zdroje, byl významný pro posuzované jednání, které bylo postupné, koordinované, cílesměrné.
34. Nejvyšší soud konstatoval, že fundované, logické a přesvědčivé závěry znalkyně lze akceptovat včetně popisu jednání obviněného, který při páchání poměrně obsáhlé a rozmanité trestné činnosti musel nepochybně vyvinout jistou míru nápaditosti a koordinace. Znalecké závěry současně nelze shledat tendenčními jen z důvodu, že obviněný s nimi nesouhlasí, pokud znalkyně kritéria pro duševní poruchu neshledala. Znalecký posudek obsahuje všechny požadované části ve smyslu §28 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a ústavech (titulní stranu, zadání, výčet podkladů, nález, posudek, odůvodnění, závěr, znaleckou doložku) a absence zprávy R. z něj neúplný důkaz nečiní, když znalkyně je erudovanou odbornicí v příslušném odvětví psychiatrie, aby závěr o příp. bipolární afektivní poruše obviněného mohla učinit.
35. Rozhodně tedy ve věci nelze konstatovat existenci tzv. opomenutého důkazu a z toho vyplývající obviněným dovozené porušení práva na spravedlivý proces, jelikož neprovedení nadbytečného důkazu vadu opomenutých důkazů nezakládá.
36. V návaznosti na tvrzení obviněného o porušení jeho práva na spravedlivý proces, což spojuje s nerespektováním zásady in dubio pro reo , pak je nutno uvést, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupiny důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, jak tomu bylo v posuzované věci, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17). Navíc je vhodné v souvislosti s tvrzením o porušení citované zásady uvést, že Listina základních práv a svobod (dále „Listina“) ani Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod neupravují úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení obviněného z trestného činu. Hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení, je zásadně věcí obecných soudů.
37. Současně je třeba upozornit mj. na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož „právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Porušení práva na spravedlivý proces a zásady in dubio pro reo , kterými podle dovolatele zmíněná rozhodnutí trpí, Nejvyšší soud neshledal.
38. Na základě uvedeného je zřejmé, že dovolatelem jmenované důkazy nelze považovat za nedůvodně neprovedené, a ani k naplnění třetí alternativy, stejně jako předchozí alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nedošlo. Řízení předcházející napadenému rozhodnutí neshledal proto Nejvyšší soud zatížené vadami majícími podklad ve vadném či neúplném dokazování. Stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v rozsudku soudu prvního stupně soud správně promítl do právní kvalifikace.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
39. Obviněný shora specifikovaný dovolací důvod označil pouze zákonným ustanovením a dále vyjádřením, že „… pokud by byla diagnostikována bipolárně afektivní porucha, mohlo to mít vliv na posouzení rozpoznávacích schopností obviněného “ a dále že „... soudy nesprávně vyhodnotily otázku právní kvalifikace skutku týkajícího se vozidla BMW a stejně tak nesprávně vyhodnotily otázku příčetnosti obviněného při páchání trestné činnosti .“ Žádnou další argumentaci obviněný nepřipojil, čímž zcela pominul obligatorní obsahové náležitosti dovolání. Uvedení konkrétních dovolacích námitek, kterými má být dovolací důvod podložen, tak absentuje.
40. Pro úplnost pak Nejvyšší soud uvádí, že námitky obviněného svým obsahem nevyhovují předmětnému dovolacímu důvodu proto, že namísto právní argumentace vychází ze skutkových zjištění, na jejichž základě teprve obviněný zpochybňuje právní kvalifikaci. K námitkám obviněného stran znaleckého posudku a posouzení jeho příčetnosti v době činu se dovolací soud vyjádřil již v bodech 33. - 34. shora, když bipolárně afektivní porucha u obviněného znalkyní shledána nebyla. Jelikož obviněný stran dovolacího důvodu podle §265b odst.1 písm. h) tr. ř. žádné jiné relevantní zdůvodnění neuplatnil, Nejvyšší soud proto z těchto hledisek napadená rozhodnutí nepřezkoumával, neboť mu nepřísluší, aby námitky dovolatele jakkoli dotvářel a domýšlel za něho.
41. Dovolací soud tudíž konstatoval, že část dovolání, v níž byl namítán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nebyla způsobilá založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
V.
Způsob rozhodnutí
42. Nejvyšší soud vzhledem ke shora uvedenému podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
43. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. 12. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu
Zpracovala:
Mgr. Zuzana Ursová