ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.93.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 93/2023-793
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 3. 2023 o dovolání, které podal obviněný L. M., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 5 To 81/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 58/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. M. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 2022, sp. zn. 1 T 58/2021 , byl obviněný L. M. spolu se spoluobviněným D. M., nar. XY, pod bodem 2. výroku o vině uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, a dále zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c), e) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2021, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 7. 6. 2021 v době od 15:00 hodin do 17:40 hodin, v Ostravě-Zábřehu, XY, společně a za vzájemné součinnosti nejprve v bytě č. XY, v němž se nacházeli poškození R. K., J. K. a V. K., začal obžalovaný D. M. v chodbě bytu slovně útočit na R. K. z toho důvodu, že byl v kontaktu s jeho přítelkyní A. S., přičemž mu vyhrožoval, že jej zbije a naznačil rukou úder, následně se zaměřil na poškozeného J. K., který byl v jiném pokoji a opravoval si tam dámské jízdní kolo zn. Olpran, fialovo-bílé barvy v hodnotě 400 Kč, jemuž obžalovaný D. M. vyhrožoval, že jej zbije a zastrašoval jej, což v poškozeném vyvolalo obavu o vlastní zdraví a tak se nijak nebránil, když mu obžalovaný D. M. kolo vzal a z bytu jej odnesl, do svého bytu, přičemž v mezidobí byt č. XY opustil poškozený V. K., kterého obžalovaní D. M. a L. M. na chodbě bytového domu v mezipatře zastavili a dožadovali se po něm pervitinu, a když jim sdělil, že žádný pervitin nemá, tak mu řekli, že jej prošacují, načež si chtěl poškozený V. K. z obavy z možné krádeže přemístit finanční hotovost nejméně 6.000 Kč ze zadní kapsy do svých trenýrek, čehož si všiml obžalovaný L. M. a poškozeného udeřil do ruky, ze které mu peníze vypadly na zem, a když se pro ně chtěl sehnout, uchopil jej obžalovaný D. M. do tzv. kravaty a obžalovaný L. M. peníze zvedl a uschoval si je, přičemž následně poškozenému K. řekli, aby si vzal věci, a že s nimi půjde do sklepa, čemuž vyhovět nechtěl, nicméně obžalovaný D. M. jej chytil za zápěstí a poškozený obžalované ze strachu následoval až do sklepních prostor, kde obžalovaní začali poškozeného V. K. šacovat, u čehož jej donutili svléknout se do spodního prádla, prohledali mu batoh, obžalovaný D. M. mu z ruky vzal prsten a náramek z chirurgické oceli, vyhrožovali mu, přičemž v rámci výhružek vzal obžalovaný D. M. dvě k sobě připevněné závitové tyče, které měl připraveny na vodovodním potrubí, připevnil k nim nůž o délce 11cm a mosazný hřebík o délce 22 cm, který poškozenému V. K. následně ostřím přiložil ke klíční kosti a mírně zatlačil, následně závitovými tyčemi udeřil poškozeného do hlavy, poté k poškozenému přistoupil obžalovaný L. M., který držel v ruce zapalovač, s nímž začal poškozenému manipulovat ve vzdálenosti 20 cm od obličeje a ptal se jej, zda mu má vypálit oči, načež k poškozenému zase přišel obžalovaný D. M. a vyhrožoval mu, že mu rozdrtí koleno kladivem, které měl v ruce, a s nímž se vůči poškozenému rozmáchl, avšak poškozený K. stačil nohou uhnout, a následně přinesl obžalovaný L. M. sáček s pervitinem, který si aplikoval, přičemž obžalovaný D. M. přikázal poškozenému, aby pervitin nitrožilně aplikoval i jemu, což poškozený ze strachu udělal a následně obžalovaní poškozenému V. K. přikázali, aby uklidil dané prostory sklepa, čemuž poškozený ze strachu a při neustálém vyhrožování vyhověl, sklep dle pokynů obžalovaných uklízel, a když byl sklep uklizen tak mu obžalovaní řekli, že už ví co s ním udělají, že pro ně bude muset krást, že jej ve sklepě přivážou řetězem, a obžalovaný L. M. řekl, že by poškozeného nejradši někde zakopal, což v poškozeném vyvolalo strach o život, a následně jej donutili kleknout si na kolena a přísahat, že nikomu nic neřekne a nezavolá policii, přičemž v opačném případě jej zastřelí a také jeho známé, což jim poškozený slíbil a přísahal, že nikomu nic neřekne, načež jej obžalovaní propustili, a když se poškozený V. K. zeptal, zda mu vrátí jeho věci, tak mu jen řekli, že nic nedostane, a ať vypadne, načež poškozený prostory sklepa opustil, a obžalovaní se mimo uvedenou finanční hotovost zmocnili dalších věcí poškozeného V. K. a to mikiny s kapucí v hodnotě 200 Kč, dalekohledu v hodnotě 840 Kč, batohu v hodnotě 200 Kč, kolečkových bruslí v hodnotě 500 Kč, mobilního telefonu Samsung Galaxy S II, XY v hodnotě 800 Kč, trička v hodnotě 200 Kč, trička Nike v hodnotě 500 Kč, 3 krabiček cigaret zn. Winston v hodnotě 242 Kč, nože v hodnotě 100 Kč, šedého trička s oranžovými nápisy v hodnotě 100 Kč, hokejového puku z roku 2020 v hodnotě 100 Kč, náhradního dokladu za občanský průkaz, předvolání k soudu, prstenu z chirurgické oceli v hodnotě 50 Kč a náramku z chirurgické oceli v hodnotě 200 Kč, čímž obžalovaní způsobili poškozeným J. K., nar. XY, škodu 400 Kč a V. K., nar. XY, škodu nejméně 10.032 Kč ,
a pod bodem 3. výroku o vině byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. i) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v blíže nezjištěné době 21. 7. 2021 - 23. 7. 2021, v XY, XY, ve Vazební věznici XY, do níž byl umístěn k výkonu vazby na základě usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2021, č. j. 0 Nt 16059/2021-15 z důvodů uvedených v §67 písm. a), písm. b) tr. ř., sepsal dopis adresovaný své družce P. Š., do kterého vepsal v romském jazyce pasáže o tom, aby při své svědecké výpovědi na policii, kterou měla podat v jeho trestní věci dne 28. 7. 2021 vypovídala v jeho prospěch, v úmyslu vyhnout se kontrole korespondence dopis pomocí provázku předal do jiné cely vazebně stíhanému D. M., o němž věděl, že jeho korespondence kontrolou orgány činnými v trestním řízení neprochází, D. M. na obálku ze zadní strany dopsal své osobní údaje a poté dopis předal vazebnímu dozorci s tím, že jde o jeho soukromou korespondenci, kterou žádá zaslat své přítelkyni, načež byl dopis dne 23. 7. 2021 vrchním dozorcem oddělení výkonu vazby a trestu zadržen, aby se tak vyhnul kontrole dopisu .
Za to byl obviněný L. M. odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let a 6 (šest) měsíců, pro jehož výkon byl v souladu s ustanovením §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozenému V. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, částku 9.232 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený V. K. odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného D. M.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 2022, sp. zn. 1 T 58/2021, podal obviněný L. M. odvolání, a to do výroku o vině pod bodem 2., výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Odvolání podal i spoluobviněný D. M.
O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 5 To 81/2022, a to tak, že odvolání obviněného L. M. a spoluobviněného D. M. podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 5 To 81/2022, podal obviněný L. M. prostřednictvím své obhájkyně dovolání (č. l. 746-754), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod, který označil podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. , neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu ve vztahu k jeho osobě, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
Obviněný „k prokázání nevěrohodnosti poškozeného V. K.“ navrhoval vypracování znaleckého posudku, který měl zodpovědět otázku, zda drogy užívané poškozeným měly vliv na jeho duševní stav, a tedy i jeho schopnost správně vnímat, pamatovat si a následně reprodukovat prožité události. Zdůvodnění odvolacího soudu stran zamítnutí tohoto důkazního návrhu shledává obviněný nedostatečným. Dále navrhoval vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie k zodpovězení otázek, zda poškozený trpí duševní chorobou či poruchou, zda je schopen správně vnímat, pamatovat si a reprodukovat prožité události, zda je věrohodná jeho výpověď, resp. zda je věrohodnost jeho výpovědi nějak snížena, zda nemá patologické sklony k lhavosti, záměrnému účelovému blokování nebo zkreslování skutečností, a jaký je jeho postoj k lidem romského etnika. Obviněný má za to, že poškozený byl motivován rasovou nesnášenlivostí, což se potvrzuje z výpovědí svědkyň Š. a S. Dále nebyla vyslechnuta svědkyně M. N., přítelkyně poškozeného V. K., jejíž výpověď mohla prokázat rozpory ve výpovědích poškozeného týkajících se otázky jeho bydlení a poukázat na jeho nevěrohodnost. Dále nebyl vyslechnut starší muž z bytového domu, který podle tvrzení poškozeného byl svědkem toho, že byl poškozený držen ve sklepě. Tento svědek slyšen nebyl a nemůže obstát závěr soudů, že by ani jeho svědecká výpověď na rozhodnutí soudu nic změnit nemohla. Soudy rovněž neprovedly rekonstrukci události, ke které mělo dojít den před zatčením obviněného, kdy měl poškozený vyslechnout hovor svědkyň Š. a S. stran peněz, které měly být údajně poškozenému odcizeny. Všechny takto neprovedené důkazy označuje obviněný za zásadní ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním.
S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 5 To 81/2022, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 8. 11. 2022, sp. zn. 1 NZO 819/2022.
Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla obecná východiska uplatněných dovolacích důvodů a teorii tzv. opomenutých důkazů, a konstatovala, že námitka tzv. opomenutých důkazů byla vznesena již v rámci podaného odvolání a odvolací soud se s touto zcela dostačujícím způsobem vypořádal. Obviněný de facto pouze napadá zcela zákonný a řádný postup obou soudů, které dostály své povinnosti nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedly. Soud je oprávněn odmítnout pro nadbytečnost provedení důkazu, byla-li již daná otázka přesvědčivým způsobem vyřešena na podkladě jiných důkazních prostředků (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019 sp. zn. 5 Tdo 359/2019). Odvolací soud se uplatněnými námitkami obviněného zabýval pod body 10. a 11. odůvodnění usnesení. S odkazem na bod 58. rozsudku nalézacího soudu lze podle názoru státní zástupkyně dojít k závěru, že soud precizně a podrobně zdůvodnil, proč odmítl jednotlivé důkazní návrhy, přičemž státní zástupkyně nepovažuje za rozumné a vhodné tuto argumentaci opakovat. Stejně tak se zcela dostačujícím způsobem zabýval otázkou věrohodnosti poškozeného. V souladu se zásadou volného hodnocení důkazu učinil nalézací soud závěr o věrohodnosti poškozeného V. K. na základě všech ve věci provedených důkazů a neshledal potřebu odborných výsledků případně vyplývajících z obviněným navrhovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie. Závěr o věrohodnosti poškozeného navíc učinil na základě vlastních poznatků nabytých z bezprostředního vnímání jeho osoby při hlavním líčení. Předmětné znalecké posudky, ať už jakkoliv relevantní pro posouzení odborné stránky věci, jsou vždy toliko podkladem pro rozhodnutí soudu, který je v konečném důsledku nad všemi znalci (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. II. ÚS 4463/12, ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. III. ÚS 2679/13, ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. IV. ÚS 731/21, nebo nález Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. III. ÚS 2731/14).
S ohledem na výše uvedené státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného L. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 5 To 81/2022, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným L. M. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený pod písm. a) – l ). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l ).
První alternativa tohoto ustanovení by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud Ostravě odvolání obviněného i spoluobviněného D. M. projednal, kdy z podnětu podaných odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř., kdy obviněný poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy .
Uvedený dovolací důvod byl do ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. zařazen novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2022, vycházeje z dosavadní soudní praxe, která rozšířila dovolací důvod podle písm. g) ve znění do 31. 12. 2021 (a který byl novelou bez obsahových změn nově zařazen pod písm. h/) i na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. K takovému porušení docházelo podle soudní praxe i prostřednictvím nesprávné aplikace práva procesního, konkrétně nesprávnou realizací důkazního řízení, přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je "pouze" zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Námitku procesní nepoužitelnosti důkazů obviněný nevznáší. Obviněný však poukazuje na to, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy, případně neprovedení obhajobou navrhovaných důkazu nebylo dostatečně soudy odůvodněno. Jedná se o znalecké posudky k zodpovězení otázky psychického stavu poškozeného a struktury jeho osobnosti, výslechy přítelkyně poškozeného M. N. a staršího muže z bytového domu, kde došlo k incidentu, a rovněž rekonstrukci události, ke které mělo dojít den po incidentu ve sklepě bytového domu.
Obecně lze uvést, že tzv. opomenuté důkazy jsou takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval. Uvedený postup by téměř vždy založil nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost, neboť podle Ústavního soudu je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mimo jiné i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny a v důsledku toho i s článkem 95 odst. 1 Ústavy České republiky (k tomu nálezy Ústavního soudu uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve věcech III. ÚS 51/96 svazek 8, nález č. 57, sp. zn. II. ÚS 402/05, číslo judikátu 2/2006 nebo sp. zn. IV. ÚS 802/02 číslo judikátu 58/2004). Ačkoliv soud není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 150/93), z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (k tomu např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1285/08). >1<
Návrhy na provedení znaleckého posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, výslech M. N., výslech staršího muže, obyvatele domu, kde k incidentu došlo, a rekonstrukci průběhu dílčí události byly obhajobou obviněného vzneseny v rámci hlavního líčení dne 1. 2. 2022 (protokol o hlavním líčení na č. l. 564-565 spisu). Nalézací soud o těchto rozhodl v rámci hlavního líčení, kdy tyto usnesením zamítl pro nadbytečnost (č. l. 566 spisu). V rámci odůvodnění rozsudku nalézací soud věnoval důkazním návrhům obhajoby patřičnou pozornost, kdy velmi podrobným způsobem rozvedl své úvahy stran těchto důkazních návrhů a odůvodnil svůj závěr o jejich nadbytečnosti k prokázání skutkového stavu věci (bod 54. odůvodnění rozsudku). Ve vztahu k návrhu na výslech přítelkyně poškozeného M. N. uvedl, že „ jmenovaná neměla s projednávanou věcí nic společného. Inkriminovaný den na místě činu nebyla a zpochybnit věrohodnost V. K., pokud jde o líčení rozhodných skutečností, by tak zcela jistě nemohla “. Nutno uvést, že otázka toho, kde poškozený bydlel, zda se u přítelkyně zdržoval sporadicky či trvale, není pro skutkový stav věci nijak stěžejní. Skutečnost, že se poškozený nacházel v uvedeném bytovém domě, se zcela bez pochybností podává z výpovědí svědků K. a K. Pokud jde o výpověď neztotožněného staršího muže, který měl vidět poškozeného v přízemí bytového domu, nutno uvést, že uvedený svědek nebyl policí nalezen a ztotožněn, a tedy jeho výpověď k dispozici nebyla. Nalézací soud však měl za to, že „ jeho svědecká výpověď by na rozhodnutí nic změnit nemohla, neboť nikdo netvrdil, že by byl tento svědek přímo ve sklepních prostorách, když tam byl poškozený držen “, přičemž poškozený sám uvedenou osobu o pomoc nežádal, tedy si tato osoba ani nemusela být vědoma toho, že se poškozenému děje jakékoli příkoří. Znalecký posudek, který měl objektivizovat vztah poškozeného V. K. k návykovým látkám, popřípadě k osobám romského etnika, by podle nalézacího soudu rovněž nepřinesl žádná zásadní zjištění. Poškozený užívání pervitinu nepopíral a soud o skutečnosti, že poškozený je uživatelem návykových látek, neměl žádné pochyby. Ostatně poškozený připustil užití pervitinu i dne 7. 6. 2021, tedy v den incidentu. Nalézací soud však shledal jeho výpověď konsistentní v čase, logickou a ve shodě s dalšími provedenými důkazy, zejména pak svědeckými výpověďmi svědků K. a K., stejně jako objektivně zjištěnými skutečnostmi, což svědčilo nejen o pevné paměťové stopě odpovídající prožitému, ale i o věrohodnosti jeho verze událostí. Sama skutečnost, že poškozený je uživatelem drog, nepostačuje k tomu, aby bylo nařízeno znalecké zkoumání jeho osobnosti, neboť otázku věrohodnosti svědka posuzuje soud. Nemá-li soud o věrohodnosti poškozeného pochybnosti, není důvod k tomu, aby byl k osobě poškozeného vypracován znalecký posudek či odborné vyjádření. Pokud pak jde o návrh na doplnění dokazování k prokázání negativního vztahu poškozeného k osobám romského etnika, nalézací soud uvedl, že „ není vůbec zřejmé, co by mělo být tímto důkazem prokázáno “, kdy uvedenou námitku vyhodnotil jako ryze účelovou, zcela nepřípadnou a neodpovídající žádnému z dalších důkazů. Stran důkazu rekonstrukcí dílčí události, ke které mělo dojít den po incidentu, resp. k tomu, zda mohl poškozený slyšet údajný hovor dvou svědkyň nacházejících se ve čtvrtém patře, pokud on sám se nacházel před domem, se nalézací soud vyslovil v tom smyslu, že se v podstatě jedná o marginální záležitost. Co údajně slyšel poškozený a zda si správně či nesprávně dovodil, že hovor dvou žen se týká svědkyň Š. a S. a jemu odcizených peněz či nikoli, nemá k projednávanému skutku, k němuž došlo dne 7. 6. 2021, žádný vztah.
V rámci veřejného zasedání dne 12. 5. 2022 byly důkazní návrhy zopakovány. Po provedeném doplnění dokazování bylo v rámci veřejného zasedání dne 30. 5. 2022 vyhlášeno usnesení a návrhy na doplnění dokazování byly zamítnuty (č. l. 672 spisu). Odvolací soud se podrobněji k návrhům na doplnění dokazování vyjádřil v rámci bodů 10. a 11. odůvodnění napadeného usnesení, kdy se ztotožnil s argumentací nalézacího soudu. Uvedl, že „ soud I. stupně v bodě 54. odůvodnění napadeného rozsudku velmi podrobně, v kontextu s důkazy, které provedl v hlavním líčení a vyhodnotil je jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, se zabýval jednotlivými návrhy na doplnění dokazování učiněnými obhajobou obžalovaného L. M., ke kterým obhajoba obžalovaného D. M. se připojila, a podrobně rozvedl důvody, proč jednotlivé návrhy na doplnění dokazování zamítl “. Dále uvedl, že žádná konkrétní okolnost nevypovídá o tom, že by byl poškozený motivován nesnášenlivostí k osobám romského etika. Stran možného ovlivnění návykovými látkami poukázal odvolací soud na výpovědi svědků K. a K., stejně jako zasahujících policistů, kteří se o „ významnějším ovlivnění “ nezmiňují. Ostatně ani obvinění se nevyjádřili v tom směru, že by byl poškozený pod vlivem návykových látek, neboť tvrdí, že se s ním ani nesetkali, přičemž uvedený důkazní návrh má podle vlastních slov obviněného toliko „ prokázat nevěrohodnost poškozeného “ jako svědka obecně.
Návrhy na doplnění dokazování tedy nebyly soudy opomenuty, byly však shledány nadbytečnými, resp. jejich provedení by nebylo sto jakkoli změnit skutkový stav věci.
Nejvyšší soud nad rámec uvedeného podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování stěžejní a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence. Skutečnost, že nalézací, a potažmo odvolací soud důkazům navrhovaných obhajobou nepřikládaly zdaleka takovou důležitost jako obviněný, neznamená, že tyto byly ze strany soudů opomenuty. Obviněný má za to, že jím navrhované důkazy jsou stěžejními důkazy k prokázání nevěrohodnosti poškozeného, a potažmo i jím tvrzené verze událostí. Je nicméně zjevné, že soudy v projednávané věci takový náhled na uvedené důkazní návrhy nemají.
Případnou námitku stran věrohodnosti by bylo možno, s jistou mírou benevolence, vyhodnotit jako námitku zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy, a to právě ve vztahu ke skutkové verzi uváděné poškozeným, resp. otázce jeho věrohodnosti. Nicméně argumentaci obviněného takto vyhodnotit nelze.
Nad rámec uvedeného nicméně Nejvyšší soud připomíná, že zjevný rozpor nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Stran případné existence zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů, možno uvést, že takovýto rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Přestože obviněný považuje skutková zjištění za nesprávná, nepravdivá a neúplná, skutková zjištění nalézacího soudu obsahově navazují na provedené důkazy a jsou z nich logickým způsobem vyvozovány. V dané věci hodnocení učiněné nalézacím soudem a aprobované soudem odvolacím splňují zákonné požadavky na dokazování ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Tyto závěry jsou pak zcela vyhovující a neumožňují shledat mezi nimi a provedeným dokazováním zjevný nesoulad. Soudy vycházely z celé řady důkazů podrobně popsaných v rozhodnutí nalézacího soudu, kdy dokazování nalézacího soudu bylo doplněno odvolacím soudem. Na existenci zjevného rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak poškozeného, se soudy přiklonily k verzi uvedené poškozeným, resp. obžalobou. Je třeba mít na paměti, že sama skutečnost, že soudy hodnotí provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
Otázce věrohodnosti poškozeného věnoval nalézací soud náležitou pozornost, a to právě z toho důvodu, že incidentu ve sklepě nebyl nikdo kromě obou spoluobviněných a poškozeného přítomen, a současně je poškozený osobou, která je pravidelným uživatelem návykových látek. Nalézací, a potažmo dovolací soud dospěly k závěru, že poškozený je věrohodný, jeho výpověď je od počátku časově i obsahově konzistentní, logická a ve shodě s dalšími ve věci provedenými důkazy. Výpověď poškozeného byla samozřejmě důkazem stěžejním, nejednalo se však o důkaz osamocený, neboť výpověď poškozeného korespondovala nejen s výpověďmi svědků J. K. a R. K., ale i s dalšími důkazy, jako byl např. zajištěný mobilní telefon patřící poškozenému a na něm zaznamenaná konverzace s jistou M. o placení nájemného, což byla okolnost, kterou opakovaně uváděl poškozený (že bydlí u své přítelkyně M. N. a přispívá na nájem). Na mobilním telefonu byla zajištěna DNA spoluobviněného D. M., který tak prokazatelně s mobilním telefonem poškozeného manipuloval, ve sklepě byly zajištěny věci poškozeného a rovněž nástroj, jímž spoluobviněný D. M. ohrožoval poškozeného, kdy popis odpovídal tomu, co uváděl poškozený a rovněž byla na uvedeném nástroji zajištěna DND spoluobviněného D. M.. Místo činu odpovídalo přesně popisu, který poškozený poskytl. Verze událostí, zejména toho, co měly poškození s sebou, byla potvrzena kamerovými záznamy. Naopak verze událostí obou spoluobviněných, stejně jako svědkyň Š. a S., byla provedeným dokazováním zcela vyvrácena (srovnej bod 47. odůvodnění rozsudku). Nalézací soud konstatoval, že „ obhajoba obžalovaných je spíše účelovou snahou, jak se vyvinit z projednávané trestné činnosti, než relevantním zpochybněním důkazní situace “ (bod 53. odůvodnění rozsudku). K otázce věrohodnosti poškozeného se vyjádřil nalézací soud v bodě 52. rozsudku, kde se zaměřil nejen na obecnou věrohodnost poškozeného, ale i na jeho možné ovlivnění návykovými látkami v době incidentu, kdy podle jeho závěru nic nenasvědčuje tomu, že by případné ovlivnění bylo natolik silné, aby to snížilo schopnost poškozeného vnímat a správně interpretovat nastalou situaci.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud žádný zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Ostravě, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostatečným způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Závěrem je třeba upozornit na to, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „ opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) trestního ř. “ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 - Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17).
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného L. M. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 3. 2023
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
_______________________________________________________
Poznámky pod čarou jsou v textu odkazovány následovně: >číslo<
1) Je třeba nicméně mít na paměti, že ani případné zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění by ještě samo o sobě nevedlo k závěru o porušení práva na spravedlivý proces (viz např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dorokhov proti Rusku, č. 66802/01). K porušení tohoto práva totiž nedochází v důsledku samotného nevyhovění důkaznímu návrhu obviněného či nerozvedení podrobných důvodů pro takový postup. Nerespektování uvedeného práva na spravedlivý proces je založeno až situací, pokud by neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska plnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti.