ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.139.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 139/2023-454
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce M. Š. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Paprsková 1340/10, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 52 C 124/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2022, č. j. 21 Co 409/2021-413, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Policie České republiky, Policejního prezídia, Ministerstva vnitra a Městského soudu v Praze. Nesprávný úřední postup měl spočívat v nepřiměřené délce správního řízení a navazujícího soudního řízení ve správním soudnictví o žádosti žalobce o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, zahájeného dne 9. 4. 2008 podáním žádosti o poskytnutí informace, na základě čeho je po osobách vstupujících do budovy Policie České republiky, Policejního prezidia, požadován občanský průkaz.
Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 8. 2021, č. j. 52 C 124/2013-382, uložil žalované zaplatit žalobci částku 48 456 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 36 544 Kč s příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna poskytnout žalobci zadostiučinění formou písemné omluvy (výrok III), a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 61 710 Kč (výrok IV).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žaloba s tím, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 48 456 Kč s příslušenstvím, se zamítá (výrok I), dále rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích II a III (výrok II), a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů ve výši 19 183,50 Kč (výrok III).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu výroku I o zamítnutí žaloby co do částky 48 456 Kč s příslušenstvím a v části výroku II o zamítnutí žaloby co do částky 36 544 Kč s příslušenstvím včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud opakovaně konstatuje, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud se při přezkumu výše či formy zadostiučinění omezuje na posouzení právních otázek spojených s výkladem podmínek a kritérií obsažených v §31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1599/2014, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1768/15). Jinými slovy, v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, posuzuje dovolací soud v zásadě jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše či formy přiměřeného zadostiučinění (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5483/2015).
Otázka typového významu předmětu řízení o poskytnutí informací přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá, neboť ji odvolací soud posoudil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, pokud dospěl k závěru, že dané řízení typově zvýšený význam nemá a je třeba individuálně posoudit význam poskytované informace pro žalobce. Je tomu tak i proto, že se význam daného řízení odvíjí primárně od významu žádaných informací pro žadatele, což neumožňuje učinit paušalizující závěr o významu řízení o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb. Nejvyšší soud k tomu již ve své judikatuře dovodil, že v řízení o poskytnutí informace se význam jeho předmětu pro poškozeného ve smyslu §31a odst. 3 písm. e) OdpŠk odvíjí od toho, jak významná je požadovaná informace v době podání žádosti o její poskytnutí (popřípadě v průběhu řízení o její poskytnutí) pro žadatele. Význam předmětu řízení o poskytnutí informací se totiž bude lišit v okamžiku, kdy žadatel potřebuje konkrétní informaci pro realizaci svého práva, a v okamžiku, kdy žádostí o poskytnutí informace realizuje spíše svůj zájem bez toho, aby bylo zjevné, k čemu konkrétně žadatel informaci potřebuje. Právě zjevnost reálné potřeby informaci získat by měla vést příslušný orgán k tomu, aby ji poskytl plně a bez prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 30 Cdo 760/2022). O standardním či dokonce zvýšeném významu předmětu posuzovaného řízení, a tím i případném poskytnutí zadostiučinění v penězích, lze proto uvažovat pouze v případě, kdy žadatel potřebuje naléhavě a nutně informace získat pro následnou (nikoli časově vzdálenou) realizaci konkrétních práv (přičemž i zde se význam předmětu posuzovaného řízení může lišit v čase – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011).
Otázka naplnění podmínek pro poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v peněžité formě přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. rovněž nezakládá, neboť ji odvolací soud posoudil v souladu s judikaturou dovolacího soudu, jestliže shledal význam předmětu řízení pro žalobce za nepatrný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3870/2020, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1209/2009). Přitom i konstatování porušení práva je možno vnímat jako preventivní, neboť vychází ze soudem zjištěného pochybení na straně orgánu veřejné moci, které jej vede v rámci principu dobré správy k nápravě.
Otázka dopadu neposkytnutí žádaných informací do poměrů dovolatele je otázkou skutkovou, kterou nelze v dovolacím řízení přezkoumávat. Námitka dovolatele v daném směru je tedy nezpůsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Doktrína i judikatura je jednotná v tom, že i když jde o odškodnění nepřiměřené délky řízení, nesrovnává se pro tento účel celková délka řízení s dobou, kterou bylo možno vzhledem ke skutkové a právní náročnosti věci a s přihlédnutím k počínání účastníků považovat za dobu přiměřenou. Rozhodující je závěr, že délka řízení přiměřená nebyla a hradí se újma ve vztahu k celé době řízení. To má oporu přímo v dikci zákona i v přístupu Evropského soudu pro lidská práva, který vždy shrnuje ve svých rozhodnutích, jak dlouho řízení trvalo (viz VOJTEK, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 288; čtvrtá právní věta stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3930/2009.
Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod č. 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, je nepřiléhavý, neboť dané rozhodnutí se týká jiného typu nemajetkové újmy, a to náhrady nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením. V projednávané věci je však nutné, jak už bylo výše uvedeno, posoudit konkrétní řízení o poskytnutí informací a jeho význam pro žalobce.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.) ve výši 300 Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 5. 2023
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu