ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.3454.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 3454/2023-2056
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Karlem Svobodou, Ph.D., v právní věci žalobce P. Ch. , proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, a 2) Policii České republiky , se sídlem v Praze 7, Strojnická 27, o omluvu a zaplacení 3 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 50/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2023, č. j. 54 Co 23/2023-327, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 31. 10. 2022, č. j. 21 C 50/2021-261, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků (výrok I), zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II), podání žalobce ze dne 7. 7. 2021 odmítl (výrok III) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Žalobce podal proti v záhlaví uvedenému usnesení dovolání, aniž splnil podmínku povinného zastoupení podle §241 o. s. ř., a to i přesto, že byl vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 6. 2023, č. j. 21 C 50/2021-1189. Na tuto výzvu žalobce reagoval žádostí o ustanovení zástupce. O této žádosti rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 14. 8. 2023, č. j. 21 C 50/2021-1719, tak, že se žalobci nepřiznává osvobození od soudních poplatků za dovolací řízení a že se žalobci zástupce z řad advokátů neustanovuje. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2023, č. j. 54 Co 293/2023-1793.
Žalobce nedostatek povinného zastoupení podle §241 o. s. ř. neodstranil. Jelikož dovolatel nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.), dovolací soud řízení o dovolání žalobce podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Ačkoliv soud prvního stupně dovolatele opětovně nevyzval k odstranění nedostatku povinného advokátního zastoupení v dovolacím řízení, neučinil tak ani dovolací soud, neboť dovolatel si této podmínky, včetně následků pro případ jejího nesplnění (zastavení řízení), musí být vědom; dovolacímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že dovolatel podává mimořádně vysoký počet neurčitých a nesrozumitelných podání, přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících i četná dovolání. Výsledkem tohoto dlouhodobého počínání je pak mj. i to, že si navrhovatel musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2752/2010, ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 635/2020, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 245/2023). Z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a o důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým (srov. např. usnesení Ústavního soudu z 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu, či usnesení Nejvyššího soudu z 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, a z 25. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1226/2018).
Dovolatel nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu z 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
Dodává se, že dovolání proti části výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2023, č. j. 54 Co 23/2023-327, jíž byl potvrzen výrok I a II usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 10. 2022, č. j. 21 C 50/2021-261, není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. i) a j), neboť dovolání není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek a proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 12. 2023
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu