ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.451.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 451/2023-84
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Karlem Svobodou, Ph.D., v právní věci žalobce P. B. , narozeného XY, bytem XY, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, 2) České republice – Nejvyššímu soudu , se sídlem v Brně, Burešova 571/20, o zaplacení 8 000 003 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 34/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2022, č. j. 68 Co 52/2022-51, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 jako soudu prvního stupně ze dne 6. 1. 2022, č. j. 51 C 34/2021-43, v jeho výroku I, kterým soud prvního stupně zastavil dovolací řízení, a ve výroku II o náhradě nákladů řízení toto rozhodnutí změnil tak, že se o náhradě nákladů řízení nerozhoduje.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání ze dne 17. 3. 2022, které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 3. 2022, č. j. 51 C 34/2021-57, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku z dovolání, který činí 4 000 Kč. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 15 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek uhrazen, bude dovolací řízení zastaveno, s tím, že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
Na uvedenou výzvu žalobce reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků za podání předmětného dovolání ze dne 13. 4. 2022, o níž soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 6. 2022, č. j. 51 C 34/2021-61, rozhodl tak, že se řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků zastavuje, a to z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté, neboť o žádosti povinného o osvobození od soudních poplatků bylo v řízení již rozhodováno a žalobce nyní žádné nové skutečnosti o majetkových poměrech netvrdí. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 9. 2022, č. j. 68 Co 290/2022 71, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Uvedené usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 20. 10. 2022.
Následně byl žalobce vyzván usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. 12. 2022, č. j. 51 C 34/2021-77, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, dovolací soud dovolací řízení zastaví. Na to žalobce reagoval podáním žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů, o níž již nebylo rozhodováno.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podáním dovolání ze dne 17. 3. 2022 vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč.
Protože žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 3. 2022, č. j. 51 C 34/2021-57, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení podle ustanovení §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.
Ačkoli si je dovolací soud vědom, že vyzval-li soud prvního stupně poplatníka k zaplacení soudního poplatku za dovolání, bylo rovněž na soudu prvního stupně, aby dovolací řízení zastavil ve smyslu §9 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, v daném případě však Nejvyšší soud z důvodu hospodárnosti řízení o dovolání zastavil, jak je shora uvedeno, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že dovolatel pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně i v dalších jím zahajovaných řízeních v žalobě ani v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
Vzhledem k tomu, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), otázkou nedostatku zastoupení žalobce v dovolacím řízení se Nejvyšší soud již nezbýval.
Nejvyšší soud nepřihlížel k neurčitě formulované námitce podjatosti. Z obsahu spisu vyplývá a z jiné úřední činnosti je Nejvyššímu soudu k osobě žalobce známo, že jmenovaný opakovaně podává soudům rozsáhlá podání, v nichž uplatňuje neurčité a neadresné námitky podjatosti soudců, popř. celých soudů, čímž zatěžuje řádný postup soudů v projednání vlastních procesních návrhů. Argumentace obsažená v těchto podáních zpravidla není pro předmětné řízení, případně pro nastalou procesní situaci, relevantní. Takové jednání je třeba opět kvalifikovat jako zneužití procesních práv, které podle §2 a §6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, či ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2465/2017). Nejvyšší soud proto k takto uplatněné, a navíc neurčité námitce podjatosti nepřihlížel. Žalobce byl nadto v jiných srovnatelných věcech Nejvyšším soudem opakovaně (ve smyslu §43 odst. 1 o. s. ř.) zcela bezúspěšně vyzýván k upřesnění námitky podjatosti [namátkou ve věci sp. zn. 30 Cdo 2609/2019, 30 Cdo 3181/2019 a mnohých dalších].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 3. 2023
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu