ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.2311.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 2311/2022-114
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně FCC Česká republika, s. r. o. , se sídlem v Praze 8, Ďáblická 791/89 (identifikační číslo 458 09 712), zastoupené Mgr. Aloisem Šatavou, advokátem se sídlem v Praze 1, Truhlářská 13, proti žalované České republice - Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15 (identifikační číslo 000 06 947), o 2.300.297,57 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 125/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2022, č. j. 13 Co 366/2021-85, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
Žalobou z 29. 5. 2020 se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 2.300.297,57 Kč s 10 % úroky z prodlení od 22. 11. 2019 do zaplacení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 3. 2022, č. j. 13 Co 366/2021-85, potvrdil rozsudek ze dne 22. 9. 2021, č. j. 17 C 125/2020-55, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 1.800 Kč; současně žalované přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč. Soudy obou stupňů se shodly v tom, že smluvní pokuta zajišťující včasné dodání realizačního projektu není právním jednáním, které se příčí dobrým mravům (§588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o z.“), a že s přihlédnutím k okolnostem jejího sjednání, významu zajišťované povinnosti, charakteru smlouvy o dílo a k výši ceny díla není nepřiměřeně vysoká (§2048, §2051 o. z.). Nad rámec toho dodal: „Zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany (§8 o. z.), je zpravidla úzce spojováno s porušením dobrých mravů. Zabýval-li se tedy soud I. stupně otázkou, zda v daném případě není smluvní pokuta v rozporu s dobrými mravy (§588 o. z.) a dospěl-li k závěru, že tomu tak není, lze dovodit, že uplatnění práva … na úhradu smluvní pokuty nepovažoval … za zjevné zneužití práva, byť to v odůvodnění svého rozsudku výslovně neuvedl …“ .
Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Žalobkyně, AVE CZ odpadové hospodářství s. r. o. a Vodní zdroje Ekomonitor spol. s r. o. (společníci) se na základě smlouvy ze 4. 2. 2019 sdružily za společným účelem, jímž byly činnosti spojené s podáním nabídky na plnění veřejné zakázky podle zadávací dokumentace, se splněním předmětu veřejné zakázky podle požadavků zadávací dokumentace v případě úspěchu v soutěži a s předáním dokončeného předmětu veřejné zakázky vyhlášené žalovanou ( „SEZ, dokončení sanace na lokalitě Časy - PARAMO, a. s.“ ).
Smlouvou z 25. 6. 2019 se společníci (zhotovitel) zavázali dokončit sanaci, jež byla předmětem veřejné zakázky, a žalovaná (objednatelka) se zavázala dílo převzít a zaplatit cenu, kterou strany sjednaly ve výši 287.537.196 Kč (bez daně z přidané hodnoty), resp. 347.920.007,16 Kč s daní z přidané hodnoty. V článku III, bodu 3.3 strany sjednaly, že zhotovitel „zpracuje a doručí objednateli realizační projekt do 2 měsíců od účinnosti této smlouvy. Případné připomínky subjektů dle Směrnice k realizačnímu projektu zhotovitel zpracuje do realizačního projektu do 30 dní od doručení připomínek všech subjektů dle Směrnice a ve stejné lhůtě upravený realizační projekt doručí objednateli“ . Pro případ porušení smluvené povinnosti – „prodlení zhotovitele v některém z termínů uvedených v čl. III. a XII. této smlouvy“ – strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,2 % z celkové ceny díla bez daně z přidané hodnoty za každý i započatý den prodlení (článek VIII, bod 8.1).
Realizační projekt žalobkyně doručila žalované 6. 9. 2019.
Dopisem z 21. 10. 2019 žalovaná vyzvala žalobkyni k úhradě smluvní pokuty 2.300.297,57 Kč za čtyři dny prodlení s předáním realizačního projektu, který měla doručit do dvou měsíců od účinnosti smlouvy (1. 7. 2019), tj. do 1. 9. 2019, resp. 2. 9. 2019 (pondělí).
Smluvní pokutu žalobkyně uhradila 21. 11. 2019 s tím, že právo na její zaplacení neuznává.
Žalobkyně se mýlí, prosazuje-li názor, podle něhož uplatněním nároku na smluvní pokutu žalovaná zjevně zneužila právo za situace, kdy opožděné splnění povinnosti předložit realizační projekt dokončení sanace nezpůsobilo objednatelce žádnou škodu. Vznik práva na zaplacení smluvní pokuty není existenčně spjat se vznikem škody v důsledku porušení utvrzené povinnosti (§2048 o. z.). Pro vznik práva a tomu odpovídající povinnosti zaplatit smluvní pokutu tedy není rozhodující skutečnost, že z porušení utvrzené smluvní povinnosti škoda nevznikla, případně že vznikla v nižší výši, než kolik představuje výše sjednané smluvní pokuty (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4956/2007, ze dne 26. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 5506, a ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 613/2018).
Judikatura Nejvyššího soudu je rovněž ustálena v tom, že při posuzování přiměřenosti výše smluvní pokuty nejsou rozhodné důvody, které způsobily prodlení s plnění utvrzeného závazku, nebo okolnosti, za nichž k prodlení dlužníka došlo, případně skutečnosti, které přispěly nebo jinak ovlivnily dobu trvání prodlení dlužníka s plněním utvrzení povinnosti (srov. rozsudky ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2192/2009, ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 32 Cdo 1281/2008, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17/2010, a ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3249/2019).
Pojem dobrých mravů činí z §8 a §588 o. z. právní normy s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. normy, jejíž hypotézy nejsou stanoveny přímo právním předpisem, takže jejich vymezení ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, je věcí zhodnocení konkrétní situace. Úvaha soudu se proto vždy odvíjí od posouzení všech zvláštností konkrétního případu individuálně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1041/2017, ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4232/2013). Žalobkyní opakovaně zdůrazňovaná skutečnost, že její prodlení v předložení realizačního plánu bylo zanedbatelné , neboť trvalo jen čtyři dny, je pro posouzení věci zcela irelevantní. Nelze aprobovat závěr, že krátké prodlení není porušením smluvního ujednání či že je porušením, ke kterému se nepřihlíží. Po věřiteli nelze spravedlivě požadovat, aby smluvní pokutu uplatnil pouze v případě, trvá-li prodlení dlužníka se splněním utvrzené povinnosti dlouhou dobu.
Výhrady proti vymezení smluvní povinnosti, jejíž splnění bylo utvrzeno smluvní pokutou ( „dílčí plnění … ve vztahu k celkové ceně díla“ ), nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž k přezkumu správnosti skutkových zjištění. Žalobkyně přehlíží, že v dovolacím řízení nelze zpochybnit skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost, jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o. s. ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. Obdobné platí i o otázce, zda je neplatným ujednání o smluvní pokutě ve výši 47 % denně z dlužné částky. Žalobkyně předkládá vlastní skutkovou verzi dohody stran o výši smluvní pokuty, odlišnou od té, z níž po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů vyšel odvolací soud (že smluvní pokuta utvrzující povinnost včas dodat projektovou dokumentaci byla sjednána ve výši 0,2 % denně z celkové ceny díla bez daně z přidané hodnoty). Lze uzavřít, že předloženou argumentací se žalobkyně domáhá přezkumu právních závěrů odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Podle judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu je rozhodnutí překvapivé, nese-li postup obecných soudů při zjišťování skutkového stavu věci a formulaci právních závěrů z těchto zjištění vycházejících znaky libovůle; v takovém případě soudy odepírají účastníkovi právo na spravedlivý proces podle článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález ze dne 4. 8. 1999, sp. zn. IV. ÚS 544/98, nález ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 113/02, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 26 Cdo 453/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 33/2005). Rozhodnutí je překvapivé, jestliže ho nebylo možné na základě zjištěného skutkového stavu předvídat, tedy jen tehdy, jestliže ho odvolací soud založí na skutečnostech, které účastníkům nebo některým z nich nebyly známy, nebo o nichž sice věděli, ale nepovažovali je (podle dosavadních výsledků řízení) za rozhodné pro právní nebo skutkové posouzení věci (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4792/2010, ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4087/2008). V projednávané věci shora uvedené předpoklady nejsou naplněny. Žalobkyně překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu, která představuje „jinou“ vadu řízení, spojuje toliko s nesprávně (nedostatečně) zjištěným skutkovým stavem nezbytným pro posouzení toho, zda vymáhání smluvní pokuty je zjevným zneužitím práva (§8 o. z.).
Jelikož žalobkyně nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 20. 3. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu