ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3394.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 3394/2022-219
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Š. T. , bytem v XY, zastoupené JUDr. Jaroslavem Tkadlecem, advokátem se sídlem v Otrokovicích, nám. 3. května 1877, proti žalovanému J. G. , bytem ve XY, zastoupenému JUDr. Adamem Bartoškem, LL. M., advokátem se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 221/28, o zaplacení 470.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 35 C 173/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 7. 6. 2022, č. j. 60 Co 174/2021-202, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 6. 2021, č. j. 35 C 173/2020-123, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 470.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 26. 6. 2017 do zaplacení a nahradit jí náklady řízení ve výši 165.098 Kč; současně mu uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Zlíně soudní poplatek ve výši 5.875 Kč.
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 6. 2022, č. j. 60 Co 174/2021-202, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího a dovolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že V. G. - matka žalobkyně a jejích sester E. G. a Z. G. uzavřela přibližně před 20 lety se svými dcerami ústní dohodu o rozdělení části svého majetku (dále jen „Dohoda“) mezi ně a o jejich vzájemném vypořádání; podle této dohody dostala E. G. od V. G. její rodinný domek, Z. G. (matka žalovaného) její třípokojový byt a každá z nich se zavázala vyplatit žalobkyni, která žádnou nemovitost neobdržela, 500.000 Kč. E. G. žalobkyni dohodnutou částku 500.000 Kč uhradila, Z. G. jí zaplatila pouze 30.000 Kč a na zbytek, tj. na částku 470.000 Kč, jí vystavila dne 27. 6. 2017 směnku. Dne 17. 10. 2017 Z. G. zemřela a pozůstalost čisté hodnoty 2.057.464,13 Kč zdědil její syn – žalovaný; v řízení o pozůstalosti nebyl závazek z Dohody zahrnut. Žalobkyně žalovaného vyzvala marně k zaplacení částky, kterou jí jeho matka dlužila.
Na podkladě těchto zjištění odvolací soud - vázán právním názorem Nejvyššího soudu formulovaným v rozsudku ze dne 22. 3. 2022, č. j. 33 Cdo 449/2022-178, dospěl k závěru, že V. G. a její dcery (žalobkyně, Z. G. a E. G.) uzavřely platnou inominátní smlouvu o vypořádání majetku mezi rodinnými příslušníky, která neodporuje zákonu, ani se nepříčí účelu zákona; právní předchůdkyně žalovaného svůj závazek ze smlouvy nesplnila. Námitka promlčení práva na zaplacení žalované částky neshledal důvodnou, neboť dohodou smluvních stran došlo ke změně splatnosti závazku do 27. 6. 2017, což potvrzuje směnka ze dne 27. 6. 2017, kterou vystavila Z. G. – matka žalovaného a jejímž remitentem (tj. osobou, na jejíž řad nebo jméno je směnka vydána) je žalobkyně. Byla-li žaloba podána u soudu 22. 6. 2020, byla podána před uplynutím tříleté promlčecí doby. Žalovaným navržený důkaz nahrávkou svého rozhovoru se svědkyní E. G. ze dne 7. 6. 2018 soud neprovedl, neboť nahrávka byla pořízena bez souhlasu E. G., resp. důkaz byl získaný nezákonným způsobem, přičemž žalovaný není vůči žalobkyni v řízení slabší stranou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že „ napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a rovněž závisí na otázce, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla doposud vyřešena “. Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně a v rozporu se závěry dovozenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3599/2017 aplikoval test proporcionality při vyhodnocení (ne)přípustnosti důkazu nahrávkou, která byla pořízena tajně bez souhlasu nahrávaného. V citovaném rozhodnutí totiž Nejvyšší soud dovodil, že použití důkazu tajně pořízenou nahrávkou je plně ospravedlnitelné, pokud je chráněn zájem tzv. slabší strany, za kterou se dovolatel považuje. Právní otázku promlčení práva v návaznosti na prolongaci splatnosti u promlčené pohledávky považuje za dovolacím soudem dosud neřešenou. Prosazuje, že nelze prolongovat splatnost závazku slovní dohodou u promlčené pohledávky. Nadto má za to, že z provedeného dokazování nevyplývá, že byla uzavřena dohoda o splatnosti závazku matky žalovaného.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §516 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), mohou účastníci dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti (odst. 1). Nevyplývá-li z dohody nepochybně, že sjednáním nového závazku má dosavadní závazek zaniknout, vzniká nový závazek vedle dosavadního závazku, jsou-li pro jeho vznik splněny zákonem požadované náležitosti (odst. 2).
Změna v obsahu závazku dohodou stran se nazývá kumulativní novací. Na rozdíl od tzv. privativní novace podle §570 obč. zák., při níž dosavadní závazek zaniká a je nahrazen novým, se při kumulativní novaci jedná o změnu za trvání existujícího právního vztahu, spočívající v zániku určitých dosavadních vzájemných práv a povinností a v jejich nahrazení nově sjednanými, případně ve vzniku dalších práv a povinností vedle již existujících. Dosavadní závazkový vztah tedy nezaniká; právním důvodem změněného závazku je jak původní právní skutečnost, která způsobila jeho vznik, tak i dohoda stran o změně jeho obsahu. Změna závazku se zpravidla týká místa či způsobu plnění, splatnosti apod. Nové ujednání smluvních stran o termínu splatnosti znamená sice zánik povinnosti dlužníka splnit dluh tak, jak bylo původně ujednáno, nikoli však zánik jeho povinnosti plnit; mění se jen jednotlivá práva a povinnosti v existujícím právním vztahu. Původní závazek musí v době změny platně existovat, neboť neexistující závazek (např. závazek zaniklý prekluzí nebo závazek absolutně neplatný) nelze změnit. Předmětem dohody však může být i právo promlčené, neboť promlčením právo nezaniká (srov. §100). K dohodě podle §516 může tedy dojít v době mezi vznikem a zánikem závazku, který má být změněn. Zvláštní forma pro dohodu není předepsána. Byla-li však předepsána pro původní závazek, vyžaduje se (§40 odst. 2) stejná forma i pro dohodu ve smyslu §516 (srov. blíže Švestka/Jehlička/Škárová/Spáčil a kol., Občanský zákoník, komentář, C. H. Beck, 10. vydání 2006, str. 917).
Zda rozhodnutí odvolacího soudu je či není správné, nelze poměřovat výhradami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Skutkový základ přezkumu v dovolacím řízení nepodléhá. Zatímco odvolací soud vyšel ze zjištění, že mezi matkou žalovaného a žalobkyní došlo k dohodě o změně splatnosti původního závazku z roku 2000 a že matka žalovaného proto vystavila ve prospěch žalobkyně dne 27. 6. 2017 směnku na částku 470.000 Kč, žalovaný prosazuje, že z provedeného dokazování existence takové dohody nevyplývá, resp., že předloženou směnkou nelze mít za prokázané, že se jeho matka s žalobkyní dohodly na změně splatnosti onoho závazku. Přehlíží přitom, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 1 o. s. ř.
Přípustnost dovolání není s to založit otázka použití testu proporcionality při vyhodnocení (ne)přípustnosti důkazu nahrávkou, která byla pořízena bez souhlasu nahrávaného, tedy otázka, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3599/2017. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud v souvislosti s prováděním důkazu nahrávkou, zvažoval, zda újma na základním právu není nepřiměřená ve vazbě na zamýšlený cíl (tedy akceptoval tzv. test proporcionality). Dovodil, že zásah do práva na soukromí osoby, jejíž mluvený projev je tajně zaznamenán, je plně ospravedlnitelný pouze zájmem na ochraně slabší strany právního vztahu, jíž hrozí závažná újma, tedy v případě, že příslušný záznam je pořízen za účelem dosažení právní ochrany pro výrazně slabší stranu občanskoprávního sporu, případně jako obrana oběti trestného činu proti pachateli, kdy předmětná nahrávka představuje významný způsob, jak dospět ke zjištění skutkového stavu. Navázal tak na nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 191/05, vyjadřující se k telefonním záznamům, nebo nález ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 1774/14, vyjadřující se k pořizování audionahrávek v řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru. V nyní projednávané věci byl skutkový stav spolehlivě zjištěn již z výpovědí svědkyň E. G. a V. G. a ze směnky vystavené matkou žalovaného dne 27. 6. 2017. Odvolací soud respektoval shora uvedená rozhodnutí Nejvyššího i Ústavního soudu, jestliže - akceptuje test proporcionality - uzavřel, že pokud byla nahrávka pořízena bez souhlasu nahrávané E. G., je tento důkaz získaný nezákonným způsobem a není možné ho použít. Ačkoli se žalovaný subjektivně cítí být slabší stranou, objektivně jí není, neboť sama skutečnost, že je v důkazní nouzi, z něj slabší stranu nečiní. Nadto závěr o existenci dohody o změně splatnosti závazku matky žalovaného odvolací soud nezaložil pouze na důkazu směnkou, ale také na výpovědi svědkyně E. G., kterou vyhodnotil jako věrohodnou.
Výtkou, že odvolací soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, žalovaný nezpochybnil žádný závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, nýbrž odvolací soud viní z toho, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014). K vadám řízení - jsou-li skutečně dány - však dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit.
Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 1. 2023
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu