ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3603.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 3603/2022-227
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Direct Filmexport, s. r. o. , se sídlem v Brně, Údolní 567/33 (identifikační číslo osoby 262 39 850), zastoupené Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 987/11, proti žalované Allianz pojišťovně, a. s. , se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3 (identifikační číslo osoby 471 15 971), o zaplacení 550 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 198/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 10. 2021, č. j. 11 C 198/2018-183, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2022, č. j. 62 Co 64/2022-204, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 10. 2021, č. j. 11 C 198/2018-183, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2022, č. j. 62 Co 64/2022-204, se odmítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně) rozsudkem ze dne29. 10. 2021, č. j. 11 C 198/2018-183, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 550 000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 20. 11. 2018 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. 5. 2022, č. j. 62 Co 64/2022-204, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud skutkově uzavřel, že v době dopravní nehody dne 18. 3. 2017, při které došlo k poškození pojištěného silniční vozidla XY, reg. zn. XY (skupinová pojistná smlouva Allianz Autopojištění č. 733489363 pro soubor vozidel v majetku pojistníka, pronajímaných dále formou finančního či operativního leasingu, byla uzavřena dne 30. 4. 2013 mezi Autoleasing, a. s., jako pojistníkem a žalovanou jako pojistitelem), trpělo vozidlo závadou ohrožující bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, pro kterou bylo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Neuvěřil údaji uvedenému v policejním protokole o nehodě, že v době ohledání po dopravní nehodě dne 18. 3. 2017 „ bylo na předmětném vozidle namontováno zimní pneu s dostatečnou hloubkou hlavních dezénových drážek “, neboť byl vyvrácen jak zápisem o poškození vozidla sepsaným 24. 3. 2017 mobilním technikem žalované S. L., který naměřil hodnoty hloubky vzorku pneumatik: LP 5 mm, PP 5 mm, LZ 1,6 mm a PZ 1 mm, tak znalcem Ing. Jiřím Rýdelem, který 12. 6. 2017 provedl prohlídku pneumatik a zjistil, že všechna kola namontovaná na vozidle byla osazena stejnými pneumatikami zn. Hankook rozměru 215/55 R17, rychlostní a hmotnostní znak 98V, dezén Winter incept evo, vyrobenými ve 37. týdnu roku 2012 (DOT 3712), jejichž hloubka vzorku činila na PP 4,5 mm, PZ 1 mm, LZ 1,6 mm, LP 4,5 mm; velmi nepravděpodobným, resp. nemožným, přitom shledal, že by zadní pneumatiky byly po nehodě vyměněny za pneumatiky stejné značky, stejného rozměru, stejného rychlostního a hmotnostního indexu, stejného dezénu a stejného data výroby. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud uzavřel, že se uplatní výluka z pojistného plnění podle čl. III odst. 1 písm. m) pojistné smlouvy, v jejímž důsledku žalobkyni nevzniklo právo na pojistné plnění a žalované nevznikla povinnost pojistné plnění vyplatit.
Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně rovněž proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadená rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně „ zda je legitimní posoudit vozidlo jako technicky nezpůsobilé na základě šetření provedeného ex post za situace, kdy technická způsobilost v době bezprostředně po dopravní nehodě byla šetřena a zkoumána policejním orgánem s kladným výsledkem “. Prosazuje, že stěžejní z pohledu právní úpravy je technický stav vozidla v době bezprostředně po dopravní nehodě, neboť dopadající smluvní ujednání odkazuje právě a pouze na technický stav vozidla v době škodní události. Odvolací soud však nesprávně vycházel z údajů zjištěných technikem žalované a znalcem Ing. Rýdelem, kteří zkoumali stav vozidla několik dnů, resp. měsíců po nehodě, a jejich závěry použil pro stanovení technického stavu vozidla v době dopravní nehody. Důkaz policejním protokolem z místa nehody pořízeným 18. 3. 2017, ze kterého se podává, že na vozidle bylo namontováno zimní pneu s dostatečnou hloubkou dezénových drážek, nedůvodně upozadil, ačkoli oprávněnost uplatnění výluky z pojistného plnění tkví právě v posouzení technické způsobilost vozidla v době nehody. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1660/2014, na něž odkazoval odvolací soud, dovolatelka považuje za nepřiléhavé pro daný případ.
Žalovaná má rozhodnutí soudů nižších stupňů za správná a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, proto řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 10. 2021, č. j. 11 C 198/2018-183 , podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, ze dne 26. 10 2011, sp. zn. 20 Cdo 3313/2011, nebo ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4856/2016).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Ve vztahu k dovolacím námitkách zásadně platí, že skutkový základ sporu, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v dovolacím řízení nezpochybnitelný; je pro dovolací soud závazný. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. Stejně tak ani způsob a výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkového zjištění, že v době dopravní nehody (tj. k datu 18. 3. 2017) bylo předmětné vozidlo pro nedostatečnou hloubku dezénových drážek pneumatik nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení úspěšně zpochybnit, neboť nejde o případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, kdy hodnocení důkazů je založeno na libovůli, a i skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13, a ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15). Polemika dovolatelky se skutkovými závěry odvolacího soudu je totiž pouhým projevem jejího odlišného náhledu na správnost skutkového zjištění, bez další konfrontace se stávající (a zejména relevantní) judikaturou Nejvyššího soudu. Z toho, že dovolatelka na základě vlastního (subjektivního) hodnocení v řízení provedených důkazů (zejména protokolu z místa nehody sepsaného policistou, zápisu o poškození vozidla sepsaným 24. 3. 2017 technikem S. L. a znaleckého posudku Ing. Rýdela) předkládá odlišnou skutkovou verzi, nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými skutkovými závěry. Zákon nepředepisuje - a ani předepisovat nemůže - pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - §132 ve spojení s §211 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008, a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008). Prosadit vlastní skutkový náhled na věc je zřejmý i z dovolatelkou předložené otázky.
Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 22. 2. 2023
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu