ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.107.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 107/2023-506
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2023 o dovolání obviněného P. Ž. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2022, sp. zn. 6 To 294/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 117/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 6 T 117/2020, byl obviněný P. Ž. uznán vinným ze spáchání zločinu násilí proti úřední osobě dle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 29. 9. 2019 v době kolem 09:15 hodin v XY na XY č. XY, ve Vazební věznici XY, během technických prohlídek cely č. XY, poté, co bylo zjištěno, že stůl na cele je poškozen, vstoupil po slovní výzvě do cely, kde nejprve začal slovně urážet P. B. slovy "Zase jdeš buzerovat, ty kundo!", následně si sedl na postel a dal si ruce do kapes, načež byl vyzván M. K., aby se uklidnil, postavil a vytáhl ruce z kapes, nato začal řvát se slovy "posekám vás na jednu hromadu", "je mi všechno jedno, mám sazbu až 12 let“ apod., a když se jej P. B. opakovaně zeptal na to, kdo rozbil ten stůl, zareagoval tak, že popadl kovovou židli o hmotnosti 6,5 kg, která byla na cele, a s touto se rozmáchl nad svou hlavou směrem k P. B. se slovy "Já tě zabiju ty kundo!", kterýžto si dal obě ruce před svou hlavu a takto mu kovovou židli z rukou vyrazil, načež se napřáhl a s velkou razancí udeřil pěstí pravé ruky u něj stojícího D. M. do levé strany obličeje, který po této ráně upadl na zem, kde zůstal otřesený sedět, poté jej chtěl opětovně udeřit, avšak za pomocí donucovacích prostředků jej P. B. za asistence M. K. zpacifikoval a byly mu přiloženy služební pouta, čímž poškozenému D. M. způsobil zranění spočívající v zhmoždění měkkých tkání levé tváře, zhmoždění prstně záprstního kloubu druhého prstu pravé ruky a podvrtnutí krční páteře s fixací krčním límcem, s průměrnou dobou léčení v rozsahu 2 - 3 týdny, po kterou byl poškozený omezen zejména bolestivostí poranění a omezením pohyblivosti a poškozenému P. B. způsobil zranění spočívající v povrchním poranění kožního krytu a zranění měkkých kloubních struktur jednoho z drobných skloubení levé ruky s průměrnou dobou léčení v rozsahu 2 - 4 týdny, po kterou byl poškozený omezen zejména bolestivostí poranění.“ .
Za tento skutek a sbíhající se přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 39 T 15/2020, který nabyl právní moci dne 29. 7. 2020, a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 11. 2019 sp. zn. 1 T 112/2019, který nabyl právní moci dne 26. 11. 2019, byl obviněný P. Ž. odsouzen podle §325 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 1 T 112/2019, který nabyl právní moci dne 26. 11. 2019, a výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 39 T 15/2020, který nabyl právní moci dne 29. 7. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, IČ: 47672234, se sídlem Jeremenkova 161/11, Ostrava-Vítkovice, částku 2 527 Kč.
Podle §229 odst.1 tr. ř. byla poškozená RBP, zdravotní pojišťovna, IČ: 47673036, se sídlem Michálkovická 967/108, Ostrava, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 6 T 117/2020, podal obviněný P. Ž. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 8. 2022, sp. zn. 6 To 294/2022, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2022, sp. zn. 6 To 294/2022, podal následně obviněný P. Ž. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný především nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, ani se závěry soudu nalézacího a stále trvá na své nevině. Hlavní pochybení krajského soudu shledává v zamítnutí důkazu – výslechu svědka T. W. Tento návrh byl vznesen na základě dopisu, který obviněný od svědka obdržel a ve kterém svědek popisuje, jak celý incident vnímal, kdy v podstatě potvrzuje verzi události, jak ji líčí obviněný. Namítá, že odvolací soud nijak nezdůvodňuje, na jakém základě došel k závěru, že dopis je svým obsahem jednoznačně veden snahou zavděčit se obviněnému. Odůvodnění zamítnutí důkazu odvolacím soudem je zcela nedostatečné a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2022, sp. zn. 6 To 294/2022, a věc mu vrátil k novému projednání.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že již prvoinstanční soud nepochybil, když zamítl návrh na výslech svědka A. K., který nebyl na místě činu a nemohl tedy podat žádné věrohodné informace o průběhu konfliktu. Jako nadbytečný byl zamítnut i návrh na opětovný výslech svědka T. W., neboť předložený dopis je svým obsahem jednoznačně veden snahou zavděčit se obviněnému. Státní zástupkyně konstatuje, že jednání obviněného je zcela prokázáno věrohodnými výpověďmi příslušníků vězeňské stráže P. B., D. M., M. K. a D. F. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí má státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Navrhla dále, ale Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila tímto ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný P. Ž. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že obviněný zřejmě nereflektuje novelu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. a měl patrně na mysli uplatnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to ve znění účinném od 1. 1. 2022, jelikož ve svém dovolání namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že námitky uplatněné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě P. Ž.
Nejvyšší soud dále konstatuje, že námitku obviněného, který hlavní pochybení krajského soudu shledává v zamítnutí důkazu, konkrétně výslechu svědka T. W., lze podřadit spíše pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
Nejvyšší soud však k této námitce ve stručnosti uvádí, že v posuzované věci se nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů. Krajský soud Ostravě v bodě 4 odůvodnění svého rozhodnutí návrh na opětovný výslech svědka T. W. zamítl jako návrh nadbytečný, neboť svědek byl v hlavním líčení řádně vyslechnut, odpovídal na položené otázky a z jeho výpovědi jednoznačně vyplynulo, že na cele č. 375 přítomen nebyl a do cely neviděl. Dále lze dodat, že ani Okresní soud v Ostravě nepochybil, když zamítl návrh na výslech svědka A. K., který nebyl na místě činu a nemohl tedy podat žádné věrohodné informace o průběhu konfliktu mezi obviněným a příslušníky vězeňské stráže. Za hodnověrné lze v posuzovaném případě považovat zejména výpovědi svědků, příslušníků vězeňské stráže, P. B., D. M., M. K. a D. F., kteří shodně popsali protiprávní jednání obviněného. Zranění poškozených bylo poté dostatečně prokázáno znaleckým posudkem i lékařskými zprávami. Lze dodat, že zatímco výpovědi jednotlivých svědků, příslušníků vězeňské služby, na sebe logicky navazují, verzi obviněného žádný z důkazů nepodporuje, a to ani výpověď svědka W., který byl při prohlídce cely střežen venku na chodbě.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný P. Ž. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky zločinu násilí proti úřední osobě dle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného P. Ž. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 2. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu