ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.1115.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 1115/2022-618
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 1. 2023 o dovolání obviněného P. R. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2022, sp. zn. 9 To 259/2022, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 68/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 7. 2022, sp. zn. 39 T 68/2022, byl obviněný P. R. uznán vinným ze spáchání ad I. přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ad II. zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku, v bodech II./2. a 3. přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
I.
„v době od 6. 10. 2021 do 7. 10. 2021 v XY, XY, si bez vědomí poškozeného P. R., narozeného XY, blíže nezjištěným způsobem zjednal přístup k jeho osobnímu účtu u poškozené spol. T-Mobile Czech Republic a. s., IČO 64949681, provázaného s telefonním číslem XY, a ve čtyřech případech na úkor účtu poškozeného dobil kredit u dvou telefonních čísel, konkrétně dne 6. 10. 2021 v čase 13:50 hodin a v čase 20:03 hodin dobil dvakrát kredit na telefonním čísle XY, pokaždé ve výši 1 000 Kč, a dne 7. 10. 2021 dobil kredit na telefonním XY v čase 4:01 hodin ve výši 300 Kč a v čase 4:13 hodin ve výši 250 Kč, přičemž uvedené transakce potvrdil heslem zaslaným potvrzovací SMS zprávou na mobilní telefon poškozeného, čímž vzhledem k uznané reklamaci poškozeného způsobil poškozené spol. T-Mobile Czech Republic a. s., IČO 64949681, sídlem Praha 4, Tomíčkova 2144/1, škodu ve výši 2 550 Kč,
II.
1. dne 11. 10. 2021 v 6:41 hodin v XY, XY, bez souhlasu poškozeného P. R., narozeného XY, vybral z bankomatu České spořitelny, pomocí tokenu, který si bez povolení vytvořil v blíže nezjištěné době ve svém mobilním zařízení, k platební kartě č. XY, vydané Komerční bankou k účtu číslo XY
na jméno P. R., narozeného XY, hotovost ve výši 2 000 Kč, čímž způsobil poškozenému P. R., narozenému XY, škodu ve výši 2 000 Kč,
2. v blíže nezjištěné době, nejpozději dne 30. 11. 2021 v XY, XY, v bytě poškozeného P. R., narozeného XY, si bez vědomí poškozeného blíže nezjištěným způsobem opatřil přístup do jeho internetového bankovnictví k jeho účtu č. XY, vedeného u spol. Fio banka, a. s., tedy ID účtu a heslo, a následně z důvodu využití těchto údajů vstoupil do internetového bankovnictví poškozeného, v němž zadal příkazy k platbám a k dobití kreditu, konkrétně k platbám dne 30. 11. 2021 v 16:09 hodin ve výši 601,11 EUR a dne 1. 12. 2021 v čase 2:39 hodin ve výši 281,67 EUR ve prospěch účtu č. XY, vedeného na jméno P. H., a dále k dobití kreditu dne 30. 11. 2021 dvakrát po 12,02 EUR, na dobití kreditu u telefonního čísla XY, a dne 1. 12. 2021 ve výši 20,12 EUR, na dobití kreditu u telefonního čísla XY, čímž způsobil poškozenému P. R., narozenému XY, škodu ve výši 926,94 EUR, tedy podle platného kurzu 23 636 Kč,
3. v blíže nezjištěné době, nejpozději dne 5. 1. 2022 v XY, XY, v bytě poškozeného P. R., narozeného XY, si bez vědomí poškozeného blíže nezjištěným způsobem opatřil přístup do jeho internetového bankovnictví k jeho účtu č. XY, vedeného u spol. UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. na jméno poškozeného, tedy ID účtu a heslo, a následně z důvodu využití těchto údajů vstoupil do internetového bankovnictví poškozeného, v němž zadal příkaz k platbě ve výši 5 125 Kč ve prospěch účtu č. XY, vedeného na jméno D. D., narozené XY, jímž disponovala A. J., a dále zadal příkaz k platbě ve výši 200 Kč ve prospěch účtu č. XY, Recharge O2, za účelem dobití kreditu na svém v tu dobu užívaném telefonním čísle XY, čímž způsobil poškozenému P. R., narozenému XY, škodu ve výši 5 325 Kč,
4. dne 15. 2. 2022 v XY a v XY, pomocí tokenu, který si bez povolení poškozeného P. R., narozeného XY, vytvořil téhož dne ve svém mobilním zařízení, k platební kartě č. XY, vydané spol. UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. k účtu č. XY, vedeného na jméno P. R., narozeného XY, vybral a pokusil vybrat finanční hotovost bez souhlasu poškozeného, konkrétně
- v čase 19:14 hodin z bankomatu RBCZ č. XY, v XY, XY, hotovost ve výši 15 000 Kč,
- v čase 20:26 hodin z bankomatu MMB2674, v XY, XY, hotovost ve výši 5 000 Kč,
- v čase 21:36 hodin z bankomatu RBCZ č. XY, v XY, XY, hotovost ve výši 5 000 Kč,
- v čase 22:33 hodin z bankomatu v XY, XY, se snažil vybrat hotovost ve výši 3 000 Kč, avšak transakce byla zamítnuta,
- v čase 22:35 hodin z bankomatu v XY, XY, se snažil vybrat hotovost ve výši 2 000 Kč, avšak transakce byla zamítnuta,
čímž způsobil poškozenému P. R., narozenému XY, škodu ve výši 25 000 Kč a pokusil se mu způsobit škodu ve výši 5 000 Kč. “ .
Za uvedené jednání a za zločin a přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 2. 2022, sp. zn. 24 T 11/2022, byl obviněný P. R. odsouzen podle §234 odst. 3, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 2. 2022, sp. zn. 24 T 11/2022, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené spol. T-Mobile Czech Republic, a. s., IČO 64949681, sídlem Praha 4, Tomíčkova 2144/1, škodu ve výši 2 550 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená spol. T-Mobile Czech Republic, a. s., IČO 64949681, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 7. 2022, sp. zn. 39 T 68/2022, podal obviněný P. R. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 8. 2022, sp. zn. 9 To 259/2022, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání zamítl.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2022, sp. zn. 9 To 259/2022, podal následně obviněný P. R. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítá zejména, že ze strany odvolacího soudu nebylo přihlédnuto ke všem důkazům. Odvolací soud bagatelizoval písemně a úředně ověřené prohlášení jeho otce, pana R. st., který byl stěžejním svědkem, jelikož jeho výpověď v hlavním líčení představovala hlavní důkaz pro vyslovení viny. Odvolací soud uvedl, že prohlášení otce nemá žádnou procesní váhu, neboť nemůže nahradit svědeckou výpověď svědka. Odvolací soud však měl dle obviněného trvat na slyšení svědka a neignorovat skutečnosti uvedené v čestném prohlášení. Poté totiž, co se otec obviněného seznámil s protokolem z hlavního líčení, nabyl přesvědčení, že byl dotlačen k uvedení skutečností, které si plně neuvědomoval, a ani se k nim v daný okamžik nemohl kvalifikovaně vyjádřit. Právní kvalifikace skutku tak byla již nalézacím soudem aplikována zcela nesprávně. Obviněný je přesvědčen, že pro užitou právní kvalifikaci je zásadní přístup jeho otce, neboť pouze on může potvrdit či vyvrátit, že obviněný nahrával platební karty a jinak neoprávněně nakládal s bankovními účty. Odkazuje na odůvodnění odvolacího soudu a zdůrazňuje, že pan R. st. podal na obviněného trestní oznámení z důvodu, že mu z bankovního účtu odčerpal vyšší finanční částku, než spolu měli dohodnutou. Motivem tedy bylo vyřešit zmizení finančních prostředků, nikoliv to, že by pan R. st. řešil pozměnění svého platebního prostředku. Dále obviněný uvádí, že jeho otec před hlavním líčením nevypovídal procesně použitelnou cestou. Opakovaně byl předvolán policejním orgánem k podání vysvětlení, nebyl však po zahájení trestního stíhání vyslechnut jako svědek. Také dodává, že pan R. st. vzal svůj souhlas s trestním stíháním obviněného zpět, jelikož mu byla dlužná částka ze strany sestry obviněného uhrazena. Závěrem dodává, že naplnění skutkové podstaty trestného činu u skutku II. nebylo prokázáno, stejně tak jako nebyl prokázán samotný průběh skutku. Jediným důkazem, který by mohl prokázat jeho vinu, je výpověď jeho otce. Ta je však nejednoznačná a nejasná. Navíc je na ni třeba nahlížet ve světle předkládaného prohlášení. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 7. 2022, sp. zn. 39 T 68/2022, ve spojení s unesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2022, sp. zn. 9 To 259/2022 a vrátil věc nalézacímu soudu k novému projednání.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Je možno odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Provedeným dokazováním byla vyvrácena obhajoba obviněného, že výběry z bankomatů činil se svolením poškozeného, když sice k výběru musel znán PIN kód, avšak poškozený mu občas půjčoval platební karty, aby si vybral finanční prostředky, a logicky mu PIN kód poskytl, který pak využil pro zřízení tokenu a pro následné výběry. V případě dalšího jednání pak bylo správně zjištěno, že to byl obviněný, kdo zadal příkazy k převodům finančních prostředků a k dobití kreditů. Jeho obhajoba byla vyvrácena informacemi o IP adresách, ze kterých byly odeslány příkazy k platbám. V podrobnostech je možno plně odkázat na bod 17. rozhodnutí odvolacího soudu, kde je přesně rozvedeno, z jakého důvodu obviněný naplnil zákonné znaky skutkových podstat žalovaných deliktů. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí má proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Navrhla dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný P. R. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že námitky uplatněné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného P. R.
Obviněný v dovolání uvedl, že jeho otec na něj podal trestní oznámení z důvodu, že mu z bankovního účtu odčerpal vyšší finanční částku, než spolu měli dohodnutou. Motivem tedy bylo vyřešit zmizení finančních prostředků, nikoliv pozměnění platebního prostředku. Právní kvalifikace skutku je tak dle obviněného aplikována zcela nesprávně.
Nejvyšší soud uvádí, že obhajobě obviněného nelze přisvědčit. Jeho trestná činnost nespočívala pouze v odčerpání vyšší finanční částky z bankovního účtu poškozeného, tedy otce obviněného P. R. staršího, ale spočívala také v neoprávněném užití dat v počítačovém systému, který patřil poškozenému, resp. pouze poškozený byl oprávněný k jeho ovládání, přičemž v daných případech, jak vyplynulo z dokazování, nedal k tomuto zásahu obviněnému žádné svolení. Obviněný si byl dobře vědom, že po zaplacení kreditu či po převedení finančních prostředků na jiný účet, bude jeho otec o tyto finanční prostředky zkrácen a zároveň o tyto prostředky v podobě převedených elektronických peněz, hotovosti či kreditu obohatí sebe a jiné (tj. v dané věci svědky H. a J., či uživatele dalších telefonních čísel, na kterých došlo k dobití kreditu). Pokud obviněný bez svolení poškozeného užil jeho mobilní telefon (počítačový systém), v němž měl poškozený zřízen přístup ke svému účtu u spol. T-Mobile Czech Republic a. s. a ke kterému obviněný neměl dispoziční oprávnění, zasáhl tak do počítačového systému (mobilního telefonu) a užil v něm neoprávněně data, a to takovým způsobem, že dobil kredit na uvedených telefonních číslech, čímž poškozenému způsobil újmu a uživatele telefonních čísel obohatil o připsaný kredit. Rovněž neoprávněně užil data v počítačovém systému, když do něj zasáhl vstupem do aplikace elektronického bankovnictví k účtům otce, k nimž neměl dispoziční oprávnění, a zadal příkazy k platbám, k čemuž je vyžadována autorizace oprávněné osoby, resp. ověření, že pokyny zadává oprávněná osoba. Ani k jednomu pokynu neměl obviněný oprávnění, potažmo souhlas otce. Právní kvalifikace jeho jednání je tak plně přiléhavá.
Obviněný sice ve svém mimořádném opravném prostředku uvádí, že se otce dotázal, zda může nahrát jeho karty do mobilu, na což mu odpověděl, že to nechá na něm, protože tomu nerozumí, Nejvyšší soud však uvádí, že poškozený dal obviněnému souhlas pouze s výběrem konkrétní částky, na níž se spolu domluvili. Obviněný toho ovšem zneužil a provedl výběrů více, k nimž však již souhlas otce neměl. Obdobně tomu tak je v případě případného dílčího souhlasu s dobitím kreditu. Nejvyšší soud dodává, že zejména z výpovědi poškozeného v hlavním líčení, konaném dne 14. 7. 2022, jednoznačně vyplývá, že poškozený souhlas k vytvoření tokenů obviněnému nedal. Jelikož tedy obviněný neměl svolení k vytvoření tokenů ve svém telefonu, pak při tomto vytváření překonal autentizaci takovým způsobem, že se systému banky jevilo, že tokeny k platebním kartám si ve svém telefonu zřizuje poškozený. Tímto platební karty poškozeného padělal, byť do formy elektronické (tokenu). Obejití této autentizace, resp. postupů pro vytvoření tokenu k platební kartě v telefonu s nepochybnou nutností autentizace, pak s ohledem na výše uvedené závěry, shledané i v judikatuře Nejvyššího soudu, je nutné připodobnit k zfalšování podpisu poškozeného na plastové platební kartě, tedy k padělání platebního prostředku. Obdobně tomu je i v případě zadaných příkazů k zúčtování, ať už k převodům finančních prostředků, tak k dobití kreditu, když obviněný neměl svolení poškozeného a nedisponoval dispozičním oprávněním k těmto účtům. Opět, aby došlo k realizaci transakcí na základě zadaných příkazů, musel obejít autentizaci, čímž padělal tyto elektronické příkazy k zúčtování. Obviněný pak padělané platební prostředky užil jako pravé, když potvrdil odeslání příkazů k zúčtování a vybíral pomocí nich hotovost z bankomatů. Obviněný tak svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť získal přístup k počítačovému systému a v něm neoprávněně užil data poškozeného. Dále pak padělal (elektronický) platební prostředek v úmyslu použít jej jako pravý. Padělání platebního prostředku je shledán v neoprávněném vytvoření tokenů k platebním kartám poškozeného v mobilním telefonu obviněného a v neoprávněném zadání platebních příkazů v elektronickém bankovnictví k transakcím z účtu poškozeného, vše bez svolení poškozeného a dispozičního oprávnění pro obviněného.
Obviněný dále ve svém dovolání uvedl, že jeho otec vzal svůj souhlas s trestním stíháním zpět, jelikož mu byla dlužná částka ze strany jeho sestry uhrazena. Nejvyšší soud jen pro úplnost uvádí, že zpětvzetí souhlasu poškozeným či jeho prohlášení ohledně nepravdivosti jeho tvrzení je v daném případě zcela irelevantní, neboť obviněný není stíhán, protože by okradl či podvedl svého otce tím, že by si měl přisvojit cizí věc nebo že by otce svým jednáním uvedl v omyl nebo jeho omylu využil. Vina obviněného je shledávána v jednáních kvalifikovaných takovými trestnými činy, které spočívají v porušení zákonem stanovené ochrany dat v počítačovém systému a ochrany platebních prostředků, resp. pro které se nevyžaduje souhlas s trestním stíháním. V případě stíhaných trestných činů je tak nerozhodující, že jednání obviněného bylo vůči otci a viny obviněného nezbavuje ani uhrazení škody.
Obviněný P. R. zároveň ve svém dovolání zmínil extrémní rozpor mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními soudu. Nejvyšší soud připomíná, že uvedený nově výslovně zakotvený dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. Jde konkrétně o skutečnost, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za naprosto zásadní vadu napadeného rozhodnutí považuje obviněný skutečnost, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
Nejvyšší soud uvádí, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 7, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Městský soud v Praze na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o obviněným namítaný rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině obviněného po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů. Vypořádal se nejen s obhajobou obviněného, ale i s výpovědí poškozeného, rovněž se náležitě vypořádal s výpovědí svědků H., A. J. a P. H. Soud I. stupně se rovněž podrobně zabýval listinnými důkazy, jimiž pak odůvodnil některé své závěry stran nevěrohodnosti obhajoby obviněného. Na podkladě provedených a nalézacím soudem řádně vyhodnocených důkazů bylo v souladu se zásadami formální logiky nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě a v odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Nejvyšší soud dodává, že dokazování před nalézacím soudem bylo naprosto vyčerpávající, úplné, objektivní a zákonné s tím, že tyto důkazy, které byly provedeny, byly nalézacím soudem řádně pregnantně vysvětleny a zdůvodněny. Určující pro posouzení věci a přisouzení odpovídající právní kvalifikace jsou právě tato skutková zjištění soudů a nikoli vlastní představy obviněného o tom, jak se měl skutkový děj odehrát, neboť ty jsou živeny výlučně jeho účelovou snahou zbavit se trestní odpovědnosti a vyhnout se tak uložení trestu.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze zařadit námitku obviněného, že ze strany odvolacího soudu nebylo přihlédnuto ke všem důkazům. Konkrétně že odvolací soud bagatelizoval písemně a úředně ověřené prohlášení otce, který byl stěžejním svědkem, jelikož jeho výpověď v hlavním líčení představovala hlavní důkaz pro vyslovení viny.
Nejvyšší soud považuje k předloženému prohlášení vhodné uvést, že v posuzované věci se nejedná o případ tzv. opomenutého důkazu. Odvolací soud v bodu 21 odůvodnění svého rozhodnutí podrobně vysvětlil, proč k tomuto Prohlášení nepřihlíží jako k důkazu. Odvolací soud také neshledal ani potřebu k veřejnému zasedání poškozeného R. st. předvolat. Ve veřejném zasedání však ani ze strany obhajoby nepadl návrh na slyšení tohoto poškozeného jako svědka, ani se poškozený sám, pokud měl potřebu se takto vyjádřit a v podstatě zásadně změnit svoji výpověď, k veřejnému zasedání nedostavil.
Ze spisového materiálu je zřejmé, že poškozený je již delší dobu nucen opakovaně řešit delikty svého syna. Z jeho výpovědi učiněné v hlavním líčení rozhodně nevyplývá, že by vypovídal o okolnostech, o nichž by nebyl přesvědčen, že by se staly, naopak, podrobně rozvedl, jakých jednání se obviněný dopustil. Z jeho výpovědi rovněž nebylo možno dovodit, že by snad otázkám a jejich podstatě nerozuměl. Zejména v případě otázek, zda obviněnému poskytl souhlas s tím, aby si ve svém mobilním telefonu pořídil kopii jeho platebních karet s tím, aby z tohoto mobilního telefonu následně mohl podle libosti provádět jakékoliv platby. Poškozený jasně uvedl, že takový souhlas mu nikdy nedal. Jak ostatně vyplývá ze zpráv příslušných bank, obviněný dispoziční právo k účtům neměl. Stejně tak se poškozený jasně vyjádřil k tomu, že obviněnému nepovolil, aby si v jeho počítači mohl zjišťovat jeho přístupové údaje k bankovním účtům a k internetovému bankovnictví, a aby prostřednictvím tohoto bankovnictví prováděl jakékoliv transakce. Obdobně jasně deklaroval, že obviněnému nedal souhlas k jakýmkoliv manipulacím s jeho mobilním telefonem a že mu nepovolil si do svého telefonu okopírovat jeho platební karty. Ač obviněný správně poukazuje na skutečnost, že v přípravném řízení byl jeho otec slyšen pouze na úřední záznam o podaném vysvětlení, tudíž k takovému záznamu nelze přihlížet, je potřeba doplnit, že jeho otec byl zároveň vyslechnut jako svědek v hlavním líčení, a že z této výpovědi nelze usuzovat, že by se ve vztahu k jednání, které je nyní obviněnému kladeno za vinu, vyjádřil nejasně, či snad že by dokonce ve své výpovědi naznačil, že měl obviněný jeho souhlas k transakcím na jeho bankovních účtech.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný P. R. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku a přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, příslušné skutky byly bez jakýchkoliv pochybností objasněny, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného P. R. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. 1. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu