ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.420.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 420/2023-676
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 5. 2023 o dovolání obviněného J. J. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2023 č. j. 2 To 85/2022-548, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 13/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 7. 2022 č. j. 33 T 13/2021-499 byl obviněný J. J. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným pokračujícím zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku (skutky 1, 2, 3) a pokračujícím zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku (skutky 4, 5, 6), jichž se dopustil tím, že:
1. v přesně nezjištěných dnech v době od 26. 12. 2020 do 3. 1. 2021, v Dětském domově XY, ul. XY č. p. XY, kde pracuje jako vychovatel, v úmyslu uspokojit svůj pohlavní pud, opakovaně v přesně nezjištěném počtu případů využil toho, že nezletilý AAAAA (pseudonym), nar. XY, spal, přišel do jeho pokoje, stáhl mu kalhoty od pyžama a rukou mu sahal na penis, kdy s ním pohyboval ze strany na stranu, a pokračoval v tom i v době, kdy se nezl. AAAAA probudil a řekl mu, aby přestal, nakonec nezletilému řekl, že o tom nemá nikomu říkat, přičemž jako vychovateli Dětského domova XY, kam byl nezletilý AAAAA umístěn na základě soudem nařízené ústavní výchovy, mu byl znám věk nezletilého,
2. v přesně nezjištěných dnech v době od 26. 12. 2020 do 3. 1. 2021, v Dětském domově v XY, ul. XY č. p. XY, kde pracuje jako vychovatel, v úmyslu uspokojit svůj pohlavní pud, opakovaně, v přesně nezjištěném počtu případů, využil toho, že nezletilý XXXXX (pseudonym), nar. XY, spal, přišel do jeho pokoje, stáhl mu kalhoty od pyžama a rukou mu sahal na penis, kdy s ním pohyboval ze strany na stranu, a pokračoval v tom i v době, kdy se nezl. XXXXX probudil a řekl mu, aby přestal, nakonec nezletilému řekl, že to nemá nikomu říkat, přičemž jako vychovateli Dětského domova XY, kam byl nezletilý XXXXX umístěn na základě soudem nařízené ústavní výchovy, mu byl znám věk nezletilého,
3. od přesně nezjištěné doby, nejspíše v průběhu roku 2020, do 6. 1. 2021 v budově Dětského domova XY, ul. XY č. p. XY, kde pracuje jako vychovatel, v úmyslu uspokojit svůj pohlavní pud, opakovaně v přesně nezjištěném počtu případů, přišel při sprchování za nezletilým CCCCC (pseudonym), nar. XY, jehož věk znal, do koupelny, a zeptal se ho, zda mu může sáhnout na penis, a když mu to nezletilý dovolil, tak mu chytil penis do ruky a přetahoval mu předkožku, přičemž využíval toho, že pracoval jako vychovatel Dětského domova XY, kam byl nezletilý CCCCC umístěný na základě soudem uložené ústavní výchovy a nezletilý byl proto zvyklý ho poslouchat, dále v přesně nezjištěném počtu případů, využil toho, že nezletilý CCCCC spal, přišel do jeho pokoje, stáhl mu kalhoty od pyžama a rukou mu sahal na penis a přetahoval mu předkožku, a pokračoval v tom i v době, kdy se nezl. CCCCC probudil, nakonec nezletilému řekl, že to nemá nikomu říkat,
4. od přesně nezjištěné doby, nejspíše v průběhu roku 2020, do 6. 1. 2021 v budově Dětského domova XY, ul. XY č. p. XY, kde pracuje jako vychovatel, v úmyslu uspokojit svůj pohlavní pud, opakovaně v přesně nezjištěném počtu případů, přišel za nezletilým DDDDD (pseudonym), nar. XY, jehož věk znal, do koupelny, kde se tento sprchoval a zeptal se ho, „zda smí", a když nezletilý řekl, že ano, anebo mlčel, tak mu sáhl na varlata a přetáhl kůžičku na penisu, a dále za ním přišel do pokoje, když ležel v posteli, sáhnul mu pod pyžamo na penis a přetahoval mu předkožku, přičemž využíval toho, že pracoval jako vychovatel Dětského domova XY, kam byl nezletilý DDDDD umístěný na základě soudem uložené ústavní výchovy, a nezletilý byl proto zvyklý ho poslouchat,
5. od přesně nezjištěné doby, nejspíše v průběhu roku 2020, do 6. 1. 2021 v budově Dětského domova XY, ul. XY č. p. XY, kde pracuje jako vychovatel, v úmyslu uspokojit svůj pohlavní pud, opakovaně v přesně nezjištěném počtu případů nezletilému EEEEE (pseudonym), nar. XY, jehož věk znal, sahal v koupelně při sprchování na penis, přetahoval mu předkožku, přičemž využíval toho, že pracoval jako vychovatel Dětského domova XY, kam byl nezletilý EEEEE umístěný na základě soudem uložené ústavní výchovy, a nezletilý byl proto zvyklý ho poslouchat,
6. od přesně nezjištěné doby, nejspíše v průběhu roku 2020, do 6. 1. 2021 v budově Dětského domova XY, ul. XY č. p. XY, kde pracuje jako vychovatel, v úmyslu uspokojit svůj pohlavní pud, opakovaně v přesně nezjištěném počtu případů, FFFFF (pseudonym), nar. XY, jehož věk znal, sahal v koupelně při sprchování, na pokoji v posteli a v obývacím pokoji na penis, přetahoval mu předkožku, přičemž využíval toho, že pracoval jako vychovatel Dětského domova XY, kam byl nezletilý FFFFF umístěný na základě soudem uložené ústavní výchovy, a nezletilý byl proto zvyklý ho poslouchat.
2. Za to byl podle §185 odst. 3 tr. zákoníku, za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu práce s dětmi a mládeží na dobu 10 (deseti) let. Podle §99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bylo obviněnému současně uloženo ambulantní ochranné sexuologické léčení. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozenému AAAAA, nar. XY, trvale bytem XY, toho času bytem Dětský domov XY, XY, na náhradě nemajetkové újmy částku 100 000 Kč; poškozenému XXXXX, nar. XY, trvale bytem XY, toho času bytem Dětský domov XY, XY, na náhradě nemajetkové újmy částku 100 000 Kč; poškozenému CCCCC, nar. XY, trvale bytem XY, toho času bytem Dětský domov XY, na náhradě nemajetkové újmy částku 100 000 Kč; poškozenému DDDDD , nar. XY, trvale bytem XY, toho času bytem Dětský domov XY, XY, na náhradě nemajetkové újmy částku 100 000 Kč; poškozenému EEEEE, nar. XY, trvale bytem XY, toho času bytem Dětský domov XY, XY, na náhradě nemajetkové újmy částku 100 000 Kč; poškozenému FFFFF, nar. XY, trvale bytem XY, toho času bytem Dětský domov XY, XY, na náhradě nemajetkové újmy částku 100 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození AAAAA, XXXXX, CCCCC, DDDDD, EEEEE a FFFFF se zbytky svých nároků odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti shora uvedenému rozsudku krajského soudu podal obviněný odvolání, přičemž je směřoval vůči všem výrokům napadeného rozhodnutí. O takto podaném opravném prostředku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 1. 2023 č. j. 2 To 85/2022-548 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě nemajetkové újmy. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině z rozhodnutí soudu prvního stupně obviněného odsoudil podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §40 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu práce s dětmi a mládeží na dobu 10 (deseti) let. Současně rozhodl i o nárocích poškozených tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost k náhradě nemajetkové újmy ve formě prožitých duševních útrap a to; poškozenému AAAAA, nar. XY, trvale bytem XY, toho času bytem Dětský domov XY, XY, v částce 50 000 Kč, poškozenému XXXXX, nar. XY, trvale bytem XY, toho času bytem Dětský domov XY, XY, v částce 50 000 Kč, poškozenému CCCCC, nar. XY, trvale bytem XY, toho času bytem Dětský domov XY, XY, v částce 50 000 Kč, poškozenému DDDDD, nar. XY, trvale bytem XY, toho času bytem Dětský domov XY, XY, v částce 50 000 Kč, poškozenému EEEEE, nar. XY, trvale bytem XY, toho času bytem Dětský domov XY, XY, v částce 50 000 Kč, poškozenému FFFFF, nar. XY, trvale bytem XY, toho času bytem Dětský domov XY, XY, v částce 50 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. pak byli poškození AAAAA, XXXXX, CCCCC, DDDDD, EEEEE a FFFFF se zbytky svých nároků odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudkem nezměněn.
4. Uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2023, č. j. 2 To 85/2022-548 napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
5. Obviněný konkrétně uvedl, že v jeho případě došlo k deformaci důkazu a některé důkazy pak byly opomenuty (výslech B., H., H., C., J. L., či zkoumání dopisu CCCCC, kdy se jeví, že slovo CCCCC napsal někdo jiný). Připomněl, že Nejvyšší soud je povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, tedy i zda nejsou rozhodná skutková zjištění ve zjevném rozporu s obsahem důkazu, což se ovšem v jeho věci stalo. Obviněný je toho názoru, že nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že se dopustil předmětné trestné činnosti. Pokud obviněný některým hochům na přirození sahal, pak tak činil ze dvou důvodů –lékařského, kdy DDDDD měl na nelichotivém místě opruzeninu, kterou nemohl sám ošetřit a obviněnému důvěřoval; a dále z hygienických důvodů, neboť bylo nutné naučit chlapce správné hygieně, jelikož někteří byli v tomto ohledu velmi zaostalí a pokud by je to nenaučil on, tak nikdo. Poukázal na nesrovnalosti, respektive objektivní nemožnost skutky spáchat, neboť v rozhodné době byl v práci pouze jeden den mezi Vánoci a Silvestrem, současně nebylo ani možné, aby se na pokoji s hochy zavíral, když tam byla naprostá tma. Následně obviněný věnoval velký prostor obšírnému výkladu obecných postulátů zásady in dubio pro reo, včetně judikatury. Připomněl, že po celou dobu kategoricky odmítá vinu a na tomto názoru setrval i přes náznaky státního zástupce o možnosti podmíněného trestu při doznání. Dále obviněný konstatoval, že celá věc je mimořádně závažného charakteru a stojí na nepřesvědčivých výpovědích chlapců, kteří mají z důvodů intelektového deficitu a jiným problémům obecně sníženou důvěryhodnost, a na nepřezkoumatelných znaleckých posudcích. Nejprve podrobil kritice znalecký posudek MUDr. Pavly Bittnerové, a to zejména proto, že neobsahuje žádný ověřitelný výstup z falometrického měření. Ačkoliv je tato metoda pouze pomocná, obviněný důvodně předpokládá, že pokud by touto metodou nevyšel odchylně, znalkyně by pravděpodobně došla k jiným výsledkům, neboť ačkoliv znalkyně uvedla jiné indicie pro své závěry, je přesvědčen, že právě falometrické měření bylo metodou rozhodující pro stanovení diagnózy. K jednotlivým dalším zmíněným indiciím uvedl, že logikou paní znalkyně by každý, koho uspokojuje práce s mládeží, tedy i učitelé nebo trenéři, byli pedofilové, ačkoliv práce s mládeží patří obecně mezi uspokojující, když je možno vidět úspěch například naučit nesocializované dítě hygienickým návykům. K domnělé preferenci chlapců ve skupině pak uvedl, že je to vcelku logická premisa, neboť vychovatelky budou zase inklinovat více k dívkám, kterým mohou předat více porozumění v závislosti na pohlaví. Obviněný je toho názoru, že znalecký posudek byl pro celé řízení klíčový a musí proto obsahovat objektivní měření ukazující na nějaký jeho nezvladatelný sexuální pud. Z tohoto důvodu je nedostatečný, nepřezkoumatelný a zcela neodpovídající důležitosti problematiky, které se má věnovat. Druhým důležitým znaleckým posudkem byl posudek PhDr. Karolíny Malé, který zkoumal důvěryhodnost výpovědí nezletilých poškozených. I tento označil obviněný za nepřezkoumatelný, neboť existuje řada konzistentních důkazů o tom, že zejména nezletilý CCCCC často lže, a i u ostatních chlapců byly zjištěny podobné negativní poznatky. Konkrétně poškozený CCCCC má obecnou hodnověrnost sníženou podstatnou měrou i podle znalkyně, avšak specifickou naopak velmi dobrou, což je závěr diskutabilní a protichůdný. Znalkyně nedůvěřovala tomu, že by chlapci s inteligenčním deficitem byli schopni reprodukovat naučenou historku, což je ryze subjektivní názor nemající oporu v žádném exaktním zkoumání. Obviněný pak předložil k zamyšlení možnost, že chlapci mohou skutečně interpretovat své zkušenosti se závadovým chováním, jehož pachatelem však nemusel být on. S ohledem na své rozumové problémy mohli hoši dosadit namísto skutečného pachatele právě dovolatele (pseudovzpomínky). Zároveň připomněl i možnost, že by se poškození domluvili na odstranění přísného pedagoga, jak o tom hovoří i zajímavé filmy a seriály, které mohli poškození shlédnout. Zdůraznil, že vzhledem k tomu, jakým způsobem mělo k znásilnění a pohlavnímu zneužití dojít, neexistoval ani žádný hmatatelný důkaz na tělech chlapců. Následně podotkl, že sexuální a inteligenční schopnosti nemusí jít ruku v ruce a děti z dětských domovů jsou v tomto ohledu často napřed před svými vrstevníky. S ohledem na svoji osobní situaci, kdy pečuje o nemocnou matku, sám trpí silnou apnoe a trestná činnost, za kterou byl odsouzen budí ve výkonu trestu odnětí svobody obecně agresi spoluvězňů, přičemž je vysoce nepravděpodobné, že by byl schopen doposud svoji sexuální deviaci skrývat i před rodinou, požádal o odklad výkonu trestu podle §265h odst. 3 tr. ř. Současně vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr.ř. Závěrem pak navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2023 č. j. 2 To 85/2022-548 a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 7. 2022 č. j. 33 T 13/2021-499 zrušil a přikázal odvolacímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
6. K podanému dovolání zaslal své vyjádření státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství - §265h odst. 2 tr. ř. (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci řízení a stěžejních dovolatelových námitek konstatoval, že tyto jsou vystavěny na doslovném opakování výtek prolínajících víceméně celé řízení a v této souvislosti proto připomněl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle kterého je takové dovolání zpravidla zjevně neopodstatněné. Státní zástupce má za to, že na veškeré výhrady obviněného bylo patřičně reagováno v odůvodněních rozsudků soudů obou stupňů. Dále konstatoval, že ačkoliv obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neuplatnil v něm žádné námitky, které by tomuto dovolacímu důvodu odpovídaly a tento dovolací důvod tak vznesl toliko formálně. V zásadě obdobný závěr je podle jeho názoru možné učinit i ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku ani žádné zjevné (extrémní) rozpory mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními nevytkl. Obhajobu obviněného označil za dezinterpretaci důkazů, respektive za odlišné hodnocení důkazů, což ovšem nezakládá extrémní rozpor. Za zjevně neopodstatněnou pak státní zástupce považoval námitku opomenutých důkazů, jako jednu za variant uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Připomněl, že soudy nejsou povinny provést všechny navrhované důkazy, přičemž soudy obou instancí se důkazními návrhy řádně zabývaly a v případě jejich odmítnutí toto rozhodnutí i řádně zdůvodnily. Co se týče navrhovaných svědeckých výpovědí, státní zástupce zdůraznil, že před ukončením dokazování obviněný žádný návrh na doplnění neměl, v průběhu předcházejících hlavních líčení tyto svědky navrhl, ale krajský soud mu nevyhověl a následně tento požadavek uplatnil až v rámci odvolání, přičemž vrchní soud jej shledal nadbytečným, což náležitě vysvětlil v rámci odůvodnění svého rozsudku. Provedené dokazování pak označil za komplexní a bezvadné a dále se pak zabýval konkrétními námitkami obviněného. Připomněl zejména skutečnost, že prokázaná vina obviněného nestojí jen na výpovědích poškozených chlapců, ale též na dalších důkazech – například vyjádření svědků Z. K., M. K., A. L. a znaleckých zjištění PhDr. Karolíny Malé. K vyvrácení verze o lživém osočení v úmyslu zbavit se přísného pedagoga státní zástupce mimo závěrů znaleckého zkoumání poukázal i na fakt, že oba poškození bratři AAAAA, XXXXX nepatřili do výchovné skupiny, nad kterou obviněný vykonával dohled. K argumentu, kterým obviněný dával své chování do souvislosti s lékařskými či hygienickými důvody, pak státní zástupce konstatoval, že takováto zvyklost v domově nebyla, ostatní vychovatelky tuto potřebu neshledaly, když postačovalo pouze slovní připomenutí. V této souvislosti pak zdůraznil, že obviněný se závadového jednání dopouštěl i na pokoji, v některých případech v době, kdy část svěřenců spala. Ke skutkovým zjištěním pak ještě zmínil znalecký posudek MUDr. Pavly Bittnerové, kterým byla prokázána homosexuální pedofílie obviněného a vyjádřil se tak i k výhradám obviněného zpochybňujícím tento závěr s argumentem, že by se tato deviace již dávno projevila. V této souvislosti státní zástupce poukázal zejména na inteligenci, osobnost a dlouhé manželství obviněného, které umožnily tuto orientaci potlačovat a nedávat najevo, přičemž vrozenému sexuálnímu pudu obviněný podlehl právě v době ztráty funkčnosti manželství. Závěry znaleckého posudku podporují i náznaky ve výpovědích jeho spolupracovníků – preferoval ve skupině chlapce, dotýkání se FFFFF, určitý způsob bránění přístupu do horního patra kolegyni při noční směně. V návaznosti na učiněná skutková zjištění pak státní zástupce shledal užitou právní kvalifikaci odpovídající a zcela správnou. Konečně se pak vyjádřil i k namítanému porušení práva na spravedlivý proces a zásady in dubio pro reo. K prvně zmíněnému státní zástupce připomněl, že jej nelze vykládat jako garanci na úspěch v řízení, ale jako nárok na spravedlivé soudní řízení v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. V souvislosti se zásadou v pochybnostech ve prospěch pachatele pak zdůraznil, že tato se uplatní až v případě, dospěje-li soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že nadále zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Podaří-li se však pochybnosti po pečlivém hodnocení v souladu s vnitřním přesvědčením a objektivním uvážení všech okolností odstranit, není důvod rozhodovat ve prospěch obviněného. Tak tomu bylo i v nyní posuzovaném případě. Státní zástupce tedy uzavřel, že dovolací námitky větším dílem nebylo možné podřadit pod vytýkané ani jiné dovolací důvody a ve zbytku je pak označil zjevně neopodstatněnými. Z toho důvodu navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání (§265r odst. 1 tr. ř.) tak, že podané dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítne.
7. Obviněný J. J. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. per analogiam, neboť rozsudkem odvolacího soudu zůstal rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k výroku o vině a výroku o uložení ochranného léčení nezměněn, tedy nastala procesní situace obdobná zamítnutí odvolání obviněného do těchto výroků, a současně podle písm. a) téhož ustanovení, neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo znovu rozhodnuto o trestu a adhezních nárocích poškozených.
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody, na které odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, explicitně postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání. To současně znamená, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jím dovolatel zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. V uvedené souvislosti je proto třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1. 2022 nestal odvolacím soudem č. 2.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Z argumentace obviněného J. J. vyplynulo, že jeho výtky směřovaly i vůči závěrům Krajského soudu v Plzni, jakožto nalézacího soudu, ačkoliv formálně napadaly rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakožto soudu odvolacího. Takto formulované námitky by správně měly být uplatněny pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ve spojení s dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, totiž dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí anebo k odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, anebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, ačkoliv již předcházející řízení bylo zatíženo některou z vad předpokládaných v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Procesní situaci v nyní projednávané věci odpovídala druhá alternativa, neboť odvolací soud rozhodl v podstatě tak, jako by odvolání obviněného do výroku o vině zamítl, avšak obviněný setrval na názoru, že tak učinit neměl, když řízení předcházející napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně bylo zatíženo vadami podřaditelnými pod uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě – ačkoliv nebylo sporu o tom, že jeho neuplatnění je formálním pochybením – jako jediný dovolací důvod umožňuje v řízení před dovolacím soudem napadnout i rozhodnutí prvostupňového soudu, a to právě ve spojení s jiným dovolacím důvodem jakožto nositelem samotné dovolací argumentace určující rozsah dovolacího přezkumu. Odmítnutí projednání takto podaného dovolání by ale bylo přepjatým formalismem s potencionálním dopadem do právního postavení obviněného, a proto Nejvyšší soud i přes toto pochybení přistoupil k posouzení napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze a potažmo i prvostupňového rozsudku Krajského soudu v Plzni.
9. V souvislosti s námitkami, které obviněný reklamoval v rámci podaného dovolání a jež jsou v zásadě totožné s námitkami vznesenými v odvolacím řízení, je třeba uvést, že v situaci, kdy obviněný v rámci dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, jedná se zpravidla o dovolání neopodstatněné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publ. v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. TR NS 17/2002-T 408), na což ve svém vyjádření poukázal již státní zástupce. A o takovou situaci se v dané věci právě jedná. Nejvyšší soud přesto uvede k jednotlivým námitkám krátký a stručný komentář.
10. Konkrétní námitky obviněného jsou zaměřeny do procesu dokazování, kdy zejména napadl oba znalecké posudky opatřené v rámci trestního řízení a skutková zjištění z nich vyplývající. Nejvyšší soud předesílá, že přezkoumal oba napadené rozsudky a dospěl k závěru, že soudy postupovaly plně v souladu se zákonem, zejména pak se zásadami dokazování vyjádřenými v ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř., když provedly co do rozsahu dostatečné penzum důkazů, tyto hodnotily jednotlivě i v jejich souhrnu, své hodnotící úvahy náležitě vysvětlily v rámci odůvodnění svých rozhodnutí a nelze jim proto v této souvislosti ničeho vytýkat.
11. K výhradám vůči znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie zpracovaného MUDr. Pavlou Bittnerovou i znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, dětská psychologie vypracovanému PhDr. Karolínou Malou lze shrnout, že zůstaly v rovině vyjádření nespokojenosti s jejich závěry. Obviněný sice poukazoval na nedostatky metody falometrického vyšetření, avšak v tomto směru se jedná o námitky zjevně neopodstatněné. Tyto námitky byly navíc vzneseny již v rámci odvolání a také byly přesvědčivě vyvráceny při opakovaném výslechu jmenované znalkyně a na něj navazujícím hodnocení odvolacího soudu (viz body 25 až 31 odůvodnění rozsudku vrchního soudu), na něž lze v podrobnostech odkázat. Znalkyně použila při zpracování znaleckého posudku několik metod, tyto vzájemně kombinovala, hodnotila jednání obviněného v kontextu celé situace a znaleckého vyšetření. Nelze proto přisvědčit obviněnému, že by znalecký posudek MUDr. Pavly Bittnerové trpěl jakýmikoliv vadami, natož pak nedostatečností či nepřezkoumatelností. Naopak, závěry znalkyně jsou přesvědčivé v kontextu hodnocení soudy obou stupňů a sama znalkyně je dostatečně a logicky obhájila v hlavním líčení před nalézacím soudem a stejně tak i ve veřejném zasedání před soudem odvolacím, a to právě i v kontextu výtek obviněného. Výtky vůči druhému z uvedených znaleckých posudků PhDr. Karolíny Malé jsou založeny na subjektivním přesvědčení obviněného o nedůvěryhodnosti poškozených, které ovšem postrádá jakékoliv odůvodnění a je založeno toliko na premise, že člověk se sníženou obecnou věrohodností, nemůže mít zachovánu věrohodnost specifickou. Obviněný tak zcela přehlédl, že i toto znalkyně náležitě objasnila v rámci svých znaleckých posudků (viz body 46 až 52 odůvodnění rozsudku krajského soudu). Co se pak týče předložených verzí obviněného o možném jiném pachateli či spiknutí poškozených za účelem odstranění přísného pedagoga, je nutné konstatovat, že se jedná čistě o spekulace, které nemají ani minimální oporu v provedeném dokazování. Lze tedy shrnout, že námitky obviněného jsou pouhou snahou zpochybnit odborné závěry obou znalkyň. Nejvyšší soud nemůže těmto námitkám v žádném ohledu přisvědčit. Obě znalkyně náležitě odůvodnily své závěry, přičemž tyto mají logickou strukturu a není v nich patrný žádný rozpor či nesoulad. Soudy obou stupňů pak tyto důkazy hodnotily náležitě pečlivě i v souladu s požadavky zmíněného nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007 sp. zn. III. ÚS 299/06. Na závěrech vyplývajících z takto provedeného dokazování, jakož i z průběhu znaleckého zkoumání a použitých metod, nelze shledat žádný exces, který by jakkoliv zakládal rozpor mezi obsahem důkazu a skutkovým zjištěním z něj vyplývajícím a odůvodňoval by tak zásah dovolacího soudu. Z výše uvedených důvodů nezbylo než v uvedeném ohledu námitky obviněného odmítnout jako zjevně neopodstatněné.
12. Souhrnně lze konstatovat, že obviněný prostřednictvím obecně formulovaných námitek vyjadřuje toliko nespokojenost se skutkovým zjištěním, jež je výsledkem provedeného dokazování, a to včetně hodnocení provedených důkazů soudy. Tím se zároveň snaží vyvolat zdání existence pochybností, na nichž by se domohl revize skutkových zjištění, a to ideálně podle vlastních představ, tedy ve svůj prospěch, s čímž je spojena i jeho námitka o porušení zásady in dubio pro reo. Nejvyšší soud připomíná, že předpoklad jejího uplatnění nastává až v případě, jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, pak je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného, pokud ani vysoký stupeň podezření sám o sobě ještě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení totiž vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (nález Ústavního soudu ze dne 27. 3.2017 sp. zn. II ÚS 4266/16-1). Jak je z uvedené citace patrno, důvodné pochybnosti by se měly vztahovat ke skutkovým zjištěním, a nikoliv k hodnocení každého důkazu zvlášť (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2017 sp. zn. 11 Tdo 1451/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017 sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Důkazy je totiž nutno hodnotit v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. ve vzájemných souvislostech, přičemž právě tímto procesem lze pochybnosti odstranit. Zásadu in dubio pro reo je tudíž namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Pochybnosti tedy musí být z hlediska rozhodnutí o vině závažné a již neodstranitelné provedením dalších či vyhodnocením stávajících důkazů. Podaří-li se pochybnosti odstranit, není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017 sp. zn. 11 Tdo 1509/2016). Současně je nutno vnímat tuto zásadu i v rámci limitů daných taxativním výčtem dovolacích důvodů. Existuje bohatá judikatura konstatující, že zásada in dubio pro reo se vztahuje toliko k otázce zjišťování skutkových okolností a není obecně způsobilá založit dovolací přezkum (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017 sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Výjimkou by byla situace, kdyby porušení této zásady vygradovalo až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016). Na těchto závěrech nic nezměnil ani nově formulovaný dovolací důvod obsažený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť svojí dikcí navázal na soudní praxí vymezená pochybení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). V posuzované věci byla však tato zásada zmíněna až sekundárně na základě individuálního přesvědčení obviněného, nikoliv na objektivně zjištěných pochybnostech. Nejvyšší soud sám žádná pochybení v řízení podanému dovolání předcházejícím neshledal, naopak má za to, že jak krajský, tak i vrchní soud plně respektovaly veškeré zákonné požadavky a nevybočily nikterak z limitů stanovených právními normami. V souladu se shora uvedenými závěry proto Nejvyšší soud po posouzení procesu provedeného dokazování takto vznesenou námitku obviněného musel odmítnout.
13. Obviněný též vytkl soudům obou stupňů opomenutí navrhovaných důkazů, konkrétně výslechy svědků B., H., H., C. a J. L. V souvislosti s návrhy na provedení důkazu výslechem P. H. a J. C. je možno obviněnému přisvědčit, že nalézací soud, ač v hlavním líčení dne 9. 11. 2021 konstatoval, že jejich provedení zváží, o nich nikterak nerozhodl. Toto pochybení však napravil odvolací soud, který se totožnou námitkou zabýval v bodě 24 odůvodnění svého rozhodnutí a zcela logicky a přesvědčivě vysvětlil, v čem spatřuje nadbytečnost výslechu svědků nejen C. a H., ale i B. a H. Ve vztahu k návrhu na výslech svědkyně J. L. lze konstatovat, že tento nebyl nikdy formálně vznesen. Obviněný sice poukázal na to, že nebyla vyslechnuta druhá noční pracovnice J. L. v rámci svého odvolání, avšak bez další konkretizace, k čemu by měla být tato svědkyně vůbec slyšena. Skutkové závěry stran jednání obviněného totiž byly zároveň prokázány i dalšími výpověďmi jeho kolegů a kolegyň, včetně výpovědi M. K., která se ke společné noční směně s obviněným vyjádřila tak, že se jí nelíbilo, že jí obviněný nedopřál být s dětmi a nechtěl, aby chodila do horního patra. Tudíž, bez výslovného, procesně učiněného návrhu na provedení výslechu J. L., nelze o opomenutém důkazu vůbec hovořit, a proto ani namítat, že odvolací soud o nevyslechnutí jmenované svědkyně nerozhodl. Navíc by se ani v opačném případě nejednalo o vadu opomenutého důkazu ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť není zjevné, že by se jednalo o podstatný důkaz, který by byl jakkoliv způsobilý narušit souvislý řetězec ostatních vzájemně si korespondujících důkazů svědčících o vině obviněného. Stejný závěr je nutno přijmout i stran požadavku na „zkoumání dopisu CCCCC“, neboť vše v tomto dopise bylo následně potvrzeno v rámci výpovědi tohoto poškozeného. Skutečnost, že obviněný má pochybnost o pisateli textu „CCCCC“, je tak naprosto irelevantní, neboť podstatné jsou informace v něm obsažené a tyto byly bez pochybností prokázány. Z tohoto důvodu nebylo možno přisvědčit ani této dovolací námitce.
14. Pokud obviněný připustil, že se přirození některých chlapců dotýkal, ale bylo to pouze z důvodů lékařských a hygienických, tak je tato jeho verze pouze v rovině nepodloženého tvrzení, neboť jeho závadové jednání bylo dostatečně prokázáno provedeným dokazováním a reflektováno v popisu skutků ve výrokové části rozsudku. Současně byla tato jeho obhajoba vyvrácena i výpověďmi ostatních zaměstnanců dětského domova, kteří shodně uváděli, jakým způsobem hygiena, případně lékařské ošetření, běžně probíhalo. Tyto námitky tudíž nezaložily žádný dovolací důvod, když je lze označit za součást vlastní verze obviněného, ale bez náležité opory v provedených důkazech.
15. Veškeré shora uvedené výhrady bylo možno obecně podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku reklamoval i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy nesprávné hmotněprávní posouzení. Jelikož ale na podporu tohoto důvodu dovolání nevznesl žádné konkrétní výhrady, nemohl se tímto dovolacím důvodem Nejvyšší soud zabývat.
16. Konečně pak co se týče důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., mířící proti rozhodnutí soudu prvého stupně, lze s odkazem na shora uvedené předpoklady a varianty jeho uplatnění konstatovat, že námitky obsahově spadající pod tento dovolací důvod taktéž zjevně postrádaly opodstatnění, neboť Nejvyšší soud neshledal žádné z reklamovaných pochybení ani v rozhodnutí nalézacího soudu.
17. Nejvyšší soud ovšem zaregistroval zjevnou nepřesnost či neúplnost v kategorizaci spáchaných trestných činů, kdy krajský soud označil jinak přiléhavě kvalifikované skutky ad 1) až 3) jako pokračující zločin znásilnění podle §185 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zákoníku, a skutky ad 4) až 6) jako pokračující zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a to přesto, že horní hranice trestní sazby podle citovaného ustanovení §185 odst. 3 tr. zákoníku činí 12 let, a podle citovaného ustanovení §187 odst. 2 tr. zákoníku 10 let. Podle §14 odst. 3 tr. zákoníku věta druhá za středníkem jsou úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let, zvlášť závažnými zločiny. Z výše uvedeného je patrno, že zmíněné trestné činy měly být správně označeny jako zvlášť závažné zločiny. S ohledem na skutečnost, že se jedná o pochybení, jehož následná náprava není z hlediska výsledného postavení obviněného nezbytná, ponechává je Nejvyšší soud pouze v rovině okrajové zmínky a apelu na správné označování trestných činů soudy nižších stupňů.
18. Vzhledem ke všem výše uvedeným zjištěním a závěrům tak Nejvyšší soud podané dovolání obviněného J. J. v konečném výsledku odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jím uvedené dovolací námitky, pokud spadaly pod některý z uplatněných důvodů dovolání, byly zjevně neopodstatněné. Toto své rozhodnutí Nejvyšší soud vyhlásil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
19. Pokud se obviněný domáhal podání návrhu na odklad výkonu rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. ř., tak je třeba uvést, že takový návrh předseda senátu soudu prvního stupně neučinil, a pokud jde o případné rozhodnutí v rámci obdobného postupu podle §265o odst. 1 tr. ř., tak v tomto smyslu požadované rozhodnutí učiněno nebylo, jelikož předseda dovolacího senátu k tomu zákonný důvod neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 5. 2023
JUDr. František Hrabec
předseda senátu