ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.802.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 802/2023-17866
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 9. 2023 o dovolání obviněného J. H. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 8 To 90/2020, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 9/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 45 T 9/2019, byl obviněný J. H. uznán vinným pod bodem ad I. trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zákona, pod bodem ad II. zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku a pod bodem ad III. zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, kterých se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě daného rozsudku.
Za uvedená jednání byl obviněný J. H. odsouzen podle §329 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb, když denní sazba činí 9.000 Kč, celkem ve výměře 4.500.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců.
Podle §101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zabrání pozemků, specifikovaných v daném rozsudku, jejichž vlastníky je společnost BEČVÁŘOVA, a. s., IČ: 271 24 371, Londýnská 674/55, Praha 2, společnost BEČVÁŘOVA KRČ, a. s., IČ 242 37 761, Londýnská 674/55, Praha 2 a Z. Č., nar. XY, bytem trvale XY.
Podle §102 tr. zákoníku za použití §101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku byla zabrána náhradní hodnota, a to pozemek p. č. XY v katastrálním území XY, zapsaný na LV XY, vedený u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu , katastrální pracoviště XY, jehož vlastníkem je Z. Č., nar. XY, bytem trvale XY.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným J. H. a E. B. uložena povinnost zaplatit poškozené Metrostav Vackov, a. s., se sídlem Praha 8, Koželužská 2450/4, IČ: 25641182, částku ve výši 11.761.117 Kč na náhradu majetkové újmy /představované náklady v souvislosti s ukončením smluv o smlouvách budoucích kupních ve výši 1.114.315 Kč, náklady za odložené prodeje ve výši 3.716.265 Kč, náklady na právní služby ve výši 1.144.099 Kč a náklady souvisejícími s pozastavením rozvoje dalších etap projektu ve výši 5.786.438 Kč/.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČ: 69797111, Hlavní město Praha, se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2, IČ: 000640581, Pražské služby, a. s., se sídlem Praha 9, Pod Šancemi 444/1, IČ: 60194120, Česká republika – Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 – Žižkov, IČ: 013 12 774, Státní statek hl. m. Prahy „v likvidaci“, se sídlem Praha 5, Holečkova 8, IČ: 000 64 092, Vinohradská Properties, a. s., se sídlem Praha 10, Chorvatská 1400/11, IČ: 041 43 507, Garážový park Strašnice, a. s., se sídlem Praha 10, Konojedská 1581/38, IČ: 258 79 774, Česká republika – Ministerstvo financí, se sídlem Praha 1, Letenská 15, IČ: 00006947, Tělovýchovná jednota Bohemians Praha, se sídlem Praha 10, Izraelská 6, IČ: 158 87 456, se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného P. Ch. a obviněné E. B.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 45 T 9/2019, podal obviněný J. H. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 8 To 90/2020, tak, že podle §259 odst. 2, 3 tr. ř. doplnil výrok rozsudku ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 8 To 90/2020, tak, že obviněnému J. H. podle §329 odst. 3 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti (5) let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 8 To 90/2020, podal následně obviněný J. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. Předně znovu upozornil na nepopiratelné okolnosti daného případu, které byly nesprávně a nedostatečně posouzeny. Konkrétně jde o již zmiňovanou absenci motivu a jakékoli pohnutky obviněného, která by ho vedla k úmyslnému jednání. Nebyl prokázán žádný benefit obviněného z toho, že by vědomě pochybil při výkonu své pracovní činnosti, a rovněž ani nebylo zjištěno, že by o poskytnutí jakéhokoli benefitu bylo usilováno ze strany osob, které neoprávněně nabyly majetek. Dalším specifikem případu je pozice obviněného, ve které se nacházel v době skutku, kdy pouze vypracovával a připravoval návrhy rozhodnutí, kdy tato rozhodnutí byly vydávány jménem nadřízeného a zaměstnavatele. Obviněný si zcela evidentně nebyl vědom toho, že v případě chybného vyhodnocení restitučního nároku bude veškerá odpovědnost uplatňovaná vůči němu, a to navíc osobami, které samy mají lví podíl na výsledném stavu. Dále poukázal na délku trestní řízení, aniž by byla způsobena jeho obstrukcemi nebo komplikovaností a rozsahem spisového materiálu. Významným specifikem daného případu je v neposlední řadě též to, že obviněný fakticky nemohl nijak ovlivnit výši způsobené škody, neboť byl přiřazen k agendě, která vyžadovala rozhodování o enormně vysokých hodnotách majetku. Pozemkový úřad jako zaměstnavatel přenesl veškerá rizika na své zaměstnance, kterým ukládal rozhodovat o majetku vysoké hodnoty, navíc se, jak bylo v rámci řízení opakovaně uváděno, podílel na vyvíjení tlaku na zaměstnance na urychlení vydávání rozhodnutí, které vedlo až k tomu, že namísto jediného rozhodnutí o nárocích restituentů byla vydávána průběžná rozhodnutí, což zapříčinilo, že z trestněprávního hlediska je dnes nahlíženo na jednání obviněného jako na několik skutků. Vedle výše popsaných okolností případu soud druhého stupně rovněž nesprávně posoudil poměry obviněného, který je již v pokročilém, důchodovém věku, ve kterém se začíná projevovat mírné zhoršování zdraví. To navíc umocňuje skutečnost zjištěná v posledních dnech, a to že mu bylo diagnostikováno onkologické onemocnění. Soud II. stupně se dále chybně vypořádal i s otázkou účelu a smyslu trestu, když nezohlednil, že obviněný je již několik let trvale mimo struktury veřejné moci, dané skutky byly jeho jediným excesem v rámci mnohaleté rozhodovací činnosti, je tedy fakticky vyloučeno jakékoli pokračování v trestné činnosti stejného typu. Ochranná složka trestu je tedy v tomto smyslu zcela vyčerpána. Současně nic nenasvědčuje tomu, že by hrozilo páchání jiné trestné činnosti obviněným. Tuto preventivní složku trestu je ostatně schopen zajistit i podmínečný odklad výkonu trestu odnětí svobody. Potrestání do vysoké míry zajistila již délka trestního procesu. Jako částečné potrestání musí být zohledněna i medializace případu. Obviněný se proto domnívá, že podmínky pro uplatnění §58 odst. 1 tr. zákoníku jsou naplněny. Jestliže tedy soud druhého stupně dospěl ke svému konečnému závěru, že i přes výše uvedené skutečnosti není na místě aplikace mimořádného snížení trestu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, jedná se o vadu rozhodnutí ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Současně namítá, že trest uložený napadeným rozhodnutím je přímo v rozporu s citovaným ustanovením §38 odst. 2 tr. zákoníku, když je evidentní, že v daném případě je zcela postačující trest mírnější, tudíž současný nepodmíněný trest je s ohledem na okolnosti daného případu a poměry pachatele nepřípustný.
Ve spojení s námitkami uvedenými v dovolání pak navrhuje a zdvořile žádá o odklad právní moci a vykonatelnosti nepodmíněného trestu odnětí svobody uloženého napadeným rozhodnutím a dále navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc soudu druhého stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí, alternativně, aby sám rozhodl o uložení podmíněného odkladu výkonu trestu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že obviněný se prostřednictvím nyní podaného dovolání snaží znovu oživit materii mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. Jakkoli vysvětlení Vrchního soudu v Praze, dopadající na neužití §58 odst. 1 tr. zákoníku, je pojato minimalisticky, zmíněný institut neponechává zcela stranou pozornosti, přičemž v odstavci 5 odůvodnění rozsudku odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 4 Tdo 121/2023, z něhož má být zřejmý negativní výsledek jeho posouzení. Ukazuje se tedy, že vyhodnocení zákonných podmínek postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku bylo již dostatečně řešeno v rozebírané věci. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství za navozené situace nadále neshledává prostor pro nový nebo modifikovaný pohled na využití tohoto institutu, který by měl svědčit obviněnému ve smyslu benevolentnější podoby sankcionování. Rovněž se nabízí upozornit, že v rámci úvah o soudní individualizaci trestu vyložil odvolací soud v odstavci 9 odůvodnění rozsudku, že trest ukládal na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, protože má za to, že námitky obhajoby jsou důvodné a jen mírnější možný trest se nejvíce blíží okolnostem případu a osobě obviněného. Ohledně bližšího odůvodnění trestu zase odkázal jednak na odůvodnění citovaného usnesení Nejvyššího soudu a jednak na odůvodnění předchozích rozhodnutí tamějšího soudu. Státní zástupce závěrem vyjmenovává skutečnosti, které institut aplikace mimořádného snížení trestu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku vylučují. Ve vztahu k motivu, resp. subjektivní stránce trestného činu je evidentní, že míra zavinění ve formě nepřímého úmyslu byla naplněna v intenzitě více než dostačující, a to právě se zřetelem ke skutkovému ději, který zahrnoval více útoků rozprostřených do delšího časového úseku několika let. Dovolatel rezignoval na zjištění relevantních skutečností a neseznámil se s relevantními podklady, resp. rezignoval na opatření potřebných podkladů, a již tím projevil lhostejnost k předmětné fázi úředního rozhodovacího procesu, za kterou nesl odpovědnost z pozice odborného referenta pozemkového úřadu. Obviněný dokonce aktivně participoval na věcné přípravě všech osmi vytýkaných rozhodnutí, což dokládá jeho vysoce intenzivní ingerenci do skutkového děje. O intenzitě nepřímého úmyslu na straně obviněného patřičně vypovídá rovněž fakt, že jím připravované koncepty rozhodnutí nebyly v průběhu času skutkově a právně konzistentní. Co se týká kritizované délky trestního řízení, věc obviněného lze označit za skutkově a právně komplikovanou. Přestože řízení u soudu druhého stupně trvalo zhruba dva roky, tak i při tomto zohlednění dosahuje trestní stíhání délky šesti let, tedy se nachází stále na hranici akceptovatelnosti, zvláště vezme-li se v potaz avizovaná skutková a právní komplikovanost věci. V případě obviněného nelze okamžik ukončení jednání ani ztotožňovat s okamžikem dokonání trestného činu. V projednávané věci nastal následek ve své komplexnosti s nezanedbatelným časovým odstupem poté, co byla vydána sporná rozhodnutí pozemkového úřadu. Pokročilý věk obviněného, pro nějž je starobním důchodcem, nemůže pro svoji obecnou povahu odůvodnit výjimečnost poměrů obviněného.
Celkově po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný J. H. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., podle nějž lze dovolání podat, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, což však není nyní posuzovaný případ, neboť obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, tedy přípustný druh trestu a v rámci předvídané trestní sazby podle §329 odst. 3 tr. zákoníku, která v horní hranici dosahuje až dvanácti let. Nejvyšší soud konstatuje, že pokud jde o námitky proti výroku o nepodmíněném trestu odnětí svobody v trvání pěti let z hlediska jeho přiměřenosti, tyto nepředstavují žádný z deklarovaných dovolacích důvodů. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §37 až §39 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek není určeno ke korekcím uložených trestů z hlediska jejich přiměřenosti, ale k nápravě těch nejzávažnějších pochybení.
Obviněný uplatnil také dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
Obviněný konkrétně namítl, že pokud soud druhého stupně dospěl k závěru, že není na místě aplikace mimořádného snížení trestu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, jedná se o vadu rozhodnutí ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Je podle jeho názoru evidentní, že v daném případě je zcela postačující trest mírnější, přičemž současný nepodmíněný trest je s ohledem na okolnosti daného případu a poměry pachatele nepřípustný.
Nejvyšší soud k uvedené námitce, týkající se aplikace mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. I. ÚS 631/23 a uvádí, že tuto námitku lze považovat za podřaditelnou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť případné chybné vyhodnocení důvodů pro neužití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku spadá pod jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu tohoto dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud zde považuje za nutné poukázat své předchozí usnesení v této věci, konkrétně na usnesení ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 4 Tdo 121/2023. Nejvyšší státní zástupce podal v předcházející fázi řízení dovolání v neprospěch obviněného vůči dřívějšímu rozhodnutí Vrchního soudu v Praze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 8 To 90/2020, a to právě z důvodu, že neodpovídalo zákonným podmínkám postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, jemuž vyhověl Nejvyšší soud, který přistoupil ke kasačnímu zásahu vyjádřenému ve zmíněném usnesení ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 4 Tdo 121/2023, které se vypořádalo s výhradami obviněného k aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. S odkazem na zmíněné usnesení lze uzavřít, že vyhodnocení zákonných podmínek postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku bylo dostatečně již řešeno a v podrobnostech na něj lze odkázat. Stejně jako lze odkázat na v usnesení podrobně rozvedené skutečnosti, které tento institut mimořádného snížení trestu §58 odst. 1 tr. zákoníku vylučují, jako např. výše škody, více poškozených, více útoků, nepřímý úmysl obviněného, vědomá manipulace se skutečnostmi a další. Nejvyšší soud proto opakuje, že v daném případě nebyly shledány výjimečné okolnosti případu odůvodňující postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku.
S ohledem na další argumentaci obviněného, zaměřenou na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, je třeba zmínit, že Vězeňská služba ČR poskytuje zdravotní služby ve svých zařízeních osobám ve výkonu trestu odnětí svobody. V souvislosti s nástupem do výkonu trestu odnětí svobody je prováděna vstupní prohlídka, jejímž účelem je zjistit zdravotní stav a na základě tohoto zjištění provést adekvátní zdravotnická opatření, zejména zabezpečit posouzení zdravotní způsobilosti k výkonu trestu, rozhodnout o zdravotní způsobilosti k pracovnímu zařazení stanovením zdravotní klasifikace a stanovit plán potřebných léčebně preventivních opatření. V každé věznici je zdravotní středisko poskytující primární péči prostřednictvím praktického lékaře. Jestliže zdravotní stav odsouzeného vyžaduje zdravotní péči, kterou není možno zajistit ve věznici a výkon trestu nelze přerušit, poskytne se mu ve zdravotnickém zařízení mimo věznici. Je-li třeba odsouzenému neodkladně poskytnout zdravotní péči, kterou nelze zajistit ve věznici nebo ve specializovaném zdravotnickém zařízení Vězeňské služby ČR, může ředitel věznice na dobu nezbytně nutnou výkon trestu odsouzenému přerušit.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného J. H. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody pro postup podle §265o tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 9. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu