ECLI:CZ:NS:2023:5.TZ.38.2023.1
sp. zn. 5 Tz 38/2023- 179
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2023 o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné právnické osoby M. – c. H. K., IČ: XY, se sídlem XY, proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 2 T 75/2020, takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá .
Odůvodnění:
I. Napadené rozhodnutí
1. Trestním příkazem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 2 T 75/2020, byla obviněná právnická osoba M. – c. H. K., uznána vinnou přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“). Za to jí byl podle §254 odst. 1 tr. zákoníku za použití §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku a §15 odst. 1 písm. e) a §20 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako „t. o. p. o.“) uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti v oboru výroba, obchod a služby neuvedené v příloze 1 až 3 živnostenského zákona, hostinská činnost, prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin na dobu 1 roku. Ohledně obviněné právnické osoby nabyl trestní příkaz právní moci dne 9. 2. 2021. Tímtéž trestním příkazem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného M. H., a tyto výroky trestního příkazu nabyly právní moci dne 29. 1. 2021.
2. Uvedené trestné činnosti se podle výroku o vině dopustila obviněná právnická osoba M. – c. H. K. zjednodušeně uvedeno tím, že její jediný jednatel a společník M. H. (v posuzované věci spoluobviněný) jednající v jejím zájmu a v rámci její činnosti, s úmyslem zatajit přehled o stavu jejího hospodaření a majetku a ohrozit řádné a včasné vyměření daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2018, podle §38m zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, nepodal ani nezajistil řádně a včas podání daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob, jehož nedílnou součástí je sestavená účetní závěrka, ani nezaložil do sbírky listin obchodního rejstříku účetní závěrku sestavenou podle §18 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o účetnictví“), a další účetní dokumenty uvedené v §66 písm. c) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako „zákon o veřejných rejstřících“), pokud nejsou součástí řádné účetní závěrky podle §119 a §120 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „o. z.“), a podle §21a zákona o účetnictví s tím, že řádná účetní závěrka má být založena do sbírky listin obchodního rejstříku bez zbytečného odkladu od jejího vyhotovení předcházejícího podání daňového přiznání vždy k 31. 3., tj. za zdaňovací období roku 2018 k 31. 3. 2019, což se však nestalo, jediný jednatel a společník obviněné právnické osoby M. – c. H. K., který si rovněž musel být vědom, že daňový subjekt bude správcem daně vyzván k podání daňového přiznání dodatečně, tedy nezajistil zpřístupnění zákonem požadovaného dokumentu, z něhož lze dovodit skutečný hospodářský stav právnické osoby, zejména okolnosti významné pro posouzení její ekonomické situace, přičemž na základě uvedeného úmyslného jednání M. H., které lze podle §8 odst. 2 písm. a) t. o. p. o. přičítat obviněné právnické osobě M. – c. H. K., nemohla být věrohodně zjištěna výše daňové povinnosti této obviněné právnické osoby, přičemž správce daně doložil, že obviněné právnické osobě M. – c. H. K., daňová povinnost svědčí, avšak daň nelze stanovit dokazováním pro absenci relevantních důkazů, a za období roku 2018 musel výši daňové povinnosti na dani z příjmů stanovit za použití pomůcek, čímž jediný jednatel a společník obviněné právnické osoby M. – c. H. K., zatajil doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, ač byl k tomu podle zákona povinen a ohrozil tak řádné a včasné vyměření daně.
II. Stížnost pro porušení zákona
3. Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 2 T 75/2020, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné právnické osoby M. – c. H. K. Ačkoli to stěžovatel výslovně neuvedl, z obsahu jeho podání je patrno, že stížnost pro porušení zákona směřuje výlučně proti výroku o trestu, který se týká obviněné právnické osoby. Ministr spravedlnosti má za to, že tímto trestním příkazem byl porušen zákon v ustanovení §20 odst. 1 a §1 odst. 2 t. o. p. o. ve spojení s ustanovením §73 odst. 3 tr. zákoníku.
4. Podle názoru ministra spravedlnosti okresní soud vymezil zákaz činnosti natolik široce, že „pokrývá celou řadu neurčitých a nejasně vymezených druhů podnikání“. Dále vyslovil názor, že v posuzovaném případě ani nebyla naplněna podmínka pro uložení tohoto druhu trestu obviněné právnické osobě, spočívající v tom, aby mezi zakazovanými obory podnikání zapsanými v obchodním rejstříku a protiprávním jednáním obviněné právnické osoby existovala přímá souvislost, resp. aby mezi nimi byl dán věcný, časový a místní vztah. Ministr spravedlnosti rovněž poukázal na smysl trestu zákazu činnosti, jímž je dočasné vyřazení právnické osoby z možnosti vykonávat určité činnosti, jež využila nebo zneužila ke spáchání trestného činu. Okresní soud však uloženým trestem zákazu činnosti zcela znemožnil obviněné právnické osobě uskutečňovat po dobu jednoho roku veškeré předměty podnikání zapsané v obchodním rejstříku, a proto uložený trest zákazu činnosti je ve zřejmém rozporu s jeho účelem.
5. Z těchto důvodů ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 2 T 75/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněné právnické osoby M. – c. H. K., v ustanoveních §20 odst. 1 a §1 odst. 2 t. o. p. o. ve spojení s ustanovením §73 odst. 3 tr. zákoníku. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil citovaný trestní příkaz v celém rozsahu (protože však stížnost pro porušení zákona byla podána v rozsahu výroku o trestu uloženého obviněné právnické osobě, správně mohlo být navrženo pouze částečné zrušení napadeného trestního příkazu, a to ohledně obviněné právnické osoby) , jakož i další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí ( resp. zrušenou část rozhodnutí ), pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbydou podkladu, a aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal věc Okresnímu soudu v Hradci Králové znovu projednat a rozhodnout.
III. Vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona
6. Opis stížnosti pro porušení zákona byl zaslán Nejvyššímu státnímu zastupitelství a zmocněnkyni obviněné právnické osoby M. S. k vyjádření. Svého oprávnění využil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se ztotožnil s podanou stížností pro porušení zákona. Také podle jeho názoru, byl-li obviněné právnické osobě zakázán výkon veškerých činností tvořících její předmět podnikání zapsaný v obchodním rejstříku, došlo tím fakticky ke zrušení právnické osoby. Mezi předmětem činnosti obviněné právnické osoby a řádným nevedením účetnictví, jež jí je soudem kladeno za vinu, státní zástupce nespatřuje přímou návaznost, a proto ve shodě s ministrem spravedlnosti dovodil porušení ustanovení §20 t. o. p. o.
7. Vzhledem k tomu státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství souhlasil se závěrečným návrhem ministra spravedlnosti v bodě 18. jeho stížnosti pro porušení zákona. Podle §274 odst. 4 tr. ř. státní zástupce vyslovil souhlas i s jiným rozhodnutím než podle §268 odst. 1 a 2 tr. ř. v neveřejném zasedání.
IV. Posouzení důvodnosti stížnosti pro porušení zákona
8. Nejvyšší soud shledal stížnost pro porušení zákona podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. přípustnou a z jejího podnětu pak přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného trestního příkazu Okresního soudu v Hradci Králové v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona. Nejvyšší soud přitom dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona není důvodná, a proto ji zamítl.
9. Obecně lze připomenout, že zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, je speciálním právním předpisem k trestnímu zákoníku a trestnímu řádu, jež, není-li to z povahy věci vyloučeno, se použijí subsidiárně, nestanoví-li citovaný zákon jinak (srov. §1 odst. 2 t. o. p. o.). Primárně jsou tedy trestní odpovědnost právnických osob, sankce ukládané za trestné činy spáchané právnickými osobami, nebo také zvláštnosti řízení proti nim upraveny v t. o. p. o. Podle §20 odst. 1 t. o. p. o., může soud uložit právnické osobě trest zákazu činnosti na jeden rok až dvacet let, byl-li trestný čin spáchán v souvislosti s touto činností. Podle §73 odst. 3 tr. zákoníku, který se užije i pro právnické osoby ohledně rozsahu a okruhu činností, jež jí mohou být zakázány, trest zákazu činnosti spočívá v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje jiný právní předpis. Smyslem trestu zákazu činnosti ukládaného obviněné právnické osobě je dočasně vyřadit právnickou osobu z možnosti vykonávat určité činnosti, k nimž je třeba zvláštního povolení či oprávnění nebo jejichž výkon upravují zvláštní předpisy, aby právnická osoba nemohla vykonávat tyto zvláštní aktivity, k nimž se vyžaduje určitá morální a odborná způsobilost a které využila nebo zneužila ke spáchání trestného činu, anebo trestným činem vyvolala vážné pochybnosti o své způsobilosti k výkonu těchto činností (srov. Šámal, P., Dědič, J., Gřivna, T., Púry, F., Říha, J. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, str. 450 a násl.).
10. Podle ministra spravedlnosti Okresní soud v Hradci Králové uložil trest zákazu činnosti způsobem, který se v podstatě blíží trestu zrušení právnické osoby, neboť uvedený druh trestu soud vymezil „natolik široce, že pokrývá celou řadu neurčitých a nejasně vymezených druhů podnikání“. Na podporu tohoto názoru je ve stížnosti pro porušení zákona argumentováno rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 5 Tz 26/2020 a sp. zn. 5 Tz 31/2020, jež však nelze na posuzovanou trestní věc plně aplikovat. Totéž platí o rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 5 Tz 10/2023, který byl stejně jako rozsudek ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 5 Tz 31/2020, vyhlášen v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 49/2019, tudíž ve druhém řízení o stížnosti pro porušení zákona v téže věci byl Nejvyšší soud vázán vlastním právním názorem vysloveným ve svém prvním rozsudku vydaném na podkladě předcházející stížnosti pro porušení zákona. V aktuálně řešené stížnosti pro porušení zákona nejde o zcela totožný případ vymezení trestu zákazu činnosti, jak tomu bylo ve shora citovaných trestních věcech. Zásadním rozdílem je formulace zakazované činnosti právnickým osobám v těchto věcech. V pořadí první z uvedených věcí (sp. zn. 5 Tz 26/2020) soud zakázal obviněné právnické osobě veškerý předmět podnikání s výjimkou činnosti směřující výhradně k její likvidaci a zániku na dobu tří roků. Takto stanovený předmět a rozsah zakazovaných činností zjevně vylučuje jakoukoli možnost dalšího podnikání obviněné právnické osoby, v podstatě jí okresní soud umožnil vyvíjet činnost pouze za účelem jejího zániku, což mohlo fakticky vést k jedinému výsledku, a to ke zrušení právnické osoby (srov. §16 t. o. p. o.). Takový druh trestu však okresní soud neukládal. Ve druhé výše uvedené věci (sp. zn. 5 Tz 31/2020) došlo k uložení trestu zákazu činnosti obviněné právnické osobě v trvání 5 roků, a to bez jakékoli specifikace předmětu zakazované činnosti. V obou citovaných věcech tedy došlo k jednoznačnému pochybení, neboť ani jeden z uvedených trestů zákazu činnosti neodpovídal zákonným podmínkám pro jeho uložení. Především za účelem možnosti výkonu tohoto druhu trestu a jeho kontroly je třeba jej vymezit dostatečně konkrétně, současně je judikaturou vyžadována souvislost zakazovaného předmětu podnikání se spáchaným trestným činem (např. rozhodnutí č. 9/1964, č. 42/1967, č. 13/1969, č. 10/1973, č. 5/1980 Sb. rozh. tr., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 4 Tz 51/2002, uveřejněný pod T 443 ve svazku 18 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, a přiměřeně rozhodnutí č. 23/1963, č. 60/1994-II., č. 20/1996 nebo č. 4/2011 Sb. rozh. tr.). Je vhodné dále doplnit, že ohledně souvislosti mezi zakazovanou a trestnou činností současně je třeba hodnotit, zda výkon podnikatelské činnosti dal pachateli příležitost ke spáchání trestného činu nebo mu alespoň spáchání činu usnadnil (srov. rozhodnutí č. 26/2007-III. Sb. rozh. tr.). Obecně dále platí, že v případě odsouzení právnické osoby za spáchání trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění bývá vymezení trestu zákazu činnosti poněkud problematické, protože pachateli je vytýkáno opomenutí zákonné povinnosti konat, kterou logicky rozhodnutí trestního soudu zakázat nemůže, jak bylo vysloveno v uvedeném rozsudku ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 5 Tz 31/2020. Vždy bude tudíž záležet na individuálních okolnostech řešeného případu, podle nichž soud musí při ukládání trestu zákazu činnosti zvolit takové určení oblastí zakazované činnosti, jež ji bude dostatečně specifikovat a zároveň bude soudem zakázaný předmět podnikání souviset se spáchanou trestnou činností. Vedle toho je třeba si dále uvědomit, že citelnost trestu zákazu činnosti může být u jednotlivých právnických osob také velmi rozdílná, a to především podle toho, jaké druhy činnosti vykonává trestně odpovědná právnická osoba a v jakém rozsahu tak činí, jaký druh činnosti a v jakém rozsahu jí byl zakázán, jaké jsou majetkové, personální a další poměry právnické osoby, její ekonomická síla atd. (srov. Šámal, P. a kol.: trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 398 až 400).
11. V posuzovaném případě okresní soud zakázal obviněné právnické osobě M. – c. H. K., nejen podnikání v oboru výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, ale též v dalších předmětech podnikání, a to hostinská činnost a prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin. V době vydání napadeného trestního příkazu byly právě tyto předměty podnikání zapsány pro obviněnou právnickou osobu v obchodním rejstříku. Pokud okresní soud zakázal obviněné právnické osobě výkon všech zapsaných předmětů podnikání, takový postup není sice dokonalý, nicméně byl již soudní praxí akceptován (srov. rozhodnutí č. 55/2022 Sb. rozh. tr.). Kromě další okolnosti, o níž bude zmínka níže, je v posuzované věci významné to, že nejde o typický případ nadměrně širokého vymezení trestu zákazu činnosti, jako tomu bylo v případech řešených v citovaných řízeních o stížnostech pro porušení zákona pod sp. zn. 5 Tz 26/2020 a 5 Tz 31/2020. Okresním soudem v Hradci Králové byly v napadeném trestním příkazu zakázané činnosti zcela zřetelně konkretizovány minimálně předměty činnosti hostinská činnost a prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin a není pochyb o jejich souvislosti s opomenutím předložit správci daně účetní závěrku, evidovat příslušné účetní doklady a podat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2018. Nejen s předmětnou podnikatelskou činností jsou vždy spojeny povinnosti v daňovém řízení, s nimiž se má podnikatelský subjekt včas obeznámit a v zákonných lhůtách je řádně plnit. Obviněná právnická osoba M. – c. H. K., zastoupená jejím jednatelem spoluobviněným M. H. tak nejen neučinila, ale nenapravila své pochybení ani později k výzvě správce daně. Šlo přitom o první rok fungování této obchodní společnosti, která tudíž od počátku neplnila své zákonné povinnosti, a proto nebyly ani k dispozici podklady, z nichž by bylo možné zjistit eventuální konkrétní ohlašovací volnou živnost, která by se skrývala pod obecným označením „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. Rovněž je vhodné upozornit na to, že posledně citovaný předmět podnikatelské činnosti je podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3549/2020, neurčitý, resp. nesplňuje požadavek jistoty, neboť z něj není zřejmé, jakou činnost právnická osoba provozuje, a pokud je zapsán v obchodním rejstříku, jde o rozpor s §25 odst. 1 písm. b) zákona o veřejných rejstřících a je potřeba provést opravu podle §9 odst. 1 citovaného zákona. Není-li náprava zjednána ani v uvedené lhůtě, může rejstříkový soud rozhodnout o zrušení právnické osoby s likvidací. Nejvyšší soud tedy v citovaném rozhodnutí vyslovil nutnost odstranit vadný stav zakladatelského právního jednání (stanov) jeho změnou završenou zápisem do obchodního rejstříku, neboť veškerá právní jednání včetně smlouvy sui generis , již stanovy představují, vyžadují určitost. V rámci změny stanov, případně zakladatelské listiny, a zápisu v obchodním rejstříku mají být konkrétně určeny ty druhy podnikatelské činnosti, kterým se má obchodní společnost věnovat a jež spadají pod „zbytkovou“ ohlašovací živnost volnou. Citované rozhodnutí senátu č. 27 civilního kolegia Nejvyššího soudu se tedy týká především práva obchodních společností (korporací) a agendy rejstříkového soudu, čemuž odpovídá mj. také výše citované rozhodnutí č. 55/2022 Sb. rozh. tr., v němž Nejvyšší soud jako soud dovolací neshledal zásadní pochybení v uložení trestu zákazu činnosti obviněné právnické osobě, který spočíval v zákazu výkonu zapsaných předmětů podnikání v obchodním rejstříku, včetně výroby, obchodu a služeb neuvedených v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Ve věci obviněné právnické osoby M. – c. H. K. byl tento druh činnosti stejně vymezen a mohl jako jediný ze všech zakázaných předmětů činnosti co do konkrétnosti svého obsahu vzbuzovat pochybnosti, ale ty byly z níže uvedených důvodů překonány.
12. Nejvyšší soud primárně poukazuje na zřejmou neúčelnost jakékoli změny předmětného výroku o trestu zákazu činnosti vysloveného stížností napadeným trestním příkazem, zejména proto, že již uplynula více než roční doba od jeho vykonání. Rovněž je třeba podotknout, že skutkové okolnosti případu skutečně odůvodňovaly uložení trestu zákazu činnosti v tom rozsahu, jak byl obviněné právnické osobě uložen okresním soudem, neboť fakticky právnické osobě nebylo znemožněno dále podnikat v jiných oborech. V době vydání trestního příkazu totiž po určitou dobu obviněná právnická osoba zjevně nevykonávala žádnou podnikatelskou činnost. Přiměřeně lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2018, sp. zn. 3 Tdo 865/2018, v němž Nejvyšší soud nepřiznal relevanci námitce proti likvidační povaze trestu zákazu činnosti, jestliže byla obviněné právnické osobě zakázána její jediná výdělečná činnost, s ohledem na nulovou podnikatelskou aktivitu obchodní společnosti, jíž se tedy reálně takový trest zákazu činnosti téměř nijak nedotkl. Nelze ani souhlasit s tím, že by trest zákazu činnosti, jak byl formulován okresním soudem v trestním příkazu, pokrýval celou řadu neurčitých a nejasně vymezených druhů podnikání, jak tvrdil ministr spravedlnosti. Jednatel a jediný společník obviněné právnické osoby našel způsob, jak pokračovat výhradně v hostinské činnosti, prodeji kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin a v některé z volných živností tehdy souhrnně označovaných výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Tím fakticky využil možnosti, jak obejít vyslovený zákaz podnikání obchodní společnosti M. – c. H. K., a to tím, že založil dne 31. 1. 2020 novou obchodní společnost m.-s. f., IČ: XY, v níž se stal jediným společníkem i jednatelem. Zápisem v obchodním rejstříku u obchodní společnosti m.-s. f., ze dne 14. 9. 2022 (tedy až po vydání stížností napadeného trestního příkazu) bylo upřesněno, že pod označením výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona je míněn konkrétně velkoobchod a maloobchod. Z obviněné právnické osoby M. – c. H. K., se tedy stal zjevně nečinný subjekt, jemuž objektivně trest zákazu činnosti uložený okresním soudem nemohl ve skutečnosti zabránit do budoucna v podnikání, neboť M. – c. H. K., nebyla v té době již podnikatelsky aktivní. Tuto skutečnost lze vysledovat v aktuálním výpisu z obchodního rejstříku, neboť k vykonání trestu zákazu činnosti došlo již dne 9. 2. 2022, a obviněná právnická osoba M. – c. H. K., po uplynutí více jak jednoho roku nenechala zapsat žádný záznam o pokračování v podnikání obnovením původních předmětů činnosti, event. jiným zápisem.
13. Nejvyšší soud, jak již bylo avizováno shora, považuje v tomto řízení o stížnosti pro porušení zákona za zcela zásadní ten fakt, že trest zákazu činnosti, jak byl obviněné právnické osobě uložen trestním příkazem ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 2 T 75/2020, byl vykonán již před více jak jedním rokem, a to dne 9. 2. 2022. Z hlediska účelu trestního řízení ve smyslu §1 odst. 1 tr. ř., aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni, přičemž řízení musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti, je zcela nežádoucí prolomit právní moc stížností napadeného rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové a pokračovat v trestním řízení před tímto soudem pouze za účelem užšího, resp. precizního vymezení trestu zákazu činnosti, případně uložení jiného druhu trestu za přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 tr. zákoníku obviněné právnické osobě M. – c. H. K. Navíc, jak již bylo podrobně vysvětleno výše, trest zákazu činnosti nebyl Okresním soudem v Hradci Králové formulován neúměrně široce, byl přijatelně konkretizován uvedením zakazovaných předmětů podnikání: hostinská činnost, prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Zbývá podotknout, že obviněná právnická osoba sice formálně stále existuje, avšak neprovozuje žádný předmět podnikání, ačkoli již více jak rok není omezena předmětným trestem zákazu činnosti. Současně by ve stížnosti pro porušení zákona navrhované rozhodnutí nemělo jakýkoli judikatorní význam, neboť ohledně trestu zákazu činnosti ukládaného právnickým osobám již rozhodovací praxí Nejvyššího soudu bylo neúměrně široké vymezení zakazovaných činností dostatečně vysvětleno. Nejvyšší soud proto neshledal veřejný zájem na tom, aby v řízení o mimořádném opravném prostředku bylo vydáno rozhodnutí, jímž by bylo vysloveno porušení zákona podle návrhu ministra spravedlnosti.
V. Závěrečné shrnutí
14. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost pro porušení zákona jako nedůvodnou a za splnění podmínek §274 odst. 2 tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 5. 2023
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu